zoulinka komentáře u knih
Kniha mě dostala, v tom dobrém smyslu. Vyvolala velké emoce, donutila mě přemýšlet více o tomto koutě republiky. Jaké mají problémy, jak se vlastně i dnes společně žije, co se od doby příběhu změnilo a co ne... A taky, zda je možné, aby se dnes toto stalo, nebo ne? Hodně otázek...
Jen technická poznámka, pokud někdo čte s větším odstupem od předchozích dílů, je dobré si trochu připomenout vztahy, děj, ať se v tom na začátku neplácá, třeba jako já.
Knihu jsem už dlouho měla na seznamu a když jsem ji objevila před vánoci v knihovně, okamžitě jsem po ní sáhla!
A byla to dobrá volba, přečteno za dva dny a vřele doporučuji...
Čekala jsem asi od knihy něco jiného. Váhala jsem po celou dobu, zda se jedná o autobiografii, vyslechnutý příběh nebo fikci. Přikláním se ke třetí variantě, protože mi neseděla některá data, popisy.
Tím ale nepopírám, že téma je závažné, je důležité o něm mluvit a také to, že ve společnosti s touto nemocí ještě úplně neumíme pracovat, ani na bázi odborné, natož na úrovni laika...
Kniha patří mezi ty, které ve mně navodily klid, pozitivní emoce, ideální pro čtení v období vánoc.
Ale jo, dobrá volba. Trochu se bojím, jak série bude pokračovat... Ta vztahová linka byla u na mě moc. Detektivní zápletka byla fajn.
Hezky vystavěný příběh o životě porodní báby v dobách, kdy žena nebyla ta, která si určuje svůj život, svoji budoucnost. Je otázkou, jaký byl opravdu její život a jak spokojeně si žila, ale co je jistě dle starých zápisů, byla velmi odhodlaná, odvážná a silná přežít všechny strasti života...
Moc hezky se četlo!
Do autobusu dobrý, no...
Bizární téma, vlastně bez výraznějšího děje, taková stížnost na život. Nevěra, nepochopení, frustrace, společenské kasty...
10. a závěrečný díl série s rozuzlením, proč se všechno stalo a kdo tahal za nitky z okolí vyšetřovatelů. Hůře se mi kniha rozečítala, ale to mívám, střed mě chytl a bavil, konec zase za mě slabší.
V rámci povinné četby během studia pedagogiky jsem se dostala k této knize.
Některé myšlenky jsou inovativní, inspirující, hodí se i do jiné sféry než do školství.
Ale protože každá mince má dvě strany a i pravda je subjektivní, nemohu se vším 100% souhlasit. Někde je to utopie, některé názory už možná i šílené...
Některé příběhy mě oslovily, některé vůbec.
Moc se mi líbil rozhovor s Jiřím Březinou, jaká byla jeho cesta ke psaní detektivek.
A také otevřený rozhovor s páterem Pavlem Šimákem, o farách, lidech, trpělivosti a neochotě něco změnit,,,
Zajímavě vymyšlený příběh, detektivní žánr, trochu nereálné, ale proč ne.
Další ze série knih s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou se mi četla hůře. Děj byl zajímavý, jen mi nějak přestal ten styl sedět. Už jsem asi přesycena...
Třetí kniha ze série, velmi mi sedla, dobře se mi to četlo.
Inspiraci jsem našla na Českém rozhlase ve Čtení na pokračování a zklamaná jsem nebyla. Naopak, dobrá volba!
Zajímavé spojení - nalezený deník, vzpomínky pamětníků, trochu spisovatelské fikce a hlavně těžké a smutné ohlédnutí za osudem jedné z mnoha rodin, které neměly být součástí našeho světa, ani ve vzpomínkách...
Náhodný výběr knihy v knihovně a byla jsem mile překvapena!
I když jsem nečetla předchozí díl, vůbec nebylo třeba znát jiné souvislosti.
Klasická detektivka, bez krve, přemrštěného násilí, takové jaké má ráda i Michaela Klevisová, jak sama říkala na besedě. A fakt to bylo milé čtení se zápletkou, velikostně i obsahem na delší cestu vlakem...
Tato kniha se mi asi nejlépe četla, zatím, od této autorky. Možná i to téma mi bylo bližší, než ty ostatní a těšila jsem se, jak příběh dopadne. Určitě doporučuji si přečíst.
Kniha byla vybrána cíleně pro Výzvu. Příběh se mi moc líbil, nebylo tam asi nic, čemu bych nevěřila a naopak sdílela vnitřně, jako postěžování na život od mé blízké kamarádky. Také se mi líbil i pohled ostatních postav, jak oni prožívají stejný příběh...
Poslední díl trilogie se mi asi četl nejlépe. Milé odpočinkové čtení na dovolenou nebo na cesty...
Knihu jsem objevila díky projektu Listování a patřila mezi moje poslední zakoupené knihy v době před/kovidové. Jen díky výzvě jsem po ní sáhla a jsem ráda, že jsem ji konečně přečetla.
Začátek mě hodně bavil, konec slabší, ale na prázdninové počtení třeba na lehátku u vody, proč ne.
Spisovatele jsem objevila díky rozhlasovému zpracování jiné knihy ve Čtení na pokračování. Líbilo se mi to a musím říct, že kniha nese stejný styl, rytmus děje, jednoduchost vyprávění.
Mě se to líbilo! Jsem detektivková a tenhle příběh měl hlavu a patu, překvapivý konec, který byl ale logický, žádná změť postav, děj uprašoval, i když se objevilo více vypravěčů a návrat časem.
Oddechovka, přečteno za dva večery před spaním...