zanzara

Příspěvky

NeníNeníMariusz Szczygieł

Zalíbily se mi před lety reportáže tohoto autora, kdy psal o Čechách, protože píše vždycky s tak rozkošným nadšením nováčka, že zarazí dokonce i čtenáře. Je to prostě natolík bezpodmínečná láska, že dokáže přesvědčit i zatvrdlého cynika a sukničkáře, že i on si takovou čistou lásku prostě zaslouží. Ale u té knihy jsem moc zklamán. A vůbec ne kvůli tomu, že o Čechách jsou tady jen 2 texty na 30. Ty jsou ještě nejlepší (o Ivě Fischerové a Müllerové vílí v Praze) - je to tady náš starý dobrý Stehlík. Jsou tam možná ještě 2 jiné dobře zpracované texty (zapomenutá literární dvojčata Wožnické a povídání o albánském malířovi Edim Hili), ale zbytek je, za prominutím, čiré blábolení, a nemění na tom vůbec nic okolnost, že je to prý povídání o smrtí a prázdnotě po smrtí. Povídá to člověk, který je ateista a má před smrtí a věčností strach. Proč? Nekonzistence? V podstatě tohle muže být přece dobrý základ pro literární zpracovaní. Strach před zubatou může být taky skvělou pobídkou k lepšímu a intenzivnějšímu životu. Ale ne pro Szczygla. On mota se jen v melancholických historkách svých příbuzných a známých, aby je tím způsobem "dostal do nesmrtelností"...v svých textech anebo v internetu. No tak na zdrávi. Ty texty jsou slabé, skoro o ničem. A? - řekněte - koneckonců, toto je titulní téma, ne? V podstatě jo. Každopádně NENÍ to už reportáž, jen taková žánrová kuriozita. Na místě autora nechal bych většinu těch kapitol radši na uzavřený blog pro fanoušky. NENÍ v tom smysl, NENÍ zamyšlení, NENÍ žádná důstojnost smrtí. A co je? Emoce. Emoce jsou život, píše autor v textu. Zda se, že ty jsou pro něho dokonce důležitější, než právo. Protože on, novinář (!), nechal se rozhýbat anonymní holce, aby pak otravoval život jedné ženě, která odpykala si trest a dožila se jeho vymazání. Ale on - kvůli emocím - pronásledoval jí zveřejněním její životní historií v časopise, což vyústilo v nenávist a vyhrožování jí od úplně cizích lidí (už poté, co odpykala za své činy!) a v ztrátu zaměstnání. Asi aby zažila před smrtí víc emocí, jež jsou tak důležitá? A dokonce nadávali jí i právníci (odkud autor to ví - jeho známí?), což ukazuje, jaký druh lidí muže pracovat v Polsku v teto profesí. V mých očích je takové chování novináře nehodné.
Na druhou stranu je možné říct, že přece se mu tato reportáž povedla. Tehdy pokud jde o Hrabalové kritérium dobré knihy, možná i já bych "vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku."

26.11.2020


HryHryElfriede Jelinek

I když komedie "Motorest anebo Takové jsou všechny" byla napsaná v roku 1994, muže dělat dojem i dneška, ačkoliv, pokud jde o sex, svět se - hlavně kvůli AIDS - posunul trochu jiným směrem, než mohl, jako to vypadalo ještě v devadesátých letech. Titul je zřejmá narážka na Mozartův "Così fan tutte", jenom máme tady dva manželství středního věku z Vídně. Sex a pornografie jsou všude kolem, a nespokojené s manželským životem ženy hledají frajery, aby konečně splnily svůj sen o "divokým sexu"... Je to - jako u Mozarta - komedie, ale trochu hořká...

06.10.2020


Amor a PsycheAmor a PsycheLucius Apuleius

Starověká romantika je téměř stejná jako dnes: výkyvy nálady, nešťastná láska, krutá dobrodružství a šťastný konec samozřejmě. Nuuuda! Jen na rozdíl od moderních románků michají se ke všemu škodlibí bohové. Ale skutečnost, že tito bohové musí dodržovat římské lidské zákony, je asi celkem autorovým vynálezem - pravděpodobně chtěl se zavděčít vládě. Ledaže tohle je jeho smysl pro humor...

14.09.2020


Smyčka smrtiSmyčka smrtiAleksandra Borisovna Marinina

(+ SPOILER) Čtu Marininu podruhé, a mám z toho stejný pocít... Trochu mě nudí kancelářské vyšetřovaní, i když hlavní hrdina, Nasťa Kamenská - první analytik v ruské milicií, je mi docela sympatická. Přiběh se mi zdal dost nepravděpodobný, hlavně kvuli tomu, že v zemí, ve které pro armadu zabít někoho, aby zmizel beze stopy, je běžná věc, milicie se zabývá únikem osobních údajů o adopci...Aha. A není to mojé mnění o Rusku v roku1995, kdy kniha byla vydaná, ale beru ty udaje přimo z přiběhu. Zájimavé ale je, na co Marinina přimo poukazuje: jsou v tomto ještě skoro socialistickém státu oficiální státní instituce, které chovají se úplně jako mafie, a dobro občana je pro ně čistou abstrakcí. A my po celou dobu čtení pokusíme si jen tipnout, která vnitřní ruská služba to je: armada, KGB nebo vojenská rozvědka... Možna tý 3 věty, ve kterých Kaměnská řika, že je jí na prd taková vlast, we které nikomu nezáleží na bezpečností a pohodě běžného občana, jsou ty nejduležitější věty tohoto románu.

20.08.2020


Půl králePůl králeJoe Abercrombie

Jednoduchý přiběh s rychlým spadem, jako v dobrodružné literatuře pro mladežniky, ale zároveň ve světě Abercrombieho neexistuje žadná láska, důvěra, přatelství, všichní silní jsou hloupí, a slaboši chytří a vypočitaví. Tertium non datur. Prý kvuli tomu, že Jinak nejde přežít. Nezištnost nefunguje. Kapitalismus pur.

20.08.2020


Homo špiritususHomo špiritususAndrzej Pilipiuk

Existuje nějaká omluva pro zábavní literaturu, která je nudná místo pobavení? Jsou tu nějaké vtipné nápady, ale příběh je psán tak naivním, nedbalým jazykem, že zuby bolí... Akce se odehrává náhodně, postavy jsou předvídatelné a papírové. I když je zásada deus ex machina v zábavní literatuře přípustná, autor ji chápe jako paklíč a nadužívá ji.

24.07.2020


Trocha zlé krveTrocha zlé krveJoe Abercrombie

Nečetl jsem dosud nic Abercrombieho. Když se začne od teto knihy, muže se člověk citít trochu zmatený: způsob bojovaní a společné podminky jsou jako ve středověku, ale v tomto feudalním prostředí rozvijí se překvapivě divoký kapitalismus. Dokonce tovarny stavějí šlechtice. Ale když se posloucha, JAK mezí sebou ti lide mluví, jak celá struktura společností je promichaná, a přede vším mezinarodní politické analogie (Unie, ekonomická imigracie černých úprchliků z druhého břehu moře, přistup k sexu atd.) máme pocít, že akce se odehrava skoro dneška. Jazyk je vtipný, plný ironií a sarkasmu, ale množství "kurv" mi trochu překaželo.

09.07.2020


Kulový bleskKulový bleskLiou Cch'-sin

(+ SPOILER) Bude to asi jíným kulturním prostředím, že Evropanovi tady v romanu něco vadí? A možna kniha působí takhle kvuli tomu, že byla zámyšlená původně jen pro činský trh? Myslím na tohle nádšení a činský hurra-patriotismus: "jsme první světová velmoc!" a take přiliš schematické načhrnutí postav - jejích povahy májí opravdu komiksovou hloubku. Hrdinove: major Sun Yin - generalová dcera a vědec Ding Yi - génius fyziky (ten chova se opravdu jako rozmazlený spratek) jsou jako dětí: udělají všechno, aby ziskat novou zbraň anebo nové znalosti. Obětí je nezastaví (v tom kontextu běžné, činské experimenty s coronavírem jako zbrání neměly by nas zas tak divít). Moralka není pro ně - zastupuje jí jím koministická strana, jež nese zodpovědnost za celý svět. Trochu jiný je Dr. Chen - možna je skrytým následovníkem buddismu anebo šenismu - činské varianty taoismu (jeho návšteva hory Tchaj-šan - Nefritovýho císaře)? Každopadně Chen a Sun Yi jsou trochu jako činský symbol celku: jin a jang (ženský a mužský). Ona je dost mužská, nebezpěčná žena, on takový trochu ženský a snílek. I to jím nepomuže v romancí, že do sebe pěkně zapadají. Asi proto, že on necití se jí hodný, tehdy má komplex nižší vlastní hodnoty. A jeho ztráta.

Jinak celé je to dost napinávé, a pokud jde o fizykalní teorie kulovýho blesku a experimenty svazané s jeho vlastnostmí, tento román řika čtenaří víc (přičem autor si vyhrazuje, že používá stav znalostí o jevu, který měl v roce 2004), než běžně dostupné veřejné prameny dneška.

16.06.2020


ČaroprávnostČaroprávnostTerry Pratchett

Řikalo se kdysi: žena z vozíku, snadnější pro koně (das Weib vom Wagen, so haben die Räder leichter zu tragen aneb баба с возу, кобыле легче)... Tady je to naopak: když Pratchett do zápletky zápojí Bábi Zlopočasnou, jede to až frčí.

10.06.2020


Mrazivé světloMrazivé světloYrsa Sigurðardóttir

Naivita advokatky Tóry, jež je hlavní hrdinou celé serie, mě hodně štvala. Asi jen na Islandu mohla by taková vydělat si na živobytí v profesi právníka anebo - Bože, zakázej - detektiva. No a cele to strašení mrtvolamí dětí...nic pro mě. Co je na plus, že autorka mícha do zápletky místní zvyky, pověry a minulý způsob života Islandců, což občas záujme.

10.06.2020


Metro 2033Metro 2033Dmitry Glukhovsky

I když psaná jako postapo, kniha je v podstatě takový road book, přičem nejde u toho o opravdové cestovaní, a radší o dospivání hlavního hrdiny. Je to žanrově něco mezi novou Odisejí (Homer) a Pouti do Země východní (Hesse)... Mladík Art'om začina svou pout' jako skoro tabula rasa a setkava se na cestě s různymí lidmí a ideologiemi - hleda mistra a víru. Od každeho se něčeho naučí - hlavně, že jích cesta není jeho cesta. I když na záčatku si myslí, že život a svět nema smysl a všechno se děje náhodou, přijde čím dal víc na to, že má nějakou osobní misí a životní cíl. Konečným cílem je ale smiření se s vlastním, vnitřním strachem před tmou a zlem v sobě, s vlastním divokým ego, jehož reprezentací jsou černí "divocí" lide. Všechný "víry", jake poukazuje autor (včetně těch politických), jsou zakrnělé, a nejvíce (a právem) autor zesměšňuje komunismus, jež by měl být - i skrz své symboly - svoláním a středem všech zlých démonů.

09.06.2020


MortMortTerry Pratchett

Pán Smrtka se hrozně nudí - jmenuje se to pracovní vyhoření. Z te nudy hledá jinou práci. A přesto občas kniha doslova zabíjí. Smíchem...

03.06.2020


Kličky na kapesníkuKličky na kapesníkuBohumil Hrabal

Tohle, co se tady objevuje v textu, býla na záčatku řada velmí otevřených rozhovorů, jež Hrabal vedl na přelomu let 1984-5 u piva v Dunajské Stredě s tehdy mladým maďarským novinářem László Szigetim. Szigeti nahrál povidání do magnetofonu, a rok poté odeslal spisvatelí text. Hrabal žasnul. Nemělo to hlavu a pátu, a navíc bylo v různých jazykach. Tehdy sedl k tomu sám, a úpravíl všechno jako autobiografický román, a zároveň odstraníl příliš osobní otázky a citace z zakázaných tehdy v Československu "Domácích úkolů".

Hrabal hovoří m.j. o své oblíbené literatuře a hudbě a take představuje svůj názor, jak by měli žít spisovatele - zejmena na záčatku sveho literarního dobrodružství. A tak měli by žít mezi normalnimí lidmí, a nikoliv v luxuse. Řika taky, že zármutek a melancholie je tvurčí stav (což si myslel i Jaspers) - bliží se stavu epifanie, a je možné ho vývolavát umělé pomocí alkoholí. Stejně jako Descartes věřil, že pouze skrze negaci můžeme vidět, co je pozitivní, takže jen ateista může pochopit, co je Bůh. Vlastní psání považoval za určitý druh zpověďí.

Název odkazuje na maďarského mistra driblování Nándora Hidegkutiho, kterého obdivoval Hrabal.

03.06.2020


Postav hlídkuPostav hlídkuHarper Lee

Tato kniha není pokračování „Jako zabít ptáčka“, což, zda se, hodně lidím vůbec nedojde. Harper Lee napsála tohle nejdřív (1957), ale v roku 1960 bylo to pořád přiliš aktualní (sociální nepokoje po rozhodnutí Nejvyššího soudu USA v kauze "separate but equal" v 1954). Politický mainstream sverních států a publikum velkých měst nebylý schopné nejen přijmout názory, ale vůbec naslouchat argumentům spoluobčanů jíhu, odkud autorka pochazí. A tamhle přiliš rychle společenské změny ohrožovaly klíd a bezpěčí života, navíc byly v podstatě slomením konstitucí... Kvuli tomu vydavatel požádal Harper Lee, aby knihu přepsala nově jako pro dětí: aby všechno bylo černo-bilé - jako ve westernu. Asi měl pravdu, protože se to (skoro) všem libílo - tak určitě se to vyplatilo v dolarech. Až po 50 letech lide dospělí k tomu, aby se podivat na to, jak tohle vidělí ti druzí. A je vidět, že ti byli pragmatičtější, že se řidili realitou, místo ideologickým násilím. Jenom když se ideologie chytí mocí, nikdo neposlouchá argumenty opačné strany, protože ideologie neberou v úvahu realitu. Což je v podstatě smutný. A dopadne to tak skoro vždycký, když velkoměšťané reformují život vesničanům, anebo když popřipadě laici snaží se věřicím organizovat kostel.

26.05.2020


Zatmění hvězdZatmění hvězdNelly Sachs

Neobvyklé bohaté metafory, krásný jazyk, ale čtení vyžaduje hodně koncentrací. Temata jsou skoro vždycký stejná: smrt, strach, lítost a touha po blízkých a domovině. V prvních poválečných básních pořad živý vzpomínky na obklíčení a pronásledování Židů v Německu, i když autorka nikdy nepiše to přimo, a jen ve formě apostrofu k pronasledovaným, emigrantům a uprchlíkům.

08.03.2020


HordubalHordubalKarel Čapek

Juraj Hordubal, hlavní hrdina tohoto romanu, je vníman sousedy jako přiliš měkký pro svou nevěrnou ženu. Soudcí si kvuli tomu myslí, že je prostě tupý. A on, zda se mí, je prostě citlivý chlap, asi miluje svou ženu a je dobrákem, který nechape, že staré hodnoty selské poctivostí už neplatí. Že svět se změníl. On to odmita přijmout. Když se vratí z Ameryki, kde už viděl ten celý pokrok, chce žít, jako se žilo kdysí. Sám znám takovýho chlapa - v dnešní době. Nevyděla moc na rodinu, protože nestojí o penize, nebo radší neumí se o ně dřet. Jedno, co se počita, je dobře odvedená práce. Když takový najde tu správnou ženu - takový dva mohou být spolu šťastní. Ale musela by to být velmí trpěliva baba, navíc majicí pohopení pro tradiční hodnoty. Měla by doma opravdového, věrného chlapa, ale žili by tak trochu v 19. století, skoro jako amišové. Mám pocít, že Čapkův Juraj je až trochu přiliš jemný - chova se trochu jako hrdina středověkého dvorského románu. Jenomže v příběhu Tristana a Isoldy umíra žena, aby údělala místo pro milenku rytiře, tady zase toto je schopný pro ní udělat chlap...Hodnotím vysoce provedení zápletky a jazyk románu.

26.02.2020


Mluviti pravduMluviti pravduJosef Formánek

Tvrzením, že pravá moudrost nepřichazi s věkem anebo se zkušeností, ale z pádů a stoupání z nich, Formánek mi připomina Hrabale a jeho "Obsluhoval jsem anglického krále". I když přiběh romanu je ještě víc neuvěřitelný, než to máme ve filmu Agnieszky Holland "Evropa, Evropa", přijatý princip "vyprávění pravdy" mě zde k celému dění a k hrdinovi konečně přesvědčil. Vypravění Holland nebyl jsem schopný věřit ani minutu. Formánek to dokazal - skoro stejně jako Hrabal: tak nějak ke koncí knihy. I když to začalo z chlastu a hrdina byl esesak-dobrovolník, dvojíté svědectví - tohoto hrdiny a autora - přináší určitou katarzi.

23.02.2020


Poslední hlídkaPoslední hlídkaSergej Lukjaněnko

Poslední hlidka není vůbec poslední díl řady - zatím existují už 3 další - tady jde jen o název nové party Jiných, kteří si rozjedou vlastní a samozvanou hlídku. Anton si odjede do Skotska a do Uzbekistánu na delegací, setka se s mytologickymí hrdiny, jako perský Rustam a gaelský Merlin, a je to... Zbytek si každy přečte sám. A není to nuda - naopak: radší detektivka. Což já osobně nemám moc rád. Přiliš často se prali, přiliš málo bylo to o Rusku. Ovšem, je tam maličko, i když jen jednou. Jako vždycky libíla se mi zlobivá ironie autora, která stačí za politický komentař: Geser si pořidil terrarium z povouky, jež pro něj funguje jako simulacrum (napodobení) asi ruské společností. Hlavný pavouk sidí na nejduležitějším mistě (je to miniaturní záchodová mísa z plastu činské produkcí), a druhý hraje roli obránce a kormitele. Že by náražka na Dmitrije a Vladimíra?

03.02.2020


Písničky nevinnosti a zkušenostiPísničky nevinnosti a zkušenostiWilliam Blake

Po 200 letech Blake se ocita průkopnikem ochranců přirody a domácích zvířat, co se ted' stáva tak módní. A možna jen tolík z toho zbylo? Protože pokud jde o nesouhlas s žárlívým a krutým Bohem starého zákona (a protestantů jeho doby), a take o udělaní bohem člověka, tak už básnika v tomto překonal Nietsche... A ted' jsme pravě v tom bodu, jako jsem to jednou viděl odřený do lavice v nějaké univerzitní knihovně:
"Bůh umřel - Nietsche."
A pod tímto jiným rukopisem:
"Nietsche umřel - Bůh."
A co ted'?

21.01.2020


Tkáč iluzíTkáč iluzíEwa Białołęcka

Když bych to četl v mládí... Děj byl dost zájimavý, představivost krásná, ale vadila mi trochu naivitá nebo sentimentalita vztahu k dětem...asi to bude tím, že psála to žena? Možna jen nejsem na to zvyklý, že draky se chovají úplně jako psí, dokonce májí srst, a přitom ještě trpí jako mladý Werther a chtějí spachat sebevraždu ...
Jako roman pro mladěž připadlo mi to dost avantgardní a průkopnický, že škola pro začinajicí kouzelniky má nevěstinec pro učitele a některé studenty, kde pracují nejen nezletilé holčiny, ale i kluky...

21.01.2020


Pod kolesomPod kolesomHermann Hesse

I když v romanu čteme o Gerbersau, jde vskutku o Calw - rodinné městečko autora. A všechno tam sedí: jako výpada topografie, z čeho žijí jeho obyvatele, dokonce jmeno hlavního hridny - Giebenrath - je převzato od pekáře, souseda rodiny Hesse. Take ukázaná na přikladu švece Haiga zbožnost pietistů byla známá spisovatelí, protože jeho rodiče a děd byli pietisté a misionáři. Na mě udělala velký dojem atmosfera semináře pro evangelické pastory v Maulbronn. Je to trochu jako vzpominky Jamese Joyce'a v knize "Portrét umělce v jinošských letech" nebo výuka Thomase Bernharda v "Autobiografiích". Hesse umí popsát přirodu a mládí velmí jemně. A jde poznát, že býl zkušený rybář.

21.01.2020


MájMájKarel Hynek Mácha

Sámotař Mácha, noční poutník českou krajínou, nachází v lese poblíž Bezdězu kříž, a když mu hostinský vypraví historii, odkud se tam vzal, popiše pak tento přiběh svým způsobem, jako dějiny tragické lásky. Samozřejmně nejde jen o ní: vníma přece posvátný chram přirody kolem sebe a chvalí krásu českých zemí - věří pevně, že přiště ty se kdysi vrátí Čechům. A přitom sám pro sebe nemá žadnou náděje... Strčí sám sebe do toho svého děje, a sám k sobě vola ke koncí: "Hynku!". Přesně jako tyto dva volálí jeden k druhému přez jezero. A všechno marně...
Takže vůbec to není o tom, co se tam dělo původně, a z čecho Mácha si asi vzál tento celý přiběh: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1252685-reporteri-ct-machuv-maj-je-inspirovany-skutecnosti
Je to o nešt'astné lásce, sámotě a smrtí, když člověk nevěří, že za hrobem ho ještě něco čeka.

07.01.2020


Zinkoví chlapciZinkoví chlapciSvětlana Alexandrovna Alexijevič

Čtu rád a často dokumentalní prozu, reportaže, ale tato kniha není všedná: má úplně vyjímečnou intenzitu vypravování. Mluvicí přimo k nám lide - vojácí, doktorové a sestřičky, členové ruského kontingentu v Afghánistánu, a jejích matky - svěřují se nám neuvěřitelně úpřimně a emocionalně, jako by poprvé měli možnost řící pravdu, jako by se právě odtamtud vratili. Častečně bylo to takhle. Neuvěřitelná krutost a lstivost tohoto boje - bez ohledu na to, jestli jsou to dětí, ženy anebo zviřata - a nelidské podminky: nedostatek vody, jídla, medicíny (protože všechno se kradlo a prodavalo), nedostatek jakékoli morálky, na konci i disciplíny - a všechno jen aby přežit. Pohrdání ženami ve vlastní posádce - všichni velitelé a vojáci s nimi zacházejí jako s děvkami. Ohromuje přede vším falešné svědomí, v jakem žijí ti lide, což je vysledkem státní propagandy, a lež a cynismus systemu, jež se jích důvěrou živi. Stejně jako samotná kniha jsou zájimavé její dějiny: Alexijevič pro tuto knihu musela se mnohokrát dostavit k soudu. Byla obviněna z hanobení vojáků.15 tisic padlých Rusů, a přes milion Afghanů... A toto falešné imperialní svědomí pořad a pořad ještě v Rusku žije.

21.12.2019


Zlodějka knihZlodějka knihMarkus Zusak

Přiběh výpravovaný metaforický, krásně, jako kdysí "Malý princ" od Saint-Exuperýho, se skoro stejným potenciálem, aby ho chapat jako parabolí člověčenství, i když hrdinové teto knihy žijí v opravdu těžkých časech a kvuli tomu i dehumanizovaném prostředí. Ke koncí, po 400 strankách, začal jsem mít ale pocít, že autor trochu přehnal se soucitem s těma všechnými lidmí, kteří s takovým nadšením hajlovalí a nenavidělí...

31.10.2019


Kniha touženíKniha touženíLeonard Cohen

Básník svěřuje se, že nebyl ani básník, ani pisničkař, ani dokonce sukničkař... Asi nas trochu koketuje? Děla to ale hrozně půvabně. Propletají se tady smělé erotiky a smiření se se staří. Cohen překvapí i kreslením: opravdu pěkné akty. A má skvělý inkan - japonskou kaligrafickou pečeť: překrývajicí se dvě srdce ve formě židovské hvězdy se zaoblenými konci.

13.10.2019


Lincoln v barduLincoln v barduGeorge Saunders

Víc je to drama než román... Autor skrz 160 jen načrtnutých postav-dušiček snaži se luteranským způsobem přesvědčít čtenaře, aby se bál pekla, a nejmíň očistce, který tady je moderním, synkretickým způsobem (a trochu i nekřest'anský) modifikovan. Proč? Protože "boha stejně člověk přece nepochopí". Odkud to známe? Ale s bardem - buddistickým pojmem - nemá to bohužel nic společneho. Pro mě celý tento přiběh smrdí naftalenem z 19. století: nápady jako v romantismu, jen trochu víc vulgarity. Ale autor nic noveho anebo důležiteho tím neřika. Prostě jen anglikánská kazatelna a americké budování státu: Saunders staví památník prezidentovi Lincolnoví a černoší mu zpívaj Aleluja! Navíc pomocí vynalezených citací z neexistujících dopisů, knih a novin chce autor asi ukázat, že lidé nejsou schopní nic přesně vnímat anebo popsát, proto by se na jejich názor neměl nikdo spoléhat.
Dodatečná hvězdička za namáhavou formu vyprávění: čtenař si musí sám sestavít z drobek (SMSek, jak to někdo psál) celý přiběh.

12.08.2019


Císařova bystaCísařova bystaJoseph Roth

Nostalgie, nostalgie, nostalgie... po rakouském Haličí, po monarchií, po minulostí. Povidka o tom, jak jeden hrabě záostal, a nechtěl se smiřít s vývojí politiky a světa. Dneška možna byste zážilí tohle na vlastní kůží, když by jste si postavilí na svým pozemku sochu Lenina. I když na rozdíl od Lenina, touha po cisařoví Franzovi Jozefovi je asi víc srozumitelná. Zvlašt' když si člověk pomyslí, že v jeho době, už 100 let před Schengen, dálo se jezdit bez víza do Chorvatska... Jinák znal jsem Turka, který taky řikal, že kdysi půl Evropy byla jedná, turecká země, "a komu to překaželo?"...

27.06.2019


Na krásné modré DřevniciNa krásné modré DřevniciAntonín Bajaja

Směs obrazů, hrst vspominek, jež - jako Hrabalový zlaté včely: každá je trochu o něčem jiným - připominají autorovo dětství ve Zlíne, které připadlo právě na první leta po válce a pak po komunistickém pučí (Vítězný únor). Autor diva se na svou minulost trochu tak, jako to děla vzpominkový film Felliniho "Amarcord" ('vzpomenu si'). Všecko v dopisech sestře. S nostalgií, která patří vzpominání na dětství, ale která přece nepřikriva hnus a odpornost komunizmu. A Bajaja umí taky skrz tohle své odlehlé dětství nakouknout i do dneška, aby se hořko zamyšlet, proč v osvobozené od komunizmu zemí soudy vypadají, jak vypadají a nadále funguje princip komunistické "sociální spravedlnosti", což znamenalo jen úkrast tím, co něco vypracovalí, aby to vzít sobě anebo předát jiným papalašům. Hodně zájimavých informací o Zlínu a okolí, ale taky o lidech a věcech, o kterých stojí za to si vzpomnět. Neobvyklé bohatý zážitek.

13.06.2019


AmerikaAmerikaFranz Kafka

Max Brod udělal Kafce vydaním těhto zlomků pěknou medvědí službu... Představy o Americe autor vzál asi z filmů Bustera Keatona. Pravda, moc to nepřekaží - Kafka stejně pozoruje jen vztahy mezi lidmí. Ale tady je to všechno tak naivní: hlavný hrdina sám svým chovaním prosi o potrestaní, a pak lituje sám sebe: "já jsem idealní a svět nespravedlivý". Možna je to mužská variace na "Justinu aneb prokletí ctnosti" de Sade'a, anebo současná parodie na Volterův "Candide, čili Optimismus"? Sice pěkné pozorování detailů, jako vždycky u Kafky, ale celé nemá to hlavu a patu. Protože neexistuje rozluštění, závěr, smysl. Že by jako v životě?

20.05.2019


Nenápadný půvab SlezskaNenápadný půvab SlezskaEva Tvrdá

Dobře, že někdo piše o Hlučinsku. Ale mám pocít, že takovou kompilací o libovolné vesnicí mohl by napsát každý - pro kámoše a sousedy. Možna by měl? Zájimavé osudy jednotlivých lidí - dovolí se trochu vcitít v osudy celého obce. Pozoruhodné úvahy, jak se mění naše okolí v povidce "Vyhlídkový let". Jinak - jen pro fanoušky. Ze čtení objeví se možna trochu překvapujicí úsudek: hlučinské vesnice možna nejdlouž vzdorovaly komančům, tehdy "sílům pokroku a ziskům socialismu". Že by se vesničan obtižnějí dávalo zkurvit, než vzdělaných obyvatel velkých měst?

20.05.2019


1