vlkcz

Příspěvky

Žítkovské bohyněŽítkovské bohyněKateřina Tučková

Jo, tohle můžu. Kam se na Bohyně hrabou severské detektivky. Tajemno propletené s všedními životy v drsné krajině. Historické odbočky vedoucí někdy až do 16. století. Posedlost historií vlastní rodiny, staršími členkami rodu pečlivě skrývanou. Syrovost některých událostí je zvýrazněna strohou mluvou protokolů.
Bomba kniha. Jedna z těch, u kterých člověk lituje, že těch hvězdiček nemá k dispozici víc.

22.07.2020


HanaHanaAlena Mornštajnová

Pokud by tato kniha neměla dosáhnout na 5*, tak už opravdu nevím. I když se zde téma holokaustu objeví, jde o velice komorní drama, které sice neoslní překvapivými zvraty, ale přesto čtenáře nepustí. Hluboce lidské.

02.06.2019


Do tmyDo tmyA. Bolavá (pseudonym)

Ukázkový příklad knihy, která člověka buď nadchne nebo zklame.
Pro někoho bude hrdinka bláznivá, přitom je to taková divá Bára současnosti. Někdo v ní bude vidět vzor člověka, který promarnil život, přitom ona si ho užívá každou minutu, byť způsobem, který může být nepochopitelný. S radostmi, strastmi i strachy.
Výborně napsáno.

09.08.2019


Jozova HanuleJozova HanuleK. Legátová (pseudonym)

I když se děj odehrává za 2. sv. v. (spíš v jejím závěru), doba tu působí pouze jako kulisa velmi křehkého příběhu o hledání cest k druhému člověku, k sobě a vzájemné lásce. I když se v příběhu objevují postavy z povídkových Želar, obstojí kniha i samostatně, pro ty kdo už Želary četli jde o milé setkání se starými známými.
Opět použit vytříbený jazyk přesně odpovídající situacím.

01. března


Boss BabišBoss BabišJaroslav Kmenta

Tohle by měla být povinná četba. Vždyť fakta z každé jediné kapitoly (a to jich je jedenáct) vyřazují našeho premiéra ze společnosti slušných lidí. A část Místo doslovu by měla běžet v rozhlase a televizi místo přiblblých volebních spotů před každými volbami.
Tohle je Novinařina. Ne hlazení nabobtnalého ega kombajnéra, který se nešťastnou souhrou okolností stal policajtem.
Klobouk dolů před panem Kmentou a velké díky. Za obrovské množství práce, za odvahu. A za rovnou páteř.

20. července


Jako zabít ptáčkaJako zabít ptáčkaHarper Lee

Tak u téhle knihy, na rozdíl od Kdo chytá v žitě, naprosto chápu, proč se stala kultem. Skvělí dětští hrdinové, kterým sekundují dospělí správňáci i lumpové a spousta obyčejných lidí. Možná trochu prvoplánové, ten pohled dětskýma očima, byť místy trochu přemoudřelýma, je ale napsán dokonale.
Kam se na Čiperu hrabe Holden Caulfield?

15.06.2020


Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku KostkaAristokratka a vlna zločinnosti na zámku KostkaEvžen Boček

Změna oproti prvním třem dílům. Tedy alespoň ve formě vyprávění. Nejde o chronologické deníkové zápisky, ale o rekonstrukci jednoho dne z několika pohledů. Jinak humor zůstává na úrovni němých grotesek, byť se skvěle vypointovanými dialogy. A Veronika Kubařová knihu načetla taky výborně.

22.06.2020


Poslední aristokratkaPoslední aristokratkaEvžen Boček

Humoristický román jak má být. Je pravda, že časem se některé situace stávají předvídatelnými, ale je to napsáno tak vtipně, že se člověk prostě musí smát. Možná by bylo ideální, kdyby si to člověk opravdu četl jako deník po jednotlivých kapitolkách, ale já takovou vůli nemám.
Kdo má rád staré grotesky, ten musí být nadšen jako já.

16.12.2017


SaturninSaturninZdeněk Jirotka

Inspirace P. G. Wodehousem a jeho Jeevesem je zřejmá, ale troufám si tvrdit, že Jirotka Saturnina dovedl k ještě větší dokonalosti.
Knížka, která se snad nikdy neomrzí.

03.12.2017


Parfém bláznivého tanceParfém bláznivého tanceTom Robbins

Robbinsovi slova tryskají z pera jako výkaly z nešťastníka procházejícího akutní fází úplavice. Je pravda, že čas od času zasmrdí, ale když si toho člověk nevšímá, tak zjistí, že na takto pohnojené půdě vyrostou všechny suroviny, které jsou potřeba pro vytvoření voňavky života i kvalitní literatury.

Robbins ve své nejlepší formě. Stejně jako překladatel Tomáš Hrách.

27.03.2017


Hrdý BudžesHrdý BudžesIrena Dousková

Humor, nostalgie za dětstvím, připomenutí doby, která byla opravdu hnusná...
Od všeho něco a perfektně namixováno.

18.10.2018


Tajný život stromůTajný život stromůPeter Wohlleben

Hned je vidět, že knihu napsal člověk, který stromy miluje a dokonale jim rozumí. Přitom vás nezahrne tunami čísel a vědeckých článků a studií. A když ji člověk dočte, už nikdy nebude koukat na stromy a les stejně jako předtím.

26.04.2019


Oněgin byl RusákOněgin byl RusákIrena Dousková

Logicky chybí naivita malé Helenky, místo ní nastupuje pubertální idealismus hlavní hrdinky. Tím ubývá komických situací, které se zde také nacházejí, ale jejich vyznění je mnohem mrazivější.
Vzhledem k tomu, že jsem jen o pár let mladší než autorka a začátek 80. let jsem taky prožil v gymnaziálních třídách, nemůžu jinak, už z určité nostalgie za mládím, než dát plný počet.

06.01.2020


Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčůSpolek přátel krásné literatury a bramborových koláčůMary Ann Shaffer

Asi 4,5*. K dokonalosti této skvělé knize něco málo chybělo, i když to bude spíš otázkou mého založení. Na rozdíl od většiny zde hodnotících mi nesedla forma dopisů. Jednak pro poměrně velký počet pisatelů, takže jsem v nich občas měl trochu zmatek (pro překladatelku muselo být dost náročné vystihnout odlišný sloh každého z nich), jednak pro zpravidla krátký rozsah zprávy, který mi nedal prostor pro dostatečné napojení na ně.
Ale jinak souhlasím s většinou zde už vyřčených superlativů. Zajímavé téma trochu jiné 2. světové války v pro nás neobvyklém prostředí, podpořené originálním pohledem na vztahy okupantů a usedlíků, přesně namíchaná směs humoru, napětí a mírné melancholie.
Svým způsobem vyjímečná kniha.

08. května


PlatformaPlatformaMichel Houellebecq

Místy nechutné, pasáže citované z jiných knih, novinových článků nebo vědeckých studií (občas navíc nepřeložené v angličtině) - to jsou momenty, kdy člověk přemýšlí, zda raději knihu neodložit. Ale je nějak magicky chycen, a najednou se dostává k pasážím, kdy jenom kroutí hlavou nad neotřelostí a provokativností některých myšlenek. I přes očekávatelný šokující závěr kniha dýchá u Houllebecqa nezvyklým klidem a smířením.
Dost dobré. Ale ne pro každého.

19. listopadu


Vyhnání Gerty SchnirchVyhnání Gerty SchnirchKateřina Tučková

Během četby se mi několikrát vybavila jiná "kronika" našich novodobých dějin, Slepá mapa od Aleny Mornštajnové. Ve srovnání s ní, je román Kateřiny Tučkové mnohem syrovější a první třetinu knihy jsem byl schopen číst jen po kratších úsecích. Párkrát jsem dokonce uvažoval, zda jí dočtu. Vydržel jsem a nelituji. Velice silná kniha.

18.03.2016


Atlas mrakůAtlas mrakůDavid Mitchell

Geniální. To se prostě nedá hodnotit jinak. Příběhy jako matrjošky, každý vyprávěný jinou formou, jiným stylem jazyka, vnitřní provázanost, spousta hlubokých a znepokojujících myšlenek.

02.04.2019


O Tao a ctnostiO Tao a ctnosti Lao-c´

Asi jsem taoista, jen jsem o tom nevěděl. Nebo aspoň překlad a poznámky Berty Krebsové se natolik potkaly s mým vnitřním nastavením, že texty mi ve většině přišly krystalicky jasné. Ne že bych je byl schopen srozumitelně vysvětlovat (ostatně "Tao které lze postihnout slovy, není věčné a neměnné tao..."), ale rozezněly něco ve mně, co mi říká: "Ano, to je ono. To je Pravda."

04.04.2020


ZrádciZrádciJiří Šulc

Romány o historii mají vždy trochu nevýhodu v tom, že už na začátku víte, jak to dopadne. Pokud tedy autor k historii nepřistupuje kreativně :-) Jsou tři cesty, jak se zbavit nebezpečí předčasné nudy. Brilantní styl, který dá čtenáři zapomenout na to, že už vlastně všechno ví. Zakomponování událostí, které až tak úplně známé nejsou, takže se čtenář něco nového dozví. Nebo použití fiktivních postav, které na pozadí historických událostí prožívají své obyčejné životy. Jiří Šulc ve Zrádcích použil všechny tři a výsledkem je vysoce nadprůměrné dílo.

16.11.2017


Strážce nádržeStrážce nádržeZdeněk Svěrák

Hořkosladké, jak jen to Zdeněk Svěrák umí. A nemyslím to jako kritiku. Když člověk tuto knihu čte, úplně autora slyší. Jen moc nechápu komentáře, které zmiňují Cimrmanovský humor. Ano, na pár místech probleskne, ale celkově jde spíš o Kolju nebo Vratné láhve.

21.04.2020


Popel všechny zarovnáPopel všechny zarovnáDominik Dán

Napsané je to hodně dobře a tím, že kromě detektivky se v příběhu objevují i aluze na tehdejší realitu, má knížka cenu i jako výpověď o naší minulosti a asi i současnosti. Ve světle toho, co autor píše o práci tajných služeb se i řada záhadných událostí najednou nejeví tak záhadně. Např. jak to asi bylo s Procházkou a jeho půlmiliardovým lupem.
Jen je škoda odfláknuté korektury (časté překlepy), z překladu místy trčí pozůstatky slovenštiny a autorovi na pár místech úplně nesedí chronologie.
Ale na to, jak detektivky nemusím, tahle mě bavila a určitě zkusím od tohoto autora i další.

22. června


Labyrint světa a ráj srdceLabyrint světa a ráj srdceJan Amos Komenský

Labyrint světa je v podstatě současný, ráj srdce, pro mě, místy trochu dogmatický. Ale i tak jde o knihu, kterou by měl znát (a zamyslet se nad ní) každý.

17.07.2018


Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvýchSvůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvýchOlga Tokarczuk

Skvělá kniha. Velice rychle se mi vybavilo Do tmy od Anny Bolavé. Podobně zvláštní hrdinka, i když zde je více vykreslena její motivace. Stejně nezastupitelnou roli zde hraje příroda, jen je příběh roztažen do většího časového rámce.

13.10.2019


Kámen mudrcůKámen mudrcůJohanes Anker Larsen

Lahůdka pro vybrané publikum. A i když se to nezdá, dnes je to publikum mnohem širší. Tenhle duchovní román je nadčasový. Zatímco ve své době ho šlo brát hlavně jako polemiku s křesťanstvím a teozofií, dneska se, myslím, čtenář bude soustředit na obecné věci. Přesto, že jde hlavně o myšlenky, ani ty příběhy nejsou vůbec špatné. A nakonec ani to velice pozvolné tempo není na škodu.

26.12.2020


Ženy, které běhaly s vlkyŽeny, které běhaly s vlkyClarissa Pinkola Estés

Kniha, kterou člověk čte dlouho. A když skončí, tak se k ní určitě bude vracet. Možná ne už lineárně, bude si vybírat části, které se budou hodit k jeho aktuální životní situaci, ale vždycky v ní najde útěchu a posilu.
Já ji četl čtvrt roku. Ne že by byla tak náročná, i když základy jungiánské psychologie můžou přijít vhod, tak nejsou nutné. Ale dr. Estés vypráví tak poeticky (a to překlad ani jeho korektury určitě na jedničku nejsou), že po několika přečtených stranách zjistíte, že ji následujete jako omámení a váš stav začíná připomínat intoxikovaného nějakou lehkou drogou.
I když se ženy v titulu objevují a zřetelně i autorka na ně cílila, mám pocit (nevím, jestli se za těch 25 let tolik změnila společnost), že pro muže je ta kniha stejně přínosná. I když možná ženy mají pocit, že muži mají život jednodušší (a třeba při prvním pohledu mají pravdu), myslím, že jejich "domestikace" pokročila ještě mnohem dál než u žen. Jen už mají svou duši tak umlčenou, že si to ani neuvědomují a "probuzení", které podobná kniha může spustit, je víc podobné zemětřesení. Samozřejmě, že to neplatí pro všechny muže, stejně jako pro všechny ženy.

07.04.2017


Vila na SadovéVila na SadovéRichard Sklář

Ale upachtěné 3*. Hlavně za tu válečnou linku. Kdyby se autor soustředil jen na ní, udělal by lépe. Ale možná by ji svým slovním průjmem "zprasil" stejně jako tu současnou část. Ta je navíc na spoustě míst tak nepravděpodobná a nelogická, až to bolí.
A autorova fascinace různými tělesnými tekutinami, to už je skoro na diagnózu.

16.03.2020


Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách?Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách?Philip K. Dick

Při každém čtení v této knize objevím něco nového a vždycky mě obohatí. A s každou další přečtenou dickovkou je člověk víc připraven. Myslím, že Dick v podstatě celý život psal jednu knihu s různými hrdiny a akcenty na různá témata. A různými náhledy na "realitu".

27.04.2020


SelekceSelekceKiera Cass

Tak samozřejmě nejde o žádnou Velkou Literaturu, ale když k tomu člověk přistoupí jako k pohádce, tak si může čtení užít jako já. Jednak to je opravdu dobře napsáno i promyšleno (u pohádky člověk neřeší nelogičnosti), jednak se tu objevuje i poměrně dost témat k zamyšlení.
Prostě YA, která neurazí ani padesátiletého chlapa. Hned jdu na pokračování.

14.05.2020


Vědění pro nejisté časy: Průvodce věkem úzkostiVědění pro nejisté časy: Průvodce věkem úzkostiAlan Watts

Nevím, proč překladatel nepoužil přímočarý překlad Moudrost nejistoty a místo toho zvolil jiný, který mi vzhledem k obsahu přijde poněkud zavádějící. Takhle to vypadá jako nějaká příručka "Jistota snadno a rychle" nebo "Jak přežít turbulentní dobu". Watts ukazuje, že turbulentnost a změna jsou normální stav, a že vědění, na rozdíl od plného prožití, lidský zmatek spíš prohloubí. Takže asi marketing.
To ale nic nemění na tom, že tato kniha je nadčasová, a těch téměř 70 let, které od jejího napsání uplynuly její aktuálnost spíš zvýraznily.
"Hranice působnosti a účel vědy chápeme žalostně chybně, když ztotožňujeme vesmír, jak jej věda popisuje, s vesmírem, v němž žijeme. Věda mluví o symbolu skutečného vesmíru a tento symbol má téměř stejné použití jako peníze. Je to vhodný spořič času při provádění praktických opatření. Když se však zamotají peníze a bohatství, skutečnost a věda, stane se ze symbolu břemeno."
Není to jednoduché čtení, občas člověk přečte jen několik stránek, které pak musí nechat několik dní uzrát, ale je to čistá radost.

08.08.2020


ŽelaryŽelaryK. Legátová (pseudonym)

Po první povídce jsem byl zmaten. Spousta postav, řada z nich ne úplně sympatická. Přesto, že mají v ději svoji úlohu, jenom se v příběhu mihnou, aniž by se nějak vysvětlilo, proč jednají tak, jak jednají. Ale nejpozději od vyprávění o Počtářce Ženě se začne všechno pomalu spojovat a člověk si začne jednotlivé postavy když ne přímo oblibovat, alespoň je začíná chápat.
Kniha, která člověku vleze pod kůži. A až se mi všechno rozleží, možná i na těch 5* dosáhne. Chybí k tomu málo.

11.12.2020


1 ...