Xpackal komentáře u knih

To jsem si zase dala. Nešťastnou náhodou jsem vyrazila z domu bez knihy a tak jsem, s vidinou dlouhé cesty vlakem, zakoupila v Levných knihách spisek Jamese Rollinse Jidášův kmen, jsa nalákána premisou thrilleru o hrozící epidemii. První setkání s dílem tohoto plodného amerického autora. A troufám si odhadnout, že na dlouhou dobu, ne-li navždy, poslední. Takovou slátaninu jsem už dlouho nečetla. Nesmyslná zápletka, postavy jednající na základě nepodložených tušení, náhod, šťastných odhadů. Vydržela jsem to do strany 200. Tímto se omlouvám Terrymu Hayesovi a jeho knize Já, Poutník. Tohle je nové dno...

První třetinu knížky, zhruba 150 stran jsem si užila, zhltla jsem je na posezení. Jenomže to, co bylo na začátku příběhu pěkné, nové a osvěžující, se postupem času změnilo v nudné a otravné. Všichni z posádky jsou tak skvělí, chápaví, citliví, vstřícní, laskyplní, až se vám začne chtít zvracet. Všechny problémy a konflikty se vyřeší mávnutím kouzelného proutku, jen díky tomu, že si spolu postavy promluví. Všichni tam vlastně moc mluví. A celou tu dobu se prostě nic neděje. Dostáváte kurz fungování v politicky korektní multirasove posádce. Je to nuuuudaaaaa. A pak je najednou konec, posledních třicet stran se konečně něco začne dít, ale vám už je to jedno, protože jediné co si přejete je, aby tahle dlouhá cesta už fakt skončila. Tři z pěti za dobrý začátek, zajímavý vesmír a závěr.

5 23.07.2019

Nevím, co si mám myslet, a to jsem tuhle knihu četla podruhé. Epickou fantasy mám obvykle ráda, nevadí mi složité zápletky, ani nekonečné množství postav, ale k Malazské knize padlých jsem si zatím cestu nenašla. Příběh Měsíčních zahrad je vlastně o ničem, 600 stran úvodu do dalších knih. Motivace jednotlivých postav je na vodě, řada mezních situací je vyřešená zásahem shůry (v téhle knize doslova), se čtenářem se hraje dost nečistá hra. Ale co mi vadí ze všeho nejvíc, jsou naprosto strašidelné dialogy. Už dlouho jsem při čtení neodložila knihu proto, že by mi vadilo jak je napsaná. Tady se mi to stávalo zhruba co pět stran. Jakmile spolu začaly postavy komunikovat, zježily se mi všechny chlupy na rukou. Ano, je to vysoká fantasy. Ano, část těch postav je afektovaná už z podstaty, ale aby nejlidštěji mluvila postava, u které autor k charakterizaci používá zpřeházený slovosled?
Každopádně zkusím ještě druhý díl, tak snad to bude lepší.

7 15.04.2019

Hrozně, hrozně dlouho jsem neměla v ruce knihu, kterou bych tak strašně toužila dočíst, abych se dozvěděla, jak to s hlavním hrdinou dopadne, a zároveň ji vlastně vůbec číst nechtěla, protože konec byl dopředu jasný. Ty nejsmutnější příběhy jsou vyprávěny beze slov a napsány mezi řádky.

8 22.08.2018

Fajn. Je to mrazivé, děsivé, ale dotažené ad absurdum, takže nakonec kniha dost ztrácí na působivosti. OK, píšu recenzi na knihu o sociálních médiích a internetu na sociálním médiu na internetu. Jdu to postnout do facebookové skupiny, tweetnout o tom a možná i hodím fotku na instáč.

4 22.08.2018

Skvělá kniha. Můj první dočtený Murakami a rozhodně dobrá volba. V doslovu se sice píše, že pocit bezbarvosti a prázdnoty je typicky japonský, ale v mnoha ohledech je to podle mého kniha, která popisuje situaci velké části současných třicátníků kdekoliv po světě.

6 01.08.2018

Překvapivě to nebyla špatně napsaná kniha. Hezky budovaná zápletka, plynulé dialogy, logicky navazující děj. Pan Vondruška by se tady mohl učit, jak se píší historizující detektivky. Škoda slabého závěru a na můj vkus nadužívaného motivu mučení

01.08.2018

Tak na rozdíl od prvního dílu, druhou část knihy už nezachrání nic. Četbě YA se standardně zkouším vyhýbat, tady jsem, navnazena prvním dílem podlehla... a byla to chyba! Kde v prvním díle bylo aspoň trochu napětí, v druhém nebylo nic. Všechno se točí kolem nesmyslných rychlekvašených vztahů puberťáků s prapodivnou motivací. Ty postavy, které by měly být hlouběji vykresleny (záporné) jsou tam jenom do počtu, aby na sebe mohli klaďasové vzdychat po záchraně...když už se tam objeví zajímavý námět, hodný většího rozpracování, tak ho autorka naprosto pohřbí. Ne, takhle teda ne.

3 01.06.2018

OK, pro mě guilty pleasure čtení :-D Dialogy hrozný, motivace postav postavená na vodě, záporný postavy šablonovitý. Ale jako prostředí pěkně popsaný. Kdyby to nebylo YA, tak by si asi (doufám) autorka víc pohrála. Nenáročný, za tři hodinky přečtený. Sedlo mi to tak akorát do nálady...Čtyři hvězdičky skutečně proto, že mi to padlo do noty, hodnocení naprosto nepopisuje literární úroveň, která je tak max na 2 hvězdy

3 29.03.2018

No, takhle za vlasy přitažená zápletka, jejíž rozluštění stojí na neuvěřitelných shodách náhod, postavy šustící papírem... nuda... doufám, že tomu ublížil překlad a že kniha v originále má trochu vyšší kvalitu...

06.12.2017

Strašlivý překlad, který pravděpodobně neprošel rukama korektora a redaktora. Lituju, že jsem nesáhla po originálu

14.03.2017

Strašně strašlivá kniha. Příšerně zkostnatělé dialogy, absolutně ploché postavy, vyumělkované motivy. Klišé na klišé. Prvních 40 stran jsem se nemohla rozhodnout, jestli to autorka psala jako parodii na mysteriózní detektivky nebo se rozhodla napodobit gotický román. Pak jsem s hrůzou zjistila, že to asi bere vážně.

Skvělá kniha. Přečetla jsem ji jedním dechem a už vyhlížím, co dalšího si od Ackroyda přečtu!

17.10.2016

Zhltla jsem ji jedním dechem. Moc se mi líbila. Hezká hra s jazykem, děj pěkně ubíhá... Naprostá spokojenost, těším se na další díl (dala jsem čtyři hvězdičky, protože byla na můj vkus trochu krátká ;-) na poslední stránce jsem nemohla uvěřit, že už je konec :-) )

3 02.11.2015

Jsem naprosto fascinovaná McCarthyho stylem. Napsat tak málo slov a přitom dokonale postihnout atmosféru... obdivuhodná kniha.

4 03.04.2012

Jak to dopadá, když se někdo snaží napodobit knihy Jane Austenové a nedokáže se oprostit od sexu. Ach jo, přitom to bylo celkem nadprůměrné.

1 03.04.2012

Tuhle knihu mám velmi ráda. Ostatně jako většinu knih od Jane Austen