xSimaix komentáře u knih

Krásně jednoduchá kniha ze světa princezen pojata přece jen trochu vážněji, méně dětsky, ale pořád především pro mladé.

Narovinu: Selekce není nic pro někoho, kdo hledá četbu náročnější, realistickou a nebo dokonalý a neokoukaný příběh.
Postavy jsou pro svůj žánr velice typické (ojediněle hodná chudá dívka, ojediněle hodný bohatý princ, typicky zlá princezna konkurentka a tak dále...) a rozhodně se asi nedá očekávat nějaký jejich prudký rozvoj a změnu charakteru. Na to Selekce nehraje. Selekce hraje na až dokonalou romantiku, na zamilovaný trojuhelník, případně lehké dějové linky kolem.
Co si budeme, není to veledílo, příběh není zas tak originální, je předvídatelný a časté změny nálad hlavní hrdinky mě někdy až vytáčely, ALE Selekce se čte moc dobře a jednou za čas člověk jednoduše potřebuje jednoduchou četbu s trochou klišé a princezen.
4* si zaslouží.

3 15.10.2019

Ze začátku jsem si myslela, že budu souhlasit s mnoha čtenáři zde a knihu ohodnotím menším počtem hvězd, jelikož kniha ve své podstatě nemá děj.

Je to pouze neškodné doplnění třetího dílu. Nic zásadního se nestane. Nic převratného, co by změnilo příběh. Bez této knihy by se vlastně všichni fanoušci příběhu Dvorů obešli.
Ale přesto tato kniha podle mého do série náležitě patří. Bylo to nesmírně osvěžující přečíst si knihu od Sarah, která nemá přes 500 stran, která se nezabívá věčnými nástrahami smrti a války. Bylo příjemné číst o normálním životě hrdinů této série.
Ano, mnoho dějových linek zůstalo nevyřešených, ale ani bych neočekávala, že se za 200 stran cokoliv změní.

Kniha se mi četla příjemně a jelikož zbožňuji postavy Dvorů, užila jsem si ji. Řekla bych, že je to kniha pro skalní fanoušky série, než-li plnohodnotné doplnění příběhu.

(Jediná věc, která mě zarazila je fakt, že se prý mělo jednat o odskočení pro následující knihy této série, jež nemají být o Feyre. Žádný takový náznak jsem nenašla, a tak vážně netuším, o čem budou další knihy...a to mě i těší).

2 10.02.2019

Námi to končí je nejlepší kniha, jakou Colleen zatím
napsala.

Když jsem si knihu objednávala, netušila jsem, do čeho se pouštím. Věděla jsem pouze, že Colleen vydala novou knihu a že od této autorky si nechci nic nechat ujít.

Autorka se v Námi to končí pustila do tématu, které jsem snad ani nevěděla, že mi chybělo v litetatuře. Téma domácího násilí, týrané manželky a věčné otázky, proč ženy od mužů, kteří jim ubližují, je nesmírně důležité a zanedbávané. Colleen ho ale zachytila perfektně.

Ve knize Lily zažila oba typy domácího násilí: oběť a přihlížející. Autorka obě pozice propojila a vytvořila příběh plný lásky, bolesti, porozumění a těžkých rozhodnutí.
Přinutila čtenáře pochopit, že domácí násilí není černé ani bílé. Není to pouze muž, který ženu pouze bije a ubližuje jí. Je to i někdo koho milujete, a proto nechcete odejít. Donutila nás
pochopit Lily.
Mnoho krát jsem se přistihla, jak jsem během knihy říkala ,,Lily, ne...",,protože jsem jí chtěla pomoci a poradit jí. Aby odešla, aby se neohlížela. Zároveň jsem ale chápala její lásku k muži, který jí ubližoval.

Dokážeme milovat někoho, kdo nám ubližuje? Ano. A dokáže nás milovat někdo, kdo nám ubližuje? Ano, svým zvráceným způsobem ano.
Na konci příběhu jsem byla na Lily hrdá a přála si, aby každá týraná žena byla jako Lily. Aby byla tak silná, aby měla takovou podporu a zachovala si v sobě po všé té bolesti svou lidskost a lásku. A poté mi došlo, že každá žena může být minimálně tak silná jako Lily. A zbytek přijde...

Díky, Colleen.

12 04.02.2019

Knihu jsem si kupovala hlavně kvůli hokejové tématice, kterou člověk v literatuře najde málokdy, ale nakonec jsem dostala naservírován drsný, krásný, bolestivý a neuvěřitelně reálný příběh.

Medvědín je kniha, jenž Vám doslova hodí na hlavu miliony morálních otázek: donutí Vás se zamyslet nad tím, co je špatné a co ne, kde je pomyslná hranice dobra a zla, kolik toho je člověk ochoten obětovat,aby uspěl, zda můžeme být úspěšní a zároveň zůstat věrní tomu, kým jsme. Jaký je rozdíl mezi pomstou a spravedlností, zda je lepší trpět sám a nebo způsobit bolest i lidem kolem Vás, zda dokážete přijmout svou bolest a žít s ní dál, kniha nadhodí otázku důvěry a ptá se, zda není slepá loajalita také zlá vlastnost, zda splynout s davem, a nebo stát sám proti medvědům...a mohla bych pokračovat.

Autor nám podává knihu jako vcelku jednoduchý příběh, který ano, má nést a řešit těžší a závažná témata a ano, můžete jej vnímat jako příběh jednoduchý pokud chcete, ale pokud se rozhodnete hloubat a přemýšlet nad obsahem a stylem napsání, tak se bez problémů dá kniha označit jako kniha zaměřena velice morálně (vlastně nám pokládá morální otázky) a jako pohled na společnost jako celek.

Hlavní morální otázkou knihy je beze sporu: Je postavení vážně tak důležité? Dokáží peníze, sláva, talent, klub, ovlivnit to, jak nás ostatní vnímají? Je si v dnešní společnosti každý vážně roven?
Na tuto otázku si každý najde v knize vlastní odpověď...

Kniha je také plná metafor a ta hlavní je i na obalu knihy: nejedná se o hokejovou knihu, hokej je metafora. Metafora pro něco, co milujeme a obětujeme tomu život. Něco, co nás spojuje a může donutit ke slepé loajalitě. Hokej je v tomto případě skvělá metafora, ale na místo hokeje si můžete dosadit člověka, vlastnosti...a vše perfektně sedí. Pro každého je medvědínský "hokej" něco jiného.
A sám Medvědín je metafora. Metafora pro společnost. Pro rovnováhu mezi zlem a dobrem. Pro slepou loajalitu. Pro naše činy.

Styl psaní autora je skvělý. Každá změna pohledu, ze které příběh čteme perfektně sedí. Kniha je velmi emotivně silná, postavy skvěle napsané, každá se svými démony a jejich bojem s nimi. Kniha je drsná tím, jak realistická je. A v tom je její síla.

Už velice dlouho mě kniha nepřinutila tak moc se zamyslet nad vším ve svém životě: a bavilo mě o tom přemýšlet. Mohla bych o této knize mluvit hodiny, mohla bych polemizovat a přemýšlet, co vše je v knize schované za moudra a metafory.

Jsou knihy, po kterým máte aspoň trochu jiný pohled na svět/společnost/dané téma a tato kniha mezi ně jednoznačně patří. A to velice vysoko.

Děkuji za toto mistrovské dílo, Fredriku Backmane.

5 27.01.2019

Od dob, kdy jsem poprvé četla Skleněný Trůn jsem nebyla takto nadšena z fantasy knihy o ženské hrdince.

Příběh je nenucený, napsaný realisticky (jak to jen ve fantasy knize jde), čtivě a vtipně.
Všechny postavy v knize jsou jednoduše úžasně napsané. Od každého gardisty, až po hlavní hrdinka, která Vás může v několika momentech knihy naštvat, ale právě to ji dělá tak lidskou a můžeme se do postavy tak lépe vžít.
Další neméně podstatný fakt o hlavní hrdince je, že je vážně...obyčejná. Královna Tearlingu je první kniha, jež jsem četla, ve které není hlavní hrdinka popisována jako nadpozemsky krásná, úžasná bojovnice, která má u nohou desítky nápadníků. Naše hrdinka je obyčejná, nemá postavu modelky a vše se učí od základů.
Také bylo v knize minimum romantiky, což byla příjemná změna. Samozřejmě se budu těšit na nějaký případný románek (pokud tedy bude) naší hrdinky v dalším díle, ale aspoň nebude uspěchaný.

Všem milovníkům fantasy doporučuji a vrhám se na objednávání druhého dílu. :)

09.01.2019

Absolutně úžasná detektivní záležitost naservírovaná nám v 230 stranách této knihy.

Deset malých černoušků je nesmírně čtivá kniha, od které se nedá odtrhnout. Děj příběhu si po každé kapitole doslova žádá pokračovat ve čtení a přijít na to, co se děje na tomto tajuplném ostrově a kdo z našich deseti subjektů je onen říkankový vrah.
Postavy jsou skvělé, každá má svůj příběh, povahu, dokonce i návyky. Agatha je napsala velmi živě.

A jak by to mělo být u každé správné detektivky - ani zde jsem absolutně neočekávala takový konec.

Doporučuji všema deseti a rozhodně brzo sáhnu po další knize od této královny zločinu.

12 05.01.2019

Nečekala bych, že se mi bude Siréna líbit tak moc, jak to nakonec dopadlo.

Siréna je moje první kniha od Kiery Cass a rozhodně ne poslední. Kniha byla krásně napsaná, nevlekla se, užívala jsem si každou stránku. Byla nesmírně čtivá a krásně mi s ní plynul čas.
Příběh, ač se může zdát jako klišé, mě nakonec velmi mile překvapil, jelikož nám představit mýtické sirény v úplně jiném a novém světle, což bylo osvěžující. Nesmírně se mi líbily rozmluvy s oceánem a celý nápad s tím, že by byl oceán živá bytost. Pokud by mi někdo ze začátku řekl, že v této knize bude oceán živý, nejspíš bych knihu rychle odložila do sekce pohádek a už se k ní nevracela, ale kupodivu celý nápad krásně fungoval.
Vztah dvou hlavních postav se mohl zdát unáhlený, ale nevadilo mi to. Líbilo se mi, že se hlavní hrdinka nesnažila být za každou cenu s klukem svých snů, jelikož si uvědomovala rizika a své povinnosti.
Mouchy bych na knize našla, to se dá ostatně vždy (například konec, který mi přišel trochu unáhlený), ale nedostatky mi nevadí. Kniha se četla krásně a já si ji nesmírně užila.

Doporučuji! :)

1 04.01.2019

Jako osoba, která miluje LGBT+ tématiku bych knihu (ještě českou) bez mrknutí oka hodnotila pěti hvězdičkami, ale jako čtenář chci být objektivní a tak se rozepíši nad plusy a mínusy knihy:

Líbila se mi plynulost knihy. Nebyla zbytečně roztahaná, i když by se to určitě dalo. Četla se rychle, jednoduše. Byly tam části, které byly krásně napsané a donutily Vás se zamyslet (např. díla do literární soutěže) a to já osobně zbožňuji.
Co bych knize vytkla je trošku urychlené navázání vztahu dvou hlavních hrdinů a moc nedokončených dějových linek. Například bych se chtěla dozvědět, proč se Danielovi začal Kit líbit, to jsme se bohužel nedozvěděli a pokud je Daniel napsán jako tak uzavřená postava, nebylo by na škodu vědět, co ho ke Kitovi táhlo. Ráda bych se dozvěděla i, co se stalo s Matějem. Jaké měl důvody k tomu, co udělal? Proč se ke konci choval, tak jak se choval? Vyřešilo se to? Nevíme.

Ale hodnocení nehodnocení, chci složit poklonu autorovi. Psát LGBT+ knihu v zemi jako je Česko, kde je toto téma nové a často až kontroverzní, to chce kuráž vůbec takovou knihu napsat. V tom je jedinečná a obdivuhodná.

Milá, neurazila, 3,5*, 4* za téma. :)

3 27.12.2018

Papírová města je kniha, která mě po dlouhé době přinutila napsat delší komentář, takže se jde do toho:

BUDE OBSAHOVAT SPOILERY

Papírová města je kniha, od které jsem nic neočekávala, ale přesto se jí povedlo mě nějakým způsobem zklamat.
Samotný námět knihy je podle mě dobrý, ale provedení Johna Greena se mi nezamlouvalo. Vlastně mě kniha v mnoha ohledech spíše naštvala, než potěšila.
Začnu kritikou na knihu, protože nerada ukončuji komentář negativně.
● Postavy:
Hrozným problémem pro mě osobně představovaly hlavní postavy příběhu - tedy Quentin a Margo. Z celého příběhu pro mě byly tyto dvě postavy neskutečně otravné, naivní, sebestředné a nerealistické.
- Začnu s Quentinem: Q podřídí celou svou existenci hledáním holky, do které je prý bláznivě zamilovaný (z mě dosud neznámého důvodu). Chová se sebestředně a počas celé knihy myslí jen a jen na sebe a Margo. V mnoha scénách je bez servítek napsán jako velmi špatný a sobecký kamarád a sama jsem nespočet krát přemýšlela, zda měl John Green v plánu z jeho hlavní mužské postavy udělat tuto hroznou postavu. Nedokáži si ale představit, že by to v plánu neměl, když tuto postavu sám napsal a při psaní jeho myšlenek si musel uvědomit něco ve stylu "aha, tenhle kluk je vážně celkem blbec!". Nedokázala jsem překousnout scénu, kde se pohádá s Benem, jelikož Benovi je špatně a Margo ho v té chvíli nezajímá (jinak souhlasím s Benem). Scéna, ve které přiběhne na ceremoniál a vykašle se na něj právě kvůli Margo snad nestojí za komentář a to samé scéna, kde se Margo chová dosti ošklivě k jeho přátelům, kteří s ním jeli 20 hodin právě za Margo a jemu je její chování jedno. Také mi připadalo, že se snad celá jeho existence a každá myšlenka točí kolem Margo, jelikož kdykoliv s někým o něčem mluvil, hned musel zajít myšlenkami právě k Margo. Čekala jsem na moment, kdy uvidí jak se někdo nadechuje a další řadku bude věta "to dělávala Margo Rothová Spiegelmanová také". Ne Quentine, svět se netočí kolem holky se dvěma jmény.
- Margo Rothová Spiegelmanová je postava, která by mě možná naštvala ještě více než Quentin (což je celkem výkon) kdyby měla větší účast v knize, což naštěstí neměla. Margo je vlastně Quentin v ženském kabátu: sebestředná, sobecká, naivní, namyšlená. Tím končím debatu.
- nejlepší postavy knihy byly jednoznačně postavy vedlejší typu Ben, Lacey, Radar. Nejlepší přátelé, jaké si mohl blbec Quentin přát.
● Margo Rothová Spiegelmanová
- teď nechci probírat Margo jako postavu, ale spíš jako pojem. Margo je v této knize brána jako bohyně, jako nepochopená mladá holka, která má ráda dobrodružství. Úžasně je to ukázáno ve scéně, kdy Quentinovi rodiče nadávají na rodiče Margo, jelikož ji nechápou. V té scéně jsem se musela smát, jelikož se bavili l holce, která utíká z domu. Margo je brána jako bůh a jednoduše pojem, bezchybná postava, kterou nikdo nechápe. Ve skutečnosti je to nevděčný spratek.
● Vztah M a Q
- vztah M a Q jsem nepochopila vůbec. Znali se jako děti a pak spolu nepromluvili. Proč do ní byl tedy Quentin tak bláznivě zamilovaný (až posedlý)? Proč se Margo najednou ukázala u jeho okna? Ach ty otázky...
● Konec knihy
- celý příběh byl vhozen do koše ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že Margo nechtěla, aby ji někdo našel. Takže...jaký byl význam 150-ti stránkového čtení o hledání ve starých polích a obchoďácích, abychom se nakonec dozvěděli, že o to Margo vůbec nešlo?

Kniha by byla o mnoho lepší, pokud by John Green napsal obě hlavní postavy úplně jinak. Hlavní postavy mají být naši hrdinové a máme je mít rádi, ne číst celou knihu z pohledu kluka, kterého vlastně nesnášíme a protáčet oči vždy kdy řekne, nebo si pomyslí jméno "Margo Rothová Spiegelmanová".

3* za obal, pěkných prvních cca 80 stran, vtipné příhody v autě, vedlejší postavy a fakt, že jsem četla i horší knihu a tu ohodnotila dvěma hvězdami.

4 18.09.2018

Velice realistická, čtivá a zajímavá kriminálka.
Kniha nemá sice moc stoupavého napětí, no působí velmi reálně, prolínání časů a pohledů postav je moc dobře propracované a rozhodně jsem si čtení užila.
Námět příběhu je také velice zajímavý a neokoukaný. Donutí nás popřemýšlet o našich vlastních tajemstvích a snech.
Určitě si plánuji přečíst další knihy od autora.
Velice solidní 4*. :)

13.09.2018

Skvěle napsaná kniha s neskutečně zajímavým a důležitým námětem (mohu podotknout, že i skvěle zvládnutým).
Toto není typický teen román a už vůbec ne kniha typická pro Johna Greena. Kniha skvěle popisuje a vysvětluje úzkosti hlavní hrdinky, abychom přesně pochopili, co se v její mysli odehrává. Tato choulostivá tématika je zvládnutá na jedničku - je realistická a přesná.
Samotný příběh je jednoduchý a zároveň jedinečný. Romantický stránka knihy je pěkně napsaná a krásně realisticky ukončená.
Když jsem tuto knihu četla, připadala jsem si jako bych se ocitla v hlavě hlavní hrdinky a nečetla pouze knihu.
John Green překvapil, náramně překvapil.
Vřele doporučuji, kniha je skvěle zpracovaná, zábavná a čtivá. :)

5 09.09.2018

Jeden plus jedna je další vynikající kniha z dílny Jojo Moyesové, která nám touto knihou ukázala svoji poměrně dosud nepoznanou stránku.
Kniha Jeden plus jedna mě překvapila tím, kam se její příběh ubíral, jelikož jsem očekávala něco úplně jiného. Kniha působila jako skvělá rodinná romantická komedie s úžasnými a zajímavými postavami. Od horlivé mladé maminky Jess po matematického génia Tanzie má tato kniha nesmírně rozmanitý výběr postav - každá je výjimečně svá.
Kniha mě bavila do posledního řádku, byla nesmírně čtivá, zábavná a jsem až překvapená, jak moc mě příběh pohltil. Byl jednoduchý a přesto originální a kouzelný.
Kniha ve mě zanechávala nesmírně pozitivní energii a šťastný pocit vždy, když jsem si vzala do ruky.
S radostí doporučuji.
Jsi kouzelnice, Jojo!

2 06.09.2018

Kniha o ničem a vlastně o všem.

Tato kniha je příjemná oddechovka, která vás přinutí se jednoduchým způsobem zamyslet nad mnoha problémy a situacemi v životě.
Hlavní hrdinové knihy jsou velice výjimečné, jedinečné a zajímavé postavy, jejichž (ne)logiku si čtenář hned zamiluje.
Kniha je jednoduchá, svižná, čtivá a příjemná na čtení.

Kniha se také nedá moc dobře popsat, takže vám mohu doporučit pouze jediné: čtěte! :)

4 13.08.2018

Krásná, romantická, srdcervoucí poetická a čtivá kniha o ztrátě, nalezení a lásce.

Vzkaz v láhvi byla kniha, od které jsme neměla velká očekávání. Není to žánr, jež normálně čtu a nejsem na tu ryzí romantiku - proto mě kniha velmi příjemně překvapila.
Byla krásně čtivá, romanticky napsaná a zbytečně se neprotahovala.
Příběh je jednoduchý, ale v tom je jeho krása.

Odpočinková kniha, která rozhodně neurazí a vyplatí se tento krásný příběh prožít.
Krásné 4* :)

4 01.08.2018

Kniha Dám Ti Slunce je velice ojedinělá a výjimečná.

Příběh se vypráví z pohledů dvou hlavních hrdinů a zároveň z dvou časových linek. Během čtení vidíme, jak se příběh vyvíjel a jak jsme z minulosti dospěli do přítomnosti.
Nesmírně se mi líbil způsob, jakým autorka popisovala umění - jako způsob úniku a prezentace svých pocitů, vlastně sama sebe.
V knize jsou pasáže, které mě moc nebavily a neuchvátily, ale v celkovém hodnocení je kniha velmi povedená. Osobně miluji, když mi malé, dá se říci, nepodstatné věci do sebe na konci zapadnou jako dílky skládačky - toho je v této knize vážně bohatě.

Velice jedinečná kniha, která nemusí sednout každému, ale stojí za přečtení, zážitek a prožití příběhů hlavních hrdinů. Čtenáře kniha donutí i přemýšlet nad vlastními činy a způsobem života.
Také moc oceňuji LGBT+ tématiku, jež kniha má.

Doporučuji, solidní 4* :)

3 24.07.2018

Vsuvka do série Skleněný Trůn před finálovým dílem série o Chaolovi Westfallovi a jeho společnících byla opět velice kvalitní kniha - ovšem nedosahovala kvality předešlých dílů.
(obsahuje SPOILERY)

Věž Úsvitu byla kniha, na kterou jsem se nesmírně těšila a počítala jsem dny do jejího vydání. Chaol mi v Říši Bouří nesmírně chyběl a chtěla jsem vědět, co dělá během přípravy na válku on - proto je pochopitelné, že jsem měla na knihu vyšší názory (nazvu to "Maasovské" nároky).
Pokud to vezmeme z pohledu toho, že Věž Úsvitu je vlastně osmá kniha, jež se zaobírá říší série Skleněného Trůnu, je vážně neskutečné, jakou kvalitu pořád dosahuje.

Ovšem jako čtenář, jež je v této sérii už tak dlouho, jsem si začala všímat věcí, které mě začali trochu obtěžovat a připadaly mi předvídatelné:
1. vztahy: připadá mi, že žádná z hlavních postav série nemůže zůstat "single". Připadá mi, že každá postava na jakémkoliv místě záhadně najde svého/svou vyvolenou. Bylo by osvěžující vidět, že ne každá postava musí mít v této sérii nutně romantický příběh.
2. pouta: všimla jsem si, že Sarah velice ráda dává svým vztahům váhu pomocí nějakého "pouta". Ať už krevní pouto, či jednoduše pouto toho, že jsou si předurčení a jako v této knize pouto "života" Yrene a Chaola.
To je jen něco, co se počas série často opakovalo, a tak doufám, že poslední díl se aspoň v něčem odliší.

Věž Úsvitu má ovšem i typické/skvělé Maasovské znaky:
- nečekaný konec
- skvěle čtivé
- promyšlené od začátku do konce
- nečekaná propojení postav
- úžasná představivost autorky

Věž Úsvitu nemůže konkurovat knihám jako Půlnoční Koruna (stále můj nejoblíbenější díl série), Královna Stínů a Říše Bouří, ale v sérii Skleněný Trůn se neztratí a je určitě potřebným doplněním.
4*, nemohu se dočkat finále série, na jež si ale budeme muset ještě řádku měsíců počkat.

3 16.07.2018

Jojo Moyesová opět potvrdila, že je přesně tou autorkou, která dokáže napsat vážně realistický a srdceryvný příběh.

Poslední dopis od tvé lásky je kniha napsána z mnoha pohledů a časových skoků, což může mnoha lidem vadit a mást je, ale mně osobně se tento styl psaní moc líbil. Přidával podle mého příběhu tu jedinečnost, jenž je Jojo známá.
Námět příběhu se může zdát jako něco předvídatelného, ale i v této knize je řada plot-twistů a překvapivých zvratů.
Já osobně bych knihu popsala dvěma slovy - válka srdcí. Jedná se zde totiž o boj lásky/rozumu, kariéry/lásky, s čímž osobně věřím, se dnes setkává mnoho lidí...
Kniha je magická a konec mě zanechal velice emotivní (jako všechny knihy od Jojo, které jsem zatím četla)

DOPORUČUJI!

4 23.06.2018

Vím, že mnoho lidí má potřebu porovnávat každou knihu Meyerové s jejím nejlepším dílem - Měsíční Kroniky. A proto bych ráda na začátek napsala, že je úplně zbytečné porovnávat vše s touto sérií a nezaujatě si užít knihy této skvělé autorky.

Renegáti je kniha, jež mě nesmírně bavila. Byla vážně nesmírně čtivá, postavy byly sympatické a propracované a celkový svět, do kterého jsou Renegáti vsazeni je velmi zajímavý.
Upřímně jsem čekala více romantiky, a tak jsme byla mile překvapena, že vztah Novy a Adriana nepůsobil moc uspěchaně. Zalíbila se mi každá postava (jak zločince, tak hrdiny), možná až na naši hlavní Novu, která měnila názory a postoje na můj vkus až moc často.
Vzhledem k velice otevřenému konci se už moc těším na druhý díl série, na jehož překlad si podle všeho bohužel ještě nějaký ten pátek počkáme...
Doporučuji! :)

1 10.06.2018

Absolutně nemám slov.

Tato kniha je jednoduše dokonalá. Už vážně dlouho se mi nestalo, abych se takovým způsobem začetla do knihy. Způsobem, kdy nedokážu hodinu posedět bez myšlenek na knihu a neustávající chutí se na vše vykašlat a jednoduše jen číst.
Když jsem jednou Prohnilé Město vzala do rukou, nemohla jsem se od ní do pozdních večerních hodin odtrhnout.
Prohnilé Město je perfektní kniha - plná zvratů, napětí, akce, momentů, které vám zanechají stydlivý úsměv na tváři (ach, Wesper...) a je úžasně a poutavě napsaná. Každá postava má perfektní, propracovaný a uvěřitelný příběh. Každá postava má svůj styl myšlení a cíle. Každá postava je...ach, všechny jsem si do jednoho zamilovala.
Čím víc jsem se blížila do cíle knihy, tím více smutku jsem cítila. Na vině byl příběh, ale také fakt, že jsem si uvědomovala, že jsem stránku co stránku blíže konci a já vážně nejsem připravená dát těmto postavám sbohem. Mám chuť vzít si Šest Vran a Prohnilé Město s sebou do nějakého sklepa, kde mě nikdo nenajde a číst si tyto knihy pořád dokola. A upřímně? Jsem si téměř jistá, že by mě neomrzely.

Podle všeho má být Šest Vran pouze duologie, ale já se již nyní (stejně jako naše drahá Inej) modlím ke všem božstvům (nebo spíš Leigh Bardugo), aby nebyl příběh těchto vážně výjimečných postav definitivně u konce.

DOPORUČUJI! ♥

2 04.06.2018

Podle názorů, co jsem zde viděla bude můj názor na tuto knihu nejspíše patřit mezi ty méně populární a sdílené, ale přesto se o něj podělím.

Sběratel motýlů je podle mého perfektně napsaná kniha, která je vážně nesmírně čtivá, chytlavá a originální. Není to ta typická kriminálka, jež známe, ale v tom je právě zajímavá a tak jiná.
Líbila se mi zvrácenost celého nápadu a popisu našeho hlavního zloducha, Zahradníka. Číst o jeho myšlenkových pochodech a motivech, o jeho "nemoci" a přesvědčení bylo velice zajímavé.
Naše hlavní hrdinka byla absolutně skvělá. Její odpovědi a chytré slovní přestřelky jak v minulosti, tak v přítomnosti byly jednou z mých oblíbených částí této knihy.

Osobně se mi kniha velice líbila, ale chápu, že to není každého šálek kávy.

Pokud hledáte kriminálku, která je skvělé napsaná a čtivá, zvrácená, psychologická a ne moc realistická, směle do této knihy jděte.

5 26.05.2018