Zorka komentáře u knih
Z knihy jsem velmi rozpačitá. Nezpochybňuji to, že je nutné psát o dětských traumatech, jakkoli je to nelehké čtení. Ztotožňuji se i s tím, že jsme každý jiný, a tudíž i dopad toho, co jsme zažili v dětství, může být různý. Po přečtení mám ale pocit, že bychom si "trauma" mohli nést ze svého dětství skoro všichni, protože výchova našich rodičů nebyla zas tak moc liberální. S některými autorčinými názory se bohužel nemohu ztotožnit. Nicméně jí přeji, aby i ona našla alespoň kousek svého šťastného dětství.
Kniha už lehce ztrácí na aktuálnosti, nicméně stále je to docela zajímavé čtení. První dvě země mi přišly vylíčené docela zajímavě, pak už to bylo chvílemi zdlouhavé a trochu "učebnicové".
Knížky Michala Třeštíka nejsou podle mého pro každého. Plnohodnotně si je užijí jen “věrní fanoušci”, FB “přátelé” nebo ti, co čtou už několikátou Třeštíkovu zpověď, prostě ti, co se tak trochu vetřeli do takové širší rodinné základny třeštíkovců :-) . Protože pak víte, kdo je Bais (mám pocit, ze v této knize už se předpokládá, že prostě musíte vědět), víte, že nejsou pastely jako pastely, umíte si přesně představit, jak vypadá Reny Muzik (a víte, že vypadá fakt dobře). A taky tušíte, ze v další knize se pravděpodobně objeví něco o chytrých hodinkách velikosti menší mikrovlnky, které se spikly s mobilem a počítají kroky naprosto totožně, bez jakéhokoli soutěžního ducha.
Bezcitně udržovaná naděje... Zoufalství, víra, beznaděj. Na pár stránkách výstižně shrnuté vše, co nacisté "dokázali". Příběh se stále točí v kruhu ... a přesto graduje. Klasika, která stojí za přečtení.
Šabach mě vždycky pobaví, ale nemůžu říci, že by se mi nějak usadil nadlouho v paměti. Možná nejsem ten správný šabachovec :-).
Téma velmi zajímavé, jen literárně trochu průměrné.
Vždycky vítám knihy z prostředí, o němž jsem ještě nečetla. A to se Rutě Sepetys velmi daří - najít neotřelé téma a zpracovat ho poutavou, uvěřitelnou formou. Rumunsko za vlády Nicolaea Ceauşesca je určitě jedním z nich. Chtěla bych si přečíst podobnou knihu a v záložkách jich zas tak moc nenacházím.
Milá kniha, pro mě taková trochu Pipi Dlouhá punčocha.
Detektivky nejsou úplně můj šálek kávy. Nicméně dala jsem knize šanci v rámci čtenářské výzvy a úplně zklamaná nebyla. Co mi ale hodně vadilo, byla snaha dostat do knihy trochu násilně různá témata - například téma homosexuality (které mě jinak zajímá, pokud je dobře zpracované) se v knize objevilo opakovaně a z mého pohledu hodně komerčně. Mám pocit, že ne vždy je nutné mít v knize všechna v současné době trochu "módní" témata.
Čekala jsem, že se kniha bude více věnovat dětským osudům, pokusům, že přinese trochu jiné informace, které ostatní knihy tak podrobně nezachytily. To bohužel tak úplně nesplnila. I tak je to ale další cenné svědectví o hrůzách války a za přečtení kniha rozhodně stojí.
Prostředí románu je rozhodně netradiční. A hlavní hrdinka také. Střídání dějových linií, retrospekce, střípky příběhu se pomalu skládají a dávají najednou smysl a odpověď na otázku, proč je Violette taková, jaká je. Toho, že je kniha "jiná", si cením. Není to komerční trhák, není to prvoplánově jednoduchý ženský román. Je to svým způsobem milá kniha a ranách osudu.
Knihy Torey Hayden mám ráda a ani tato nebyla zklamáním. Příběh není tak šokující jako ve Spratkovi nebo jiných autorčiných knihách, nicméně stále je to ukázka závažných dětských traumat a toho, jak trpělivost a citlivý přístup, i když někdy sami váháme, jestli je to ten správný, může dítěti pomoci. Za mě opět téma, o kterém by se mělo mluvit, a za knihu jsem velmi ráda.
Od této knihy jsem měla velká očekávání, že mi přinese nové informace a mnohem více konkrétních případů dokazujících, jak se "rodí" deprivanti. Kniha je spíše teoretická, konkrétních příkladů je v ní na můj vkus velmi málo.
Za měl byl druhý díl lepší než první. Dokazuje, jak válka dokázala rozdělit rodiny jak fyzicky, tak názorově. Některé motivy a příběhy se objevují následně v Životicích.
Mně se kniha moc líbila a určitě se nechám inspirovat. Jsem nadšená z black poetry.
Kniha není na čtení zas tak snadná a vyžaduje poměrně velké soustředění.
Nečetla jsem knihu, když zažívala ten obrovský čtenářský boom. Nicméně zaznamenala jsem ohlasy na ni a očekávala díky nim velké wow. Je nepochybné, že Karin Lednická umí psát. Kniha je čtivá, osudy hlavních hrdinů poutavé, nepostrádá reálie a není to prvoplánově happyendový příběh. Knihu mohu určitě doporučit. Přesto jsem ale nějak nepochopila, čím si vysloužila tak mimořádný zájem. Pro mě to byla prostě jedna z mnoha zajímavých knih.
Pokaždé, když čtu knihu rozhovorů, kterou napsal Aleš Palán, znovu a znovu obdivuji tu pokoru, s níž tyto dialogy vede. Ať už je dotazovaný jakýkoli, autor ho nechává promlouvat tak, jako by přístup právě tohoto jedince byl v daném případě správný a lehko pochopitelný. Nesoudí, nehodnotí člověka ani prostředí, v němž žije, nenavádí účelově k odpovědím, které by byly za každou cenu senzací. Popisuje a nechává popisovat a vysvětlovat. Jako čtenář jsem se pochopitelně hodnocení některých "hrdinů" neubránila. Člověk srovnává, nechápe, klepe si na čelo a v mnoha případech si říká: "Jsou to blázni. Co budou dělat, až budou staří, nemohoucí, nemocní? Jak můžou takhle žít?" Ale někde v koutku duše je člověk chápe. A možná i tak trochu "závidí". Ne jejich životní styl, nekomfort, sklony k alkoholu, nepořádek, nedostatek financí a osamělost. Ale tu svobodu. Kniha rozhodně stojí za přečtení, protože díky takovým příběhům se člověk učí tak trochu poznávat i sám sebe.
Název knihy a anotace mě navnadily, obsah trochu zklamal. Příběh zasazený do reálného prostředí, ale pro mě jen těžko uvěřitelný.
Nejsou bohové, i když tak v našich očích někdy vypadají (a někteří se tak, zejména v začátku své kariéry, i tváří). Jsou to lidé jako my. Odborníci ve svém oboru, přesto lidé chybující a nesoucí břímě svých občasných neúspěchů. Opravdu hodně zajímavá a čtivě napsaná kniha o neurochirurgii (a také náhled do psychiky lékaře, který se denně setkává s nádorovými onemocněními mozku) a smutný příběh o tom, že ani lékařská věda prostě nedokáže zázraky. Byť je lidskou přirozeností doufat... Určitě doporučuji.