Yokolobuna komentáře u knih

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "5. Kniha od ženské autorky s mužskou hlavní postavou" (Probuzení Tmy nahradilo původní "Jako zabít ptáčka od Harper Lee, které i přes zdejší doporučení do kategorie prostě s klidným svědomím zařadit nelze).

Probuzení Tmy jsem četl poprvé před lety jako malý capart a ještě teď si pamatuji, že mi to přišlo "divný". Bohužel tento pocit přetrval, i když jsem za tu dobu obsah prakticky kompletně zapomněl.

Příběh je zmatečný a hodně obtížně uchopitelný. Cooperová velice často ztrácela moji pozornost a to jsem se ji sakra snažil udržet. Světlo a Tma jsou zde nepříliš dobře vystavěné strany konfliktu, samotná cesta protagonisty Willa za šesticí znamení působí v konečném součtu plytce.

Jedenáctiletý hrdina vždycky někde postává, nebo se prochází, okolo něj se dějí prazvláštní, nezábavné a špatně vysvětlené podivnosti a najednou má jedno ze Znamení v ruce. Pokud mu začne zdánlivě téct do bot, vždy ho z toho autorka vyseká nějakým Deus Ex Machina nesmyslem.

Tady se prostě cestuje v čase různými směry, o zradách se ví, než se odehrají, každý ví, jaký nesmysl má vykonat a kdy přesně. Temno se svými havrany a Jezdcem je sice zlovolným nepřítelem, který však většinu času jen někde skřehotá venku, kouká za bukem, popřípadě přijde na návštěvu a dělá bububu. Nakonec tak působí absolutně bezzubě a její ambasador Jezdec jako trapný tlučhuba, co chvíli mlátí prázdnou slámu, aby ho následně jeden z Dávných zahnal způsobem vycucaným z prstu.

Zasazení do Vánočních svátku není špatný nápad, ale vyprávění, ve kterém je Will tak nějak samovolně vláčen od čerta k ďáblu napříč stoletími prostě nemá sílu vydolovat ze zasazení víc, než že dvě kapitoly fest sněží. Fajn byla snad jen silně osudová postava Hawkina, ale i ten kvůli vachrlatě vytvořeným zákonitostem nakonec vychází jako blábol.

Kniha byla kdysi dávno dárkem od rodičů.

Zkráceně? Probuzení Tmy bohužel není příjemně zvláštní, ale nezábavně divné fantasy, ze světa se zákonitostmi, které plavou na vodě. Jako malému čtenáři se mi kniha nelíbila a po letech jsem si díky výzvě ověřil proč.

Hodnocení na DK v době přečtení: 74 %; Moje hodnocení: 45 %.

6 09.10.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "20. Kniha s černobílou obálkou"

Ok, uznávám, že vážně moc nezapadám do cílové skupiny. Nikdy jsem se neužíral pocity, že jsem silnější/vyhublá holka, kterou nikdo nemá rád. Nebýt výzvy, určitě bych Bez filtru obcházel v knihovně dál obloukem jako doposud.

I přes mizerné hodnocení musím dodat, že je mi myšlenka Bez filtru blízká a samotná autorka svojí upřímností sympatická. Rozhodně jsem nakonec neměl pocit, že Kristýna Dolejšová sepsala pár dobře znějících motivačních mouder a pak je pospojovala odstavci, jak jsme se z počátku obával.

Část s vlastním příběhem autorky je rozhodně fajn. I když i zde jsou cítit rezervy, jde o nejkvalitnější a skutečně inspirativní část Bez filtru... ta holka to přeci fakt zažila a snažila se z toho poučit. Tahle sekce by si klidně zasloužila přifouknout.

Bez filtru je ale bohužel obsahově i myšlenkově dost chudé dílko. Nebýt děkovaček (které Kristýna podle vlastních slov přitom vůbec v knihách nečte), návodů jak knihu číst a neustálého omílání té samé myšlenky prakticky těmi samými slovy, dal by se z knihy udělat fajn reklamní leták.

Osobně jsem měl právě při čtení pocit, že v ruce držím právě něco jako reklamní leták na kampaň #ZaNormalniHolky a nic moc jiného navíc. Myšlenka "každá jsme krásná" v provedení autorky nestačila ani na takhle útlou knížečku.

Některé pasáže evokují bakalářskou práci a to zejména sekce s dost nesmyslným pitváním dotazníku. Věnovat takový prostor titěrné knížečky grafům s často dost suchými nic neříkajícími daty, které pak až na pár světlých výjimek autorka vlastně jen přepíše do slov a dodá něco ve smyslu, že je alarmující, jak určité procento dívek odpovídalo, nebo že jí naopak něco příjemně překvapilo, je absolutní zbytečnost. 50 otázek na tělo je sice fajn sekce, ale spíše bych ji viděl někde na webovkách projektu, než jako další přívěšek knihy, která je v konečném součtu tak nějak z těch milých malých přívěšků poskládaná, ale jako celek střílí trochu na prázdno. Minimálně na mne tak působila většina knihy kapku zbytečně.

Pro neznalé se tak nějak úplně vytratilo, v čem kampaň spočívá... hlavní myšlenka na nás však v knize křičí na každé stránce pětkrát. Ale, co tak jsem se alespoň na konci dozvěděl, že jsem krásná :).

Knihu jsem měl zapůjčenou od přítelkyně Tessi2502, které tímto děkuji :). Té se trochu paradoxně kniha líbila snad ještě méně než mě a to je fanynka Kristýny Dolejšové i projektu jako takového.

Zkráceně? Obsahově bohužel dost chudá motivační knížečka, které však nelze upřít upřímnost. Vlastně dokáži pochopit nadšené komentáře níže a nerad bych svým komentářem někoho naštval. Podle mě si však Kristýna ukousla moc velké sousto a nedovedla si přiznat, že knihu vlastně nemá čím naplnit. I tak tý holce držím palce, další případná knížka za 350 kaček si ke mě cestu již nenajde.

Hodnocení na DK v době přečtení: 81 %; Moje hodnocení: 50 %.

14 01.10.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "Kniha poprvé vydaná v roce 2019 (nová kniha)"

Tak komu fandit? Nelítostným náckům nebo lidožravým pekelníkům? Inferium je snad první kniha planety, kde většina čtenářů minimálně místy drží palce vojenské mašinérii s hákovými kříži na zástavě... Blitzkrieg se totiž přesunul do pekla a zlo stojí proti zlu.

Bureš si Inferiem vysloužil místo v mém žebříčku oblíbených autorů. Už Propastí času mě dokázal uhranout svými nápady a parádním mísením zdánlivě nemísitelného. V první půlce mi dokonce přišlo tahle pekelná jízda daleko zdařilejší, než povídání o zlomu času.

Burešova koncepce pekla je zvráceně zábavná a naturalistické scény odžezávání údů lidskému dobytku (to je prosím jedna z normálnějších praktik v knize) v kontrastu s šestiprstým démonickým farmářem v lacláčích fungují perfektně (tak proto mají čerti vidle :)?). Nejde přitom jen o laciný trik, který se rychle okouká. Poznávání zákonitostí Inferia a třenice mezi peklem a světem lidí, jsou obrovským tahákem knihy.

Dalším jsou i tentokrát slušně napsané postavy, které nelze jednoduše roztřídit podle karmy na padouchy a klaďase. Pokud tedy přimhouříme oči nad tím, že třeba takový dobrák Satan u svého rozjímání nad staven společnosti svačí lidský mozeček přímo ze zdroje. Motivace i činy postav jsou vesměs logické a uvěřitelné, stejně jako charaktery samotné. Navíc jsou mnohé osudy oproštěné od klišé... I když třeba rozuzlení příběhové linky ďáblice Lilith mi příliš nevonělo, autorovu vizi naprosto uznávám.

Kniha své slušné tempo a ďábelskou zábavnost ztrácí jen na několika málo místech a mě paradoxně nejméně bavily některé akčnější místa. Stačí však otočit stránku a houfy obrněných čertů, disciplinovaných nácků, Rónan s Amálkou a Samael s Lilith si vaši pozornost opět strnou takovým způsobem, že s knihou v ruce budete mít problém trefit záchodovou mísu. Velké doporučení všem, kteří milují bizarní, avšak veskrze funkční nápady!

Zakoupeno v roce 2019 za 195,- Kč z e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Zdánlivě totální šílenost, která proti sobě na pekelných vyprahlých pláních staví nacistickou mašinérii a legie démonů. Démonů, kteří chovají lidské hříšníky na maso a kousky jako Hittler nebo Stalin se v aukcích draží za hříšné množství platiny. To vše v lidském příběhu s postavami, na kterých vám bude záležet a porcí černého humoru navrch.

Hodnocení na DK v době přečtení: 92 %; Moje hodnocení: 95 %.

14 25.09.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "14. Kniha o vašem oblíbeném místě, zemi"

Tady to chce asi trochu vysvětlit... zařazení RPO do této kategorie výzvy je naprosto upřímné a cokoliv jiného by byla lež. Od malička miluji hry a ač nich v posledních letech netrávím příliš času (knihy si z volného času nárokují podstatně větší podíl), virtuální prostor vystihuje podstatu mého"oblíbeného místa" vlastně nejupřímněji. I když mne za to může někdo začít soudit.

Sice úplně hraniční, ale přesto pětihvězda. Za to může prostě fakt, že jsem ve skrytu duše geek a fantasta, pro kterého hraní videoher znamená jeden z hlavních pilířů volnočasové zábavy.

Z počátku jsem byl z Ready Player One naprosto nadšený. Nejen, že se mi téma prostě trefilo do noty, ale to, jak ho Cline, uchopil mě uchvátilo. Virtuální svět OASIS, se svými pravidly a zákonitostmi, mě bavilo objevovat společně s každou otočenou stránkou.

Jediným vážnějším záporem je lehká naivita příběhu, jehož postavy jsou dost černobílé (taková Art3mis mi oproti filmové adaptaci přišla jako nesnesitelná nána). I tak však dokáže Parzivalův hon na Hallidayovo vejce čtenáře strhnout.

Ernest Cline má 80. a 90. popkulturu v malíku a kniha je ve své podstatě skutečně tím, co o sobě prohlašuje – tedy v první řadě ultimátní pocta všem těm bijákům, videohrám, rockovým albům, knížkám a hlavně jejich autorům. Být o nějakých deset let starší, užiji si tu jízdu ještě o chloupek více. Na druhou stranu dovedu pochopit, že čtenář s odlišnými zájmy, či ve značně odlišných věkových kategoriích, může knihu odsoudit jako chaotickou soustavu absolutních nesmyslů. Jenže v tom je ta krása... v jedinečnosti každého z nás.

I v případě RPO platí, že kniha je lepší než filmové zpracování a to přes to, že Spielberg se svým týmem odvedl zatracený kus poctivé práce při převodu tohohle zdánlivého mišmaše na plátna kin. Jen se prostě nevyhnul nevyhnutelnému a jednotlivé výzvy Hallidayova honu přeměnil do pro diváka uchopitelnější, ale zároveň i hloupější formy.

Získáno jako výhra v soutěži pořádané nakladatelstvím Crew v roce 2018. Díky :).

Zkráceně? Popkulturními odkazy natřískaná fantaskní jízda jedním úchvatným virtuálním světem. Značné klady naštěstí vyvažují fakt, že příběh vyprávění je místy naivní jako dětské pohádky. Naštěstí ty kvalitní pohádky.

Hodnocení na DK v době přečtení: 90 %; Moje hodnocení: 90 %.

21 12.09.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "11. Kniha, jejíž děj se odehrává v Ostravě"

Tak Drsný spasitel si mě bohužel úplně nezískal. C. R. je takový klišé amnézií stižený Geralt s kvéry, kterému ale k většímu úspěchu schází promyšlenější a poutavější svět.

S hlavním hrdinou souvisí i další klacek, který Žamboch sám sobě hází pod nohy. Velice brzy poznáte, že C. R. je vlastně nesmrtelný, a i když ho opakovaně rozsakávají prakticky na kousky, vždy se z toho s nějakým vachrlatým vysvětlením dostane. Přitom ho neustále něco šíleně bolí jak nikdy v životě, aby ho za chvíli něco bolelo ještě daleko víc. V ústřední kapitole z Ostravy se pak mnohokrát dočteme, jak ukrutná mu je ziminka a o pár stran později je to ještě horší... Jen aby se za pár stran postavil nejsilnějšímu protivníkovi všech dob... tak jako patnáctkrát předtím. Ještěže se kluci srovnali podle obtížnosti jako ve videohře.

Je to škoda, v pomalejších pasážích funguje Drsný spasitel fajn a zvrat z konce tohle postapo béčko málem zachránil. Nakonec vše opět nabralo obrátky do absurdního přestřelena, které však z akce v konečném důsledku dělá trochu nudu. Každopádně si nedokáži představit, jak chtějí filmaři z mého pohledu prakticky nezfilmovatelné dílo, svojí přepáleností dalece přesahující třeba Kulhánkův Noční klub, převést na plátna... tedy pokud se nebavíme o rozpočtu velikosti posledních Avengers.

I ve třetím vydání obsahuje řadu chyb. Žamboch se občas nedopočítal nepřátel, jednou popletl jména, obrázky v některých případech nesedí absolutně k ničemu v ději (navíc na nich má vždy Spasitel holou hlavu, přitom mu podle Žambocha najednou začaly hořet vlasy?).

Zamrzí i nepříliš vypilovaný systém magie. Ta v Drsném spasiteli prostě tak nějak je, všichni ji do hlavního hrdiny pumpují, toho to hrozně zabíjí a nikdy se mu přitom nic nestane... Zív.

Drsný spasitel je koncipován prakticky jako soubor víceméně nesouvisejících povídek, co neví kdy skončit. Přesto je třeba vypíchnout některé fajn nápady. Zvrat týkající se původu hrdiny jsem již zmiňoval, fajn je třeba Zeissův přístroj s zabudovaným hladovým démonem a C. R. je po odhlédnutí od některých nesmyslů vlastně zajímavý hrdina (navíc s cynickou biomechanickou kobylou stále v patách).

Zakoupeno v roce 2019 za 217,- Kč z e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Uvědomělé Béčko, které si mne však výrazněji nezískalo. Přes zajímavé nápady a slušnou nahláškovanost působí konečný produkt jako splácanec, podobně jako hrdina knihy C. R. Má oblíbená série Kladivo na čaroděje je o třídu dál.

Hodnocení na DK v době přečtení: 84 %; Moje hodnocení: 65 %.

8 29.08.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "3. Kniha, ve které hraje důležitou roli hudební nástroj"

Konečně. Konečně něco splnilo velká očekávání a to do písmenka. Jméno větru je krásně napsaná fantasy kniha a Rothfuss zde sází slova tak jako jeho hrdina Kvothe vybrnkává své tóny loutnu – dokonale.

Jméno větru je bravurní koncert slov, které do vět Rothfuss řetězí s pečlivostí švýcarských hodinářů. Tady skutečně nic nepůsobí jako výplň, zbytečně ani nemístně.

Zpětně vyprávěný příběh není v první knize vyloženě epický, o to více však vyniklo autorovo umění (je až k neuvěření, že ho s textem na mnoha místech posílali k šípku). Velkou pochvalu si zaslouží i citlivý překlad Jany Rečkové (R.I.P. :(), které jsem jinak jakožto autorce bohužel příliš na chuť nepřišel.

Kvothe je prvotřídní hrdina, jež v zapadlém hostinci U pocestného kamene postupně poodkrývá své kostlivce ze skříně. Jméno větru však přetéká dalšími nezapomenutelnými postavami. Ať už jde o zdánlivě pomateného mistra jmenovače Elodina, bodrého mistra řemesel Kilvina, lichvářka Devi či rivala Ambrose, vždy jde o charaktery, které díky autorovu mistrovství na stránkách knih ožívají. Místy mne malinko štvala akorát Denna, ale i ta je spíše komplikovaná než špatně napsaná a Kvothova poloslepá láska k ní je vlastně až bolestně reálná.

Z Jména větru je cítit, že jde o jakýsi odrazový můstek pro epičtější dobrodružství. Civilnější přístup a poklidnější tempo vyprávění, jsou však aspekty jedinečného kouzla prvního dne Kroniky Královraha.

Mohl bych tu o Jménu větru básnit dál. Rozplývat se nad jedinečným a promyšleným systémem magie, vyzdvihovat obsažená témata, chválit autorův popis draka obecného, nebo velebit lehkost, s jakou se autor vyhnul většině klišé, ale tohle by si měl každý fanoušek fantastické literatury zažít sám!

Kniha byla fantastickým dárkem k narozeninám v roce 2019 od sestry (na DK jako Zuzuparu), které tímto děkuji.

Zkráceně? Úžasný úvod fantastického příběhu, ve kterém je každá z cca 650 stran svébytným zážitkem. Jednoduše kniha, která je zde i při svých 93 % pořád podhodnocená.

Hodnocení na DK v době přečtení: 93 %; Moje hodnocení: plných 100 %

23 14.08.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "1. Kniha, jejíž název je v rozkazovacím způsobu"

Bytostně nesnáším podvodníky a zloděje. Dokonce tak moc, že jsem si jejich "chytání" zvolil za povolání. Vyprávění hejska s velice pochybnou morálkou – Franka Abagnalea, se tak muselo sakra otáčet, abych prohnanému antihrdinovy alespoň malinko držel palce.

"Chyť mě, jestli to dokážeš" je zatraceně dobře napsaná biografie (i když bezesporu místy přitažená za vlasy), která zběsile pádí od kontinentu ke kontinentu a nechybí jí tah na branku. Jen kousek za půlkou mi přišlo, že se mi ty letecké eskapády začínají zajídat a kniha malinko ztrácí dech... jen pro to aby ho /malý spoiler/ s uvězněním opět nabral.

Otravné začalo být časem i neustálé pomlaskávání nad letuškami a ženami obecně. Občas jsem tak měl pocit, že sledujeme příběh oplzlého teenagera, kterému z koutků odkapávají dychtivé sliny a za kalhotami uniformy pilota neustále stojí úd.

Frank Abagnale byl (je?) neskutečný hajzl, jehož řádění stálo spoustu lidí místo. Jednotlivé příhody jak oškubal snad celý svět o statisíce dolarů však skvěle baví. A to i v případě, kdy se lišák Frank vydával za doktora. Na pobavení fajn, ale co kdyby pod dohledem falešného doktora někdo zemřel?

Zajímavé je, že v biografii je postava agenta FBI Seana O’Riley vlastně úplně upozaděna. Sice ji autor párkrát zmiňuje, že je mu "asi v patách", ale přímo do děje knihy prakticky nezasáhne.

Skoro nejzajímavější jsou pasáže /mini spoiler/ z prostředí francouzské a švédské věznice. Jejich kontrast je až neuvěřitelný a autora podezřívám z přikrášlení pravdy a to oběma směry. Otázka jak moc. V konečném součtu to však příliš nevadí a i když bych klidně Frankovi dopřál ještě delší "dovolenku" v Perpignanu, na jeho příběh jen tak nezapomenu.

Zakoupeno v roce 2019 za směšných 39,- Kč z e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Zatraceně poutavé převyprávění eskapád jednoho neskutečně troufalého podvodníka, který si nahrabal pořádné jmění. Že nejde o zdařilou fikci je místy skoro až neuvěřitelné.

Hodnocení na DK v době přečtení 92 %, Moje hodnocení 85 %

15 19.07.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "6. Kniha, která má v názvu kalendářní měsíc"

Původně jsem chtěl psát tento komentář jako Deaver, tedy odzadu, ale nakonec jsem tuto myšlenku zavrhl. Ze strachu, že by se mi rozsypal jako místy autorova vize krimirománu psaného od konce.

Deaver zkusil kulišáckou věc. Jako cihly pro stavbu románu použil kapitoly, řazené proti proudu času. Snad každému však musí být jasné, že tady nic nebude tak, jak se zdá, a z vypravěče se postupem času vyklube pěkně nespolehlivý sviňák. Sviňák, jež věci prostě neopakuje. Vždyť už je jednou řekl... o pár stránek dál.

Neustálé přehodnocování autorem prezentovaných informací a děje, patří bez debat k tahounům příběhu. Sám příběh by, přiznejme si, v klasickém stylu vyprávění u čtenáře neobstál. To však zásadní problém není.

Podstatně více mi na knize vadily neskutečně klišé dialogy hlavních i vedlejších postav. Samotné rozuzlení působí dost nuceně a překombinovaně. Zvraty ve zvratu mě spíše přiměly kroutit očima než užasle převracet stránky.

Poslední (a první zároveň) kapitola vlastně nalajnuje děj, který se poté bez většího zaškobrtnutí odehraje precizně, jako pod taktovou pedantského režiséra. Samotná pointa mi přitom minimálně v postavě Daniela nepřišla tak šokující, jak bylo nejspíše zamýšleno.

Ojediněle ve svých komentářích zmiňuji překlad, ale zhovadilosti jako pití "Krvavých Marií", sledování filmu "Hanební parchanti" tloukly do očí. Úplnou záhadou je mi poté věta: "Hledal muže ve žluté košili, hledal Josepha..." ze strany 107, která moji pozornost svedla úplně špatným a nesmyslným směrem. Do celkové synopse příběhu přitom nezapadá. Že by opět nevhodný překlad?

Zakoupeno v roce 2019 za 79,- Kč z e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Svěží nápad, který v celkovém kontextu většinou funguje a dovede čtenáře navnadit. Plytké dialogy plné klíše postav bez charisma a vzájemné chemie bohužel čtenářské nadšení spolehlivě ochladí. Kvůli atraktivní formě bych byl ochotný leccos přehlédnout, ale překombinovaný závěr mě v jen lehce nadprůměrném hodnocení utvrdil.

Hodnocení na DK v době přečtení 78 %, Moje hodnocení 60 %

10 14.07.2019

Povídka s dobře zvládnutou atmosférou uhnětenou ze znechucení, zmaru a nové naděje v podobě tajuplné červí díry. Text sám o sobě však v mých očích vyzněl trochu do ztracena a povídka mi nepřišla příliš dobře vypointovaná či strhující. Zaujme, ale nevysvětlí a na čtenáře tak zbude jen kostra světa, který směřuje rovnou linkou "do hajzlu". Být to rozsáhlejší úvod knihy, výhrady bych měl daleko menší...

Čteno jako povídka v časopisu Pevnost.

Hodnocení na DK v době přečtení 84 %; Moje hodnocení 60 %

3 12.07.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "18. Kniha, která obdržela Man-Bookerovu cenu"

Kniha plná lidských zrůd, přesvědčených o vlastní pravdě, a tisíců nešťastných osudů. Člověka při čtení neustále mrazí v zádech, když si uvědomí, že jde jen o malinký výřez z hrůzy známé jako 2. světová válka.

Schindlerův seznam je zpočátku trochu nepříjemné čtení kvůli Keaneallymu přeskakování v ději, později se však stává nepříjemným jinak, intenzivněji a z jiných důvodů.

Kniha je i přes autorovo popírání dost silným blahořečením Oskara Schindlera, a i když působí některé události spíše jako součást Schindlerova mýtu než skutečného Her Direktora, ničemu to nevadí. Ať už byly prvotní pohnutky dnes světoznámého německého průmyslníka jakékoliv, jde o dojímajícího hrdinu, jemuž musíte přát úspěch.

Schindlerův seznam je poutavým, informacemi nabitým čtením, ze kterého se však musí každému člověku občas dělat "šoufl" a nutí přemýšlet o lidstvu a společnosti, jako takové. Jasně, v kdejaké knize se dějí zrůdnější věci, ale to, že zde čtěte o skutečných událostech v beletristické podobě leckomu, musí vehnat slzy zármutku a zděšení do očí.

Keneally nepopisuje hrůzy lágrů prvoplánově a se snahou šokovat. Spíše v vyprávění o Oskaru Schindlerovi rozvíjí příběhy nesčetných hrdinů, verbovaných z řad obyčejných lidí, kteří se vzepřeli hyenistickému nacistickému režimu i kdyby "jen" svojí urputnou snahou přežít.

Zakoupeno v roce 2018 za 99,- v kamenném obchodu Levné knihy.

Zkráceně? Příběh urputné snahy jednoho zarputilého Němce zachovat lidství na místech, kde už v něj všichni dávno přestali věřit. Úžasné dílo plné lidských osudů, z nichž jen zlomek končí "šťastně". Jednoduše kniha, kde po každé přečtené kapitole budete mít chuť "zapařit Wolfensteina" (míněno samozřejmě jako nadsázka).

Hodnocení na DK v době přečtení 90 %; Moje hodnocení 95 %

18 02.07.2019

Těžké časy smrdí cigaretovým kouřem, zachcanými vězeňskými záchodky a měsíc nemytým podpažím muklů, co to maj na doživotí. A to je sakra dobře!

Azarello si u mě po debaklu jménem Superman: Pro zítřek bravurně napravuje reputaci. Ve vězeňském "dobrodružství" chodící antireklamy na cigára Johna Constantina sype do bublin jednu hlášku za druhou a Těžké časy nepostrádají to nejdůležitější, co u dospělejších komiksů hledám... tedy pořádný koule!

Příběh by se dal shrnout legendární Watchmenovskou replikou: "Já tu nejsem zavřenej s váma, ale vy se mnou". Právě na to ostatně velice záhy přijdou Constantinovi spoluvězni a ze způsobů, kterými se s otrapy John vypořádá, často mrazí (za všechny zmiňme třeba osud Traylora). Těžký časy čekají na veškeré osazenstvo lochu.

Po stránce scénáře a charakterů tedy všechno po většinu času šlape jako dědovy "cibulačky". Proč tedy hvězda chybí? Protože kresba. Už při zběžném prolistování hned po koupi jsem nemohl uvěřit, jak ohavně jsou Težké časy nakresleny. Corben tuhle vězeňskou jízdu (dost možná záměrně) vykreslil způsobem připomínající nezdařilé karikatury. Když nakonec po dočtení musím uznat, že jí určitý styl upřít nelze, občas jsem měl pocit, že mne ty ušklebené barevné ksichty budou pronásledovat až do nočních můr. V tomto kontextu bych vypíchl i nesmyslně nakreslenou scénu ze strany 64 (mrkněte na otevírání dvířek pračky).

Zakoupeno v roce 2018 za 268,- z e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Nařezaný komiks z prostředí vězeňského pekla, který se nestydí postavy vylouhovat v kádích hnusu. Fajn scénář a hlášky bohužel trošku podráží hnusná kresba, na kterou jsem si sice nakonec zvykl, ale rozhodně si jí neoblíbil. Jen nevím, jestli to tak nějak nebyl autorský záměr... Druhý díl s jiným kreslířem už mám v knihovně, tak příště snad za plnou palbu, Johne!

Hodnocení na DK v době přečtení 85 %; Moje hodnocení 80 %

8 24.06.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "12. Kniha, která má v názvu slovo kniha"

Gaiman je pašák (teda pokud své knihy nekrade, jako v epizodě "Velká knižní loupež" seriálu Simpsonovi :)). Kniha hřbitova zaujala na první dobrou a hlavně z počátku jsem byl námětem i jeho podáním nadšený.

Příběh sirotka Nika, kterého před brutální smrtí zachrání dobrosrdeční duchové, mi v lecčems připomněl Harryho Pottera (i když autor sám přiznává hlavně inspiraci Knihou džunglí). Gaimanovi se povedlo ponuré prostředí hřbitova proměnit v dějiště velkolepých dětských dobrodružství postupně dospívajícího rošťáka s věčně rozcuchanou čupřinou. Vždyť duchové, vlkodlaci, mumie a jiní "bubáci" zde plní roli klaďasů.

I když hned na začátku knihy dojde k brutálnímu vyvraždění (skoro) celé rodiny, je Kniha hřbitova především prvotřídním čtením pro starší děti, kde si i dospělí najdou spoustu zajímavého pro sebe. Nehledě na věk dokáží zdánlivě příliš nesouvisející příběhy jednotlivých kapitol čtenáře strhnout. Další důkaz toho, že četba pro mladší nemusí notně znamenat povrchní a infantilní plácance. Bravo!

Nadšení však v některých kapitolách vyprávění přeci jen trošku opadlo a ač stále skvělá, nepřišla mi kniha samotná nakonec doladěná k dokonalosti. Pátá hvězda tak nakonec unikla. Zejména záporácká organizace "Jacků"na mne působila jako nedotažený a nevyužitý nápad. /menší spoiler/ Vždyť Nika nakonec chtěli odpravit tak nějak "prostě proto" a jejich motivace nebo důvod, proč je má všechny čtenář vnímat jako padouchy, není v knize rozvedena. Po tajuplném začátku tak vše vyzní trošinku naprázdno.

Jiné postavy, jako Nikův poručník Silas nebo různorodá plejáda nebožtíků, se však povedli na jedničku. Jejich dialogy s různě starým sympaťákem Nikem Owensem baví bravurně.

Zakoupeno v roce 2019 za 246,- z e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Velmi zábavná kniha, ve které si "to svoje" najdou děti, třicátníci i vaše babička. Zajímavé prostředí i námět trošičku sráží slabší rozuzlení. Napětí (až na začátek bez kapky krve, zato však se spoustou mrtvých) a zajímavé postavy však naštěstí nechybí.

Hodnocení na DK v době přečtení 87 %; Moje hodnocení 85 %

16 19.06.2019

Fenomény mangy a anime zatím tak trochu (vyjma her, co jsem měl k recenzi) proplouvaly kolem mě. Jednou se to však zlomit muselo a proč nesáhnout hned po sérii, která minimálně dle hodnocení patří k úplně špičce?

Rozjezd velkolepého příběhu arogantního japonského teenagera a (anti)hrdiny v jednom Lighta šlape skvěle. Médium mangy příběhu sedne jako ulité, a i když je minimálně první kniha na akci dost skoupá, vůbec to nevadí. I přes absenci větší akce totiž nechybí to nejdůležitější – děj.

Ze zajímavého námětu smrtonosného zápisníku vytřískali autoři skutečně hodně. I když první díl věnuje značnou část svého rozsahu vysvětlování zákonitostí papírové zbraně hromadného, vůbec nepůsobí ubíjejícím dojmem.

Za to může zejména skvělá postava smrtonoše Rjúka. Ten přitom nehraje roli úzkostlivého Kirova svědomí, on je tu jen jen proto, aby si se sáčkem jablek v ruce užil jízdu... a občas přihodil nějaké další pravidlo zápisníku, o kterém se "pozapomněl" zmínit. Kočkování Lighta a jeho smrtonosného stínu tak patří k vůbec těm největším kladům knihy.

Černobílá kresba tempu svědčí, je detailní přesně v těch místech, kde je to potřeba a stejně tak je přehledná. Vůbec se nedivím, že autoři anime nemuseli do původní estetiky skoro vůbec sahat (viděl jsem nějakých 8 dílů... opět zatím jediné anime, se kterým jsem měl tu čest).

Jedinou výtku v tomhle ohledu bych měl k zobrazování rozrušení či emocí obecně. Kreslíř totiž prakticky vždy k adekvátnímu výrazu obličeje postav přikreslil i nějakou tu kapku potu na tvář. Neustále zpocené obličeje jsou tak jakýmsi způsobem komunikace prakticky jakýchkoliv pocitů a panely tak mnohdy působí malinko strojeně a rádoby dramaticky. I když na tenhle "nešvar" si budu muset zvyknout, jelikož z příštích knih asi jen tak nezmizí.

Mnou zakoupená kniha (nebo jde o problém celého vydání?), obsahovala dvakrát zdvojenou dvoustranu. Chápu, ale že jde o tiskařskou chybu, za kterou dílo jako takové vážně nemůže.

Koupeno na přelomu let 2016/2017 za 99,- z e-shopu vydavatelství Crew.

Zkráceně? Rozjezd zatraceně kvalitní konverzační mangy, kde více než o akci a turbohybermega údery pěstí, jde o hru na kočku a myš. Hru, kde jednotlivé role nejsou dané, a děj je posouván slovy a smrtonosnými tahy pera. Prostor k zlepšení stále je, není ho však už moc.

Hodnocení na DK v době přečtení 94 %; Moje hodnocení 90 %

3 12.06.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "4. Cestopis"

Když se mne někdo zeptá, co čtu, často trochu alibisticky odpovídám, že všechno. To je ale malá lež, protože biografie a právě cestopisy rozhodně nejsou žánry, které bych v knihkupectvích lačně cpal do košíku. Položka "Cestopis" tak byla z letošní výzvy tím, na co jsem se těšil ze všeho nejméně. Divočina Cheryl Strayedové proto musela od začátku bojovat s mými předsudky a pocitem, že tohle se mi fakt líbit nebude.

Z hodnocení je nicméně patrné, že to s tou mojí nechutí zase tak strašné nebylo. Nemůžu sice říci, že mi putování Cheryl přes hory a přes doly úplně přirostlo k srdci, ale ty čtyři stovky stran rozhodně nebyly napsáné blbě.

Mísení útrap stezky s těmi z předchozího života Divočinu pěkně osvěžuje. I když prostě nejedu s autorčiným volnomyšlenkářským přístupem k životu, ke kterému patří podvádění manžela a občas nějaký ten heráček, na stejné vlně, píše jednotlivé kapitoly (většinou) poutavým způsobem a i relativně všední příhody nenudí. Chápu tak, že pro někoho trochu více naladěného na vlnu feminismu s příměsí novodobého "hippie", může Divočina fungovat jako taková malá bible při cestě k sebepoznání. Já osobně autorku respektuji, ale nerozlučná dvojka by z nás rozhodně nebyla.

Divočinou je prostoupena snaha o vyrovnání se se starým hříšným životem a hlavně se smrtí milované matky. K úplné katarzi však dle mého nedochází, a i když sama vypravěčka často zmiňuje, jak se na své pouti z chyb poučila, dopouští se stále stejných hloupostí. Třeba kolotoč utrácení peněz do posledního centu, kdy pak nemá ani na sprchu je protkán celou knihou. Osobně mě zamrzelo, že /malý spoiler/ ke se ke konci knihy znovu vyspí s naprostým cizincem a v přítomnosti cizího podivína opět ochotně sáhne po droze /konec spoileru/. To není míněno ani tak jako soud cizího člověka, jež se mi prostřednictvím své knihy otevřel, jako spíše malinký povzdech nad mírným pokrytectvím, který jsem z autorky a hlavní postavy v jednom cítil.

Cheryl na její cestě všichni předbíhali, byli připravenější a stejně jako ona nezdolní. O jejím fyzickém výkonu je tak kniha vlastně jen okrajově. Jako sonda do rozporuplné duše jedné nadšené "Královny PCT" však funguje zdatně. Já se tak přesvědčil, že cestopis nemusí notně znamenat jen ubíjející popis kopečků a bystřin.

Knihu jsem měl zapůjčenou od přítelkyně Tessi2502, které tímto děkuji :).

Zkráceně? Trochu netradiční cestopis, který bere čtenáře na výlet stovkami mil americké divočiny a hlavně do nitra autorky a "trekerky" v jednom. I když jde o pro mne netypický žánr a vyprávění mi přišlo místy kapičku pokrytecké a utahané, rozhodně jde o dílo, jež milovníka přírody a nezlomnosti lidské duše potěší a zahřeje u srdíčka.

Hodnocení na DK v době přečtení: 86 %; Moje hodnocení: 70 %

13 04.06.2019

Dobré... Vlastně hodně dobré. Komiksovým extrabuřtům se povedlo to nejdůležitější – převést seriál do bublin bez toho, aby cestou poztrácel duši.

Z komiksu je cítit taková ta správná pohoda a rošťáctví, které bohužel už roky televizním Simsonovým chybí. Za to si rozhodně tým kolem Steva Vance (zde je chybně jako autor uváděn taťka Simpsonů – Matt Groening) zaslouží uznání. Lví podíl na zachování "simpsoňáckého feelingu" má rozhodně i překladatel Petr Putna, díky kterému trousí postavičky repliky přesně takové, jak jsme zvyklí z televize.

I přes značné kvality lze z Komiksových extrabuřtů přeci jen cítit rezervy. Jednotlivé příběhy i přes povedené vtípky, svými nápady za těmi lepšími epizodami seriálu zaostávají. Vyloženě mizerný však není ani jeden a i minipříběhy v rozsahu několika málo stránek baví spolehlivě (snad až na ten Krustyho... Šášu jako postavu prostě moc nemusím).

Kresba Billa Morrisona je naštěstí věrná té ze seriálu. Jen došlo k určitému zjednodušení, kdy mnohé panely například postrádají detaily v pozadí. Dívá se na ni moc pěkně, ale pár vychytávek by panelům jistě přidalo na živosti.

Získáno v říjnu roku 2018 ve velkém setu komiksů s tématikou Simpsonů na aukčním portálu Aukro za celkovou cenu 1.500 Kč.

Zkráceně? Trochu jednodušší, ale stále fajn příběhy postav legendárního seriálu z doby, kdy svůj legendární status stále pečlivě budoval. I přes rezervy se povedlo ducha Simpsonů převést na papír bez větších škobrtnutí.

Hodnocení na DK v době přečtení 84 %; Moje hodnocení 85 %

2 02.06.2019

První příběh ze světa ušouraných mrtvol je rozhodně dobrý komiks, o tom žádná. V mém případě však má jeden značný hendikep... před čtením jsem viděl Walking Dead od stanice AMC.

Za seriálovým zpracováním bohužel předloha minimálně v mých očích dýchavičně škrondá a nestačí mu (při porovnání adekvátní části příběhu). Svět z obrazovky je prostě neutěšenější, depresivnější, ale i uvěřitelnější a barvitější. Jakmile televizní scénáristé sáhli do příběhu a něco změnili, prakticky vždy mi přišlo, že jde o změnu jednoznačně k lepšímu.

Díky velkorysému prostoru se v něm lépe pracuje s tématy a postavami, a v konfrontaci s ním mi Staré dobré časy přišly trošku naivní a nedobroušené. Měl jsem proto pocit, že Kirkman se v knize tak trochu rozbíjel o mantinely média, které se mu nepovedlo překročit ani rozšířit.

Jenže ať je to jak chce, platí věta z úvodu, tedy že jde o kvalitní počtení. I přes předchozí slova je Kirkman pořád tím, kdo svět, scény, zvraty a celkový koncept vymyslel a to, že v seriálu vše fungovalo o něco lépe, na tom nic moc nemění. Stavební kámen je jasný... jsou to právě Staré dobré časy a další desítky knih, na jejichž čtení se i přes slova kritiky dost těším.

Komiksová podoba působí semknutějším, přímočařejším dojmem. Navíc je kniha parádně nakreslená, a i když dám asi vždy přednost barvám před černobílým zpracováním, k bestiálnímu světu Živých mrtvých sedí černobílá kresba skvěle.

Získáno v roce 2018 jako příloha archivního čísla časopisu Pevnost Plus (169,- stánková cena).

Zkráceně? Začátek skvělého příběhu ukazuje dobu, kdy mají postavy pořád ještě nějakou naději. To vše v krásně detailní kresbě. I když musím dodat, že seriálové zpracování stejných událostí působí dospěleji, uvěřitelněji a lidštěji...

Hodnocení na DK v době přečtení 89 %; Moje hodnocení 75 %

9 28.05.2019

O něco málo lepší než minule, ale skákat nadšením do stropu z toho vážně nebudu. Na nějaké úvody a promyšlenější kejkle se tu z vysoka kašle, to jsme všechno (občas) odtrpěli minule.

I když je tak kniha na poměry DCKK objemná, kromě třískání superhrdinů všech tvarů a velikostí s Appellaxany paradoxně vlastně nic jiného nenabízí. Před čtenářem tak leží jakýsi ekvivalent filmové Bitvy pěti armád, tedy rádoby efektní rubanice na neúměrně velkorysém prostoru, kde má většina postav prostoru maximálně na to, aby vykřikla své jméno a dala během dvou panelů dvě rány do anonymního pěšáka z řad nepřítele.

Na druhou stranu díky neutuchající akci ubylo skřípavých dialogů. Samotná invaze dobyvačných emzáků přitom není ve svém základě špatně vymyšlená.

I v druhé části jsou však vyloženě pitomé scény, kdy například padající Green Lantern zvládá během letu odříkat celou svoji "dobíjecí" formuli na lucerničku, nebo již zmiňovaný "zelenáč" (menší spoiler) najednou dokáže prstenem změnit vzhled (samozřejmě s veškerým barevným spektrem). Podobné hovadiny prostě dovedou pozornějšího čtenáře znechutit i během čtení všeho toho nenáročného "BUM!" a "BANG!".

Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného celého DC komiksového kompletu za 229,-.

Zkráceně? I když je druhá část Roku jedna Ligy spravedlnosti podstatně odlišná, než ta první, neznamená to, že je automaticky lepší. Lehce nadprůměrné akční scény střídají akční scény průměrné až podprůměrné. Společně s mizerně vyprávěným příběhem nedovedou ve čtenáři zanechat silnější pocit, než že právě dočetl něco "hodně barevného a plného postav".

Hodnocení na DK v době přečtení 72 %; Moje hodnocení 60%

6 12.05.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "17. Kniha, jejíž děj se odehrává ve vězení"

Mé první setkání s Nesbem proběhlo úplně minulo provařené případy s Harrym Holem, myslím ale, že tohoto fiktivního vyšetřovatelského velikána Šimon Kéfas zastoupil slušně.

Syn je skvěle napsaný, a i když se příběh na některých místech pětisetstránkové bichličky posouvá spíše pomalými krůčky, autor ani v nejmenším nenudí. Vendeta feťáka Sonnyho a pátrání po skutečném donašeči (i když v tomhle ohledu jsem měl dost jasno již v začátcích knihy) dovede hravě udržet čtenářovu pozornost. Ačkoliv i kvůli své práci prostě nemám narkomany rád, funguje Sonny jakožto antihrdina skvěle a já mu při deratizaci ulic Osla od kriminálníků držel palce (ač musím uznat, že ho autor místy vylíčil skoro jako Ramba na heráku).

Kniha působí jako řemeslně dobře odvedená práce s dobře prokreslenými charaktery (alespoň ve většině případů), ale k absolutnímu hodnocení mi přeci jen chyběla nějaká ta pověstná třešnička na dortu. Jednoduše něco, co by ze Syna udělalo nezapomenutelný příběh. Po dočtení jsem tak spokojený, ale mám pocit, že i přes autorovu umnou práci s dějem a postavami v něm, mi nakonec Syn mezi záplavou dalších špičkových detektivních thrillerů trošku zapadne.

Kniha byla dárkem od sestry k narozeninám v roce 2019.

Zkráceně? Povedený thriller od právem proslulého autora, který přes své zjevné kvality výrazněji neční nad konkurencí. Motivy jsou atraktivní, postavy sympatické, ale na špičku to prostě nestačilo. I když po ní Syn místy sebevědomě pokukuje.

Hodnocení na DK v době přečtení 89 %; Moje hodnocení 80 %

16 07.05.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "9. Kniha, která má na Databázi knih v době čtení méně než 10 komentářů"

Šel takhle Havloid a Sluníčkař do kavárny, když v tom prostřední upadl... Troll od Michala Hvoreckého je víceméně ukočírovaný bizár. Autor balancuje na hranici nesmyslu, ve kterém se mu nakonec povedlo některé nesporně zajímavé myšlenky utopit.

Téma informační války, fake news a cíleného trollingu si zaslouží pozornost, jen by to podle mě chtělo trochu umírněnější přístup. Troll totiž místy působí jako jeden velký prvoplán a jeho autor jako pozér, který dobrou myšlenku oplácal těstíčkem ze současných trendů trochu bez hlavy a paty. Třeba postavy tak nepůsobí skoro vůbec reálně (a mají vůbec?).

Troll, i přes horší provedení, zejména díky nápadu není špatnou knihou a čte se velice dobře. Pasáže jako Johanin manifest nebo třeba přijímací pohovor do Centrály jsou skvělé. Chmurný autorův svět Říše však uvěřitelný příliš není. Všichni zde mohou všechno a zároveň nic. Jsou utlačovaní a zároveň svoboda slova nezná hranice? Koncept zdejších nemocnic jsem pak nepochopil vůbec.

Autor na můj vkus v prostřední části útlé knížečky trochu plácá na místě, aby konec knihy uspěchal. Troll tak i přes svojí hutnost (alespoň v mých očích) trochu vyšuměl na prázdno. Témat mnoho, místa málo a přeci zůstaly některé odstavce naprosto nevyužité. Potenciál jiných je naopak vytěžen na maximum a autor skutečně místy čtenáři přináší nespornou přidanou hodnotu. Jen škoda, že jako celek nefunguje Troll ani zdaleka tak, jak by mohl.

Zakoupeno v roce 2018 za 139,- (pevná vazba) z e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Moderní téma v krátkém formátu. Trollovi nelze upřít čtivost a údernost v některých směrech. I tak jsem měl však bohužel pocit, že čtu sice místy chytrou, ale stále hloupost.

Hodnocení na DK v době přečtení 74 %; Moje hodnocení 65 %

5 26.03.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "2. Kniha, která má lichý počet stran"

I když u komentáře svítí průměrné tři hvězdy, příběhy Dilvishe a jeho pekelného oře Blacka za přečtení stojí. Ústřední duo hrdinů je dostatečně nosné a čtenář si je snadno oblíbí. Jak by ne, vždyť zadumaný Dilvish v lecčems přípomíná legendárního Geralta... i když tomu toho Klepna tolik nenakecá.

Ústřední motiv msty na černokněžníkovi J***** (sorry, jeho jméno se podobě jako Pána zla z Harryho Pottera prostě neříká) v lecčems připomíná třeba Temnou věž. I zde tak vlastně platí otřepané rčení, že cesta je cíl (nabízí se i srovnání Dilvishe a kníráče Maria z videoher... sorry Dilvishi, princezna je ve vedlejším zámku!)

Kniha je vlastně sbírkou tu kratičkých, tu o něco delších povídek, které jsou zasazené do jednotného příběhu. Jednotlivé povídky nejsou kdovíjak důmyslně vypointované a knize by daleko více slušel ucelenější příběh. Takhle Zelazny skáče od jednoho motivu k druhému, postavy mizí otočením stránky a potencionálně zajímavé události jsou rázem opuštěny, nebo nedovysvětleny. Občas tak máte pocit, že je vše vytržené z kontextu (který však bohužel neexistuje). Odkud se vzal Black? Kam zmizelo Dilvishovo neviditelné ostří? A co Reena? To se k velké škodě nedozvíme.

Jednotlivé povídky špatné rozhodně nejsou. Až na výjimky (ústřední Ledová věž), však nejsou ničím, co by čtenáře fantasy vyloženě posadilo na zadek. Pod hodnocení "dobrá" však naštěstí nesklouzává žádná. Zajímavá je také autorova fascinace dualitou, která se projevuje skoro v každém příběhu (postava Ridleyho, soupeřící mužíčci v Rozděleném městě, vyznavači bohů v Prokletém Dilvishovi, či dvojí forma některých postav).

Získáno v roce 2019 jako příloha březnového čísla časopisu Pevnost Plus (169,- stánková cena).

Zkráceně? Obstojné povídky s ústředním příběhem, který se v konečném důsledku příliš neposune. Nad konkurenci příliš nevyčnívá, ale jako sonda do rané autorovy tvorby funguje dobře. Navíc se vůbec nečte špatně.

Hodnocení na DK v době přečtení 70 %; Moje hodnocení 65 %

4 19.03.2019