Zlatinka.Emilly komentáře u knih
Čtivá, místy napínavá kniha. Co se mě na ní nelíbilo, byl popis rozsudku Alicinýho táty. Myslím, že dost kruté i na tehdejší dobu. A také ty návraty do budoucnosti, možná měla Paula trochu ubrat. Rozhodně si však nenechám ujít druhý a třetí díl této série.
Zajímavý příběh o běžných životech tří párů, které byly pozvány na Bílou večeři. Úvod a závěr knihy s touto neobvyklou tradicí mě přenáší do Paříže, do toho nádherného města a já vidím těch 2x8 tisíc lidé v bílém jak zasedají u společné večeře. A vidím se tam mezi nimi, bohužel jsem nebyla pozvána a takoví se tam nikdy nevtírali, takže zůstává jen u fantazie. To mě asi na té knize zaujalo nejvíc, myšlenka na Bílou večeři.
Pěkný příběh o Moně, která stojí mezi dvěma dívkami. Má si jako kamarádku ponechat Lisu, svoji nejlepší a jedinou kamarádku, která je však zlá a panovačná anebo začít rozvíjet přátelství s Petrou, která je laskavá a pro druhé by se rozdala? Jak se s tím Mona dokáže vypořádat?
Nemohla jsem se začíst, takže jsem nedočetla a posílám dál.
Možná kdyby tento příběh napsala jiná spisovatelka Harlequin, dalo by se to číst, ale tohle se mě opravdu nelíbilo. Ani nevím, jestli byla Carol milovnicí koček, když už je přijala v bytě, kam se přestěhovala. Asi byla i milovnicí myší, když jí nevadilo, nastěhovat se do bytu, kde to myšmi jen pištělo. No, zkusím, jestli mi tato kniha do výzvy projde.
Moc jsem čtení nevnímala, připisuji to četbě v autobuse.
Moc pěkná kniha a napínavá. Vše dopadlo dobře, ke spokojenosti všech.
Asi jsem od knihy očekávala víc, než nabídly komentáře čtenářů. Ač samá whisky, četla se kniha docela dobře, ne že bych jí někdy znovu chtěla číst. Kniha splnila moje očekávání, tzn. Sára i Veronika, obě živé a relativně zdravé, Bradovi se dostane satisfakce a já mohu knihu zabalit a poslat do druhých rukou.
Napínavé a přitom brutální. Čtenář může nahlédnout pod pokličkou tehdejších vztahů mezi NDR a NSR.
Krásně zpracovaná kniha s příhodnými obrázky vždy k danému tématu. Moc se mi líbil tento citát: "Čtenář, než zemře, žije tisíce životů. Člověk, který nikdy nečte, žije jenom jeden." americký romanopisec George Raymond Richard Martin.
Knihu jsem nedočetla. Dostala jsem se sotva do poloviny, tak nad tímto tedy nemíním trávit svůj čas. Přemýšlím, za co bych dala alespoň jednu hvězdičku??? Tak třeba za snahu Pierra Bottera něco napsat.
Příběh ze života typické rodiny, kde nevěra tvrdě zasáhne do života Beth a Adama. Přestože nevěra je něco, co bych nezkousla, v závěru knihy jsem jim fandila, aby to zkusili znovu. No...dopadlo to tak jak mělo.
Pěkný, zajímavý příběh, ale dost rozvláčněný. Konec byl dost osekaný, nicméně dobře se četl i při takovém množství stran.
Jsem zklamaná. Knihu mi doporučila kolegyňka, která byla nadšená. Mně kniha vůbec nenadchla, místy jsem nesouhlasila.
Samé pozitivní recenze, tak já je trochu naruším. Mě se kniha vůbec nelíbí. Prokusala jsem se do 150té stránky a dál už nemám sílu číst.
Zdařilý psychologický román. Stačí tak málo a život se zhroutí jako domek z karet. Navíc poznamená každého zúčastněného na celý život. Každého jinak, ale bolest si nese v sobě každý.
Příběh by se mi líbil, kdyby by napsán jiný stylem. Jinak smutné, vždycky je to smutné, když jde o únos dítěte.
Nevím jestli bylo moudré zveřejnit určité fotografie. Styl psaní mi také nesedl, takové slovo sem slovo tam.
Knížka se mi nelíbila, včera jsem dočetla a dnes už ani nevím o čem příběh byl.