vnimat_Krasu
komentáře u knih
Jáma
Hjejong Pchjon
JÁMA je zvláštní. Stejně jako většina korejskejch filmů operuje s jinou mentalitou, než která nám běžně teče v tepnách. Autorka si libuje v Ogiho bezmocnosti a nechává ho napospas tchýnině libovůli. Odpojuje mu výživu, nechává přetejkat bažanta a častuje ho posupnejma přípodotkama. Čtenář neví. A po tajemství Ogiho backstory se pídí doslova do poslední stránky. Spíš než dechberoucí alternativu MISERY od Kinga pro mě byla JÁMA solidní nákuk za východní hororovou kulturou. Kdo čeká poctivý asijský strašení, bude zklamanej. JÁMA má mnohem blíž k psychologický sondě než k labužnickýmu krváku.
Sirotčinec v údolí (limitovaná edice)
Philip Fracassi
Obdivuju, jak Fracassi popisuje skrz objektiv kamery. Tak filmově plastický jeho scény jsou. Moc se mi zamlouvala i zdejší křehounká love story, cloumaly se mnou epizodní role menších kluků a oslňovala i postava otce Poolea, nádherně nejednoznačnýho šéfa baráku. Na první dvě vydatně atmosférický pasáže famózně navazuje třetí: akční a intenzivní. Kdyby i finální čtvrtá udržela absolutno - a tak trochu nezahodila Petrovu rozervanost mezi duchovní a světskou láskou, ze který jsem se předtím těšil - neměl bych výhrad. I tak neuvěřitelně suverénní, přímočará, čtivá věc.
Otevřená sezóna
Charles James Box
Feel-good chlapskej thriller, kterej doporučuju všema deseti, pokud vám připadá pauza mezi sezónama Yellowstonu příliš dlouhá. Má z něj totiž skoro všechno. Fajn hlavního hrdinu, dceru Sheridan (hihi), bídácký těžařský společnosti, pytláctví i korupci. C.J. Box má evidentně Wyoming prochozenej křížem krážem a já si jeho lov uprostřed jehličnanů užíval tak, že jsem ne a ne knížku zaklapnout. Na debut obzvlášť obdivuhodnej výkon.
Zimní hrob
Peter May
Syrová podstata ZIMNÍHO HROBU je vlastně americká stará škola. Detektiv Cameron Brodie dostává jednu ťafku za druhou a až těsně před skonem se rozhodne napravit jednu konkrétní bryndu. A upřímně mě bavilo sledovat, jak to virtuóz typu Petera Maye šejkuje s ekologickým sci-fi poselstvím. Tempo je zběsilý a flashbacky příjemně drsný. Kecal bych, kdybych se tvářil, že jsem nedoufal v jinou (míň očividnou) koncovku. K zachování poetiky old-schoolu ale do jistý míry pasovala i ta.
Pohřeb na přání
Anthony Horowitz
Horowitz to dal. Opustil pohodlí pastiše a vytvořil něco novýho. Propojení brilantní detektivní fikce s autobiografií je tu famózní a Horowitzovo 'watsonovství' mi opojně motalo hlavu. Že to zní jen jako autorská finesa? Nah! Jen si představte, jak by vypadala třeba taková Kingova MISERY zkřížená s O PSANÍ. Anthony Horowitz si navíc takový blbnutí může dovolit. Detektivní linie plně vystihuje jeho zkušenosti. Je výborná, přehledná, taková ta, u níž vám pointa poletuje kolem nosu a jen litujete, že nemáte rychlejší lapačku. Loni jsem tu párkrát čet, že Lars Kepler/Alex Ahndoril oživili žánr klasický anglický detektivky. Pche. Horowitz je desítky světelnejch let před nima. A zasloužil by si v Česku obdobný povědomí.
Hlad
Alma Katsu
Velmi dobrý. Podobně dusivá atmosféra už se moc nenosí, a hned několik scén, kór v závěru, se mi jen tak nevymaže z hlavy. Přesto jsem doufal, že mi HLAD zadře drápek ještě o něco hloubějš. Hned několik postav by si zasloužilo výraznější závěr a hlavního záporáka jako kdyby autorka vybrala skrze ententýky dvašpalíky. Komu ale uhranula televizní série 1883 nebo holduje příběhům jako jsou TERROR nebo Cutterův ODDÍL, ten na stránkách HLADU najde balzám, kterej se mu vetře pod kůži. Taky jsem se namazal.
Červotoč
Layla Martínez
Feministická próza od španělský intelektuálky? Hell no! Červotoč je především výborná, překvapivě velmi děsivá žánrovka, která zavání Brianem Evensonem a dusivou atmosférou filmovejch hororů jako jsou Babadook nebo El Habitante Incierto. Na debut nesmírně zručný, hned ve třech pasážích regulérně mrazivý (poslední cihla, skříň, odchod kluka). Velmi příjemný překvapení a vpravdě nečekanej - a o to silnější - touchdown.
Město v mlze
Jaroslav Konáš
Konáš má nepopiratelnej cit na postavy. Ačkoli je MĚSTO V MLZE jednohubka na dva večery, je arzenál vedlejších charakterů zajímavej, pestrej a dobře zapamatovatelnej. I proto bych si tý první půlky dal víc. Klidně bych se zastavil u všednosti, jen tak plkal s Milanem u zvětralýho Rozklanu, a zašel si v tom mlžným zapadákově tam i onde. Já! Já, kterej se vrtí, když se děj v thrilleru chvíli nehejbe! Tak dobrý genius loci MĚSTO V MLZE má. Záhy ovšem člověk zjistí, že králem příběhu je tempo. Druhá půlka je zběsilá, akční, prorostlá vydatnou lovecraftovskou atmosférou, která si ale zvládne udržet příjemnej nádech českosti. A ani tentokrát v ní není slova navíc.
Pohádka
Stephen King
Stephen King vyrobil v POHÁDCE svět a já si v něm spíš smočil nohy, než abych se ponořil. Přesto tady nade mnou svítí spokojený čtyři z pěti a hned vysvětlím proč. Perfektně v ní totiž funguje mistrův popis obyčejnýho maloměstskýho lidství. A ačkoliv jsem věděl, kam se příběh v druhý čtvrtině švihne, tajně jsem doufal, že zůstane v excelentnosti tý první. Ve světě pod kůlnou jsem se prostě nemoh zbavit dojmu, že si to King píše tak nějak z voleje. Paní ševcová, mluvící kůň, zákeřnej trpaslík, obryně, hodiny, mor. Všehochuť, u který se nejspíš experimentálně zkoumalo, kolik kapek potenciálu z čeho vyteče. A ačkoliv byla podzemní variace na Gladiátora fantastická, srdce mi zdejší (král) princ už neukrad. A sílu čtvrtý hvězdičce tak nakonec spíš než autor dodává Matouš Ruml. Jeho pojetí audioverze je totiž absolutně famózní.
Kdy už přijdou dobré zprávy?
Kate Atkinson
Způsob, kterým Kate Atkinsonová píše žánrovky, by vydal na vědeckej článek. Není ani severskej, ani agathovskej, ani cosy, ani z drsný školy. Postavy - včetně těch policejních - jsou vesměs chaoti. A spíš než o vyšetřování se autorka zajímá o ně jako takový. Text je naskrz prorostlej výborným černým humorem, a v případě DOBRÝCH ZPRÁV i nepříjemnou brutalitou. Atkinsonová přitom není nijak drastická. Nepoukazuje trapně na trčící kosti mrtvol. Jen si prostě zabije pár kojenců a nedělá přitom ciráty. Neříkám, že je jednoduchý se začíst. Atkinsonová je obšírná spisovatelka a co do tempa si jede brzda-plyn. Jen, co jsem se ale přizpůsobil jejímu stylu, začal jsem ji hltat. Jde ale o jiný hltání než u klasickejch detektivních spotřebek. Tady totiž máte od začátku pocit, že čtete “vysokou literaturu, ne jen kriminální storku na jedno spláchnutí toalety. Tleskám. A chci víc!
Elena to ví
Claudia Piñeiro
Elena není můj šálek. Vlastně jsem drahnou dobu hypnotizoval řádky, aby se vydaly směrem k minimalistický detektivce, spíš než k rachitickýmu roadtripu. Dokážu však ocenit, jak mistrovsky dovede autorka iritovat. A některá slovní ekvilibristika mezi matkou a dcerou už nebyla ani tak hádkou, jako spíš regulérním hororem. I přes originální závěr se ale Eleně nedokázala prodrat přes mou hroší kůži. A po několika týdnech mi v paměti zbude nanejvýš ta podivná obálka, která spíš než ubohou ženu s Parkinsonem připomíná medvídka Paddingtona.
Moře klidu
Emily St. John Mandel
Je mi žinantní označit MOŘE KLIDU za sci-fi, protože vím, že tím automaticky odradím masy. Ano, jsou zde jakýsi anomálie a cestování časem. Ale mnohem důležitější jsou myšlenky, kterejm autorka ve svým románu dala život. A co je podstatný: nakrásně je komponuje do čistýho příběhu. MOŘE KLIDU je totiž poetický sci-fi, který se čte jak výbornej thriller. Knížka o budoucnosti, a přitom tak současná. Jednohubka s kaviárem, kterou bych doporučil všem. Přečtěte si to. Fakt.
Závěj
C. J. Tudor
ZÁVĚJ je čistá zábava. Kdo prahne po psychologicky propracovaný virusový kakotopii, nechť se rovnou v knihkupectví koukne po STANICI 11 nebo NA KONCI ŘÍJNA. Tudorová spíš vládne čtivou stručností, koření humorem (kadění v lanovce FTW) a k tomu - byť sporadicky - děsí. A já si vlastně docela zgustnul. ZÁVĚJ je kus, ve kterým se nechodí daleko pro náboj nebo pro dějovou zkratku. A jako mrazivá krmě k prosincovýmu nečasu vlastně funguje fajn.
Koniec všetkého
Rumaan Alam
Alam píše nesmírně zvláštně. Jasně, jde o román o katastrofě, ve který člověk příčiny trablí leda tuší. Zároveň je to ale román napsanej prapodivnou popisností, vyvolávající úzkost už samotnou volbou slov. Autor s oblibou popisuje postavy podle momentálního zápachu či vůně, nákupní seznam tu zabírá celou stránku, máma tu před cizíma důchodcema chodí nahatá, a když si táta prohlíží svou dceru v plavkách, neujde jeho zraku obrys její vulvy. It's superweird. A já jsem s divným pocitem po těle přelouskal těch dvěstě stránek jako nic. Zdejší hodnocení je jedna z největších databázových nespravedlností. Nedejte na něj. Je to skvělá věc.
Slzy ostrý jak břitva
S. A. Cosby
Cosby je skvělej spisovatel. Už v ASFALTOVÝ PUSTINĚ prokázal, že nejenže nešetří nábojema, ale skoupej není ani na krásnej jazyk a trefný přirovnávání. Tohle jeho kouzlo - haleluja - funguje i napodruhý. Miluju, jak se zbytečně nerozkecává, jak jde rovnou po příběhu, a začátek i konec BŘITVY maj díky tomu tempo jako sprinter. Skvěle tu funguje společenský zrcadlo. Paradoxně o chlup víc než samotná revenge story, která na můj vkus jede možná až zbytečně moc po kolejích. Antagonista je tu zřejmej poměrně záhy a twisty si Cosby nechává vysloveně pro sebe. Na druhou stranu: ona přímočarost je do jistý míry i něco cennýho. Ty inspirace v drsný americký škole jsou totiž nesporný. A mrzí mě, že se dneska už moc nenosí.
TL;DR tohle je vánoční dárek pro fotry. Howgh.
Scotland Yard
Alex Grecian
Byla by zásadní chyba si SCOTLAND YARD zaškatulkovat jako klasickej whodunnit o sériovým vrahovi. Koneckonců, vrah je tu zřejmej už v první půlce. Grecian raději fantasticky pracuje s policejním kolektivem, senzačně buduje arzenál postav, a celek je tak detektivka napěchovaná testosteronem, která vám v dobrým připomene seriál RIPPER STREET. Jediná trable jest, že u nás vyšly jen dva díly z pentalogie. V nádherným balení od Arga s úchvatnou (!) lokální obálkou vyšel kromě SCOTLAND YARDU ještě ČERNÝ KRAJ. Oba díly jsou skvělý. A další tři bráchové by mu teda tuze slušely. Vy si ale tuhle detektivku vychutnáte i bez nich.
PS: K sehnání je ještě s trochou vůle i audioverze výtečně namluvená Martinem Slámou. Mrk mrk.
Poslední oběť
Riley Sager (p)
Takhle by to cirka vypadalo, kdyby umělá inteligence psala thrillery. Do střev by jí někdo nacpal Okno do dvora od Hitchcocka, Ženu v okně, Dívku ve vlaku a výtečný VÍ O TOBĚ od Sarah Pinborough. Rukufaso Mubufo! Zatímco první půlka spíš otravuje svou povědomostí, druhá tasí zápletku jak z duchařskýho filmu na stanici Hallmark a čím víc Sager twistuje, tím víc POSLEDNÍ OBĚŤ sklouzává do čtenáře urážející parodie na drama. Jedna hvězda z pěti za to, že čtivost není problém. Zcela na jistotu jde ale o mou POSLEDNÍ Sagerovku.
Přeživší
Jane Harper
Prvních sto stran je větší výzva než obvykle. Harperová na čtenáře hodí tolik jmen a rodinnejch vztahů, že je těžký přitom nepolykat andělíčky. Jen, co se ale rozkoukáte, dorazí náležitá odměna. Harperová je totiž v 'návratech domů' absolutní virtuóz. Civilní hloubání v minulosti i v “nový tragédii se nese v senzačně čtivý lidský rovině, a whodunnit má autorka v malíčku. Závěr je navíc výbornej. Logickej. Hodivej. A to je po přečtení thrilleru podobnýho kalibru to nejlepší uklidnění budoucího čtenáře vůbec. Loňský ZTRACENÝ V PUSTINĚ bylo ještě o stupeň lepší. Přesto i tentokrát: velká lahoda.
Skutečné zločiny na Plzeňsku
František Müller
Dvě podstatný pochvaly: zápisky čtyř případů jsou příjemně detailní a krutě systematický. Müller navíc sem tam střihne dobrej fórek (ty o Colombovi, třeba) a mě skoro mrzelo, že takovejch mrkanců není v knížce víc. Ruka redaktorova v PŘÍPADECH bohužel absentuje. Zatímco první dvě historky jsou v podstatě suchá policajtština, u bratrů z Tymákova si už Müller víc věří a dokonce sympaticky táhne příběh v dialozích. Celek je ale kvůli tomu kapku rozcuchanej a je na něm znát, že by potřeboval hřeben. Vaz zážitku pak pro mě lámal fakt, že kompletní kvarteto případů jsem nedávno slyšel od Müllera pěkně komentovaný v podcastech Kriminálka a Zloději životů. A já se tak namísto svěží premiéry bohužel začítal do repríz.
Slavnost Johna Saturnalla
Lawrence Norfolk
SLAVNOST se čte pomalu. Možná až příliš pomalu. Norfolk vládne úchvatným popisem, rochní se v geniu loci sedmnáctýho století v Anglii a ke čtení je tak potřeba si připravit tác sušenek. Tohle prostě není knížka na pět minut před spaním, tohle je čtení k čaji. Úvodní stostranu, protknutou kulty a čarodějnictvím, recenze vesměs sepsuly. Já jí ale považuju zpětně za to nejlepší z celý knížky. K dokonalosti bych si představoval lepší vykreslení obou hlavních charakterů (navzdory tloušťce byli John i Lukrécie až trestuhodně matný) a přece jen kapku svižnější flow, který se kór v druhý půlce natáhne - bohužel - i porcí klišé. Tři hvězdy by možná byly na místě spíš. Famózní obálka a nádherná kresba však SLAVNOSTI JOHNA SATURNALLA přidávají poctivej pocitovej bonus.