Zara komentáře u knih
Dávám 5 hvězd, ta poslední budiž oceněním obsáhlosti románu.
Hlavní pozitivum spatřuji v přiblížení nepříjemných dějin Ruska, potažmo SSSR velmi, velmi čtivou formou, takže lidové masy (není myšleno pejorativně) se o těchto důležitých reáliích dozvědí bez nutnosti studia dějepisné literatury, přičemž (pochopitelně viděno optikou čtenářek ženských románů) nejsou s pravdou konfrontovány tak krutě jako je tomu např. u Solženicyna.
Z téhož důvodu nahlížím shovívavě na záplavu srdcervoucích vztahových propletenců, které bych u jiného díla hodnotila o dobré dvě třetiny hůře.
Na prvním místě vidím ambici šokovat a zaujmout za každou cenu, nicméně jako kniha-solitér příjemné vybočení v mém čtenářském deníku.
Osobně dělím knihy do 3 kategorií:
1. Tak vynikající (většinou zaručené autorem), že mi stojí za to si je koupit a uložit jako tiché společníky do knihovničky s představou, že je čas od času prolistuji.
2.Vypůjčené v knihovně a oceněné nálepkou "vyplatilo se číst"
3.Absolutní zmýlená, neboli přehmat z knihovnického regálu
Kniha SPÁNEK patří zaslouženě do druhé kategorie jako milé překvapení od doposud neznámé autorky.
Místy lehce odhadnutelné
(SPOILER - proč má většina autorů setrvalou tendenci spárovat hrdiny? Jak předvídatelné, pokud je vyšetřovatel/ka + hlavní hrdinka/a nezadaná/ý),
ale děj plyne k logickému vyústění v příjemném tempu a ucházející kvalitě.
Ráda poznám předchozí autorova díla.
Opět jdu proti většinovému mínění.
Na knize autorky se zavádějícím polským jménem jsem si potvrdila obě zatím nikým nevyvrácené teorie:
a) ženy obecně jsou velmi špatnými autorkami napínavých příběhů
b) kvalitní německy psaná literatura vymřela spolu s poválečnou generací spisovatelů
Každopádně dalším dílkům paní Ursuly nedám v mém knižním životě prostor.
Je dobré vědět, že v přílivu současných autorů obdařených přístavkem "krimi/thriller" existuje stálice, která řadu let drží svou laťku kvality ve vyšších příčkách.
Sympatický Angličan Tony Parsons k nim určitě patří.
Ideální kniha je ta, na jejímž konci dojdu k určitému zamyšlení a nejlépe ke zjištění, že mě nějakým způsobem obohatila ( o informace, myšlenky, dějové pochody, geografická poznání etc etc).
Na konci této novely nemohu konstatovat ani určitou míru pobavení, a to opomíjím fakt, že zemi původu děje jsem si tipla až v cca 2. třetině textu.
Předchozí autorčiny počiny mnohem chvalitebnější.
Po letech intenzivní četby zjišťuju s podivem, kolik úsilí stojí prodrat se beletrií, kde v každé, ale opravdu v KAŽDÉ větě textu je obsažen bonmot.
Bohužel i tady platí, že méně je (povětšinou) více, dominantní vtipnost je tady masivní překážkou plynulosti děje a výsledkem je poněkud rozpačitý polotovar ,
Už dlouho nemám přehled o seznamech povinné četby ve školách, ale doufám, že tohle dílo tam už 30 let patří.
Je to určitě hlubokomyslné. Bohužel filozofické hloubky je tam tolik, že zahlcuje část epickou a já od knih očekávám především to, že mě budou BAVIT.
Oceňuji autorovu originalitu, ale vnímám ji zároveň jako rušivou (např. celou 2.část psanou ve 2.osobě plurálu, což se dá zdárně aplikovat na menším kousku textu, na tak dlouhém fragmentu působí spíš kontraproduktivně).
Je možné, že v citově zainteresovanější fázi života bych byla empatičtější a knihu ocenila plným počtem, takto dávám krásné 3/5 víceméně jako obdiv k autorově nespornému potenciálu.
Nedočteno...snažila jsem se přeskakovat a dopídit se dějové linie, ale ani to jsem nezvládla. Zdlouhavé urputné a fádní líčení (děje, krajiny,osob) mi připomíná styl snaživé pisatelky bez náznaku jakéhokoliv espritu. Aneb když kvantita převáží kvalitu.
Stjernströme, Stjernströme....měl ses radši věnovat kariéře ve finančním průmyslu než se jí vzdát a "věnovat se na plný úvazek psaní".
Jak vidím, nejsem s tímto názorem ojedinělá.
Syžet knihy zavání lacinou brakovou literaturou, z níž se autorovi podařilo vybruslit bravurním a chytrým stylem + neočekávatelným závěrem a zařadit tak dílo do kategorie determinované přívlastky "milostný, historický,čtivý, neotřelý, zajímavý atp." román.
Modrá barva u většiny autorových knih mě nutně vede k zamyšlení, jak by asi vypadaly vlastní slohové práce zdejších zhnusených kritiků.... zřejmě neskonale lépe, než 500stránkový perfektně vyfabulovaný příběh renomovaného spisovatele vyprávěný ve zdánlivě poklidném modu, aby na závěr vyústil v tak překvapivý "ÚPLNĚ JINÝ" konec, než na který jsme zvyklí.
Samozřejmě plný počet hvězd a doporučení všem, kdo tuhle sérii má rád.
Pět hvězd je nedostatečný a nedůstojný počet ocenění pro tohle veledílo směstnané do 231 stran (z nichž poslední tři jsem regulerně probrečela).
Ačkoliv nesnáším sebemenší náznak mysteriózna v ději,tato kniha je na něm vystavěna a v opozici s dějem tvoří úžasný balanc, který vyvažuje přesně odměřený a padnoucí vypravěčský styl.
Popisy středověkého hradu a jeho atmosféry jsou natolik sugestivní, že s četbou zároveň SKUTEČNĚ stoupáte po kamenném schodišti nebo cítíte (zde již zmiňovaný) odér z temného jezírka.
Vyjádřeno jedním slovem......je to prostě A L T O.
Vždycky si říkám, jestli ty na přebalu knihy otištěné recenze slibující nevídaný zážitek, jsou míněny naprosto vážně nebo je to jen ulepená cukrová vata, aby se mouchy-čtenářky chytly.
Na rozdíl od uživatelky Helly jsem doskákala do konce, ale jen silná dávka sebezapření, oheň v krbu a čaj s rumem mi tohle harakiri umožnily.
Evidentně jdu se svým hodnocením proti většinovému proudu. Četla jsem všechny díly stávající série a jedinou hvězdičku dávám za autorčin doslov, v němž vyjadřuje úmysl tvorbu této řady ukončit.
Poslední hřebíček do rakve působí dojmem naprosté křečovitosti, je evidentní, že spisovatelka svůj potenciál vyčerpala a zoufale loví v kalných vodách.
Nevím, proč se někteří autoři tak zarytě drží pera (i když zrovna tuhle dámu zdejší feedback jistě povzbudil), když jim samotným musí být zcela jasné, že světu zkrátka sdělili, co měli a je na čase jít do důchodu.
Z knihy přidané na poslední chvíli do košíku kvůli zaokrouhlení počtu vypůjčených knih se vyklubala překvapivá čtenářská lahůdka, která lehce naklonila mé dosud nepříznivé hodnocení většiny amerických autorů na stupnici směrem nahoru.
Nutné číst poměrně pečlivě,občasný návrat k předchozím kapitolám není od věci - výsledkem je nádherně propracovaná řada útvarů (povídek?) propojených vzájemně nejen jednotlivými postavami, ale hlavně hudbou.
Proboha!!! Proč jsem čekala na rezervaci v knihovně víc než rok???!!??
Abych při otevření knihy a letmém ohledání prvních 50ti stran (víc jsem nedala) musela konstatovat, že jde o silně nadhodnocenou slepičí slátaninu založenou na popisu a dialozích několika australských barbín?
Snaha o humorné pojetí tu vyšla úplně naprázdno.
Co nadělám, evindentně nejsem cílová skupina tohoto polotovaru.