Zara komentáře u knih

O současné německé literatuře nemám velké iluze a tento svazek cílený prvoplánově na citovou část (povětšinou) ženské části populace mou tezi nijjak nevyvrátil....

1 12.07.2022

Příběh je to strhující,ale stylistika ho sráží na literární dno.
I faktografické písemnictví by mělo dodržovat základy slohu a to se autorovi nedaří (chaotické řazení děje, neustálé opakování již zmíněného atp.)
Téma zajímavé, forma mizerná.

3 30.05.2022

Dávám přednost literatuře komponované autory/muži a u tohoto dílka slavilo maskulinum hned hattrick: autor + dva hlavní protagonisté.
Neotřelý děj a přitažlivé popisy australské divočiny spolu s pragmatickým, věcným a přesto svým způsobem lyrickým jazykem daly základy velmi čtivé próze.
Pevně doufám, že autor nepřestane psát a že seženu jeho momentálně ve všech antikvariátech beznadějně vyprodanou prvotinu "Tep prachu"

4 15.05.2022

V naivní důvěře, že silně pokleslý styl paní Läckberg pomůže vyzdvihnout pan Fexeus, jsem se dala do čtení....
Nevím, čím druhý jmenovaný do díla zasáhl, ale spisovatelčin sloh zůstává stále stejný, tj. neslaný, nemastný, opatřený zdlouhavými popisy, vleklými statěmi, které z dějové linie trapně vybočují, s únavnými dialogy vyšperkovanými "odbornými" znalostmi z oboru psychologie atd atp.
Jedna hvězda za pointu, ke které se dalo dojít přímočařejší cestou šetřící papír i čtenářův zrak.

4 04.05.2022

Dovolím si tvrdit, že tato autorská dvojice nemá (ani v severské, ani ve světové) krimi literatuře konkurenci.

8 01.05.2022

Dlouho očekávané dílo oblíbené autorky zvící téměř sedmi set stran tištěného textu přispívá určitě chvalitebně k rozšíření znalostí neobvyklého tématu - poválečném životě řádových sester ze zapadlého kousku české země - do povědomí širší čtenářské veřejnosti národa, který v posledních třech pokoleních vygeneroval nejvyšší počet ateistů ve své historii.
Na pozadí chmurných let života lidově demokratické republiky se odvíjí osudy dvou naprosto odlišných skupin činovníků římskokatolické církve: řádových sester plnících bezvýhradně a obětavě své poselství bez nároku na jakoukoliv odměnu a jako jejich protipól osoby zastupující tehdejší nejvyšší špičky katolické hierarchie - organizovaní v nechvalně známé organizaci Pacem in terris (rozuměj "kolaboranti, špiclové, udavači a obětaví přisluhovači režimu"), přičemž Evarista je ve všech svých vlastnostech ztělesněním prvně jmenované skupiny a biskup Havraj skupiny druhé.
Autorčino studium reálií k popisovanému tématu muselo být jistě důkladné.. tato snaha má být zřejmě v díle zúročena, a to poměrně dlouhými a zevrubnými popisy historických událostí a postav, které pro běžného čtenáře představuje zbytečný balast a na základní schema a vývoj nemá zásadní vliv.
V přímém kontrastu pak zůstávají osudy některých jedinců propletené do absolutního klišé, což zbytečně sráží úroveň románu.
Kvituji lehce pochmurný, ale naprosto uvěřitelný konec příběhu ústícího do současné doby a zavírám knihu s pocitem lehké melancholie i zadostiučinění z dobré četby.

12 24.04.2022

Na rozdíl od předcházejících komentů nepovažuji v žádném případě "potenciál knihy za nevyužitý".....
Děj je konstruován naprosto geniálně a lehce připomíná např. Hellerovu Hlavu XXII se svým pozvolným odhalováním děje a tušenou tragickou pointou odhalenou na samém konci příběhu.
Vyzdvihuji umění autora psát pragmaticky a úsporně o vnitřních pocitech chlapce/muže nesoucího si celoživotní stigma události v dětství, aniž by se uchýlil k rozevláčnosti textu a křečovité sladkobolnosti.
Kniha je - zdá se - autorovou prvotinou, takže radostné očekávání věcí příštích je nasnadě.

7 18.01.2022

(SPOILER) Klasická ukázka mé "milované" lágrové literatury (audiokniha).
To se vezmou základní historická fakta (stačí jen okrajově, kdo by se namáhal s nějakou zdlouhavou historickou rešerší!).
Přidá se více či méně pravděpodobná dějová linie (to vše ve stylu "náhodou jde kolem" a "vtom se objeví").
Směs výše uvedeného se (ale pořádně!) namočí do horké omáčky násilí s řekami krve a s podrobnými popisy sexuálních praktik a na úplný vrch se dosadí třešnička v podobě očekávatelného závěru +SPOILER (pěkně zgruntu, hlavní hrdinka drží pistoli mířící na hlavního padoucha alespoň tři kapitoly).
Diví se pak někdo, že tento druh literatury odsuzuji a považuji ho za nehorázné přiživování se na smutných dějinných reáliích?
Zřejmě zde ale stále platí okřídlené "Vox populi........"

10 05.01.2022

Mainstreamová laťka oblíbenosti žánrů je nastavena tak předvídatelně, až je to úsměvné. Při pohledu na ocenění zatím tří autorových děl je zjevné, že většině čtenářů stačí k potěše velká porce smutku a deprese provázená detailními popisy zdlouhavého umírání, a to vše nejlépe pod plachetkou "skutečné události".
Jak jinak si vysvětlit úspěch knihy Třetí poločas a naopak vlažné posouzení obou knih následujících?
DJ je dle mého zatím vrchol Kluunovy tvorby.
Psáno úsporným, svižným jazykem s mnoha vtipnými glosami, s nespornou znalostí světové hudební scény a se smutně pragmatickým podtextem při líčení současného zákulisí showbizzu je kniha doporučeníhodnou všem ctitelům dobré četby.

4 03.01.2022

Do tohoto druhu literatury jednoduše nejde nepromítat svůj vlastní vkus, jakkoliv by se o to autor snažil (p. Klusák mimochodem každý dotaz ohledně kritického aspektu díla striktně odmítal s poukazem na nutnost četby a z ní pramenícího VLASTNÍHO názoru)...
Podle obsahu ovšem Gottova biografie hraje do not jeho zapřísáhlým kritikům ( neodhadnu, kolik z nich je natolik masochistických, aby o nenáviděném a minulým režimem protěžovaném interpretovi ještě přelouskalo přes čtyři sta stran textu).
Mistrovým příznivcům se naopak zvedne kufr při každém druhém souvětí.
Klišé o "pravdě někde uprostřed" zde bohužel neplatí - knihou se jako červená nit táhne Klusákova averze nejen ke Gottově hudební tvorbě , ale (celkem logicky) i k mravnímu habitu Zlatého slavíka.
Osobně nemám problém s pojetím Gotta jakožto Fausta zaprodávajícího ďábelskému establishmentu svůj život výměnou za možnost zpívat před vyprodanými sály nejen u nás, ale i na glorifikovaném Západě.
S čím však naprosto nesouhlasím, je autorovo posměšně-ironické hodnocení (a tím i naprosté odsouzení )žánru, ve kterém Gott vynikal.
(Nikdy jsem dost dobře nechápala, jakým klíčem se dekóduje právě hudební produkce, založená - opět - na čistě sugestivním pojetí posluchače.....
existuje tedy příručka, podle níž zjednodušeně melodická hudba = brak a naopak disharmonie a kakofonie = kvalita?????)
Karel Gott pochopitelně nikdy nebyl angažovaným trubadúrem reflektujícím společenské klima, ale to od něj proboha snad nikdo ani nečekal???
Na druhé straně není znám příklad, kdy by Gott při své cestě na vrchol (a svém setrvávání na něm) někomu (byť nevědomě) ublížil, na rozdíl třeba od jeho souputníka Kundery.
Kniha je psána stylem "lehkého pera" a věková kategorie, která celou zpěvákovu éru zažila, si jistě velmi ráda připomene důležité mezníky uplynulých let.
Stylově naprosto skvělé.
Faktograficky dobré.
Názorově silně diskutabilní.
Nevím, jak dalece se ještě proslaví Pavel Klusák (patrně také žádný životem zkoušený disident, soudě podle typu vysoké školy a doby, kdy ji studoval), nesporné však je, že Gott skutečně BYL FENOMÉN své doby, bez ohledu na přízeň uměleckých kritik.
Panem Klusákem přistižen při vědomém přikrášlování některých životnich faktů(a kdo ne, že?)...
.......ale i kdyby za celá desetiletí pěvecké kariéry nezazpíval nic jiného, než Ombra mai fu ( Vánoce ve zlaté Praze ) , stálo to za jeden velký dík.

18 26.12.2021

Tipuji na autorčinu momentální tvůrčí krizi.
Některé textové fragmenty jako by vypadly z pera Amálie Kutinové......
Každopádně držím palce při čtvrtém počinu.

1 20.12.2021

Většina děl krásné literatury sestává z velké spousty slovních seskupení, která jsou pouhou vycpávkou jinak dutého obsahu díla...
Nenápadný klenot současné německé prózy "Zimní včely" je protipólem výše uvedené
charakteristiky.
Na malém prostoru vytváří spisovatel nádherné epické poselství díky slovům, z nichž každé (včetně zanedbatelných slovních druhů) má své nezastupitelné místo.
Na precizním stylovém základu pak autor buduje příběh posledních válečných měsíců očima venkovského včelaře, jenž vedle své hlavní náplně jen tak mimochodem zachraňuje spousty lidských životů s nasazením svého vlastního.
Autoři veškeré "lágrové" literatury cílící svými romány na nejprimitivnější část lidského myšlení by si měli toto dílo povinně přečíst a poučit se tak, jak se píše KVALITNÍ VÁLEČNÁ literatura.

20 01.12.2021

Prostřednictvím tohoto úžasného dílka jsem objevila nenápadného autora, jehož spisky rozhodně - ač kulturními kanály nijak neproklamovány - zaslouží pozornost.
Nám, kteří nostalgicky tíhneme ke svobodnému duchu šedesátých let, nesmí kniha Krok stranou chybět ve sbírce perliček.

4 22.11.2021

Obsah předchozích dílů lehce avizoval téma osmé části ....
jen pevně doufám, že tato nebyla autorskou dvojicí míněna jako "zlatý hřeb" série,neboť zatím spolehlivě nejodfláknutější.
V minulosti zpracovalo téma vraždy Olafa Palmeho tolik spisovatelů, že každý další pokus nutně zavání přívlastky jako "drzý", "neuvážený" "nesrovnatelný" atd atp.
Čtenáři jsou servírovány vedle naprosto stereotypního politického pojetí ( "zlá pravice" a "hodná levice" ),na které jsme u severských autorů už zvyklí, jen střídání únavných faktografických přehledů s uměle naroubovanými "akčními" scénami.
Tohle vybočení z obvyklých dějových šablon se vážně nepovedlo a nezbývá než doufat, že následné pokračování kriminálky naváže na úspěšné předchozí díly.

4 31.10.2021

Trošku mě mrzí, že všechno, co se dá nazvat kvalitní literaturou, je tak předvídavě depresivní (a to v přímé úměře: kvalita : ponurost).
Vyprávění desetileté dívky pro mě navíc bylo místy přehnaně světaznalé nebo naopak prostoduché a naivní.
Každopádně knihu lze doporučit čtenářům nacházejícím se v etapě bujarého veselí, v opačném případě hrozí pokles nálady.

6 20.10.2021

Další z dlouhé řady autorů napodobujících (marně) styl svých talentovanějších předchůdců.
Naprosto tuctová zápletka obalená v balastu zbytečného textu hemžícího se takovými archaickými lahůdkami jako "hruď se jí dmula" nebo "proradný nadřízený" atd atp.
Ze závěru vyplývá, že má paní Backman ambice oblažit svět dalšími díly - já se jich určitě ráda zřeknu....

4 20.10.2021

Indridason jednoznačně stírá hranice literárního žánru a každý jeho počin je pro mě daleko za hranicí "obyčejné" detektivky.

4 15.10.2021

Koktejl namíchaný z těch nejprofláklejších klišé bez špetky napínavosti, rozvleklý až do nepodařeného konce.
Je útrpné, že se pár severských autorů veze na vlně popularity jejich mnohem kvalitnějších kolegů a soudě dle místních nadšených komentářů se bohužel poveze ještě v několika dalších sériových nepodarcích.....

3 02.10.2021

Za mě brilantní záležitost, které se nedá nic vytknout : od dobře zvoleného titulu přes délku jednotlivých kapitol, úžasný výběr mužských prototypů, naprosto uvěřitelných popisů charakterů i děje až po výběr - pro nás velmi srozumitelných a většině čtenářů známých - míst děje, čímž je evropský kontinent s jeho nejzajímavějšími místy.
To, co autor ztvárnil ve své prvotině Turbulence, v knize Co všechno je muž zpracovává s evidentně větší literární rutinou, takže čtenáři, kterým je blízká strohá, jasná, pregnantní epika bez zbytečného balastu citových a jiných výlevů - a přesto naprosto srozumitelná, si přijdou na své.

3 12.09.2021

Naprosto chápu tíhu odpovědnosti autorů světového formátu držet laťku kvality v (přinejmenším) jedné úrovni.
Manželskému páru Börjlindových se to doposud dařilo, nejnovější kniha podle mě vychýlila kvalitativní diagram nežádoucím směrem.
Důkazem toho budiž uměle našroubované scény, které čtyřsetstránkovou agónii prodlužují a snižují výrazně čtivost thrilleru, což u předešlých děl autorského dua nebylo zvyklostí .
Nejvíc prostoru je věnováno osobním problémům vyšetřovatelky Olivie, které vyznívají tak nezáživně, že čtenáře nutí k zamyšlení nad přímou úměrou odměny připadající na každou stránku rukopisu, případně nad únavou materiálu obou autorů...
Nepochybuji, že série bude pokračovat, takže nezbývá než doufat v "lepší zítřek".

4 11.09.2021