Yorika komentáře u knih

Co se knize nedá upřít je předválečná atmosféra starého dobrého New Yorku dvacátých let.
Jinak mě však v knize vše rozčilovalo. Poddajná hlavní hrdinka, která se nechala manipulovat svou vypočítavou kolegyní. Její fascinace touto osobou a naivita...Poklidný děj, kde se toho zas tak moc neděje a ten rozpačitý konec...
Asi to nebyl můj šálek hořké kávy.

3 06.03.2020

Svět očima malého klučiny. A je to zajímavý pohled! Svět emigrantů, scházejících se v jednom klubu u partičky šachu, musí být pro dětskou duši fascinující. Těžká břemena, jenž si členové klubu vláčejí s sebou, nesnadný život v emigraci. Panoptikum různých figurek a osudů. Autorovi se podařio napsat výjimečný příběh, s výjimečnými postavami.

17 06.03.2020

Ten týpek vám nemůže být sympatický. Podivín, s divnými problémy a sklonem k samotářství. A pak se zamiluje. Začne špehování jeho objektu touhy.
Ta dívka je stejně nesympatická jako hlavní hrdina knihy. V důsledku toho, je vám vlastně jedno, jak to dopadne, protože nebudete fandit ani jednomu z nich.

7 05.03.2020

Obě postavy mi byly krajně nesympatické. Bouřlivá, přelétavá, nevyrovnaná Erica versus upjatá, zdrženlivá, poddajná Bea.
Autorka přeskakuje od ničeho k ničemu. Spousta věcí je pouze v náznacích a záleží jen na čtenářově představivosti, jak si příběh doplní.
Ve své době zřejmě kniha budila pohoršení. Nebýt však naznačeného lesbického vztahu, neměla by co říct.

6 05.03.2020

Co s duší člověka udělá traumatizující dětství? Co s duší dítěte udělá, když ho zklamou ti, jimž nejvíce věřilo? Tedy rodičům? Jaký pak bude jeho život? Dokáže pak být takový člověk opravdu šťastný? Kniha nabízí odpovědi. Nečte se jednoduše. Přesto ve mně zanechala hlubokou stopu....Je to všechno tak jiné a přesto tak stejné...

13 05.03.2020

Autor si s námi pohrává. S našimi představami, myšlenkami, strachy. A jde mu to opravdu dobře.
Má schopnost napsat napínavý příběh a i když víte, že je to jen fikce, přece jen přistoupíte na autorovu hru a prostě se bojíte. Příjemně bojíte.
Pak knihu zaklapnete a jdete do lesa. Třeba na houby.

26 05.03.2020

Celou knihu čekáte, že se něco stane a ono se vlastně nestane nic.
Kniha je krásná svým jazykem i formou. Má křehkou duši a její stránky se musí číst opatrně. Vychutnávat. I když jsem fandila oběma hlavním hrdinům, tak nějak jsem tušila, že to prostě nedopadne dobře. Jen mi ten závěr přišel prázdný a přesto všechno jaksi nepatřičný. Možná to byl autorův záměr...

28 05.03.2020

Tísnivá kniha. Úplně jsem cítila tu bezmoc a malost ubohého lidského tvorečka, v kontrastu s majestátními horami a kopci. Pak se i ti místní obyvatelé zdají jaksi jiní. Nepřátelští a nedůvěřiví.
Autor si hodně pohrává s emocemi a pocity. Je to přesně můj depresivní šálek kávy, která však pro někoho může být až příliš hořká.

3 05.03.2020

,,Celé generace pracují v zaměstnáních, která nenávidí, jen proto, že si pak mohou koupit to, co ve skutečnosti nepotřebují."
Vše o této knize již bylo řečeno. Proto použiji pravidlo číslo tři. Už nikdy nebudu mluvit o Klubu rváčů.

11 04.03.2020

Nemyslím si, že je kniha horší než předchozí dvě. Je jen jiná. Možná je mi dokonce jako ženě bližší.
Roberta má v sobě stejnou houževnatost a sílu, jako její předci. Její odvaha je mi sympatická.
Důstojné zakončení celé triologie.

13 04.03.2020

Hory v hlavní roli. Jejich divokost. Krása. Nepředvídatelnost. Rozmary. Síla. Krutost i něžnost. Není divu, že jim člověk propadne. I vztah otce a syna je podobný. Po celý ten čas. Celý lidský život. A ony byly vždy u toho. Hory.

9 04.03.2020

Není to vůbec veselé čtení. Vzpomínky Adolfíny jsou plné bolesti a promlčených křivd. Soucítila jsem s touto ženou, která měla srdce plné pochopení a lásky pro všechny kolem, pro ni samou však už nikdo.
Toto si Sigmunde prostě nezvládl!
Pro nás, kdož si libujeme v depresích a úvahách o mizerném životě, může být tato kniha lahůdkou.

3 04.03.2020

Jedna má afro-americká kamarádka mi s oblibou říká: ,, Ty nejsi černá. Nemůžeš to pochopit"
Myslím, že četba této knihy mi pomohla trochu porozumět, proč je rasová otázka tak důležitá a v Americe ji pletou doslova do všeho.
Víc takových příběhů, které pomáhají překonávat ty zdánlivé rozdíly mezi námi.

8 04.03.2020

Bručoun se zlatým srdcem. Tato kombinace většinou nezklame. Starý známý příběh přeměny nevrlého chlapíka v laskavého pána ve středních letech, je příběh starý jako lidstvo samo. Autor zná velmi dobře své řemeslo a ví, kde a jak zahrát na čtenářovu strunu.Děj obaluje známými klišé. Snad i ta slzička ukápne.

14 04.03.2020

Cejlem občas projdu. Lokalita mi nepřijde jiná než ostatní. Rozhodně nemám pocit, že bych odtud musela utíkat.
Jsem ráda, že tato kniha v nadsázce popisuje, jak život na Cejlu probíhá nebo by mohl probíhat.
Mimochodem. Mají tam skvělé Muzeum romské kultury, s fajnovým pánem na recepci.

4 04.03.2020

Hlavního hrdinu prostě nemůžete mít rádi.Bezcharakterní, přelétavý, vypočítavý, se sklony k závislostem k alkoholu a drogám.Postupem času však porozumíte jeho pohnutkám a pochopíte, že je jen dalším bezmocným kolečkem v mašinérii války.Tušíte, že to nemůže dobře dopadnout.

3 03.03.2020

Turecké dějiny jsou tak komplikované, že jsem skutečně ráda, že žiji v České republice. Orientovat se v knize je bez znalostí Turecka docela náročné. Zvláštní forma knihy nemusí sednout každému. I mé pocity jsou rozpačité. Nejsem si jistá, jestli jsem vše správně pochopila. Možná jedno přečtení knihy nestačí.

3 02.03.2020

Příběh mě zasáhl. Prožívala jsem s dvojčaty jejich utrpení, cítila tu bolest a bezmoc....Knih o 2. světové válce jsem přečetla již mnoho. Přesto mě však stále znovu šokuje ta bestiální zrůdnost, jaké byli Nacisté schopni. Doktor Smrt byl jedním z nejhorších.
I když obě dívky nakonec přežijí, ponesou si psychické i fyzické následky ,,her" doktora Mengeleho do konce svých životů.

10 02.03.2020

Lehce depresivní. Bilanční.Snaha najít sám sebe v prostředí jihočeské vesnice.Je to slušná kniha.Není to však už taková jízda jako Rybí krev.Ona i ta jihočeská vesnice časem omrzí.

11 02.03.2020

Ke knize jsem přistupovala s despektem. Čekala jsem jen další červenou knihovnu, plnou vzdychání a milostného tokání.Autorka mě však mile překvapila.Na svou dobu psala velmi osvíceně a nechybí ji ani smysl pro humor.
I když tuto literaturu příliš nevyhledávám ,,Pýcha a předsudek" tvoří vzácnou výjimku.

20 02.03.2020