ziriant
komentáře u knih
Čokoládová krev
Radka Denemarková
Jedna z nejlepších knih (pro mě) poslední doby. Dotýká se mě na mnoha úrovních. Tematicky, stylisticky, metaforicky. Osobitostí a nebojácností. Pachutí na patře. Obsahově zajímavé, ale ještě skvostnější způsobem podání, který je opravdu netypický. Linky se dokonale prolínají, dávají smysl a synergizují. Je to kniha pro mě teď a byla by to kniha pro mě v jakémkoli věku, jelikož tématem ženství žiju ze všech stran a ve všech nuancích. Člověk má obecně tendenci říci, že se historicky naštěstí hodně změnilo, ale ve výsledku zjistí, že se vlastně nezměnilo nic. Změnila se forma. Možná to nyní není tak surové a syrové, zato je to zákeřnější. A stále má smysl toto téma otevírat, třebas až necudně a vyzývavě.
Panda a dráček
James Norbury
Milá a hluboká knížka. Přečteno za půl hodinky, ale jak asi každý pochopí - toto není o čtení. Je to o pohlazení po duši, když rozevřeme stránku s krásnou a citlivou ilustrací doplněnou trefným moudrem, které jsme zrovna potřebovali slyšet. O tom, že se budeme rádi vracet.
Hudba ticha
Patrick Rothfuss
Jak psal autor o mnoha svých betačtenářích, také jsem si při čtení říkala: "To je opravdu krásné, ale nebude se to asi líbit každému". Připadala jsem si u toho výjimečně. Mám ráda, když se mi líbí věci, které většinová společnost opomíjí nebo neschvaluje. Je v tom nepochybně kus ega, ale také věřím, že se prostě ráda spouštím k podstatě. Že ráda objevuju jiné úhly pohledu. Tato kniha je celá taková, objevuje jiné úhly pohledu. Hraje si se slovy tak úžasným způsobem, citlivým a vnímavým. Smyslným i smysluplným. Probouzí všechny smysly tak jinak, než jsme zvyklí. Vzbuzuje chuť vidět, slyšet, cítit, chutnat a vnímat svět a vše, z čeho je složen, zcela jiným a novým způsobem. Pátrat po podstatě. Najít Jméno věcí. Naleznout Jméno své.
Popravdě, tímto stylistickým uměním a citlivostí mě autor překvapil. Přitom nevím proč, již jeho předchozí tvorba nese znaky tohoto rukopisu. Ale zde je to opravdu čistá esence. Slova mají obrovskou moc a já je ráda takto vnímám, udělalo mi to ohromnou radost. Příběh je naprosto živý, a přitom (či "a také") je to jako číst báseň v próze. Báseň, v níž má každé slovo své místo, žádné nepřebývá, žádné nechybí. Jsem ráda, že mohu číst příběh tak, jak je. Že byl vydán přesně v této formě. Poodhalující a zároveň jitřící mnohé záležitosti, přičemž mnoho zůstává nevysloveno či skryto.
Jak se uvádí v závěru "tenhle příběh je pro všechny nalomené". Docela mě to zasáhlo, našlo nepřipravenou. A přitom ano, v tom je ta pointa. A chce se mi říct: chtělo by to více takových kouzelných věcí. A hned nato si uvědomuju, že se stačí pouze rozhlédnout... :-). Děkuji!
Jinak z mého úhlu pohledu mi přijde zvláštní situace, kdy někdo miluje Kroniku královraha a zároveň zavrhuje Hudbu ticha. Nedokážu si představit, že bych si pak dokázala Kroniku užít ve všech jejích rovinách, pokud bych neuměla/nechtěla vnímat sílu příběhu v "neději". Jako by se to pak celé smrsklo jen na ten příběh/děj, který je nepochybně sám o sobě také skvělý, ale zdaleka neposkytuje všechno, co se z této série dá vytěžit.
Skutečná
Petra Nesvačilová
Kniha šla kolem mě úplnou náhodou (i když vlastně asi ne, na náhody nevěřím :-)), autorku jsem v podstatě neznala a i přes poměrně jednoduché podání mi tak nějak přirostla k srdci. Nejde o žádnou velkou literaturu, ale někdy člověk nepotřebuje velkou literaturu. Někdy je prostě třeba pár milých slov na nedělní odpoledne, nebo nějaké podněty k přemýšlení, podané v letmém hovoru, jako mezi kamarádkami...
Konec civilisace
Aldous Huxley
Nelehké čtení, potřebné čtení. Asi tak jako bych s Divochem říkala, že mám právo být (někdy) nešťastná, tak bych se přimlouvala za přečtení této knihy, která zrovna nepohladí po duši a neodlehčí, ale přinese hluboké a smysluplné myšlenky.
Forma mně úplně nevyhovovala, v některých částech jsem při čtení docela plavala, ale jako celek je to podle mě naprosto nadčasové dílo, které má stále, co dát, ba možná může dát časem více a více.
Začátek
Lenka Chalupová
Dlouho jsem nečetla lepší povídkovou knihu. Ač tento literární útvar není úplně můj šálek kávy (mám ráda delší příběhy), zde jsem se hltavě začetla a konec každé povídky byl jaksi dojemný, překvapivý a uspokojující zároveň. Rozhodně doporučuji, krásné kombinace propracovaného příběhu s originální pointou.
Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
Odlehčené čtení, některé povídky slabší, ale celkově příjemné čtení. Zvlášť pro nás, kočkaře! :-)
Tvoření peněz
Sanaya Roman
Kniha zdaleka nejen o penězích, předkládající především možnosti změny vlastního mindsetu, abychom si hojnost přitáhli. Před pár lety by to pro mě bylo ještě dost ezo, teď jsem byla správně naladěná a kniha mi přišla vhod. Ještě pořád se v tomto ohledu trochu považuju za ne zcela věřícího, nicméně řekla jsem si, že manifestaci vyzkouším a den nato jsem na Aukru dostala nabídku na cenu zboží vyšší než za jakou jsem prodávala :D. Ano, řeklo by se, že stovka není nic, ale pro mě je to důkaz, že princip funguje.
Z formálního a strukturálního hlediska by kniha dle mě snesla určité vylepšení, ale z hlediska předaného poselství jsem spokojená.
Vědomé milování
Diana Richardson
Jo, tohle jsem si měla přečíst před lety, abych sexuálně vyrostla na zdravém sebevědomí a vůbec vědomí možnosti volby. Zároveň to samozřejmě beru tak, že nikdy není pozdě, jen je trochu škoda, že ta "vědomost" v sexu a vlastně v životě jako takovém je ve většinové společnosti sprosté slovo. Jinak jemně a citlivě, ale zároveň jasně a smysluplně podáno.
Cesta do hlubin kantorovy duše
Miloš Hoznauer
Věřím, že učitelské povolání v minulých dobách nebylo lehké (a také ne že by to teď lehké bylo), takže z historického hlediska nesoudím. Nicméně jako čtenář jsem spokojená nebyla.
Především mi přijde, že obsah knihy nenaplňuje její jméno, že se autor často odchyloval od tématu, a to ještě způsobem, který mi nepřišel odůvodněný. Z celého vyprávění jsem rovněž měla nepříjemný pocit - vím, je to subjektivní, ale prostě autor na mě působí poměrně narcisticky a s většinou jeho názorů se nedokážu ztotožnit ani z pozice pedagoga, ani z pozice studenta. A vlastně především ne z lidského hlediska. Pasáže z tvorby (ať už obecně literární, studentské nebo autorovy vlastní) mě nebavily, nepřišly mi nijak obohacující. Chvíli jsem se snažila namluvit si, že je to možná odlišnou dobou, ale vzhledem k tomu, že z této doby mám v oblibě mnohá jiná díla, řekla bych, že to celé prostě bylo jen mimo můj vkus. Některé "vtipné" pasáže mi buď vůbec vtipné nepřišly nebo jsem jim nerozuměla.
Rozhodně by mě zajímalo, jakým byl pan autor reálně pedagogem. Jako spisovatel mi ale vůbec nesedl.
Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
Z vlastních pohnutek bych po knize s touto tematikou nikdy nesáhla. Ale jsem ráda, že jsem dala na doporučení kamarádky, a mohu vlastně touto cestou i dále doporučovat dalším případným zájemcům, kteří se jinak jeví (podobně jako já) jako historičtí ignoranti a kteří při slově "emigrace" rozhodně nemají chuť číst dál.
Nicméně kniha je opravdu skvělým románem, rodinnou ságou, a musím říci, že skrz výborně stvořený příběh ke mně i dříve odmítaná problematika našla cestu. Osudy spletité a jindy naopak až tragikomicky závisející na detailech a gestech (což mi trochu připomínalo mého oblíbeného Kunderu) si našly cestu do mé hlavy i do srdce. Chválím tedy formu a zároveň emocionální stránku věci, kdy se do mě kniha zakousla a nyní bude ještě nějakou dobu doznívat. Přičemž její sílu a dojemnost jsem pocítila v několika fázích, ale především na konci, kdy mě nenechala odejít bez slz - což se mi nestává zrovna často.
Moderní sebeobrana
Pavel Houdek
Výborná všestranná kniha, praktická, užitečná a přitom skvěle napsaná. Jsem ráda, že se někdo věnuje této tematice právě tímto přístupem. Knihu bych doporučila všem. Ano, naprosto všem, bez ohledu na pohlaví, věk, fyzické proporce či sociální status. Je to užitečná sonda do mnoha situací, s nimiž se člověk za život mnohokrát setká - a nemusí jít jen o přímé fyzické napadení. Jsem ráda, že jsem se přes organizaci Konsent dostala blíže k tomuto tématu (sebeobrana a především sexualizované násilí), otevřelo mi to oči a zvědomilo, kde všude je problém. Vnímám teď mnohem citlivěji různé reálné situace a upevnilo mi to postoj tam, kde jsem dříve váhala a cítila se jako ta jediná divná a tak trochu přecitlivělá, že mi ty rádoby vtipné řeči ostatních vadí. Teď vím, že problém není ve mně. A tato kniha je mi k tomu dobrým průvodcem, abych to případně dokázala lépe vysvětlit i ostatním. Doufám, že poznatky z ní nebudu potřebovat do žádné vyhrocené situace, ale přesto věřím, že se hodí i do každodenního života.
Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
Bude to znít rouhavě, když řeknu, že se dá taková situace skoro závidět? Samozřejmě v tom smyslu srovnání - když se rozhlédnu kolem sebe, vidím spoustu lidí řešící titěrnosti, stěžující si na bídu svého krásného lesklého života nebo jedoucí na autopilota, den co den bez vědomí krásy všedních okamžiků. Bylo by krásné nepotřebovat v životě ty držkopády o dno, na druhou stranu ale díky za ně, jelikož nám ukazují, kolik života v nás ještě je! Toto vše se podle mě knize podařilo výstižně předat, netradičním námětem, inspirujícími vhledy. Ač síla knihy nejspíš spočívá i v té poměrné stručnosti, přeci jen bych uvítala, kdyby to bylo ještě trochu delší. Kdyby šlo to poslední - či vlastně jakékoli - sousto ještě chvíli vychutnávat...
Pomalu
Brooke McAlary
Kniha mi dala hodně a přišla ke mně v pravý čas (což ostatně chodí všechny knihy, jak věřím), zde to bylo opravdu hmatatelné. Byla jsem zrovna v procesu třídění svých starých hraček a šatníku, když jsem se do Pomalu začetla. A jen to umocnilo všechny pocity spojené s pouštěním, zbavováním se přebytků a nepotřebností. Do duše přišel příjemný závan klidu, harmonie, čerstvosti, který mě jen utvrdil v tom, že jsem na správné cestě. Z mého pohledu je to u této knihy asi docela potřebné - být již na cestě. Jinak se o vás jen letmo otře, skoro nepovšimnuta a jistě nepochopena.
Andělé všedního dne
Michal Viewegh
Na to, že autora moc nemusím a jeho pojetí věcí mi není vždy sympatické, kniha mě poměrně zaujala. Provázanost příběhů, záležitosti na první dobou zjevné a explicitně vyjádřené, ale i ty skryté mězi řádky. (Bez)nadějnost našich lidských životů, krása skrytá v detailu (příběhu i textu samotného). Prostě ideální kniha na neděli (bez sarkasmu :-)).
Nastavení mysli – Nová psychologie úspěchu aneb Naučte se využít svůj potenciál
Carol Dweck
Knihu bych označila jako jednu z nejzásadnějších pro mě za poslední rok. Vlastně mě dost překvapuje, že má poměrně vlažné hodnocení. Nosná myšlenka o rozdílu mezi fixním a růstovým nastavením se line celým textem, ale je zmiňována v různých kontextech, z různých úhlů pohledu. A co považuju za nejdůležitější, to je asi poslední část věnující se cestě k růstovému nastavení, kde je vše shrnuto a především jsou zmíněna úskalí, která nás na této cestě mohou potkat, a rady, jak se jich vyvarovat. Forma předávání myšlenek mi vyhovovala, odnesla jsem si hodně nejen do svého soukromého života, ale i do toho profesního. Protože růstové nastavení je něco, co bych ráda předávala dále svým studentům. Snad jen přemíra sportovní terminologie a kontextu pro mě nebyla příliš vyhovující, tuto oblast bych trochu zkrátila. Ale věřím, že jiným čtenářům to naopak může vyhovovat. Co se týče neustálého opakování základní myšlenky, na mě to nepůsobilo jako typické americké vymývání mozků, ale prostě jen kladení důrazu na to podstatné. Protože narovinu, kdyby to stačilo říct jednou a bylo to tak jednoduché převést do praxe, tak již dávno absolutně růstově žijeme přece všichni, ne? ;-)
Kočičí oko
Margaret Atwood
Hodnotím vysoko a možná je to i trochu zkreslené díky tomu, jak moc jsem se v příběhu a především v ze všech stran probíraných emocích spatřovala. Každopádně to není lehké čtení, autorka dokáže bravurně přenést pocity z příběhu na čtenáře a celkově vykreslit ten těžký nádech nostalgie a možná i jakéhosi patosu, který si v sobě všichni neseme při vzpomínkách na dětství, ať už si to uvědomujeme nebo ne.
Téma se mě hodně dotýkalo a věřím, že pokud má člověk zkušenosti z dětství či ranného mládí s problémy v rodině či v kolektivu, může pocítit i zde, jak se otevírají dávno uzavřené prostory, zvědomují rány. Ale přitom (když budu mluvit ze svého osobního pohledu) to nečeří bolest, spíše uzdravuje.
Příběh samotný není až tak podstatný, spíše celá ta atmosféra kolem něj. Krásně je tu vykresleno, jak i zdánlivě nepodstatné či jednorázové záležitosti, které mohou brát ostatní jako srandu nebo malichernost, mohou doléhat na člověka celý život a točit jej v kruhu. Pro dobrý pocit bych tuto knihu asi číst nedoporučovala, ale pokud se chcete hlouběji zamyslet nad svým dětstvím nebo nad tímto kontextem obecně, jděte jednoznačně do toho.
Člověk tomu neunikne
Boris Vian
Nebylo to špatné (ani začátek, ani dopracování), ale Vian to za mě umí holt i líp.
Budu vůbec někdy dost dobrá?
Karyl McBride
"Máma" je v mém životě ohromné téma, neustále emocionální, zcela bez ohledu na fyzickou vzdálenost. Kniha mi velmi pomohla podívat se na věc z jiného úhlu a především si potvrdit, že není třeba cítit absolutní vinu za všechno, co se mezi mnou a matkou děje. Jsem v řešení teprve v začátku, ale hýbe se to - pomáhá mi nyní především rada, ať již od narcistické matky nic neočekáváme. Je to stále bolestivé, srdce to zatím nechápe, ale hlava už ví, že to je jediná schůdná cesta posunout se směrem k uzdravení.
Výuková komunikace
Roman Švaříček
Ačkoli je kniha spíše odborným nastíněním tématu než praktickými radami, odnesla jsem si přesto spoustu poznatků a podnětů k přemýšlení, které budou mít věřím dopad právě i do mé pedagogické praxe. Kniha je výborně strukturovaná a shrnuje mnohé pohledy na věc, různé aspekty komunikace ve výuce a předkládá také konkrétní příklady. Nečetla jsem naposledy.