vnimat_Krasu komentáře u knih

Přiznávám, že Boženiným a Lukášovým začátkem jsem se musel kapku prokousnout. Jenomže příchod Moučky je zároveň příchodem fantastický postavy a od jeho entrée je ZAPOMENUTÁ první liga. Propletence vedlejších postav, prvek rodiny i tajemství, mi připomněly poetiku dánskejch filmů Anderse Thomase Jensena. Měl jsem pocit, že čtu příběh, kterej Jensen napsal někde mezi Bratry a Po svatbě. Nebýt odvážnýho, ale mně osobně ne úplně do oka padnoucího závěru, šilhal bych i po pětihvězdě. Přesto výtečný čtení. Svérázný. Silný.

2 08.11.2023

Málokterej thriller z posledních let má tak tlustou slupku jako NEEDLESS STREET. Fakt. Je tvrdá a má ostny jako kaštan. Catriona Wardová věnuje zápletce všechno. Opravdu. A možná až trochu moc. A já nebudu lhát, že mě sáhodlouhý monology prdlý kočky a změť nevěrohodnejch vypravěčů v druhý třetině trochu nedrásaly. Za promyšlenou pointu ale patří Catrioně ave. Vystavěním příběhu je ale až nečekaně blízko virtuozitě geniálního thrilleru ZMIZELÁ od Gillian Flynn. Zatímco ten však fungoval i před twistem jako skvělá story, NEEDLESS STREET je na můj vkus až příliš náročná brnkačka na nervy.

4 30.10.2023

V knihkupectví se válí hrozná hromada spotřebních kriminálek. Crawenovky mezi nima ale vynikaj. Vládnou totálním nadhledem, na díry v příběhu se ostentativně ukazuje a policajti tu žerou kozí maso. Crawen se s tím nemaže. Jeho průměrná kapitola má stránku a půl, příběh se hejbe skrze dialogy a Poe s Tilly hláškujou jako o život. Dvě záhady zavřenejch pokojů jsou až kam. A kdyby se BOTANIK co do počtu stránek krapet uskromnil, v klidu bych uvažoval nad touchdownem. Braková kriminálka se totiž musí umět. A M. W. Craven je mistr řemesla.

7 30.10.2023

Laird si zaslouží obdiv. Jednak za velmi literární formu, která přitom nejde daleko pro jadrnosti, jednak za úzkostnou tenzi obalující i ty řádky, v nichž se vlastně tolik neděje. Paranoia osmdesátníka Dona je návyková: kór proto, že do poslední chvíle není jasný, zda se kolem něj skutečně cosi odehrává, anebo mu jen straší v hlavě. Zapojením kratších příběhů navíc knížka připomíná i GHOST STORY od Strausse, dílčími náměty dokonce PASAŽÉRA od McCarthyho. Přesto je velmi-velmi svá. A já si vlastně nevzpomínám, kdy naposledy jsem čet horor takhle pomalu. A to nikoli proto, že by mi jeho slova nešla přes oči.

6 12.10.2023

Jak mám Callanacha s Turnerovou rád, vždycky jsem je bral kapku s rezervou. O to víc čučím, jak výtečná detektivka DOKONALÁ LÍTOST je. Smekám, jak je zdejší nahánění bombovýho atentátníka v centru Edinburghu napěchovaný dějem. Fieldsová zkušeně graduje, nežiníruje se obětovat postavy a skvěle napojuje vyšetřování na tíživou backstory. Krátce před koncem navíc čaruje s emocema, a ačkoliv mi samotnej 'závěr-závěr' přišel už trochu moc na efekt, beztak jsem místama zapomínal dejchat.

A co je nejlepší: knížka imho funguje relativně samostatně, takže se v pohodě začtete i bez znalosti předchozí šestidílný anamnézy Luca a Avy. Jednoznačnej etalon série. Vzkříšení, dalo by se říct.

9 02.10.2023

Mám Hendrixe rád. A tenhle jeho paperbackovej horor, co si kromě textu hraje i s grafikou wannabe-IKEA katalogu, je přesně jeden z těch špílců, kterej mě od něj baví. Možná proto straním HORRORSTORU víc, než by si zasloužil. Souboj ústřední pětice se zlem v obchoďáku je totiž veskrze rutinní, solidně odsýpající kravinka. Baví mě ale, jak důmyslně v ní Hendrix pracuje s klišé ikeáckejch oddělení. Baví mě postava Basila, co celou firemní politiku bere až komicky vážně. Baví mě, jak se grafika knížky nenápadně proměňuje v absurditu. Baví mě, že jsem to přečet za dva večery. Ergo: bavilo mě toho docela dost.

1 02.10.2023

Shirley Jackson je pro mě totální naplnění definice "love it or hate it" autorky. V podstatě si neumím představit, že její knížky někdo jen tak nezaujatě přelouská, nalepí k nim tady trojku a půjde dál. Její styl vás buď dostane nebo irituje. Nic mezi tím. Ale jakože absolutně nic. Stejně jako DŮM NA KOPCI: není to spotřební horor ze strašidelnýho domu. Není. Mrkněte se jinam, pokud po něm prahnete. Tohle je tísnivý vyprávění s absolutně rozpoznatelným rukopisem, který nejde na ruku čtenáři. SLUNEČNÍ HODINY jsou navíc tím míň proniknutelným dílem od Jacksonový. Nezačínejte s ním. Kupte si povídkovou LOTERII. Na kratším formátu rozeznáte, jestli vás svojský genius loci autorky přiková k papíru nebo ne. SLUNEČNÍ HODINY, plný nesnesitelnosti a sarkasmu, totiž do svýho světla pustí jen ty nejzapálenější. A je mi výsadou, že se mezi ně řadím.

4 02.10.2023

Je mi žinantní označovat jakokouli prózu držitelů Nobelovek za průměrnou. A kór když čtu novou věc nějaký literární šajby a nelíbí se mi, snažím se hledat problém nejprv ve svý omezenosti. EMPUSION má navíc fantastickou první stostranu. Tokarczuková je zedník atmosféry, skvěle popisuje (a ujíždí si na botách!) a staví základy literárně hodnotnýho hororu, ve kterej jsem doufal. Jenomže, jen co jsi román odloží svůj Potěmkinův rubáš, zbude v něm podivuhodný prázdno. Láry fáry o misogynii bez ladu a skladu. A já byl regulérně zklamanej, že to, co se v EMPUSIONU nakonec mlátí je bohužel prázdná sláma.

10 02.10.2023

Mezi českejma autorkama má Surmanová nejsvébytnější rukopis. Poznám ji z libovolný stránky. Ta květnatost - semtam střižená archaismem - mě baví moc. V případě ZVEDÁ SE VÍTR ale bohužel o něco víc než story jako taková. Ne, že by mě genius loci Hodonínska nevábilo; popisy jsou standardně skvělý. Tempo se ale v mým případě kapku utápělo v četnejch subkapitolách o živlech a nitru hlavního hrdiny.

6 14.09.2023

Tenhle thriller má v zahraničí stigma totálního kultu. A dlouho jsem bažil zjistit proč. Už to vím: je to román v románu, co kašle na obvyklou psychothrillerovou šablonu a soustavně drnká na struny podivna. První půlka je božská. Děsně napínavá a nekompromisní. Druhá zas zarejvá drápy do psychologie, zvolní (za mě trochu škoda) a kypří si půdu pro efektní závěr. Nejde o page-turner. O epesní příklad originálního pojetí psychothrilleru ale rozhodně.

1 04.09.2023

Koktejl romantiky, nádhernýho sarkasmu, životního dramatu, depky a zatraceně dobrýho a nápaditýho psaní. Autorka si hlavní hrdinku Marthu s jejím životním neštěstí mazlí s úžasným citem pro dílčí pointu. Hláškama a způsobem vyprávění mi místama připomněla klinickou a poshovější verzi Bridget Jonesový. Teda až na to, že Meg Masonová je stokrát lepší autorka než Helen Fieldingová.

04.09.2023

První kapitola je lahodná brutalita. Zásadně ale klame tělem. Dobyns se v příběhu o dívčích mordech babrá v komunitě, mravenčí prací šponuje napětí, pracuje s pomluvou a strachem. Psychologie je skvělá. A užije si jí ten, koho bavilo genius loci Kingovo Nezbytných věcí. Dobyns má k dobru kromě výbornýho závěru (nezklame!) i vypravěče. Ten totiž nemá jméno a víme o něm v podstatě jen to, že je učitel, kamarádí se s místní dívkou, rád nakládá věci do formaldehydu a pozoruje dění. A pozoruje ho velmi detailně. Ergo, skvělá záležitost. Pokud vás bavila Mare z Easttownu, Tajemná řeka nebo Zmizení, alou do knihovny.

1 04.09.2023

Pomalu plynoucí story, výborná atmosféra maloměsta, twisty až v samotným závěru. Amidon je vypsanej borec, žádná spotřební thrillerová rychlokvaška s křestním jménem Rachel nebo Melissa. K úplný dokonalosti mu schází snad jen krapet vyšší tah na bránu. A když dojde na vliv sociálních sítí, je znát, že v nich coby sedmdesátník trochu plave. Naštěstí to o nich není. Je to o psychologii: a ta je skvělá.

1 04.09.2023

Prvních dvě stě stránek jsem nadšeně óchal. Bobby Western je totiž klasickej McCarthyho hrdina a dílčí scény (ropná plošina nebo návrat k babičce) jsou precizní emocionální horský dráhy. I proto mě drtí, jak zklamanej nakonec jsem. PASAŽÉR v druhý půli vyšumí. Zhasne. Nudí. A já byl po dočtení unavenej jako pes. Tuším, co tím vším chtěl básník říct. Jen se mi prostě autorovo nihilistický bezdějí netrefilo do noty. Jde jednoduše o food for skalní fans. Chraň vás ruka si vzít PASAŽÉRA jako vstup do McCarthyho geniálního díla.

9 04.09.2023

Moc mě bavilo, že Marasco přistupuje ke standardní premise strašidelnýho domu tak, že do konce není úplně zřejmý, kde je sever. Dvojice pronajímatelů letního domu s obstarožním outěžkem je navíc super premisa. Čtivost jinak dost svižnýho hororu u nás ale dostává na zadek nejen divným (anglickým) skládáním vedlejších vět, několika doslovnými překlady, ale i haldou podivností typu "sednul si v autě dopředu na přední sedačku" nebo "vracely se jí fráze a zaříkávací zvuk jejich hlasů". Pár překlepů a lapsů já vždycky milerád prominu. Tady však celková porce podivností křiví i jinak očekávaně vysoký hodnocení.

2 30.08.2023

Tahle knížka je past. V dobrým.
Prvních padesát stránek predikuje sociální román o lidech, se kterejma se život nemazal. Jenomže pak se z Domků vyklube regulérní zástupce českýho hororu. Tempo je skvělý - uprostřed knížky, když se záhada začíná obnažovat - skoro vražedný. A ačkoli jsem ke konci (když už dojde na lámání chleba a všechno je odhaleno) už pozornost trochu ztrácel, elegantní vyústění i odhalení 'padoucha' mě potěšilo moc. Zapojení romský komunity dobře sedí nejen k ostravskýmu geniu loci, ale fajnově osvěžuje mysteriózní mustr. Vašík je coby nehrdina románu navíc parádním zrcadlem lidskýho sobectví. A těšilo mě, jak nenásilně a nenápadně s tímhle zrcadlem Klečka hýbe.

10 09.08.2023

Zpravidla jsem zápletkovej typ, a pokud knížka delší dobu přešlapuje, začínám se vrtět. S Továrnou jsem to měl ale přesně naopak. Prvních sedmdesát procent knihy píše Urban malý-velký příběhy doby. Výtečně pracuje s prostředím i vedlejšíma postavama. Píše o smradu z Bubnů, kultuře, ale třeba i o tom, jak se jednou nevhodně ožere Leonův tchán. Chladnej vztah Leona s manželkou Blankou je v Továrně vůbec nádherně nečernobílej a já se těšil z každýho jejich dialogu. Detektivní linii zmiňovat nechci. Kór proto, že se objeví docela pozdě a zapáchala by spoilerem. Zmínit však chci přítomnej - leč nijak uměle šponovanej - hororovej podtext. Řádky tu čpí úzkostí: velmi silně a velmi uspokojivě. Divná, výborná (a navzdory tématu) svěží věc.

4 09.08.2023

Nope.
Nope. Nope. Nope. Nope.
Na máloco jsem se tak těšil, jako na první českou vlaštovku od SGJ. O to víc mě mrzí, jakým obloukem mě Motorová pila minula. Děj se sprostě vleče, slasherový odkazy přespříliš připomínaj školní referát na vybraný téma nežli spontánní znalost, a ani matnej konec bohužel nedokázal zapít všeobecnou pachuť. Zklamání roku. Možná i pětiletky.

4 07.08.2023

Pro fanoušky Agathy Christie nadále čistokrevný porno.
Jen už v tomhle případě podruhý viděný.

1 07.08.2023

Povídky od Evensona jsou jako chrousti. Hlavním hrdinům totiž pěstujou brouky do hlav. Vychutnávaj si jejich paranoiu a dělaj to tak opravdově, až je vám ouzko. Evenson si bere prostý premisy a ždíme je na dřeň. Zkoumá to, co se nachází za depresí, obsesí i šílenstvím. A je obdivuhodný, jak často se mu při tom množství daří trefovat terč. Zalíbení jsem našel třeba v trojici 'filmařskejch' kousků, těch 'vesmírnejch' by zas mohlo být o dvě tři méně: Evensonův mustr za mě nejlíp funguje ve všední současnosti.

Absolutní špicou je každopádně eponymní povídka. Je to jeden z těch příběhů, po kterým jsem musel knížku odložit a párkrát tu porci tíživosti prodejchat.

Ergo: výtečná živočišná sbírka.
Hororová degustační bonboniera.

1 07.08.2023