Zorka
komentáře u knih
Holka ze sekáče
Tereza Kratochvílová
Pokud měla tato kniha přinést Tereze klid a smíření se s její situací, tak svůj cíl doufám splnila. Nejsem si jistá, zda všechny potíže, s nimiž se autorka potýkala/potýká, souvisí s její adopcí, nicméně přeji jí, aby zveřejnění jejího příběhu znamenalo stopku výkyvům jejích nálad a následný vyrovnaný život.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Na "holku z bažiny" jsem se dlouho chystala, ale očekávala jsem něco trochu jiného. Detektivní zápletku bych v této knize klidně oželela, protože život dívky ponechané napospas svému osudu by byl i tak dost zajímavý.
Milé dítě
Romy Hausmann
Kniha mi velmi připomínala Pokoj Emmy Donoghue. I tady mě nejvíce šokovalo to, jak jsou děti formované (deformované) prostředím a přijímají i zvrácenou skutečnost jako samozřejmost ve chvíli, kdy nic jiného neznají. Zajímavá kniha, která stojí za přečtení.
Moudrost psychopatů: Praktická lekce od svatých, špionů a sériových vrahů
Kevin Dutton
Po přečtení knihy mám pocit, že na to, abych byla úspěšná a bohatá, mám příliš mnoho emocí a jen velmi málo psychopatických rysů :-). Ale teď vážně. Nikdy mě napadlo uvažovat o neurochirurgovi, bankéři a dalších úspěšných lidech jako o psychopatech, jimž jejich "neemoce" a chladný rozum dláždí cestu k úspěchu (snad s výjimkou politiky, kde nám dějiny už mnohé ukázaly). Člověk si psychopatii spojuje spíš s lidmi za hranou zákona. Velmi zajímavá kniha, za mě ale první polovina mnohem poutavější.
Co dělá tenhle knoflík?
Bruce Dickinson
Přečetla jsem již několik životopisů rockových a metalových hvězd, jejichž kariéra se vyvíjela na pozadí bouřlivých večírků a drogových excesů. Někteří z nich dělali hudbu jen tak mimochodem - aniž by si z koncertů (a někdy i z běžného života) příliš pamatovali. U Dickinsona je to jiné. Už když jsem četla Iron Maiden: Run to the Hills, měla jsem pocit, že v této kapele to funguje trochu jinak. Ne, že by byli všichni členové ztělesněním ctností, i Dickinson dokáže překvapit :-), nicméně i tak je to pro mě jeden z nejcharismatičtějších zpěváků současné metalové scény, který se bohudík nestal obětí vlastního úspěchu. Někde v knize zaznělo něco v tom smyslu, že někdo potřeboval drogy, aby byl spokojený, pro jiného je drogou létání, šerm, psaní, moderování, návštěva Sarajeva...prostě uspokojování potřeb vlastní ctižádosti. Často jsem si říkala, jak při tom všem ještě stíhá koncertovat ... O to víc mě mrzí, že v knize není ani náznak toho, jak se mu dařilo skloubit všechny aktivity s rodinným životem, manželstvím, výchovou dětí. Jedna krátká kapitolka by za to určitě stála (ač v doslovu je rádoby vysvětleno, proč tomu tak není). Knížka je napsaná tak čtivě, že dalších 50-100 stránek by čtenář nepochybně zvládl a "tlustopis" by to ještě rozhodně nebyl.
Kde kvete tráva
Han Kang
Velmi zajímavě koncipovaná kniha, v níž jsou hrdiny jednotlivých kapitol přeživší i oběti masakru v Kwangdžu - masakru, o němž se ne dostatečně hovořilo a který tak trochu upadl v zapomnění, byť by tomu tak být nemělo. Masakru, při němž vznikaly masové hroby a v budovách se rozkládala těla dosud neidentifikovaných obětí. Z knihy je člověku úzko - to opravdu není ta Jižní Korea, kterou z médií známe, ale země, která připomíná Kambodžu v době Pol Pota. Z velké části je kniha psaná ve 2. osobě, což často nechává čtenáře chvíli v nejistotě, komu je daná kapitola věnována. Jednotlivé dílky ale do sebe nakonec zapadají.
Dům duchů
Isabel Allende
Vždy, když mám na nějakou knihu skvělé recenze, mám také velká očekávání. Dům duchů je nepochybně velmi dobrá kniha, přesto nemohu říci, že by mě nějak mimořádně chytala za srdce. Je to zajímavá sonda do společnosti, v níž se potkávají různí lidé, jejichž charaktery se vlivem společenských událostí a také vlivem stárnutí vyvíjejí. Toť v podstatě vše...
Nejhorší učitelé na světě
David Walliams
Když je člověk učitel, potažmo učitel českého jazyka, musí se zajímat o to, co děti čtou. A kniha o učitelích vypadala na první pohled jako správná volba, navíc od autora, kterého děti milují. Bohužel přišlo ohromné zklamání. Hvězdičku dávám za autorovu fantazii. Uměla bych si ale představit kultivovanější zpracování, které by se nemuselo nutně hemžit nechutnostmi nebo nadužíváním citoslovcí.
Cena
Marek Hnila
Kniha je autorovou prvotinou, a proto ji vesměs, navzdory dvěma hvězdičkám, hodnotím kladně. Téma zajímavé, ale jak již bylo níže uvedeno, jen povrchně zpracované. Rozuzlení až příliš uspěchané, a tak se člověk snaží zapamatovat si alespoň dojem z knihy, protože ví, že příběh v hlavě za pár dní neudrží. Nestačí se vrýt pod kůži... Nicméně motivoval mě poohlédnout se po dalších autorových dílech.
Listopád
Alena Mornštajnová
Knížky Aleny Mornštajnové mám velmi ráda. Po přečtení Listopádu mám ale velmi smíšené pocity. Možná je to situací, v níž v současné době žijeme, a nejistotou, již pociťujeme kvůli některým současným opatřením. Možná je to proto, že nechci v kontextu dneška přemýšlet, co by se stalo, kdyby ... A také proto, že mi trochu připomínala Orwella, který je dle mého názoru nenapodobitelný. Takže za mě tři hvězdičky.
Láska ve světě lichých ponožek
Marie Vareille
Příjemná kniha, pro mě spíše odpočinková, nebylo žádné wow, ale ani zklamání. Setkání "tak trochu jiných" lidí, jejichž jinakost je dána určitým životním příběhem.
Pandemie
Michal Kubal
Skvělá novinářská práce. Klobouk dnů před autory, kteří posbírali informace a propojili je do čtivého souvislého textu. Jakkoli "beletrizovali" některé osobní příběhy, dílo stále zůstává objektivní informací o pandemii, která dosud trvá. "Každý ví, že o těch dnech a týdnech bude jednou vyprávět. Jenom si nikdo není jistý, o čem to vyprávění přesně bude. Jestli to bude začínat slovy "Neuvěříte, co se tenkrát stalo" ........... Nebo jestli ten příběh bude "o dnech, kdy tohle všechno začalo" (s. 205). Zatím bohužel zůstává v platnosti druhá část citovaného textu. Na druhý díl by tedy autoři fakta ještě měli. A přestože se čtou velmi dobře, doufám, že na třetí díl už nedojde.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Moje již několikátá kniha o režimu v KLDR. Tentokrát trochu jiná. Člověka napadne, jak může psát Češka věrohodně o Koreji - ovšem jen do té doby, než vezme knihu do ruky. Autorka totiž zvolila formu autentických dialogů s uprchlíky žijícími v Jižní Koreji, kteří pocházeli z různých společenských vrstev a o režimu smýšleli během svého života také různě. Kniha poukazuje na to, že společenské postavení v KLDR není nikdy zárukou spokojeného života, protože se může změnit ze dne na den. Vždy ale jen k horšímu. Cesta zpět nahoru už nikdy nevede...
Levá strana světa
Lisa Genova
Mockrát už jsem si říkala, o kolik informací přijdou lidé, kteří nečtou. Já jsem třeba doposud nevěděla vůbec nic o syndromu opomíjení a jsem vděčná autorce, že toto téma zpracovala. Nějak mám pocit, že jsem to prostě potřebovala vědět. Knihou Ještě jsem to já si autorka nasadila laťku hodně vysoko. Přesto je kniha Levá strany světa zdařilým románem o tom, jak se nám život může během chvíle otočit o 180 stupňů a jak je důležité bojovat, i když světlo na konci tunelu nemusí být vždycky úplně zřejmé.
Pryskyřice
Ane Riel
Drsné, od první věty šokující, přesto jedna z nejlépe napsaných knih, které jsem v poslední době četla. Román ve své podstatě tak čistý o tak moc špinavých věcech... Fascinovaly mě nevinné popisy očima malé Livie, jíž vše přišlo tak samozřejmé. Úžasné zpracování.
Doktorka Viktorie
Markéta Harasimová
Už dlouho jsem nečetla knihu, která by byla psaná tak nepřirozeně šroubovaně. O to smutnější, že se nejedná o překlad, ale originál české autorky. Určitě bych se obešla bez popisů typu “oblékla si bílé džíny a hedvábnou halenku” i bez rádoby sexuálních scén, které byly popisovány naprosto stejne - něco ve stylu “sundala si bílé džíny a hedvábnou halenku a cítila se nažhavená”. Tento typ literatury není bohužel můj šálek kávy. Za mě zklamání.
Koho vypijou lišky
Lidmila Kábrtová
Velmi originální způsob zpracování. Vývoj titulků v dobových denících je střídán krátkými kapitolami, které skládají mozaiku života děvčátka milovaného dědečkem, ale chladně přezíraného matkou. Dětská nevinnost v kontrastu s charaktery jednotlivých postav (ani dědeček totiž není jednoznačným hrdinou) a "štěky" novinových titulků působí smutně až beznadějně. Po knížce zůstává spíše pocit než příběh.
Jozova Hanule
Květa Legátová (p)
Želary jsem neviděla a lákají mě vlastně až nyní, abych mohla porovnat knížku a filmové zpracování. Jozova Hanule je krásný příběh o tom, jak člověk může milovat i toho, kdo na první pohled zdaleka neodpovídá jeho představám ani tělem, ani duchem. Je to příběh o vděčnosti, skromnosti, předsudcích, oproštění se od pohodlí a povrchnosti. Příběh o hledání skutečných lidských hodnot.
Hodná a zlobivá holka
Michael Robotham
Jakmile se jedná o dílo, ve kterém hraje roli nešťastný příběh dítěte, je kniha hned "moje" a objevuje se na seznamu "Chystám se číst". S touho knihou jsem rozhodně nešlápla vedle. Přestože se jedná spíše o detektivní příběh než o vlastní rozplétání osudu Evie Cormakové, má knížka spád a dobře se čte.
Kam až mě nohy donesou
Josef Martin Bauer
Musím se přiznat, že ač jsem byla na knihu natěšená, první polovina pro mě nebyla moc čtivá a kniha pro mě byla spíš zklamáním. Druhou polovinou si reputaci trochu napravila. Celkově za mě tak 3,5 hvězdičky.