Po většinu knihy jsem:
trpěla tónem
bojovala s jazykem
cítila tíhu bez odměny
A pak přišel konec, který:
neuhnul
nezměkčil
neusmířil ....
Děti padlých bohů je kniha, která mě vyčerpala, rozplakala a donutila změnit názor v posledních kapitolách – a právě proto si zaslouží víc, než jsem jí původně chtěla dát.
To bylo … děsivě rajcovní. Guilty pleasure pokračuje. Mě to baví a třetí jezdec apokalypsy Hlad zatím jednoznačně nejvíc…
Schéma je stále stejné - Hlad Anu unese, tropí zvěrstva a ona se ho snaží zastavit... jak?
Cituji Anu: „Zdá se, že orální sex, který ukončí veškeré krveprolití, je zpátky ve hře. To se mi opravdu líbí.“
Sérii čtu znovu a musím říct, že se mi líbí ještě víc než před lety.
Oblíbila jsem si všechny hlavní postavy — Juliana, Scarlett, Tellu i Danteho — ale především Jackse. A samozřejmě také tu kouzelnou atmosféru, kterou autorka dokáže naprosto přesvědčivě navodit.
Tak hurá na Finale…
....
„Nechodím za tebou kvůli Legendovi nebo té hře, ale proto, že jsi tak živá, tak nebojácná, odvážná a nádherná, a pokud to, co je mezi námi, není skutečné, tak nevím, co to slovo znamená.“ Dante
Kovostřelec má hezkou obálku s lákavou anotací: Vaše nová závislost! Žhavá romantasy senzace, která všem vyrazila dech!
No… žhavé to nebylo vůbec a že bych si na příběhu, který má víc děr než je v cedníku, tvořila závislost, je nepravděpodobné.
SPOILER:
Konec nedává žádný smysl. Takový plot twist (který mi měl asi vyrazit dech) může dobře fungovat, pokud je příběh vyprávěn z pohledu třetí osoby. Toto bylo směšný a zkazilo mi to celkový dojem z knihy. :(
Pokud vám nesedla "Krev křišťálového květu", tahle kniha vás pravděpodobně nepřesvědčí. Sarah A. Parker totiž zůstává věrná svému poetickému stylu – i když její hrdinové mluví slovníkem, který má k poezii někdy hodně daleko. Je to přesně ten typ psaní, který buď budete milovat a nebo proklínat.
Dlouhou část příběhu netušíte, co se děje. Vysvětlení přichází pomalu, útržkovitě. Svět, draci, měsíce, prapodivní bozi… A Raeve. Raeve není kladná hrdinka. Raeve je zlomená, sobecká, před bolestí i radostí utíká do svého nitra, kde do zamrzlého jezera ukládá vše, na co nechce myslet nebo co se jí nehodí. Nebyla mi sympatická, prakticky celých 676 stran jsem jí proklínala….a přesto spolu s Elluin mě k sobě přitahovaly, nutily mě zůstávat vzhůru dlouho do noci, nechtěly mě ze svých spárů pustit….
… takže já hodnotím kladně a rozhodně se těším na pokračování - v angličtině 4/26.
A ještě jedna věc – 3D ořízka. Nádherná. Opravdový skvost, jaký jsem v rukou ještě nedržela. Jediná škoda je měkký přebal. Ale i tak Tleskám!!!! Několikrát jsem se přistihla, že s úplným nadšením přes ní přejíždím prstem a prostě se kochám:)))
Brilantní, ale společensky neohrabaná badatelka Emily se znovu vydává do terénu. Po jejím boku kráčí — s až podezřelou lehkostí — její skoro snoubenec, bývalý král víl a současný profesionální vyhnanec Wendell, který je mimochodem tak pohledný a šarmantní, že je to urážka pro všechny ostatní.
Jejich mise? Najít ty pravé dveře. Dveře, které by Wendellovi otevřely cestu do jeho rodné říše. Jak těžké to může být?
No… dost na to, aby cestou potkali spoustu magie, nebezpečí, a nejspíš i několik bytostí, které by si Emily nejradši zapsala do katalogu.
Najdou je? A hlavně — podaří se jim sesadit tyranskou královnu, aniž by Wendell stihl umřít, zmizet, či být proklet…?
Absolutně neodolatelný, pomstychtivý, král Slade Ravinger.
Auren, jak je už zvykem, to nemá vůbec jednoduché a opět mě to rozčilovalo.
Královna Malina dostala mnohem větší prostor; sledujeme její přeměnu, i když bych dala přednost té „chladnější“ verzi.
Osrik a Rissa – no nevím, ale zajímá mě, kam autorka jejich příběh dovede…
Těším se na závěr, ale zároveň truchlím, protože se budeme muset se všemi rozloučit!!!
Umm… jsem emočně úplně vyždímaná, brečela jsem několikrát /a to dost usilovně/, srdce se mi při čtení rozpůlilo a zase zacelilo, potila jsem se nervozitou, jak to se všemi dopadne… zkrátka mě to úplně dostalo…
Taková romance s velkým R. Určitě se k ní ještě vrátím. Strašně mě mrzí, že už je konec. Pevně doufám, že se autorka rozhodne nás potěšit pokračováním, třeba s Mari v hlavní roli.
....
„Miluju tě. A budu tě milovat, ať budu kdekoli a čímkoli. Navždy.“
„I love you. I’ll love you wherever I am, whatever I am. Always.“
Jacks… už od první knihy jsem se do něj zamilovala, motýli v břiše se mnou dělali hotové divy… ach lištičko, líp sis vybrat nemohla….
Nádherná pohádka plná emocí, barev a magie.
Je mi líto, že příběh Evangelíny a Jackse skončil, ALE! Autorka na svém Instagramu zveřejnila, že pracuje na novele… takže vlastně ještě nezazvonil konec:)
Bylo to čtivé, příběh zajímavý, ale vyšetřovatelský tým v čele s šéfinspektorem Ryanem mi k srdci úplně nepřirostl. Milostná linka na můj vkus moc na sílu – během pěti dnů je ruka v rukávě...
Nevím, jestli se pustím do pokračování - trochu mě rozhodilo, že má série aktuálně 23 dílů a rýsuje se další…
Perfektní – čtivé a zase krapet něco jiného. A i když se dlouho nic moc závratného nestane (o světě se můžeme jenom dohadovat), vůbec to knize neubírá na kráse.
Hlavní hrdinka Althea ovládla celý příběh a úplně mě dostala. Je houževnatá, cílevědomá, věrná, cení si přátelství… Chybuje, ale ve svém přesvědčení je silná…. Jj, zní to příliš dokonale, ale já jí to baštila…
Dokonalý! Já už vlastně ani nevím, co bych dodala. Pročetla jsem všechny komentáře pode mnou a se všemi se víceméně ztotožňuju. Tak snad jen: co se, sakra, stalo s Onyxem?
...
"Make me forget that I´ve ever suffered," I commanded. "Make me forget that I will again."
"Chci zapomenout na všechno, co jsem vytrpěla," přikázala jsem mu. "I na to, kolik bolesti mě ještě čeká."
‚Člověk nesmí čekat zázraky, ale stejně v ně může doufat.´
Nemůžu jinak, než dát plný počet, protože … příběh mi doslova koluje žilami - jsem oněmělá, bez dechu…. A nadšená. Moc se mi to líbilo. Klaním se autorce - z jejího pera vzniklo něco, alespoň pro mě, speciálního. Něco, co ve mně ještě nějakou dobu zůstane…
Obřad je neuvěřitelně hloupá detektivka od tří scénáristů, kteří si hrají na spisovatele i detektivy zároveň, myslí si, že vymysleli něco úžasného, ale vyjde z toho podprůměrný paskvil, podprůměrně napsaný, s podprůměrnou zápletkou a absolutně nevěrohodnou hlavní komisařkou, které chybí logické uvažování a pije grappu jako vodu. (Holt dobré spalování. A ještě upustí páru při zpívání karaoke – pardon, ale to chlapům přijde sexy, jo?)
Jak mohlo toto brakové dílo vzbudit vůbec nějaký rozruch? To mi hlava nebere.
Každopádně mi v knihkupectví zase ujela ruka a další díl nepotřebuju.
Taky skřípal překlad do češtiny, hlavně název se nepovedl. (Mimochodem do angličtiny kniha nikdy přeložena nebyla.)
Bylo to celé roztomile naivní. Lehce nelogické vyústění, ale jsem opravdu zvědavá, jak se autorka popasuje s pokračováním. (V AJ má vyjít 4/26.)
Moc se mi líbil vztah Ivy a její sestry Lydie. Škoda, že jejich interakce nedostala větší prostor. Líbilo se mi i nenápadně plíživé přátelství mezi všemi dívkami, které se ucházely o Bramovo srdce.
Humbook tip – asi to není úplný krok vedle (většinou se mi do vkusu netrefí), ale vyvarovala bych se přirovnání k Selekci a Krutého prince. NE a NE.
….
„Byl jste někdy zamilovaný?“
„Jen jednou.“
„Jaký to byl pocit?“
„Jako kdyby mě někdo přejel kočárem.“
Tak tohle mě opravdu mile překvapilo. I když byl příběh hodně suchopárně napsaný /pravděpodobně účelově/, a Emily mi k srdci nepřirostla, mělo to své vílí kouzlo a druhý díl si určitě přečtu.
Chaotik Wendell byl tou nejzábavnější třešničkou na jinak dost strohém dortu.
