werinka10 komentáře u knih

Kniha o kořenech ženské spirituality z našich končin, o tom jak místo tantrické Káli můžeme uctívat evropské mentalitě bližší Innanu, o zajímavém vývoji feministického hnutí, o bohyních zaznamenaných v Bibli a ztracených "v překladu", o spletitém vztahu matek a dcer, o potřebě temnoty a chaosu a ještě o spoustě dalších zajímavých tématech.

Za mne je toto úplně skvělá kniha! Kdybych si ji nepřečetla, asi bych měla tendenci si dané téma podrobně nastudovat z primárních zdrojů a napsat ji sama :p. Naštěstí si ji stačilo přečíst a já se můžu věnovat něčemu jinému :D. Ovšem podrobně popsané zroje na konci každé kapitoly mě čím dál víc lákají k blížšímu prozkoumání...

1 13.04.2020

Za mne musím říct: výborná kniha! :)
U lichých kapitol jsem se pobavila stejně jako u ostatní Zeměplochy. K tomu není co dodat :)!
A u sudých jsem se naopak mohla zamyslet, podívat se na věci z jiného úhlu pohledu, leccos jsem se také dozvěděla.
A musím říci, že jsem byla dokonce ráda, že sudé jsou delší, neboť jsem zrovna měla po informacích dychtící náladu :D.
...
A teď se můžu těšit na díl první :D, který mi jaksi unikl. :(

2 02.04.2016

Tuto knihu jsem původně koupila pro svou kamarádku, s tím, že si ji přečtu, napíšu věnování a předám. Ale mou první myšlenkou během čtení bylo, že si ji nechám, neboť vím, že bych se k ní v budoucnu ještě ráda vrátila. Hned druhá myšlenka ale profackovala tu první: s tak krásným poselstvím se přeci musíš podělit! :) A tak taky učiním! :D
Kniha Aby život nebolel je plná opravdu milých příběhů ze života a myšlenkově se mnou zcela rezonuje. Jak se dá načerpat energie z dětské spontánnosti. Že je nutné se občas vyplakat, když Smutek převažuje nad Radostí. Umění podívat se na situaci z jiného úhlu pohledu tak, že ani střepy nejsou neužitečným odpadem. Nebát se pozvat do života nadpřirozené bytosti; něco, co je nad naše racionální chápání. Podpořit radost ze vzájemného učení...
Třebaže ještě nemám vlastní děti, s knihou budu souznít nejen při své práci au-pair... :)

3 07.01.2016

Teprve po přečtení posledního dílu bych ráda zhodnotila celou tetralogii. Nejsem velkým znalcem fantasy literatury (uchvátil mě pouze klasik Tolkien, k jehož dílu - i nevydanému - se stále ráda vracím :); a samozřejmě brilantní parodie Terryho Pratchetta :D) a tak nemám moc s čím srovnávat, ale řekla bych, že si autor s odkazem dračích jezdců celkem pohrál a vytvořil originální, myšlenkami mně velmi blízké, dílo.
Rozhodně jsem po celou dobu čtyř dílů Eragonovi záviděla (kromě vztahu se svou dračicí :D) komplexnost a smysluplnost jeho výuky s Bromem a ještě více s Oromisem. Čtení, psaní, cvičení, šermování i kouzlení, ale hlavně pochopení důvodů i důsledků svých činů. Škoda, že podobně nevypadá naše české školství... :(
Napříč celým dílem mě také velmi potěšily myšlenky aplikovatelné i do skutečného života; například rozebírání smrti (důvod elfů k vegetariánství, odpor Rorana a Eragona k zabíjení lidí, ...), nezodpovězená otázka náboženství, fyzikální omezenost kouzlení (jen na úkor něčí energie), snaha o politickou nestrannost a nutnost usměrňovat kouzelníky a v neposlední řadě také rasové konflikty, například snaha o spřátelení se s bojechtivými urgaly.
Na druhou stranu bych ale ani v Ra´zacích neviděla pouhé zlo, které je třeba vyhubit (naštěstí se tak nestalo). Dokud lidé loví zvířata, proč by někdo nemohl lovit lidi (ostatně, stejně jako před smlouvou lovili draci elfy)? A ještě, existuje nějaký elf, který se dostal na scestí (nebo, že by dokonalá rasa)?
Osobně ale schvaluji rozpolcenost Murtaghovy osobnosti, způsobenou pouze narozením do špatné doby a špatného místa. Poněkud nepřirozeně působí pouze Roran a jeho štěstí při bitvách, třebaže je způsobeno jeho neobvyklými nápady a důmyslností (tipuji, že je znamením střelec :)), a vlastně i štěstí v lásce (jako jediná z postav!).
A teď k závěrečnému souboji. Dokonce i já jsem byla chvílemi při Galbatorixově řeči (s Oromisem, Nasuadou či v trůnním sále) zviklána a musela jsem přemýšlet, kde je pravda! A myslím si, že autor krásně odhadl Galbatorixovu slabinu.
Toť asi ode mne vše,
sé onr sverdar sitja hvass...

6 03.08.2015

Na východ od ráje je pro mě po delší době další pěkná kniha s myšlenkou, která se četla skoro sama... :) Nezapomenutelné postavy: samozřejmě dobrák Sam, ? Caleb, chytrá Abra, ale nejvíce rozhodně Lee a jeho "timšel" :D
Také jsem ocenila přenesení o více jak sto let zpět, na počátek druhé vědecko-technické revoluce, kdy koupení salátu v zimě ještě nebylo normální! :D

5 05.03.2014

Dlouhý pochod je mou první knihou od tohoto autora, a proto nemohu srovnávat se známější Sophiinou volbou...
Kniha se mi celkem líbila. Samotný děj knihy podle mě není až tak důležitý. Podstatnější je, jak se jednotlivé postavy staví k určité skutečnosti, konkrétně cvičnému a pro někoho poněkud nesmyslnému pochodu, a jaké mají důvody pro překonání sebe sama...
Tak vysoce ale hodnotím především proto, že kniha mi přišla do rukou v ten správný okamžik...

5 17.02.2014

Krásné, fascinující, líbil se mi i ten konec příběhu, připadal mi hodně originální. Sofiin svět jsem četla dříve, než jsme začali probírat filosofii ve škole, takže to pro mě bylo něco dosud nepoznaného a hodně mě to donutilo přemýšlet... :-)

4 09.12.2013

Jedno z mála děl, u kterého se mi líbí filmové i knížní zpracování. A ačkoliv se v mnohém odlišují, obě stojí za to znát! :-)
Film jsem viděla jako první, knížku jsem si přečetla až po delší době, takže jsem leccos zapomněla. Brala jsem to tedy jako dvě skvělá, ale odlišná díla s podobným námětem...

4 09.12.2013