vlkcz komentáře u knih

I když u většiny povídek úplně nevím, jak se potkávají s titulem antologie, většinou jde o povedené jednohubky. Samozřejmě s různou kvalitou.
Nejvíc mě bavily ty z pera osvědčených autorů (Rudiš, Kratochvil, Pekárková),
ale zaujala i povídka Markéty Hejkalové nebo trochu mysteriózní počin Sylvie Richterové. Naopak úplně jsem se minul s Edgarem Dutkou a jeho Vánočním balíčkem.

1 24.04.2024

U všech zpracování Trojské války mám problém, že se vždycky ve všech těch králích a hrdinech začnu ztrácet. To samé se mi přihodilo i u tohoto knižního zpracování. Achilleova píseň je zajímavá tím, že známý příběh podává z trochu jiné perspektivy.
Trochu divné mi přišlo zasazení homosexuální linky, respektive perspektivy, v které byla podána. Z toho, co se dá z některých antických autorů vyčíst to vypadá tak, že žena je dobrá na zachování rodu, ale skutečná láska je možná jen mezi muži. A součástí samotného vojenského výcviku bylo, že je žádoucí, aby se mezi vojáky vytvořily intimní vztahy, protože při boji za "milence" podá voják "lepší výkon". Takže to usilovné skrývání vztahu mi přišlo jako trochu násilná úlitba současným trendům.
Naopak potěšilo, že Odyssea konečně někdo představil jako bezpáteřní svini, ale celkově mě kniha nijak zvlášť neoslovila. Prostě ukázkový průměr.

5 09.04.2024

Spíš 3,5*.
Kniha není vyloženě špatná, ale po přečtení Do tmy jsem čekal něco trochu jiného. Hlavním problémem pro mně byl příliš velký počet hlavních postav. Mám pocit, že sedm osudů, byť vzájemně propletených, je prostě moc a kniha na mě působila příliš mozaikovitě.
Jinak je ale kniha napsána opět skvěle, i když ta beznaděj, která z jednotlivých příběhů čiší je občas ubíjející.

9 08.04.2024

Vynikající popis toho, jak vypadá (nebo by mělo vypadat) historické myšlení. Le Goff se víc než o "velké" dějiny zajímá o všednodenní život středověkých lidí a poskytuje tak představu o tom, jaký vlastně ten středověký svět byl a jak naše představy o něm jsou zkreslené názory zejména 19. století.
Intelektuální radost.

7 06.04.2024

Hlavní postavy:
Chlapec Daniel, který trpí nevšímavostí a chladností své matky a je ochoten pro získání její pozornosti udělat cokoli. Nejcennější jsou pro něj chvíle před spaním, kdy mu matka čte pohádky a on proto zůstává v pohádkovém světě i v realitě a tu si pohádkám přizpůsobuje.
Jeho matka Annabel, která se nikdy nevzpamatovala z traumatu porodu a pokouší se alespoň hrát roli matky.
Tajemný německý zajatec Hans, který se sblíží jak s Danielem, tak s jeho matkou.
Epizodně se objevující otec, vyrovnávající se s traumaty z fronty.
Celé to slibovalo zajímavé čtení, ale nějak jsem se ho nedočkal. Začátek rozplizlý, zhruba ve třetině dostává příběh konečně spád, bohužel se brzy začne opakovat a nikam se neposouvá. Závěr je pak překvapivý až šokující, ale na vylepšení dojmu už mi to nestačilo.
Ano, příběh má Andersenovu náladu, místy krutost bratří Grimmů, ale ten pohádkový motiv mi prostě nesedl.
Škoda promarněné příležitosti.

4 03.04.2024

Bohužel jsem k této knize nenašel klíč. Přestože Griese podává i nějaké vysvětlivky, přišlo mi, že s originálním textem jsou svázány jen velice volně. Navíc u podobných knih a jazyků, které umožňují víceznačný výklad bych očekával, když už ne vlastní překlad, tak alespoň komparaci různých překladů. Jako to například udělala Berta Krebsová se svým překladem Tao-te-ťing.
Takhle mi přišlo, že se člověk o Sefer Jecira dneska dozví víc z knih, které samotnému titulu nejsou věnovány.

Další skvělý Terence.
Zase to není úplně detektivka, i přes kriminální motivy jde spíš o sondu do světa sekt a jejich členů, obětí.
Opět svižně napsáno, opět s lehkým logickým nedostatkem (tentokrát to, že se nenašel nikdo, kdo by byl schopen, nebo aspoň ochoten přeložit Limpia Mente a dostat se tak k souvislostem s čistou myslí.)
Ale to je jen drobná vada na kráse, už se těším na další příběh.

9 30.03.2024

(MiniSpoiler)
Ono by to svádělo i k vyššímu hodnocení, ale když člověk nechá knihu trochu uležet, zjistí, že ono to zase takové veledílo opravdu není.
Hlavní klad je skutečnost, že román přibližuje dobu, která není úplně v obecném povědomí. Zatímco svět se zmítá v krizi, která za sebou nechává miliony nezaměstnaných, Rusko potřebuje pracovní sílu k tomu, aby vůbec něco vybudovalo. Takže se Amerikou pohybují agitátoři, kteří se snaží tento "ráj na Zemi" přiblížit chudákům bez práce. Samozřejmě, že ti, kteří se nechají zlákat rychle poznávají byrokratickou realitu Ruska se stalinistickými čistkami.
Bohužel to je asi tak všecko. Oba dva hlavní hrdinové jsou spolu osudově spojeni už od začátku knihy. Zatímco k autistickému Kaarlemu, kterého nezajímá nic jiného než létání a je pro splnění své touhy schopen čehokoliv, si čtenář jakýs takýs vztah vybuduje a jeho příběh prožívá s ním (a může tedy vidět, že přeci jen u něj k nějakému osobnímu růstu dojde), u jeho kamarádky Lindy už je to komplikovanější. Jednak nedostává tolik prostoru a objevuje se epizodicky, jednak i ten její růst je takový podivný. Zpočátku to vypadá, že je podobně jako Kaarle letectvím, posedlá stavěním domů, ale v Rusku velice rychle pochopí o co jde a začne dělat kompromisy. A nakonec to vypadá tak, že pohyb na tom pohyblivém písku stranické přízně a politiky ji zaujal mnohem víc, než její dětské sny. Díky tomu sice na jednu stranu může držet nad Kaarlem ochrannou ruku, ale člověka nutně napadá, čím to bylo vykoupeno.
Navíc je to celé napsané tak nějak přímočaře a nepřekvapivě.
Takže nakonec i ty 4* jsou nadhodnocené.

5 26.03.2024

Přiznávám, že film se mi už z hlavy trochu vykouřil, ale teď mi znovu naskakoval. Zatímco před těmi třiceti lety jsem si užíval hlavně příběh a nádhernou krajinu, teď mě uchvátil hlavně ten filozofický podklad, oslava osobní svobody, nepoddajnosti.
Ještě poznámku k audiu. Jan Schánilec má úžasný hlas, ale přeci jen mi trochu vadila jeho výslovnost anglických slov. Druhá věc, která mě pak u audia vadila bylo přerušování příběhu "kapitola X", "část Y", protože ty celky jsou opravdu krátké. Dneska by režisér nejspíš zvolil nějaké zvukové přechody, které by tolik nerušily.
Ale jinak skvělý zážitek.

13 17.03.2024

Co dělá tuto knihu originální je to, že autorka přistupuje k tématu až vědecky. Kategorizuje jednotlivé typy duchovních průvodců a co je jejich doménou.
Předkládaná cvičení se pak dají najít i jinde.
Trochu mi vadila typická americká ukecanost a opakování hlavních myšlenek pořád dokola, takže v závěru už jsem trochu ztrácel pozornost, ale celkově jde o dobrou knihu. Ale praxi samozřejmě nenahradí.

5 13.03.2024

Taková stručná historie papežství posledních zhruba 100 let končí zvolením Benedikta XVI., takže není úplně aktuální. Ale pro základní přehled čtenáři, který do problematiky není hlouběji zasvěcen naprosto postačující.

5 12.03.2024

Vlastně depresivní, když si člověk uvědomí, kolik lidské dobré vůle je promrháno, aby bylo učiněno formulářům a úředníkům zadost. Že pomáhat člověk může hlavně tomu všemu navzdory. Jak je obtížné pochopit cizí mentalitu. A že se nemáme zabývat institucemi a vidět konkrétní lidi.
Přesto neuvěřitelně vtipné, místy dojemné, plné kontrastů a podnětů k zamyšlení.
Bravo.

9 11.03.2024

(Drobný SPOILER)
Samozřejmě, že to není originální. Orwell, Huxley, Páral a mnozí další taky ukazovali, co se stane, když se dobrá myšlenka změní v -ismus. Jak na sebe nalepí psychopaty nebo lidi, kteří mají nějaké trauma, vymyje jim mozek a udělá z nich nemyslící roboty. V tom se možná Hůlová od většiny svých inspirátorů liší. Zatímco hrdinové podobných knih většinou nahlédají do absurdity světa, který je obklopuje, a snaží se na ni reagovat, byť by to bylo formou sebeoběti, Hůlová stvořila hrdinku, která už (nebo ještě) reflexe schopná není a ukazuje, jak daleko už náš svět v robotizaci lidí pokročil. Protože přes všechnu zvrácenost a podivnost světa, který autorka představuje, nedá až tolik práce představit si, že od něčeho podobného zase až tak daleko nejsme.
Brilantní.

8 07.03.2024

Na román příliš zatížené akademickými odkazy a faktografií, na odbornou knihu zase dost domýšlení a fabulace. Možná tahle žánrová neukotvenost (jakkoliv byla zřejmě záměrem autora) mi brání dát plný počet.
Ale neznamená to, že bych se nebavil a nepoučil. Komárkův styl je lehký, takže i tuto "obrozeneckou" ikonu představuje s vtipem a skutečně z Balbína dělá člověka z masa a krve. A občasná srovnání jeho doby s dneškem prostě nemají chybu.
Takže asi 4,5*.

2 06.03.2024

Na to, že jde o Američanku, tak jde o hodně slušnou knihu. Konkrétních příběhů ze života jen pár, žádné opakování nejdůležitějších myšlenek kapitoly v jejím závěru. Sevřené, celkem hutné, Terezie z Avily a Jan od Kříže se tímto zařadili do mé fronty "must read".

2 04.03.2024

Na Vlhošť jsem poprvé narazil v Urbanově Hastrmanovi a jeho atmosféra mě uchvátila. Ostatně i Václav Cílek tento román v knize zmiňuje jako jeden z mála uměleckých počinů, který byl Vlhoštěm a jeho okolím inspirován a navíc odpovídá duchu místa. (Pořád mám trochu problémy s TÍM Vlhoštěm. Nevím proč, myslel jsem, že je TA.)
Samotná kniha je složená vlastně ze dvou částí. V té první podává Jiří Adamovič geologický popis místa. Pro neodborníka je tato část hůř čitelná, ale i tak podává zajímavou historii horotvorných procesů, z kterých hora vzešla a které jí daly dnešní podobu.
Ve druhé části se Václav Cílek s etnografem Kamilem Podroužkem věnují širšímu okolí hory s rozmachem, který je pro Václava Cílka typický. Od vykopávek památek na mezolitické obyvatele, přes historické proměny osídlení, až k současným problémům s vodou a proměnou vegetace. To vše s přesahy do řady vědních oborů, jejichž poznatky svými úvahami (a občasným humorem) propojuje.
Celkově jde o nesmírně zajímavou knihu, která měla pro mě pouze dvě drobné chybičky. První je přílišná odbornost první části, ale to je dáno mým nedostatečným vzděláním v oboru. Druhá výtka pak směřuje k některým fotografiím z doprovodné dokumentace, kde jsem občas nevěděl, co mám vidět.

5 29.02.2024

Velký potenciál zůstal nevyužit. Jednak historickými nesmysly, jak píše honajz, jednak chybějící strukturou a přeskakováním mezi tématy. Dlouhé citáty z knih jiných autorů jsou únavné, jakkoli jsou mnohdy na vyšší úrovni než autorův vlastní text.
A úroveň překladu tomu nasazuje korunu. Nejdřív jsem si myslel, že je to dáno tím, že se překladatel neorientuje v terminologii, která se v tomto typu literatury objevuje, o to větší bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že jako spolupřekladatel je uveden "záhadolog" Jaroslav Mareš, který by s ní měl být dobře obeznámen.
Části o pyramidách zajímavé, ale celkově už jsem četl na toto téma mnohem zajímavější knihy.

5 24.02.2024

Jedna z těch knih, kde se toho zdánlivě moc neděje. Na první pohled, na povrchu. Ale když se člověk ponoří pod hladinu, do myšlenkového i citového světa hrdinky, je to sakra vzrušující.
Kniha o traumatech, jejich potlačování i vyrovnávání se s nimi, o cestě k sobě i k druhým lidem. Kniha, která i přes pár nečekaných odhalení plyne klidně a zvolna a nechá v člověku stopu.

11 16.02.2024

Hodně slabé nejen v rámci žánru, ale i vzhledem k dalším knihám autora. V podstatě jde o povídky mapující podstatné události života mladého Karla IV. Pokusy o atentát během italského tažení, neshody s otcem při správě českých zemí, problémy bratra Jana Jindřicha v Tyrolích, cesta k císařské volbě. A když bylo nejhůř, kde se vzal, tu se vzal dominikán Pavel jako pravá Deus ex machina.
Ale ony to nejsou vlastně ani pořádné povídky, spíš mi to přišlo jen jako náčrt, který se už autorovi nechtělo dál rozpracovávat, tak aby byl alespoň nějaký děj, tak se Karlovi do postele vnutí nějaká lepá děva, případně se zmaže s kumpány, kde si postěžuje na otce, nesmyslně se najednou objeví piráti... Prostě takový guláš z toho, co je známo a co případně vyfabulovali další autoři píšící o Největším Čechovi. Zkusím ještě druhý díl, který alespoň podle anotace a komentářů vypadá kompaktněji, ale začátek série tedy hodně podprůměrný.

5 12.02.2024

Kniha, která musí dostat každého, kdo má otevřené srdce i mysl. Protože cesta k nim není samozřejmá, takže každý takový čtenář nutně vidí v hrdinkách sám sebe. Ti, kdo se ale na takovou cestu ještě nevydali, budou nacházet v knize nelogičnosti a budou pobouřeni věcmi, které by jejich přesvědčeními mohly otřást. I moje hnidopišské já našlo řadu "chyb", ale tentokrát mi nějak nevadily. Protože ten příběh není dokument o cestě někam, ale slouží jako kulisy pro svědectví o cestě sami k sobě i k sobě navzájem.
Navíc je to skvěle napsáno. S pochopením pro jednání všech postav, lehkým humorem a citlivým dávkováním "hlubokých" myšlenek.

11 11.02.2024