Přiznám, po spoustě doporučení a pochvalných komentářích jsem měla asi až příliš velké očekávání, které bohužel nebylo naplněno.
Příběh začíná u 13 leté Ilany, která je fascinovaná nějakými bojovníky. Následně se vracíme do minulosti, abychom pochopili její začátek života, v čem žije, dozvěděli jsme se o Sklenařích a o životě u Duvalského pohoří. Skok zpět, současnost a Ilana se díky svým schopnostem přidává k Pětadvacítce, bojovníkům, které na začátku sledovala. Následuje putování, kde zažijeme (konečně) nějaké to drama. Zde mě lehce vytrhlo z příběhu, když se vyprávění prolnulo s naší historií, která se opravdu stala. V tu chvíli se z ponurého sci-fi/fantasy dostáváme k postapo? Zvláštní
Následně pak uslyšíme i další názvy, které souvisí s naší zemí a musím se tedy srovnat s tím, že se tu žánry prolínají.
Celkově bych řekla, že 75 % knihy je pouze o budování světa a uvedení nás do něj a já bohužel nejsem příliš trpělivý čtenář (:
Nicméně příběh je opravdu originální, i když z něj mám lehce Duna feeling. Zkusím dát další díly a uvidíme, kam se to posune.
Já jsem asi tak nějak věděla, do čeho jdu a to jsem i dostala. Ale i tak tam bylo ku****ky opravdu přespříliš
Fajn linka byla s tím, že ti drsní hoši se vlastně tak nějak svým způsobem snaží pomáhat. A díky tomu jsou někomu jinému trnem v oku.
Jinak to příběh moc nemělo no. Ale jak říkám, čekala jsem to
Dostala jsem přesně to, co jsem čekala.
Spoustu pohledů, spoustu podezřelých, krátké kapitoly, vražda a její rozplétání.
Není to bůhvíjak promyšlené dílo, kde by se autorka ponořovala do myšlenek vraha nebo oběti nebo pozůstalých. Ale plynulo to, bavila jsem se.
Obří výtka, jinak bych dala 4, byl ten mobil. To, že by ho policie nevypátrala, je nesmysl. Nebo v to tedy aspoň doufám
Mno, teda, uf..
Chápu, proč to některé čtenářky tak semlelo. Zvlášť, pokud mají děti.
Já je nemám, takže jsem brečela jen od ca 93 %. Tam už brečí asi každý.
Dávám méně hodnocení, protože mi příběh nepřišel až tak uvěřitelný. Ne kvůli těm tragédiím. Těm bohužel věřím velmi. Ale kvůli vztahu Becketta k Elle.
Další, co mi nepřišlo uvěřitelné, jsou ty (až příliš krátké) dopisy. Když to čtete v kontextu jejich pohledu, tak ok. Ale kdyby to tak bylo v reálu, asi si nemyslím, že by díky nim něco vzniklo.
A upřímně, Ella se zachovala jako nevyspělá a uražená malá holka. Po tom všem, co pro ni B udělal se nad tím nedokázala ani trochu zamyslet a prostě udělala střih.
Jinak se knížka četla skoro sama. Kratší kapitoly mám velmi ráda. Havoc byla skvělým doplňkem.
Dočetla jsem i poděkování, a vůbec nechápu, kde na to psaní Rebecca bere čas, když má šest dětí. Pro mě nová informace a klobouk dolů teda.
Řekněte mi, jak je možné, že po tomhle někdo jde a hned má potřebu číst další knížku??
544 stran nebo necelých 21 hodin poslechu naprostého utrpení.
Někde jsem četla, že je na konci pořádný zvrat a jen kvůli tomu jsem to doposlouchala. A vlastně jsem vůbec nemusela. 90 % zápletky jde odhadnout, jen si pak ujasníte kdo přesně je kdo a tím to končí. Hlavní hrdinka? Ani bych slovo hrdinka snad nepoužila. Je opravdu ale opravdu hloupá. Dělá ze sebe chudinku přitom se snaží “jakoby” vzdorovat svému poslání, akorát že vůbec. Těch pár hvězdiček je za Hawka, který si jde za svým. Další díl fakt nedám a to jsem se na sérii tak těšila. Za mě jedno velké ne.
Noo, slušný :D
Už chápu docela ten pojem Maasverse a zbývá mi poslední kniha, než se k nám dostane další ACOTAR.
V Rodu Nebes a dechu sledujeme, jak se vyvíjí vztah Bryce a Hunta, ale také rozplétáme vztahové smyčky ostatních postav, nových postav a taky starých postav.
Velmi mě zajímá, zda třetí kniha už konečně odhalí všechna tajemství a zodpoví nezodpovězené otázky. Kdo co ví, kdo něco věděl a kdo odkud vlastně pochází a s kým je spřízněný.
Tento díl je pro mě trochu slabší, než Rod Země a krve, víc se to zamotalo než rozmotalo a bylo tam víc výplně. Ale bavila mě vlastně asi naprosto každá část.
(SPOILER) Příběh druhé ze sester Grimmových. Genevieve se jeví jako ta jednodušší, víc bezstarostnější a vlastně to tak i je. Nepřemýšlí a prostě jede někam..zjistit více o jejich rodině.
A ta její bezhlavost ji přivede do dalšího tajemného sídla, kde se odehrávají další hry. Snad ještě hrozivější než byla Fantasma. Dozvídáme se, že ve Fantasmě v podstatě přežila díky svým schopnostem zneviditelnění a odhmotnění. Které jí tady ale budou k ničemu. Dostane šanci, pouze ale když se provdá za jakéhosi bručouna Rowina. Jeho jsem měla ráda od začátku. Složitá postava, co miluje svou rodinu a snaží se spousty let najít lék pro matku i za cenu vzdálení se ostatním členům. Nápad s familiáry mi přišel super, Umbra byla dokonalá.
Celé mi to hodně připomínalo ale film Krvavá nevěsta, až na to, že ta pomocníka moc neměla.
Závěr mi přišel ale to, co bylo na knížce nejlepší, myšlenka s uchováním duše a navrácením vzpomínek, hezky ukončená romantická linka. A spicy scény mi tu přišly lepší než ve Fantasmě.
(SPOILER) No tak ale! Co ten konec?
wait! ještě epilog! tak uf
to by nám autorka nemohla udělat a asi si toho byla dobře vědoma (:
Musím říct, že mě příběh mnohem víc bavil než opěvovaní Zvrácení z Ďáblovi noci.
Ale hlavní hrdinka mě neskutečně štvala! Panebože, vždyť jsi učitelka, vystudovanej člověk, jak můžeš být v některých chvílích tak tupá :D
Maskovaného týpka jsem odhadla. Ňuňu red flag. Teda až na tu jednu scénu, kdy se neudržel (WTF Lenoro, tak snad nedoufáš a hned běžíš do lékárny ne?!) Ale bylo mi hned jasné, že jsou dva. I mě jednou napadlo, že ten druhý bude uťápnutý Dan, ale více jsem směřovala pohled jinam.
Zápletka s vraždou Sarah mi nepřišla moc uvěřitelná, takže za to jdou bohužel hvězdičky dolů. A nejsem matka, takže ani nedokážu posoudit a hodnotit, jak moc špatně se v některých chvílích zachovala. Ale jinak jsem se fakt bavila! :)
(SPOILER) No, paní Klabouchová, opět jste mě dostala!
Vezmu to popořádku. Kapitoly tak akorát krátké.
Příběh ve dvou dějových linkách. To mám docela ráda všude.
Jedna, ze současnosti, vyprávěna z pohledu muže, který nese obrovské břímě, trauma, nevysvětlitelnou agresi a je si jí vědom.
Druhá, z minulosti, od ženy, která se připravuje po válce na odsun, vyprávějící příběh o zapomenutých legendách Šumavských lesů.
Zpočátku se mi ta druhá četla hůř, nemohla jsem se naladit na styl vyprávění a jazyka.
Po chvíli si mě tahle linka ale získala mnohem víc. Nicméně každá kapitola, ať prvního příběhu nebo druhého, mě bez problému vždy vrátila do toho konkrétního, že jsem až skoro byla smutná a naštvaná, že se musím v další kapitole vrátit k tomu druhému. Takový pocit jsem zatím ještě nezažila.
Chtěla bych toho napsat tolik, abych si ty pocity uchovala. Tu prázdnotu nenávisti a agrese v mužích. Tu sílu, nezdolnost a smutek žen. A nakonec nezkrotnost a divokost vlků. Nedokázala bych zvolit, koho mi bylo líto v knize víc.
Jsem opravdu ráda, že příběh skončil vlastně šťastně. Už jsem v to ani nedoufala.
Těm, co se ptají, proč zdejší tak moc milují tyhle kopce, je zbytečné odpovídat. Když se musíš ptát, nikdy nepochopíš.
Nevím, co jsem čekala, ale tohle teda ne. Řekla bych, že na začátku knihy by měl být trigger warning, hlavně třeba pro matky s dětmi. I přesto, že už jsme tak nějak zvyklí, co v románech z období války či socialismu najdeme. Tohle bylo jiné.
Životní příběh tří žen v období druhé světové války. Čekala jsem celou dobu, kdy to přijde, kdy kdo umře, kdo koho zabije, ale takový závěr.. to jsem nečekala. Anotace mluví pravdu "Co všechno jsme ochotni obětovat pro to, abychom přežili? A zůstáváme pak stále ještě lidmi?" Já mám odpověď jasnou.
Dala bych knize 5 hvězd, ale bohužel nemůžu. Stejně jako u předchozí knihy od autorky, kterou jsem četla - Zuzanin dech, mi strašně vadí její styl psaní. Absence přímých vět, občas jsem až musela přemýšlet, kdo tuto větu vlastně říká. Druhá věc je přítomnost německých vět či slov, kterým prostě nerozumím a odmítám si ke čtení knihy brát ještě slovník či překladač. Poslední věc, na mě je její styl až příliš květnatý, popisující, rozvíjející věci, které by být rozvinuté vůbec nemusely, vkládání odstavců, které pro mě neměly absolutně význam a akorát mi kradly pozornost od hlavního příběhu. I přesto je to opravdu příběh velmi silný a možná jen díky tomuto jejímu stylu není až tak brutální.
Pohádka to je asi docela pěkná, ale not my šálek čaje.
Přijdu si, že jsem se vlastně nic nedozvěděla.
A jestli k pochopení potřebuji další díly, tak to tak i bohužel zůstane, protože jsem byla dost blízko k dnf.
Za mě rozhodně nejlepší díl! Několikrát jsem se nahlas smála a to se mi zas tak často nestává. Linka s Ediem je vyloženě doják.
Hayden si v Londýně trochu zapřeháněla, ale ať ji nekřivdím, asi to bylo strašně rychlé. Kdyby na to šel Chris pomaleji, asi by žádné drama nemuselo být. A přesně jsem věděla, jak to dopadne. Lásky :)
Strašně dlouhou dobu to byly jen stěží 3*. Až tak od 60 % jsem se začetla hodně a pak už mě příběh bavil moc a čekala jsem, jak to celé dopadne. Taky jsem si vlastně až skoro do konce myslela, a možná se i bála, že to nakonec skončí špatně. Trošku jsem tedy doufala v rozvinutější závěr.
Nejvíc mě asi rozčiloval styl psaní, kdy autorka píše přímou řeč, jednu nebo dvě věty, a následně to už jen dovypráví.
Jinak je příběh psaný s jakousi lehkou sarkastickou ironií. Ironií osudu.
A vlastně je to celé příběh o tom, že vždy, když něco skončí, něco nového začíná. A možná často lepšího.
Miluju to! Strašně se v tom nevyznávám, ale fakt jsem se zamilovala!
Svět je opravdu velmi složitý a začátek téměř nevíte, která bije, nicméně hlavní zápletka přijde tak rychle, že mě to vtáhlo a nepustilo.
Miluju Hunta i Bryce, chemie mezi nimi funguje od začátku.
Syrinx miláček, netřeba slov, třeba bude mít ještě i nějakou tu roličku..
Stejně jako Fury. Moc jsme se o ní nedozvěděli. Vlastně ani o Juniper.
K Ruhnovi si asi cestu chvíli ale budu hledat.
A Lehabah? Sarah vážně?! Bylo to nutné?!
(SPOILER) Hladový hrob byl moje první zkušenost se Strikem jako audioknihou. Docela jsem se toho bála, protože přes 46 hodin poslechu je docela nálož, ale případ ze sekty je natolik poutavý, že jsem neměla problém udržet pozornost. Martin Zahálka naprosto výborný!
A teď k samotnému příběhu. Chápu, proč má tak vysoké hodnocení, má ho i ode mě, protože R.G sáhla do úplně jiného šuplíčku a stálo to fakt za to.
Velmi obdivuji Robin, že se toho zhostila i přesto, čím si v minulosti prošla. A paradoxně mi spirituální poutání nepřišlo jako to, co tam bylo nejvíc ponižující. Pro mě to bylo políbit nohy Maku. Jinak si myslím, že v sektě byla málo vyvážená deprivace jídlem a spánkem a fyzickou únavou nějakými odměnami - na to, kolik lidí tam zůstávalo.
Taky mi přišlo, že se z toho Robin oklepala až příliš rychle a snadno na to, že se vlastně utopila.
Co mi přijde jako hodně se opakující prvek je to, že Strike každý díl dostane nápad, jak to vlastně mohlo být. Dojde za podezřelým, bum prásk a je hotovo. A v této knize mi to přišlo strašně rychlé. Celé jsme se to dozvěděli vlastně v jedné kapitole.
Černočerné srdce pro mě zůstává nejoblíbenějším dílem.
No a teď závěr. Já ani nedýchala! A teď se budu bát :D
Já jsem fanouškem toho, aby se C + R stali párem, takže mně by nevadilo, kdyby skončili spolu a tím skončila třeba i celá série :D
Na Hallmarked man čekám. V angličtině bych si to tak nevychutnala.
(SPOILER) Prvních ca 100 stran jsem se nemohla vůbec začíst. Příběh mi přišel velmi povrchní, vůbec jsme se nedostávali nikam hlouběji. To až od druhé třetiny knihy. Zbývající 200 stran se četlo jak nic a příběh ubýval.
Postavy mi ale občas docela splývaly.
Zvláštní je střídání er/ich formy.
Postava Ptáčníka není rozpracovaná téměř vůbec, to je docela škoda.
Stejně tak osud Oly, jen náznaky.
Docela nelogické mi přišlo to, že vlastně Bára přijela zpět do Brodu se pomstít té Soně a vyřídit si to s ní, ale zároveň si tam chtěla dovézt svou maminku a doufala, že se třeba vyléčí, když ale v tom Brodě naopak vše její duševní nemoc rozpoutalo?
Ale upřímně, čekala jsem jako důvod zhroucení Bářiny maminky něco mnohem víc závažnějšího. Možná je to dobou, ve které žiju, kdy se opravdu jeden den řeší něco a druhý den to vzala voda. Možná že tenkrát ten kabát z ostudy byl mnohem těžší.. nevím
Otec Mirka a Pavla - nemám slov, k zblití
A pak se ještě ukáže, jak zlá ve skutečnosti byla i jejich matka. Slušný.
Nicméně kolem a kolem knížka s vlastně docela šťastným koncem
Ani jsem nečekala, že to autorka umí
Po Listopádu jsem si říkala, že už snad nic tíživějšího od autorky nebude. No tak to jsem se teda hodně spletla.
Tohle bylo strašné. Od začátku do konce jenom a jenom tíseň. Úzkost a lítost jsem cítila na každé jedné stránce.
Ještě je to celé umocněné tím, že se vlastně ani nedozvíme, jak se hlavní hrdinka jmenovala. Jakoby to nebylo důležité, stejně jako ona sama.
Vždy na konci knih p. Mornštajnové čekám a doufám, že přijde aspoň náznak naděje, že se alespoň nějaké dobro ukáže. A ono ne
No tak uvidíme, zda budu číst ještě nějakou další..
Téměř DNF
Ale chtěla jsem to dát v rámci nějakého rozšíření obzorů. Mno..
Ani si nevzpomínám, kdy by na mě kniha zapůsobila tak málo, jako tahle.
To obšírné popisování všeho, hlavní protagonisté nepříjemní, neustále opakovaní ty ty ty- a tam jsi stál- ty, otočím se a vidím- tebe,.. myšlenkové pochody jsem absolutně nezvládala, pocity mladíka byly část knihy až nezdravé, žárlivé, až jsem si párkrát řekla, že je docela slušný psychopat.
Nezapůsobila na mě ani poetičnost, melancholie, láska, konec lásky..nic
Nu co, asi nejsem cílovka, ne každému se musí líbit vše :)
