Zara komentáře u knih

Posledním dílem autor vyždímal veškerý potenciál, který do této série vložil.
Jak jinak si vysvětlit kýčovité skládání děje blízké červené knihovně a detektivní zápletku s rozuzlením jasným už v 2. kapitole i slabomyslnějšímu čtenáři?
Škoda....

2 17.01.2021

Autorovy předchozí počiny jsem zavrhla už v první třetině, o to víc mě překvapil poměrně dobře vystavěným příběhem s řadou poctivě vykreslených postav.

15.01.2021

Téma dobré, zpracování hodně slabé.
Klasické znaky ženského písemnictví - zdlouhavé popisy, nesmyslné zacházení do zbytečných podrobností, nudné úvahy protagonistů atd atp.
Ačkoliv - jednu prioritu přiznat musím - a sice mimořádně natvrdlého vyšetřujícího komisaře.

6 15.01.2021

Samozřejmě plný počet hvězd a palec nahoru za svěží vítr v podobě lehké změny tématu včetně hlavních hrdinů.
Pan Robotham prostě UMÍ .....

Na rozdíl od uživatelky invocation11 mi
lehce schizofrenní vypravěčský styl vyhovoval až svou druhou půlkou, kdy se konečně pohnul děj a vysvětlil tak mnohé (pro mě nepochopitelné) kroky chování hlavní hrdinky.
První část byla jen obhajobou (u mě marnou) existence moderního umění, která si v ničem nezadá s odborným výkladem a z něhož jsem si jako laik zapamatovala větu "Současné umění je nemocné" (s čímž se plně ztotožňuji).
Zatímco v první části je pro mě hlavní protagonistka pouze extravagantní "umělkyní" jednající naprosto iracionálně, v části následné jsem schopna vnímat ji naopak velmi lidsky a pochopitelně.

09.01.2021

Hloupoučký, naivní, rozvleklý a vzhledem k maximální redukci postav snadno předvídatelný scénář, až si říkám, jestli on autor není Američan....vzhledem k silně sestupné tendenci autorových knižních výlevů si jeho další počin určitě odpustím.

2 04.01.2021

Četbu Hakana Nessera si dávkuji za odměnu...
Pravděpodobnost,že jeho kniha bude nadprůměrně dobrá,je tak vysoká, jako že každé ráno vyjde slunce.
Kniha "Osamělí" mou domněnku jen potvrdila.

8 26.12.2020

Upřímně řečeno pro mě jakožto bytostného pragmatika to byla nelehká četba, kterou jsem posledních několik stran už jen flákala....
Vypravěčský styl, tak typický pro africké autory, nezklamal.
Děj naproti tomu ano - příliš mnoho spiritualismu, velmi málo epiky a díky nepochopitelnosti (a neuvěřitelnosti) existence "duchů" mi byla hlavní protagonistka vzdálená na miliony světelných let.

2 24.12.2020

Kniha má všechny symptomy dobrého thrilleru, a přesto hodnotím slabší trojkou...
vraždy dvou dívek + barvité prostředí lesnatého kanadsko-amerického pohraničí+ (moje oblíbená) doba, v níž se děj odehrává (konec 60. let).
Konečným produktem tohoto lákavého řetězce je bohužel těžkopádný příběh rozvleklého děje, do nějž autorka zahrnula několik žánrů, aniž by jediný z nich dotáhla k dokonalosti.
Jsou příběhy, které navzdory objemnosti díla či důkladným popisům čtenářovi "kloužou do krku" lehce a rychle - a jejich protipólem jsou kostrbatá vyprávění, jež i při dodržení všech koherentních vazeb nějak "drhnou".
Umění prvého je totiž přesně to, co z učedníků dělá MISTRY.
Je mi líto - pro mě je tato autorka stále učedníkem....

3 31.10.2020

Jako by předchozí "Hammarbyjskou sérii" psal úplně jiný autor...
Příběh vystavěný na pilotní události, která je jednou z mála progresivních míst v ději - zbytek je už jen minimum překvapení, zato hodně vaty v podobě konjunktivních souvětí typu "kdyby, tak by..." postavy ploché a bezkrevné.
Za mě velké zklamání.

7 18.10.2020

Knižní série švédských inspektorů nelze jednoduše vtěsnat do kategorie "krimi" - ta zatím poslední je toho jasným příkladem.
Kriminalistickou rétoriku nahrazuje melancholický příběh stárnoucího solitéra bez ambicí a detektivní příběh sám je tu hodně upozaděn, tudíž ne důležitý.
Vnímavý čtenář s přibývajícím počtem stránek vytuší možný konec, což vůbec nesnižuje úroveň příběhu...naopak, rukopis sedmdesátiletého autora se v celé knize logicky zrcadlí a zvětšuje tak aureolu přitažlivosti děje.
Tleskám a netrpělivě vyhlížím další pokračování.

11 16.10.2020

Vypravěčský styl s příjemně logickou stavbou (krátké odskoky do minulosti), minimalizovaný počet protagonistů a dobře vyfabulovaná pointa - přečteno za jedno odpoledne.

11 06.10.2020

(SPOILER) Poučena z předchozí autorčiny knihy jsem očekávala přibližně totéž, čím se již dříve prezentovala a nebyla jsem vůbec zklamaná..
Pokud vám vyhovuje styl knih, kdy hrdin/a/ka na 240 stranách přechází z jednoho pokoje do druhého, pozoruje vločky sněhu za oknem, pronese zhruba pět vět,zevrubně popisuje pachy a jiné vjemy, aby potom na straně 241 vzal/a Remingtonku a zastřelil/a člověka, pak je tohle dobrá volba.

2 05.10.2020

Nadšena "Pískovým vrchem" jsem se vrhla do avizovaného pokračování v očekávání podobného produktu....
co zůstalo z předchozího, je vypravěčský styl a pokud by se Joanna Bator držela tematického prostředí své první knihy, asi bych nic nevytkla.
Bohužel - trend módní globalizace pronikl i do polské literatury a v tomto případě ne zrovna vydařeně.
Autorka pokračuje ve sledování více či méně pitoreskních postaviček polského sídliště, tak podobným našemu naturelu, že je radost číst.
Jednu z postav nechává ovšem cestovat po světě a nabalovat na sebe příběhy osob různých národů a kontinentů, které vnášejí do pavoukovitě větvené formy vyprávění chaos a - za mě osobně - i absenci literární zručnosti.
Tyto kapitoly na mě působily nudně, zmatečně, křečovitě (kvůli zachování struktury prolínání postav) a jakoby "uměle naroubované", takže v konečném výsledku to, co mělo knihu ozvláštnit, působilo bohužel kontraproduktivně (u dialogů, popisů prostředí atp. je zřejmé, že autorka do poslední molekuly zná letoru vlastního národa, naopak příslušníci jiných národů jsou vylíčeni s evidentní neznalostí prostředí, prázdně a ploše).
Váhám mezi 3 - 4....

5 29.09.2020

Nelze než hodnotit plným počtem. Ti, kteří zažili, pochopí.....

7 12.09.2020

Takový vypravěčský i stylový pel mel, až mám chuť podezírat autora z občasného používání opioidních látek...rozverné vyprávění o věčně smolařském fotografovi, který prochází dějem opatřen sádrovým obvazem střídají děsivé kapitoly s vyšinutým sadistickým "pop art umělcem", které místy vyznívají směšně absurdně (když se to s mírou násilí v ději přehání, působí nakonec spíš úsměvným než ohromujícím dojmem).
Vyprávění třetí vypravěčky - mladé prostitutky z Rumunska - nechávám bez komentáře, neb je to téma již nespočetněkrát zmiňované napříč literárními žánry a Romain Slocombe prostřednictvím jejího příběhu vznáší obžalobu západní společnosti tak otřele, že to (na mne) působí opět spíš kontraproduktivně.

6 06.09.2020

Zdánlivě triviální vypravěčský styl se silně propracovaným příběhem, z mého hlediska úměrně nízký počet zúčastněných postav s akcentem na tři hlavní protagonisty.
Za mě nesmírně čtivé, chytře fabulované a nádavkem i pár hlubokých myšlenek.

3 30.08.2020

Ano, je to on....starý dobrý Kundera. Nedá se ohodnotit méně než pěti hvězdami.
A přesto si , s dovolením, ponechám mé soukromé srovnání se Sešity směšných lásek, ze kterých druhý titul vychází nesrovnatelně lépe.

6 19.08.2020

Téma mnohokrát opakované, zde navíc podané maximálně nezáživně.
Strnulý, statický text bez kýžených zvratů (a pokud už, tak velmi, velmi předpokládatelných) - postavy totálně ploché, bezkrevné atd. atp.
Vzhledem k autorovu záměru pokračovat v sérii, bych na jeho místě buď změnila téma, nebo si vzala poučení "z krizového vývoje".

5 18.08.2020

Je něco shnilého ve státě českém.....
Z 10 (slovy deseti ) recenzí nabízených DK jich je 10 ( slovy deset ) negativních (btw - slovo "hnojomet", zpopularizované v této souvislosti panem Kosatíkem,vede na žebříčku hodnotících výrazů).
Žádný autor se (dle mého) nedokáže při psaní jakéhokoliv literárního útvaru absolutně oprostit od vlastního světonázoru.
Ten Novákův je názor člověka, který si s předchozím režimem takzvaně "nezadal", a už tento fakt mu umožňuje vzít pomyslný kámen a hodit jej.
Vybral si světově proslulého prozaika a nemohl si vybrat lépe.
Kundera svou literární genialitou na straně jedné a charakterovou rozporuplností na straně druhé poskytuje úžasný prostor, který na téměř devíti stech stránkách Novák maximálně zúročil.
Nevidím jediný důvod autorovým poctivě zdokumentovaným rešerším nevěřit, nakonec Kundera svými názory jen potvrzuje fakt, že touha po vyjímečnosti mu byla vždy vlastní a jakou cestou se k ní ubíral, bylo mu upřímně jedno ( neustálé taktizování a vyčkávání, aby vynikl, avšak jen v mezích povoleného, fakt,že svůj nepopiratelný talent nadřadil všemu a všem, plastické ztvárňování světa podle právě populární ideologie atd atp).
Kunderovu největšímu průšvihu , tj. udání letce Dvořáčka, je v biografii věnována jen krátká část, ale zdokladována je tak realisticky, že popřít ji může teď už jen úplný imbecil.
Jakožto laik jsem se, přiznávám, s obtížemi prokousávala pasážemi téměř odborné analýzy literárních textů a naopak nejvíc se mi líbily stroze psané "minibiografie" (většinou Kunderových souputníků).
Z těchto pak nejvíc vyniká kapitola o životě nešťastného (a dodnes bohužel stále opomíjeného) básníka Jana Zahradníčka.
Dovedeno ad absurdum - srovnáme-li pompézní život a dílo Milana Kundery s životem a dílem Zahradníčkovým, nenajdeme rozdílnější autory...
můžeme jen doufat, že tam, kde už nelze uplatnit složité zákulisní manévry, nebude (řečeno slovy Kunderovými) "NIC ZAPOMENUTO a VŠE ODČINĚNO."

21 11.08.2020