vnimat_Krasu
komentáře u knih
Červený drak
Thomas Harris
Nestárnoucí klasika. Stará škola. Spravovač chuti po jakýkoliv generický detektivce s mdlou hrdinkou s culíkem a matným čtvrtičem lidí bez silný charakterový stavby. Pokud vás baví krimi thrillery, je Červený drak jasným zástupcem vašeho must-read listu.
Největší strach
Alex Finlay
Adrenalinem napíchanej thriller s řadou současných témat (Netflix dokument!), kterej takřka dokonale splňuje to, co od moderního page-turneru čekám. Výtečně valí kupředu, skvěle zalamuje kapitoly a umně pracuje s vodítky, podle kterých můžete odhadovat finálový odhalení. K Alexovi Finlayovi si přilepte hvězdičku. Jestli tohle není rising-star světovýho thrilleru, sním svou čepici s logem Detroit Red Wings!
Škůdce
Kelly Parsons
Operace prostaty potkává thriller, co nejde odložit. Škůdce si nebudu pamatovat pro jeho pointu nebo dokonalýho antagonistu. Ale pro to realistický prostředí nemocnice a dusný klima na sále i v podsálí. Je znát, že je Kelly Parsons chirurg. Pasáže, kdy se hlavnímu hrdinovi přestává dařit v práci, pokazí odříznutí nádoru nebo operaci močáku, jsou totiž jednoznačným highlightem celý knížky. Kdyby se Škůdce na konci až příliš neobrátil k rutinnímu napodobování thrillerových vzorů, klidně bych tasil i absolutno. Deník nešikovnýho doktora bych totiž od Parsonse bral hned.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Kdyby knížky byly filmy, tak je Půlnoční knihovna letní blockbuster. Takovej ten, na kterej může jít každý a všem se bude líbit. Takovej ten, kde je všeho akorát a co uteče jak voda, i když má tři hodiny. Ne. Asi to nebude knížka, kterou si prsknete mezi svých deset nejmilovanějších. A taky budete, stejně jako já, od dobrý třetiny natuty vědět, kam to Matt Haig na konci švihne. To jak ale balancuje na pomezí feel-good a not-so-feel-good románu je čistý autorský umění. A to cením.
Pytel kostí
Stephen King
Pytel kostí je jedna z vláčnějších Kingovek. Vypráví v zásadě banální duchařskou story, která ve zkrácený formě vydá na jeden odstavec. Je ale plná Kingovo jedinečný práce s textem, vyprávění, postřehů a přirovnání. Je to vlastně dokonalej příklad oddělování zrna od plev. Jen "dobrej" spisovatel by s námětem Pytle napsal průměrnou věc na dvě z pěti. Stephen King z toho uhněte PŘÍBĚH. Chápu, proč je filmová verze s Piercem Brosnanem bída. Je totiž ohlodaná o to nejlepší. PS: Ten pytel v českým názvu tu sedí jako zadek na hrnec. King je tu ve svý nejvilnější podobě a tvrdejch erekcí a prosvítajících bradavek v plavkách je tu za korunu kornout.
Její děsivá souměrnost
Audrey Niffenegger
Její děsivá souměrnost chutná jako kvalitní Pinot Noir. Méně líbivě, s hromadou podtónů, pro lidi, co chtějí 'jenom červený víno' možná až příliš komplikovaně. Nedá se vypít na ex, spíš tak pozvolna degustovat a vychutnávat, jak se v ní mísí to i ono. Nevyděsí, ani nedojme. Spíš tak bez emocí vypráví vypointovanou story o životě a smrti. Ve finále je to skvělej příběh. Jen by mohl být o padesát stránek kratší.
PS: Možná i o sto.
Píseň přežití
Paul Tremblay
Výprav skrze zombie svět je všude za korunu kornout. Tremblayův pandemickej pohled je ale kousavě aktuální a navíc se může opřít o silný dámský ústřední duo, kterýmu ten souboj s časem prostě vyhrát přejete. Tempo je vražedný, originalita a gradace závěru jakbysmet. Den Trifidů, Bird Box nebo i příběh Melanie od M. R. Careyho mám o něco výš. Přesto poctivě tažená zombie lahoda.
Temný karneval
Ray Bradbury (p)
Povídková lahoda, must-have pro všechny, kteří to s knižním hororem berou vážně. V pubertě mě Temný karneval vyděsil, dnes mě v něm bavilo hledat životní paralely (Strýček Einar!). Když uvážím, že bylo Bradburymu během psaní kolem pětadvaceti, netuším, kde tu moudrost a um nakoupil. Chci tam ale taky.
Ztracený v pustině
Jane Harper
Ztracený v pustině je jako zamčený příběh, ke kterému postupně získáváte klíče. Od začátku tušíte, že zde něco nehraje, ale melodii vás autorka nechává ladit postupně. Cením, jak civilně Harperová píše. A jak se obejde bez padesáti mrtvol a miliardy vycucanejch zvratů, a přitom obdivuhodně graduje a nechává čtenáře v duchu hádat. Sucho prostě nebyla náhoda. Tohle je dílo fakt dobrý thrillerový autorky.
Krvavé svatební šaty
Pierre Lemaitre
Francouzská krutost par excellence. Ošklivá, naturalistická, jakoby nic podaná, co zalézá pod nehty a na ne z nich pryč. To všechno uvnitř vcelku klasicky stavěnýho thrilleru s twistem v půlce, od kterýho chytne do tý doby poklidný vyprávění švih. Lemaitre je mistr. A sehnat tuhle jeho svižnou laskominu na eshopu za mrzkejch dvacet devět korun, to je prostě čistá knižní radost.
Ztracena v bílém šumu
Javier Castillo
Děravé od plochých postav a bohužel i dějových nedodělků či rovnou vynechaných point (nijak nevysvětlená „podivnost“ rodičů z úvodu je vážně extrém). Castillo je lenoch. Bezesporu jde o talentovaného autora, který s tempem pracuje jako čaroděj. Tenhle jeho příběh na rutinní bázi si ale zasloužil ještě rok dva v pekárně. Nekousal jsem se u něj nudou. Spíš jsem postupem čtení kysnul z toho, jak se mě Španělé snažili drze opít rohlíkem.
Mrtvý na pláži
Anna Johannsen
Sžít se s Lenou je docela oříšek. Převážně je šíleně neasertivní, stihne podvést partnera a důkazy sbírá na hranici ilegality. Její charakter ale vlastně dokonale vystihuje celou detektivku. Je chladná, věcná, s brutálním tempem jde od výslechu k výslechu, až mi místy přišlo, že čtu zdramatizovanej policejní spis. A tohle já mám vlastně na krimi z Německa rád. Kdyby uměla Anna Johannsen trochu líp vylíčit prostředí ostrova Amrum, tasil bych čtyřhvězdu úplně s klidem.
Hlava plná přízraků
Paul Tremblay
Nebudu lhát, v první polovině se mi Tremblayovo vyprávění trochu táhlo. Jenomže ten balanc mezi nadpřirozenou historkou a (i)racionálním vzdorem jedný otravný teenagerky je tu napsanej fakt čertovsky dobře. Od scény exorcismu až po velmi uspokojivou pointu chytne pak Hlava vyloženě grády. 'Home Before Dark' od Rileyho Sagera mě s podobnou premisou sundal o chlup víc. Přesto rozhodně důležitá věc současnýho hororu.
Bez slitování
Tim Weaver
Weaver zraje. A moc mě těší, že tentokrát zvolil přímočařejší formu s extrémním důrazem na hlavní vyšetřování. Hledaný Franks je totiž strašně zajímavá postava, ponurý Dartmoor umí Weaver vystihnout ve vší ošklivosti a hororový scény jsou pořád majestátními vrcholy celýho příběhu. Prostě cením. A cením i Igora Bareše (byť zrychlenýho na 1,5), bez jehož hlasu si to už vůbec neumím představit.
Přiznat vinu
Martin Goffa
V zásadě zapomenutelnej rodokaps. Přesto nejde Goffovi upřít literární lehkost a místy velmi slušnej emocionální hrot (kapitola o Lídě!). Rozhodně nečekejte VELKOU detektivku. Jako jedna epizoda z dobrýho televizního seriálu ale bodne. Za týden si nebudete pamatovat, o čem to bylo. Ta hodinka s ní strávená vám ale uteče zatraceně rychle.
Dívka, která se třpytila
Lauren Beukes
Premisa vraha, co cestuje časem od třicátých let do devadesátých, je dost nápaditá. Lauren Beukesová píše hrubě, suše, dost černě, až tak trochu chlapsky, a průpovídky vraha Harpera i jeho jediný přeživší Kirby se fakt dobře čtou. Nebudu ale kecat. Moje očekávání bylo o trochu výš a vlastně mě překvapilo, jak pomalu knížka teče. Navzdory cestám časem je to thriller spíš pozvolnej, skoupej na větší zvraty a ačkoliv jsem místy rozpoznával dotyky výtečnosti, maličko jsem se pronudil. Seriál od Apple ale chci!
Ti za řekou
Christopher Buehlman
Tak tohle byla hororová laskomina s přesně tou atmoškou, kterou mám rád. Divnou, pozvolna stavěnou, plnou obskurních postaviček a tíživýho tajemna. Obdivuju, jak Buehlman famózně staví story. První půlka je vesnická, pozvolná, hodně založená na vztahu Franka a Dory, kteří jsou mimochodem tuze sympatičtí. Ta druhá je akční, béčková, ale pořád výborně napsaná a vygradovaná. Jednu chvíli si užíváte svérázně jižanskou redneck atmosféru a zabíjení času u šachů v místním koloniálu, o pár stránek později se v lese pálí ostrýma. A jak se to od poloviny celý rozjede, je strašně těžký přestat číst.
Holandský dom
Ann Patchett
Tak tohle mě smetlo. Pratchettová je vypravěčka par excellence. Okouzluje v maličkostech, dialozích a ve vykreslování vztahu obou sourozenců. Baví v tom, jak si hraje s časovými liniemi. Strhuje svojí totální obyčejností. Pokaždý, když se pouštím do knihy, doufám, že se stane právě tohle. Že prvních pár minut jenom otáčíte stránky, a najednou se propadnete do světa. A v Holandský vile je svět. Větší doporučení dát neumím.
Později
Stephen King
Později je strašně svěží horůrek. Horůrek, ne horor. Je plnej popkulturních odkazů, dětskýho vidění světa, (to má King odjakživa v paži) jeho typický oraženosti v textu i literární tematiky. Zdaleka to není King, co ve vás uzraje. Později je s ajfrem napsaná delší povídka, která vykrádá Šestý smysl a ještě si z tý zlodějny hned na začátku udělá fór. Je to knížka psaná pro radost a je to na ní znát. Nejzábavnější věc roku 2021.
Poslední, kdo zůstal
Riley Sager (p)
Když už postopadesátý strašidelnej dům, tak takhle, prosím! Sager si obdivuhodně bere vcelku klasickou duchařinu, kterou ale prostřednictvím hlavní hrdinky strašně sympaticky zpochybňuje. Graduje, šponuje a do poslední chvíli není čtenářovi jasný, jestli v Baneberry Hall straší nebo ne. Žánrově příjemně rozhozený mezi hororem a thrillerem, šarmantně zakončený tak, že mi nechybělo nic. Skvělá věc. Jenom houšť.