Zrzavá_Tereza

Příspěvky

SanatoriumSanatoriumSarah Pearse

Tohle rozhodně nečtěte večer, ani v noci.
A už vůbec to nečtěte v noci po tom, co jste viděli horor (chybama se člověk učí).
Odlehlej hotel, původně sanatorium, hory, bouře a sníh. Hodně sněhu.
A když do tohohle hotelu přijede pár lidí nevyrovnaných se svojí minulostí, je o zábavu postaráno.
Autorce se povedla ta plíživá atmosféra na jedničku. Až jsem měla sama chuť se do toho hotelu podívat a zažít tam jednu zasněženou noc.
Trošku mě zklamalo, že hlavní roli sice hrálo i tohle místo, ale upozadilo ho množství lidských problémů a selhání.
Možná by příběhu prospělo i trošku nadpřirozena, kdoví? Ale nebojte se - mrtvol a krve se tady taky dočkáte.

19. listopadu


Chlapec na vrcholu horyChlapec na vrcholu horyJohn Boyne

Že začátku jsem se nemohl začíst, protože příběh je psaný hodně jednoduše. Naštěstí jsem se nenechala odradit - hodně silná kniha, silná a skvělá.

19. listopadu


KořistKořistDarcy Coates

I když je tu pár nesrovnalostí, odpouštím to autorce, protože tohle je jí povedlo.
Je to svižné, akční, bála jsem se.

19. listopadu


Noc nic nezadržíNoc nic nezadržíDelphine de Vigan

Delphine je sázka na jistotu.
Delphine totiž píše jako nikdo jiný.
Noc nic nezadrží je pro mě o jeden stupínek slabší knížka než autorčiny ostatní, přesto je čtivá, je plná emocí, lásky, naděje i zklamání.
Příběh několika generací a příběh toho, že čím víc se ponoříte do minulosti, tím víc vás může zasáhnout to, co objevíte.

15. listopadu


MizeníMizeníJiří Březina

Mizení je moje druhá přečtená knížka od tohoto autora a užila jsem si ji ještě o kousek víc než tu první.
Trošku drsnější detektivní příběh otevírající témata jako je rasismus, opuštěné děti, finanční problémy.
A i když mám ráda propracovanější příběhy, Jiří si mě získal tím, že píše čtivě, přehledně, zbytečně neodbočuje. Tak má podle mě správná detektivka vypadat. Zhltnete ji, ani nebudete vědět jak.

04. listopadu


Enigmatické variaceEnigmatické variaceAndré Aciman

Miluju, jak André Aciman píše. Prostě miluju.
Chtěla bych umět mluvit a psát o pocitech tak jako on.
V hrdinech jeho knížek vidím často sama sebe. Společně s nimi vnímám, zamilovávám se, prožívám.
Vím, že tohle sedne málokomu, mě si ale autor získal.

18. srpna


Šedý mužŠedý mužMark Greaney

Ač to nemá s realitou moc nic společnýho, i tak mě tenhle akčňák bavil jako hrom! Jízda od začátku do konce.

18. srpna


Zuzanin dechZuzanin dechJ. Katalpa (pseudonym)

Hltala jsem každou stránku, doslova cítila chuť kostky cukru na jazyku a vůni lesa, domova, ale i strach z toho, co bude dál.
Jakuba Katalpa je skvělá a je pro mě zárukou kvality. Miluju její styl psaní, její syrovost, její popisy.

18. srpna


Prokletý krajProkletý krajMichaela Klevisová

Mála vesnička na Prachaticku, stará stavení a přilehlé lesy, kde se kromě všedních starostí řeší i dávné křivdy a vyplouvají na povrch nemilá tajemství. Vesnička, kterou poznamenala historie v podobě odsunu sudetských Němců a příchodu rumunských Slováků.
Tak přesně sem zasadila svůj nejnovější příběh Michaela Klevisová a zvládla to na výbornou. Ostatně jako vždy.

18. srpna


V dobrém i zlémV dobrém i zlémKimberly McCreight

Tohle je trochu sofistikovanější thriller, než na jaké jsme běžně zvyklí.
Krásně se tu prolínají mezilidské vztahy, ať už pracovní či partnerské, s právní stránkou věci.

15. března


Dům panenekDům panenekErik Axl Sund

Dům panenek byl pro mě na první pohled thriller, který chce čtenáře jen šokovat, aby zakryl to, že literárně nemá co nabídnout.
Čím víc jsem se ale začítala, tím víc jsem si uvědomovala, že autoři tu otevírají témata, která se nás týkají víc než si myslíme, jen je bohužel nechceme vidět.
Drogy, zneužívání, smíření se s věcmi, které nám ubližují.
Švédsko nikdy nebylo temnější.

14. února


Nejkrásnější pohřeb Jana HugaNejkrásnější pohřeb Jana HugaLukáš Csicsely

"Nehodlal jsem se zaprodat, ačkoliv považuji dort za nejestetičtější z jídel."
Nejen tímto výrokem, se kterým se naprosto ztotožňuji, si mě hlavní hrdina Jan Hugo získal.
Tahle knížka je pro mě velkým překvapením, stále jí mám plnou hlavu a ani nevím, co vyzdvihnout dřív.
Ať už jsou to Janovy výroky - ,,Vždyť i já nahý vypadám jako divný systém potrubí s kohoutkem." nebo názvy kapitol - ,,Pokud způsobíte velké neštěstí, které nelze snadno napravit, tančete!", a v neposlední řadě nářečí Hlučínských obyvatel. A všechno tohle dohromady tvoří jeden půvabný příběh plný karambolů o cestě za láskou, která je tak trochu trnitá, jako to bývá i v našich životech.

14. února


Dej mi své jménoDej mi své jménoAndré Aciman

Chápu, že tahle kniha není pro každého.
Já se zamilovala. André si mě svými popisy touhy a chtíče absolutně podmanil.
Vzal mě do Itálie, kde mě nechal se zamilovat a doslova cítit vůni knih, rozmarýnu a opálené kůže.

25. ledna


Lustr pro papežeLustr pro papežeJan Tománek

Myslím, že za těch pár dní, co jsem strávila s Mílou v pekle známým jako nápravně pracovní tábory, jsem zestárla tak o 10 let. Tohle ve mně bude rezonovat ještě hodně dlouho. Ráda bych napsala - přečtěte si to. Ale tady je spíš vhodnější napsat - přečtěte si to jen jestli máte žaludek vydat se na místo, kde už neexistuje ani bůh, ani naděje, ale jen zlo, násilí a smrt.

28.06.2020


X způsobů smrtiX způsobů smrtiStefan Ahnhem

Kristova noho, to byly zase nervy!
Stefan je ve své vrcholné formě, jednoznačně. Půl roku jsem se na tenhle díl těšila a byl to pro mě zážitek, vrchol všeho a počítám, že mi z toho i vypadalo pár vlasů. Stefan to rozjel na všech frontách. Za prvé stvořil vraha bez nějakých vzorců, díky kterým se obvykle přijde na to, kdo bude další obětí. A za druhé - dokázal rozjet něco neuvěřitelnýho na poli pracovních vztahů, což jsem chvílemi hltala daleko víc než řádění vraha. Nervovala jsem se, nadávala, nemohla se dočkat chvíle klidu na čtení. A i když je tohle spolu s předchozím dílem to nejlepší, začněte pěkně od začátku. Ať vám to všechno dává smysl, ať to graduje a ať se pročtete k tomuhle epesnímu finále! Poprvé opravdu můžu říct - z tohohle mě až mrazilo.

24.06.2020


Skleněný zámek – Vzpomínky na dětstvíSkleněný zámek – Vzpomínky na dětstvíJeannette Walls

Uf, tohle bylo něco.
Já si vážím svých rodičů, všeho co mi dali a vážím si i toho luxusu, že mám domov, práci, jídlo, vodu. Hlavní hrdinka to štěstí v dětství neměla. Otec alkoholik, matka bohémka a malířka prohlašující, že sebedůvěra je důležitější než jídlo. Život ve starém prohnilém domě bez záchodu, vody, bez izolace (protože důležitější než izolace v domě je, že máme jeden druhého), bez peněz na uhlí. Babička osahávající svého vnuka, strýc osahávající svou neteř a matka reagující na to slovy - je tak osamělý. Ale přitom je to plný lasky. Neskutečný, fakt. O to víc že je to podle skutečného života spisovatelky. Tohle si přečtěte.

15.06.2020


Vnitřní hlasVnitřní hlasBrian Freeman

Asi nemám dostatečně vyvinutý smysl pro spravedlnost, jelikož jsem Frostovi celou knížku v duchu nadávala a čím víc se toho dělo, tím víc jsem mu to dávala za vinu. Ale zas na druhou stranu - kdyby neudělal to, co udělal, nebyl by tenhle díl. Takže jo, už jsem se trošku uklidnila. A na čtivosti to vůbec neubírá. No prostě si to přečtěte, protože i tak to stojí za to. Miluju to prostředí San Franciska, miluju Frostova kocourka a jeho dům a miluju tenhle typ knížek aka thriller s vyšetřováním zasahujícím nějakým významným způsobem do osobního života hlavního hrdiny.

11.06.2020


Hornické vdovyHornické vdovyKamila Hladká

Hornické vdovy jsou teď na sociálních sítích hodně vidět a je to jedna z těch knížek, které si to opravdu zaslouží. Mě nesmírně zasáhla nejen tím, že jsou to opravdové příběhy žen horníků, ale hlavně tím, že ta místa zmiňovaná v téhle knížce znám. Pět let jsem poblíž nich žila. Pět let jsem kolem nich jezdila a znala jsem i pár bývalých horníků. Je to téma těžké a zároveň fascinující. O to víc, když se vás přímo dotýká.

11.06.2020


Byla jednou jedna řekaByla jednou jedna řekaDiane Setterfield

Jak těžko jsem se z tohohle příběhu vracela zpátky do reality. Chtěla jsem se do něj ještě víc ponořit a pobýt v něm déle. Sednout si do hospody U labutě a poslouchat vyprávění místních a šum řeky pod okny, nechat se unášet proudem Temže a užívat si dál každé slovo téhle knížky.
Tuhle velkou lásku k příběhům z druhé poloviny 19. století ve mně zasel můj milovaný Caleb Carr se svým geniálním Psychiatrem a Andělem temnoty spolu s Agnes od Hannah Kentové. Z Alias Grace od Margaret Atwoodové se mi ještě víc podlomily kolena a tohle už byla jen třešnička na dortu. Svět bez moderních technologií, zbytečných problémů, které se sami děláme, svět, který je drsný a přece má své kouzlo.

11.06.2020


Klikatá cestaKlikatá cestaBrian Freeman

Jestli mě něco děsí (kromě klaunů, tmy, nedostatku sladkostí, strmých schodů , atd atd...), tak situace kdy člověk nemůže nikomu věřit. Ale vůbec nikomu. A přesně tohle je krásně zpracovaný v Klikaté cestě a teda všechna čest Brianovi. Tohle se fakt povedlo. Napnutá jsem byla až do konce, zdál se mi sen o obrovským hadovi, večer jsem se bála jít ven a furt jsem se rozhlížela, jestli na mě někde za rohem někdo nečíhá (jo, trošku to prožívám). Šupa tohle, fakt. A na konci jsem tu knížku měla chuť prohodit zavřeným oknem, takže očekávám 4.díl, kurde!
(Jo a myslím, že Voldemort má docela slušnou konkurenci.)

11.06.2020


Provaz lžíProvaz lžíChristopher J. Yates

Když si hned na prvních stránkách přečtete, že někdo střílí po dívce uvázané ke stromu, budete si myslet, že vás čeká nějakej krvák. Ale není tomu tak. Čeká vás složitý dospívání, ještě složitější dospělost. Nepochopení, láska, zrada, zabití, sny, napjatý rodinný vztahy. A nakonec v co může tohle všechno vyústit.

19.04.2020


Sochař smrtiSochař smrtiChris Carter

Tohle je zase jízda - litry krve a usekané končetiny jako umění. Stále nepovažuju Chrise Cartera za nej thrillerového spisovatele, protože mám oblíbenější, ale jedno se mu musí nechat - on to prostě umí. Vtáhne vás a nepustí. Sice se jeho knížky nedají číst jedna za druhou a je třeba si je prokládat (nebo jimi prokládat jako to dělám já), ale pokaždé si čtení užiju. Vlastně bych řekla, že je trošku jako můj oblíbený Fitzek, jen Carter je trochu víc uvěřitelnější a je třeba si zvyknout na tu jeho brutalitu, protože ta není pro každého. Ale nenajdete tu žádná hluchá místa a vše pěkně svižně (a krvavě) odsýpá, detektiv Hunter je sympaťák každým coulem a kapitoly jsou ideálně krátké.

19.04.2020


Láska podle Shakespeara: Daniel & AubreyLáska podle Shakespeara: Daniel & AubreyGeorgina Guthrie

Typická kýčovitá romanťárna - ale mě bavila! Skvělá na proložení všech přečtených thrillerů a detektivek. A už jsem si objednala další díl :)

19.04.2020


Matčiny hříchyMatčiny hříchyIrene Kelly

Tohle bylo prostě strašný. Tohle čtení bolí a i přesto chcete pokračovat.

19.04.2020


Dost dobrá matkaDost dobrá matkaBev Thomas

Dost dobrá matka mě uvrhla do ještě většího depresivna, než ve kterém jsem byla před jejím čtením. Vlastně tu nenajdete nějaký světlý okamžik, jen ztrátu, beznaděj, nenaplněná očekávání. Teď to zní fakt hrozně a jakože vás chci odradit, to vůbec ne. Jen jsem si po dočtení řekla - proč? Proč tohle někdo napsal? Hlavní hrdinka je psychoterapeutka a její osobní problémy se nehezky odrazí na její práci. Dobře, chápu, to se občas děje. Ale ve mně to prostě nic nezanechalo. Asi nejsem ten správný typ na knížky s velkým množstvím psychologie a malým množstvím života jako takového.

19.04.2020


Tři ženyTři ženyLisa Taddeo

Tuhle knížku jsem doslova zhltla a jen těžko jsem opouštěla hlavní hrdinky. Je o nás ženách. O lásce, o chtíči, o touhách a snech, o sexu a vztazích a hlavně o následcích toho všeho. Je o Maggie, která se zamiluje do svého učitele. Je o Lině, kterou manžel nechce a tak hledá něžnosti jinde. Je o Sloane, jejíž koníčkem je sex s jinými muži před zrakem svého muže.
Je to úžasně napsané, vzrušující, vtahující, chvílemi jiskřící a chvílemi zase zoufalé.

19.04.2020


Nejsem mrtváNejsem mrtváA. Frasier (pseudonym)

Vyšetřovatelka, která stráví 3 roky uvězněná šílencem a podaří se jí utéct, se vrací do běžného i pracovního života. Ač se její vyrovnání s tím vším prolíná i s vyšetřováním zmizelých a zavražděných dívek, řekla bych, že tohle celé stojí hlavně na tom, jestli se vůbec s něčím takovým vyrovnat dá. Skvělý je, že tu nenajdete žádnou zbytečnou omáčku kolem. Prostě jasně, stručně, šup šup. Necelých 300 stran tak proletíte celkem rychle. Druhý díl má ještě lepší hodnocení a i když teď mě tolik neláká, časem si ho pořídím, abych zjistila, jestli se Jude zase naplno vrhne do policejní práce.

19.04.2020


Poslední paní ParrishováPoslední paní ParrishováLiv Constantine

Nepočítejte s nervy drásajícím thrillerem, kde jsou vraždy, napětí, vyšetřování.. Tohle je čistě o manipulaci, vypočítavosti, o chladnokrevném plánování a chvílemi mě až trošku vyděsily věci, se kterými jsem se setkala i v realitě. A o to víc jsem to prožívala. Pokud nepotřebujete thriller s litry krve ani nějaký vrcholný literární zážitek a stačí vám projednou něco čtivého, nad čím občas budete kroutit hlavou, tak doporučuju. Čtivost zaručena.

19.04.2020


Osobní asistentkaOsobní asistentkaRenée Knight

Tyhle "bestsellerový" knížky, co vidíte všude na Instagramu, vás lákají, protože je všichni čtou, fotí a všichni je chtějí. Já to mám takhle - mě to spíš odrazuje a tak si nechám chvíli na "odležení" a přečtu si je později.
Přečíst si je ale rozhodně chci, abych byla v obraze, co se knižního světa týče, a věděla, co na té dotyčné knížce všichni mají. Stejně tak to bylo s Osobní asistentkou. Byla jsem zvědavá, trochu natěšená. Už od začátku mi bylo jasné, kam kniha směřuje. Dokonale vykresluje pracovní vztahy přerůstající v posedlost, což je téma aktuální, jen podle mě zrovna tady nezáživně zpracované.

19.04.2020


FámaFámaLesley Kara

Od Fámy jsem čekala tak trochu nahlédnutí do situace, kdy může člověku nějaký drb nebo třeba hloupá poznámka, pořádně zavařit (což nejspíš všichni známe). Spíš tu ale převládaly rodinné vztahy a tajemství zasazené do malého anglického městečka, což je pro mě prostředí velmi oblíbené a vyhovující. Pokud hledáte na víkendové odpoledne oddechové čtení, které bude svižné a jednoduché, Fama je ideál.

19.04.2020


1 ...