zdennyrakky komentáře u knih

Poslouchám rozhlasovou četbu, nedávám tedy hvězdy za knihu. Chvilku jsem byl nadšen, pak otráven až znechucen, ale pomalu začínám uznávat, že ta kniha je zatraceně dobře, opravdu mistrovsky napsaná. Jako kdyby autorka v té Osvětimi sama byla. Jenže ona tam nebyla - má tedy právo o tom v teple své pracovny mistrovsky psát a sbírat za to potlesky a ceny? Proč o tom vlastně píše, nebylo toho na toto téma už napsáno a natočeno víc než dost? Tohle jsem pořád ještě neskousl, považuju literárně-psychologické hrátky s touto látkou, v podstatě jakési šmírování nelidsky trpící hrdinky, byť fiktivní, za něco perverzního...

(SPOILER) Velmi příjemné, poetické čtení, má to atmosféru a vtáhne tě to do poloviny 19. století. Ale zase že by to byl vyloženě trhák... To nejdůležitější z celého příběhu - účast kluků v obraně Prahy - odbyto na pár stránkách. Najednou se tam objevil Špína v mnišské kutně a samozřejmě padl, což mi přijde jako trochu laciný literární postup. Postavy pěkně charakterizované, ale absolutně černobílé. A pokud jde o Jiráskovy pokusy o "humor" (které odnáší vesměs chudák pan aktuár), tak ten fakt nebyl jeho silnou stránkou. I toho vlastenčení (i ze strany autora) je tam občas nadmíru, ačkoli taková byla doba (1878). Naopak velmi silně a nenuceně na mě působil osobní příběh slečny Elis. Byla to vlastně jen okrajová linka celého příběhu, ale ve mně to zanechalo asi nejvíc z celé knihy. Takže i přes nějaké ty drobnosti, které jsem si dovolil výše zkritizovat, je to rozhodně fajn knížka, která stojí za přečtení i mimo rámec povinné četby. Jen ji proboha nenutit dětem ze základní školy, ať ji čtou nejmíň středoškoláci. P.S. Zdeněk Nejedlý byl kokot všech kokotů, ale v doslovu k Filosofské historii je v pohodě a leccos dovysvětlí, doporučuji také, máš-li nějaké starší vydání.

3 17.01.2021

Mimořádná knížka. Nikam nespěchá, je to dějově prostý příběh prokládaný všelijakým jiným vyprávěním a esejistickými úvahami na různá témata. Plno fascinujících myšlenek, místy vysloveně poezie. Ocení zvláště milovníci Bachovy hudby, Goetha, archeologie, středověkého umění, hradů a raně novověké historie. A turisté - určitě se budou chtít podívat na Wartburg a do Durynského lesa. Velmi zajímavý pohled na Čechy a Prahu očima německojazyčného rodáka z Krnova. A mimo jiné už v roce 1978 píše: "..., naše planeta začíná stárnout. Již dnes dochází k ochuzení mnohotvárnosti života vymíráním některých rostlinných a živočišných druhů. My však jako očarovaní hledíme na ukazatele hospodářského růstu a pleníme při tom bezohledně surovinové zdroje, děláme všechno pro vyhubení života na Zemi a jednáme stále jednostranněji. (...) Rozhodující otázka nezní: Co může člověk očekávat od budoucnosti? nýbrž: Co musí člověk vyžadovat od přítomnosti? Co musí udělat, aby budoucnost jeho vnuků a pravnuků byla zajištěna?" Samotný milostný příběh je velmi komorní, cudný a plný zralé životní moudrosti. Téměř to žádný příběh není, nejsou v něm prakticky žádné dějové zvraty. Jak říkám, je to spíš kniha esejů a básní v próze než opravdová próza. Četl jsem na dobrou noc, vždycky stránku, dvě před usnutím. Chtěl jsem spěchat stejně málo jako autor. K podobnému účelu velmi doporučuji. Je to opravdu vzácná knížka. Tak proč jen tři hvězdy? Některé úvahy jsem nedal, ztrácel jsem se v nich a připadaly mi podivně rozbředlé. Občas se v knize objevily soudružské kecy, kritizující sice reálný socialismus, ale zároveň agitující k tomu, aby se dělal poctivěji, lépe. A to takovými těmi hnusnými prázdnými frázemi, které známe i z našich časů před rokem 89. Vůbec mi to nesedí k postavě, která je podle ostatních zápisků ve svém deníku hluboce duchovně, nebál bych se říct křesťansky založená. Ale co naplat, vysídlený český Němec Cibulka se stal dederónem. A byl to antinacista - a němečtí antinacisté velmi často tíhli ke komunismu (pokud se mýlím a někomu ubližuju, klidně se mnou polemizujte). Takže za to tohle jedna hvězda dolů. A druhá za ten konec. Ten příběh prostě nemá závěr. Autor ho na posledních stránkách utne tak, aby nemusel žádný závěr řešit. Překladatel v doslovu to vidí jinak, chápe to jako symbol atd., ale mně to prostě nesedlo. V každém případě knížku velmi, velmi doporučuji a přeju jí, aby se jí dodatečně dostalo čtenářské pozornosti, jakou si zaslouží.

1 25.12.2020

Prostě Zweig! Strhující vyprávění, které nelze odložit před dočtením. Četl jsem to v 16, dnes je mi 42, ale byl to pro mě takový čtenářský zážitek, že si ho dodneška pamatuju velmi živě. Ačkoli neškodilo by asi zkusit to po těch letech znovu... P. S. Teď běží na Vltavě Zweigův Joseph Fouché. A přesně to samé - dokonalá analýza charakterů a situací. Zweig byl naprostý génius s neuvěřitelnou schopností shrnování dílčích faktů ve strhující závěry jdoucí až na dřeň toho, o čem píše. A kromě toho humanista každým coulem. Jeho texty jsou prosyceny lidskostí. Stejně jako pohled jeho očí na některých fotkách. Prostě Člověk.

6 23.12.2020

Samozřejmě není to pro každýho, pro někoho je to silný kafe. Ale mě na tom baví právě ta výbušná směs intelektuálství (slovník má mnoho rysů seriózní lexikografické práce) a přízemnosti bez jakýchkoli hranic. A samozřejmě lidový tvořivosti, která taky téměř nezná hranic. A taky, jak tu někdo podotýká, jde i o sociální rozměr češtiny. Dozvíš se plno věcí, které z vlastního života neznáš, a naopak tu najdeš leccos svého a můžeš se nad sebou pozastavit. Musím přiznat, že pro mě bylo zdrojem určité sebereflexe heslo "cílový feťák". A že opravdu vtipné je sotva každé desáté či dvacáté heslo a že se mnoho opakuje? Je to přece jenom slovník, a ne nějaká prvoplánově "humoristická" knížka. P. S. Četl jsem to v podstatě zároveň s Velkým slovníkem floskulí od V. Justa. To je samozřejmě úplně jiná kniha, ale v něčem si nejsou úplně nepodobné... (pardon, floskule :-))

2 01.12.2020

No, upřímně, žádné veledílo. Banální příběh jako z červené knihovny, rozvleklý... Ale krásně vykreslené dobové Paseky nad Jizerou a okolí, z tohoto hlediska pro mě jako milovníka toho kraje opravdu velmi cenná kniha. Také hezky vylíčené postavy (samozřejmě černobíle, ale neva) a krásný a vtipný jazyk (farářovo neustálé "tuhle tohle" apod.). Jo, dalo se.

30.11.2020

Občas na hranici kýče a červené knihovny, ale dobře napsané a občas opravdu krásné myšlenky. Nelituju.

30.11.2020

Povinná četba, sám od sebe bych se do Světlé nepustil. Ale překvapení: dá se to číst! Ba je to skvělé čtení, na 19. století rozhodně. Srovnatelné se světovou literaturou té doby. A pro mě, Liberečana, plné velmi zajímavých informací o kraji, který máme přes kopec. Stínání kohouta, vztah Podještědí k Liberci, k Žitavě, k Ochranovu, dobové reálie... Samozřejmě konec mě nasral, ale aspoň to neskončilo jako nějaký šestákový milostný román. A nutno říct, že celou dobu mě fest sral Antoš. Chudáček ubližovaná, Mirek Dušín, přitom sebestřednej hajzl. Zkrátka začetl jsem se, prožil jsem si ten příběh. Skvělé. Živá literatura, napsaná dosud živým jazykem. P. S. Teď se prokousávám Jiráskovým Temnem. Skoro o půlstoletí mladší kniha, ale jazykově asi tak o sto let starší. No uvidíme, třeba se taky začtu.

4 30.11.2020

Strašný. Příšerný. Antiučebnice. Chaos. Blábol. Nevstřícnost vůči čtenáři a sadismus vůči začínajícímu studentovi češtiny, který se z toho má naučit na první zkoušku. Občas autor vysvětluje notoricky známá cizí slova, jako kdyby měl čtenáře za debila, občas zvrací naprosto nesrozumitelné shluky nevysvětlených odborných termínů. Přitom to má být ÚVOD do studia literatury, ne odborné dílo pro vystudované bohemisty. A nejvíc mě fascinuje, že tenhle pan profesor přes jazyk a literaturu neumí ani psát, ani pořádně česky. Vyhni se tomu, jestli můžeš.

Malá ukázka:
"... epická fikce nepracuje s elementy, nýbrž se segmenty. Jestliže poziční iterace a ekvivalence elementů v lyrice vede k simultaneizaci vytvářející komplexní konfigurace těchto elementů, pak epika pracuje s motivační implikací segmentů, která je zdrojem sukcesivity..." - WTF??

5 02.07.2020

Pro mě asi úplně nejlepší kniha ze všech, které jsem dosud četl. Jsem rád, že jsem ve škole kašlal na povinnou četbu a dostávám k těmto titulům až ve středním věku. Zrovna Žert bych dřív rozhodně nepobral. Těžko říct, o čem ta kniha vlastně je. Myslel jsem si, že hlavně o odvrácené straně budovatelského nadšení 50. let. Pak mi spíš přišlo, že o vývoji od stalinských padesátek k uvolněnějším šedesátkám. (A byly asi hodně uvolněné, protože když mohlo už tehdy toto vyjít...) V tom mě rozsekal autorův nadhled: padesátky jsou tu vykresleny tak, jako kdyby na ně vzpomínal s půlstoletým odstupem, a ne po patnácti letech! Ale ani o tom není jádro knihy. O čem tedy je? Možná o nástupu středního věku a o různém pohledu na svět a na život očima stárnoucích a očima nové mladé generace. Takhle mi to připadalo, když nastoupila na scénu slečna Brožová a všechny ty hrůzy prožité v 50. letech se najednou staly jakoby bezvýznamnými. Ale šlo se ještě dál, ještě víc do hloubky. Bylo to o zpětném pohledu na sebe sama a na vlastní minulost a o vyrovnávání s ní. O nesmyslnosti msty. Těžko to ale nějak shrnout, těch motivů je tam daleko víc a vytvářejí jakousi geniální polyfonii příběhů a významů, kde všechno do všeho zapadá, kde i nejrůznější zdánlivě nepodstatné okolnosti a detaily fungují jako velice výmluvné symboly toho, co chce autor vyjádřit. Neuvěřitelně zralá kniha. Neuvěřitelně formálně vyspělá - žádný příběh, který by někde začal, nějak se vyvíjel a nějak skončil. Prostě Kundera. Když začínáš číst, říkáš si, co z tohle bude. Je to zezačátku nemastný, neslaný, studený jak psí čumák, přitažený za vlasy. A pak se to pomaličku rozjíždí a nakonec tě to vezme tak, že se ti o tom i zdá. Jasně, i tady jsem měl slabší chvilky. Třeba "milostná" scéna s Helenou. Říkal jsem si, tohle už je moc, to se mu nějak nepovedlo. Jenže on to byl zase hlavně symbol, ke kterému se pak vracel a bez kterého by ta strhující fuga nefungovala. Zkrátka žádná slabší místa tam ve skutečnosti nejsou, všechno dává smysl a není tam ani písmenko navíc. Howgh.

13 18.06.2020

Těch 77% tady snad nemůže být z jiného důvodu, než že tuhle knížku hodnotila i masa středoškoláků unavených povinnou četbou - jinak si to neumím vysvětlit...

11 07.05.2020

Hvězdy nedávám, protože jsem nečetl, jen poslouchal rozhlasovou četbu. Podle mě vůbec nic světobornýho, střídání perspektiv, experimentování s literární formou a občasný filozofování snad proboha není vynález pana Němce. Občas mi to připadalo jako pouhý přepis dialogů, ke kterým občas dochází snad v každém vztahu. Tehdy jsem se fakt nudil a ptal se sám sebe, proč to vlastně poslouchám. A opravdu nevím, co si myslet o té "otevřenosti" = explicitním líčení různých intimních detailů. Čili podle mě naprosto žádný zázrak a nominace na ML mě udivuje. Ale jak jsem předeslal, poslouchal jsem jen audioverzi výběru z té knihy...

Smíšené dojmy. Občas strhující či neuvěřitelně dojemné. Občas nuda, místy k ukousání. Opravdu nevím, jestli jde o geniálně vystavěné dílo, nebo o propracovanou spekulaci s pocity čtenářů (a s vyprávěným příběhem, samozřejmě) a krasomluvu. Připomíná mi to Pucciniho opery s těmi velkými áriemi, při nichž jedno oko nezůstane suché a po nichž následují nekonečné aplausy (jako tady :-)). Geniální kýč, řekl bych. Věřím ale tomu, že zdejší patos není falešný, že to autor psal v roce 1939 opravdu ze srdce. P. S. Možná jsem jen neměl předtím číst Vzpomínky staré paruky, které jsou námětem tak podobné, ale zpracováním a vyzněním tak odlišné.

5 15.04.2020

Absolutně nechápu, že jsem první, kdo tu hodnotí tuhle fantastickou knihu. Pravda, ani mně se nechtělo do životopisu dramatika 18. století. Zběžné prolistování ale dávalo tušit, že to nebude suchopárné čtení. A realita je taková, že jde o strhující příběh, neobyčejně životně vylíčený, a navíc zábavnější než leckterá "humoristická" kniha. (Tím se ostatně jen znovu potvrzuje, že nejlepší humor vzniká jako vedlejší produkt vážně míněného vyprávění.)

Krátká ukázka:
"Řekni mi alespoň, koho máš ráda: mě, nebo jeho?"
"Tebe! Tebe! Nikoho jiného než tebe!"
V ráži tohoto ohnivého argumentu prudce rozhrnula župánek a uchopila vášnivě jeden z prsů, jako by se ho dovolávala za svědka, že mluví pravdu.
Bojoval jsem těžký boj.

Prostě Goldoniho realita se neustále mísí s jeho divadelnictvím.
A plno dalšího. Postavy jeho tatínka, maminky, Tonie, Nicoletty..., které si nemůžeš nezamilovat. Úroda životní moudrosti. Všudypřítomný italský temperament.
Zkrátka "Bravo, Goldoni!"
Respektive "Bravo, Fabricie a Olgo Krijtová."

2 04.02.2020

Fakt nevím, co si o tom myslet - jestli je to moderně pojatý dojemný příběh s pozitivním poselstvím, nebo tendenční slátanina. A takové momenty jako ten, kdy průvodkyně Valerie opustila zájezd a plynule přešla "k nám", anebo vůbec úloha sexu v celém příběhu (včetně "modlitby" za Jean-Pierra v podobě sexu Azize s Valerií) mi to vůbec neusnadňují. Nejvíc mi ale vadil pocit, že jsem knihou k čemusi vychováván, ba snad že vznikla přímo na nějakou politickou objednávku. Ocenění tou slavnou cenou mi smrdí tím samým. Opravdu nic proti výchově k toleranci, taky jsem v podstatě sluníčkář, ale knížku jsem si půjčil kvůli tomu, abych si početl, a ne abych se poddal nějaké edukaci jako při četbě školní čítanky. Ale koneckonců početl jsem si taky, tak aspoň ty tři hvězdy.

31.01.2020

Příjemné čtení, zajímavé reálie, živoucí postavy a vtipný jazyk - toť pro mne vše. Zkrátka žádný zázrak, který jsem čekal podle komentářů. Nicméně chtěl jsem dát 4 hvězdy. Když se ale Petr stal vládcem Stramby, tak jsem začal mít pocit, že čtu úplně jinou knihu. On sám strašlivě zhloupl, začal se chovat a mluvit s prominutím jako kretén, a zároveň s tím pro mě neúnosně zhloupla i kniha. Opravdu ten bystrý mladík uvěřil, že papež je veselá kopa a jemu u něj všechno projde? Opravdu bylo nutné, aby se pokoušel ve Strambě realizovat utopistický komunismus? Opravdu bylo nutné, aby prosazoval materialistický světový názor a bojoval proti křesťanskému tmářství? Chápu, kniha je z doby nejtvrdší normalizace, ale teď, 30 let po listopadu, asi nemám úplně zapotřebí číst nějaké agitky. Chtěl jsem se pustit do druhého dílu triologie, ale ten závěr mi Petra dost znechutil... P.S. Všimli jste si, kolik je v knize nenápadných prasečinek a krutostí?

1 21.12.2019

Pro mě bez nějakého hlubšího obsahu, prostě pohádka. Občas mě zamrazilo z různých krutostí ve jménu "dobra". Každopádně parádní prázdninové čtení. A prima český překlad.

1 23.08.2019

Kniha nabitá neobyčejně inspirativními myšlenkami. Jedna z nejlepších "motivačních" knih, které jsem kdy četl. A vše vlastně docela příjemně zabaleno do "příběhu", samozřejmě se skutečnou beletrií to nemá nic společného, např. "dialogy" jsou otřesné. Ale kvůli tomu se tahle kniha rozhodně nečte, takže nemám problém hodnotit ji jednoznačně pozitivně.

21.07.2019

Překvapivě drsná válečná kniha, zřejmě proto, že autor podobné masakry sám zažil. Tedy nesmírně autentická, bravurně napsaná (v českém vydání jistě i zásluhou překladatele), občas hluboká a silná, občas poněkud "výchovná" (otec - šmelinář, který nakonec "prozře"). Autorovo "levičáctví", zmiňované v některých předchozích komentářích, mi tu fakt nevadí. Každopádně velmi doporučuju.

1 06.07.2019

Prostě Ilja Hurník. Pro mě mnohem větší spisovatel než skladatel. Knížka je plná úžasných vzpomínek a jedinečných reálií zmizelého meziválečného Ostravska. A hlavně plná hurníkovské poezie. Bez přehánění - jedna z nejkrásnějších knížek, které jsem kdy četl. (A pro mě navíc inspirativní, i co se týká hudby, mám k tomuto světu dost blízko...)

03.06.2019