vlkcz komentáře u knih

Nějak mě to nechytlo. Hlavně proto, že postsovětská muslimská zkorumpovaná diktatura není zrovna prostředí, ve kterém bych se chtěl ocitnout (ČV18), byť by to mělo být jen v knize.
Ale ani celková koncepce knihy mě nepřesvědčila. Najednou se objeví lidé, o kterých čtenář neví, jaký vztah mají k ostatním postavám, aby vzápětí zmizely. Najednou se rozjede akce, aby stejně nečekaně a rychle skončila, vystřídaná filozofickými úvahami. Atp.
Ale atmosféru kniha má. Jen mi přišla na můj vkus příliš neuspořádaná a rozháraná. Stylově i dějově.

4 16.01.2021

Hodnotit převyprávění mýtů je vždycky těžké. Zvlášť v takovémto případě, kdy jde o mýty, které jsou u nás (na rozdíl třeba od řeckých bájí, nebo díky marvelovským filmům zpopularizované - byť značně pokřivené - severské mytologie) v podstatě neznámé. Přesto se dají najít místa, která i našinci přijdou povědomá (plaváčkovský motiv Lughova dětství, Havlíčkův Kukulín - Cúchulain).
Hrdinové jsou irsky horkokrevní, často úskoční, občas si současník pokládá otázku, zda vůbec znali něco jako fair-play, prostě životné postavy.
Některým čtenářům bude dělat problémy irština/gaelština ve jménech, nicméně závěr knihy obsahuje slovníček s výslovností.
Kniha má pouze dva, možná subjektivní, nedostatky.
První je skutečnost, že místo zpracování historického cyklu dala autorka přednost krátkému seznámení s životy svatých patronů Irska - Patrika, Brigit a Kolumba. Nic proti nim, ale přeci jen oproti hrdinským eposům je to nuda.
Druhým je odbytá korektorská a redaktorská práce. Časté překlepy a občasné gramatické chyby prostě ruší.

6 14.01.2021

Soubor esejů, které se dotýkají témat v titulu. Možná proto na mě kniha působila trochu nesourodě. Místy jsem si říkal, zda se za to více jak půl století nějak změnil pohled na věci prezentované Eliadem.
Ale rozhodně kvalitní kniha, vhodnější spíš ke studiu než k běžné četbě.

4 08.01.2021

Stejně jako u sbírky povídek i u sbírky rozhovorů je běžné, že některé části jsou super a jiné slabší. Tady to ještě bude čtenář vnímat přes to, jak s kterou zpovídanou souzní hudebně. Já jsem byl nejvíc nadšený pochopitelně z Radůzy, Beaty Hlavenkové, Lenky Dusilové a samozřejmě z Marky. Ale snad až na kované feministky byly zajímavé výpovědi všech.
A nejvíc mě bavilo, jak většina autorce ta feminstická klišé nabourávala.

5 31.12.2020

Lahůdka pro vybrané publikum. A i když se to nezdá, dnes je to publikum mnohem širší. Tenhle duchovní román je nadčasový. Zatímco ve své době ho šlo brát hlavně jako polemiku s křesťanstvím a teozofií, dneska se, myslím, čtenář bude soustředit na obecné věci. Přesto, že jde hlavně o myšlenky, ani ty příběhy nejsou vůbec špatné. A nakonec ani to velice pozvolné tempo není na škodu.

14 26.12.2020

Na Kateřině Benincasové je obdivuhodná její naprostá oddanost Bohu. Nám už to většinou přijde divné, možná až směšné, ale to je tím, že většina lidí je dnes vlažná. Nejen ve víře. Pro co jsme skutečně ochotni obětovat vlastní pohodlí? Pro jakou myšlenku?
Nevím, zda to bylo autorovým záměrem nebo je to pouze moje interpretace. Jako dítě své doby (ale možná, že to tak mají všichni křesťané), neoddělovala Boha a církev. Přitom na jejím příběhu, alespoň jak ho podává de Wohl, je jasně vidět, že tam, kde jde o individuální vztah s Bohem, dokáže zázraky. Ale v okamžiku, kdy se dostává do vztahu mezi Bohem a institucí, tak její nadšení nezřídka zažehává plamen konfliktů a krveprolití. Nelze nevzpomenout podobného "blouznivce" Mistra Jana.
Formálně mi trochu vadilo, že nejde o časově kontinuální příběh, ale je zaměřen spíš na několik epizod.
Každopádně ale kniha vybízí k zamyšlení. V krajním případě k sebereflexi.

7 17.12.2020

Knížka se rozjede až v poslední třetině, do té doby vcelku bez humoru. S blížícím se koncem nabírá tempo, takže možná i 4* by s přivřením očí šlo. Ale celé je to průhledné a člověku nezbývá, než se podivovat nad naivitou "protřelých" kriminálníků, kterým nic nedojde.

8 16.12.2020

Jo, před 40 lety bych z toho byl u vytržení, dneska už mám přeci jen něco za sebou, ale i tak mě tahle knížka hodně bavila. Po trochu pomalejším začátku svižné tempo, poměrně originální nápady. A docela mě zaujal popis celého vesmíru. Na tom by autor klidně mohl založit nové náboženství :-)

5 13.12.2020

Po první povídce jsem byl zmaten. Spousta postav, řada z nich ne úplně sympatická. Přesto, že mají v ději svoji úlohu, jenom se v příběhu mihnou, aniž by se nějak vysvětlilo, proč jednají tak, jak jednají. Ale nejpozději od vyprávění o Počtářce Ženě se začne všechno pomalu spojovat a člověk si začne jednotlivé postavy když ne přímo oblibovat, alespoň je začíná chápat.
Kniha, která člověku vleze pod kůži. A až se mi všechno rozleží, možná i na těch 5* dosáhne. Chybí k tomu málo.

13 11.12.2020

Velice netradičně pojatá kniha o holokaustu. Vlastního pobytu v táboře se týká stěží polovina děje, zbytek je z poválečné doby. Ale i tak je zřetelně vidět, že tábor měl na další život všech přeživších kardinální vliv.
Kniha je napsána ve velice pomalém tempu, hudebně asi tak largo, ale není to vůbec na škodu. Čtenář tak má možnost vstřebat myšlenky, které v celém díle jsou.
Zvlášť ty, které pronáší Menachem Salz. Jako například: "Ono se většinou najde něco jiného, než co se hledá. Vyjdeš si třeba na houby a vrátíš se s kupou jahod. Hlavní je, nikdy nepřestat hledat. I když nenajdeš zrovna to, cos hledal, ten, kdo hledá, opravdu hledá, najde vždycky něco dobrého, něco, co se mu hodí."

10 05.12.2020

Na Volbu jsem slyšel vesměs jen nadšené komentáře, ale kvůli ČV jsem začal Revolucí jako novou knihou.
Chyba!
Mám obecně problém s polit-fiction. I mistrům oboru jako je například Forsyth dávám (pokud vůbec) 5* se skřípěním zubů.
Těžko se můžete ztotožnit s hlavními hrdiny, když tři z nich jsou psychicky narušení či rovnou nemocní. A ta čtvrtá do děje zasahuje nejméně. Budiž, je to kniha o nehezké době a nehezkých věcech.
Ale celou dobu jsem vlastně nepřišel na to, co je poselství, co autor chtěl sdělit. Věří těm mýtům, se kterými v knize operuje, aby povzbudil českou hrdost? Velikost husitského teroru, pobělohorské temno, meziválečný vzor demokracie v Evropě, mnichovská "zrada" velmocí... Nebo na jejich příkladě ukazuje, jak se podobné mýty dají zneužít k propagandě a vymytí mozků?
Věřím, že autor nastudoval řadu materiálů, ale některé pasáže jsou tak naivní, že by je snad i žák střední školy vymyslel věrohodněji.
To, že jsou politici zhusta sociopati je známé, ale že by si nikdo nevšiml, že je ministr vnitra paranoidní schizofrenik? Například.
Jednu hvězdu přidávám za poslední kapitolu, která ale bohužel vypadá, jako že jí napsal někdo jiný a patří do jiné knihy.

4 28.11.2020

Hypnotická kniha. A závěrečná Říše žen, i když ze všech částí nejvíce fragmentovaná, pro tu mi schází slova a jen lituji, že někdo nesepsal podobnou Říši mužů.
Budu muset znovu kouknout do Jungovy Červené knihy kvůli mnohým podobnostem (autorka ji znát nemohla, byla zveřejněná o několik let později).

4 24.11.2020

Jo, četlo se to dobře. Děj odsýpá, technických vysvětlivek jen tolik, aby to pochopil i laik, sympatické hlavní postavy, myšlenky k zamyšlení. Ale úplné wow to nebylo.

4 15.11.2020

Moje seznámení s gnostickými texty zajímavě porvnávané s metodami a výsledky jungiánské analýzy. Chápu, že téma je asi pro hodně omezené publikum, ale přesto, že jde o více než 30 let starou knihu (co je to ale proti dvěma tisíciletím původních textů), je stále současná.

5 13.11.2020

Ze začátku mi chvíli trvalo, než jsem se naladil na autorův styl (můj běžný problém u hispánských autorů) a velmi pozvolné tempo vyprávění. Nádech magického realismu mě postupně vtahoval a ke konci už jsem byl naplno chycen.
Dost dobré.

7 08.11.2020

Jedna z těch mála výjimek, kde pokračování předčilo předchozí díly. Obecně celá série (s výjimkou Elity) měla vzestupnou úrověň a Koruna to opravdu korunovala. Eadlyn mentálně dospěla, a i když ten proces byl rychlý a vynucený, stále je uvěřitelný. Poddaným takovéto královny by chtěl být asi každý.
Těch 5* dávám v tomto případě bez výčitek.

3 07.11.2020

Plné zajímavých myšlenek, přehledné, ale poněkud rozvláčné. Myslím, že stejného účinku by šlo dosáhnout na menším prostoru. Kdo o tématu nic neví, toho zvolený způsob nepřesvědčí, pro člověka, který už "je na cestě", není třeba tolikerého opakování zřejmých věcí.

6 01.11.2020

Tím, že jde o souhrn článků, které autor publikoval v průběhu let v různých periodikách (+ několik nepublikovaných), se čas od času stane, že se opakují stejné myšlenky (což je pochopitelné), vyjádřené stejnými slovy a obraty (a to už je občas až úsměvné). Možná by celé knize prospělo, kdyby prošla drobnou probírkou.
Na druhé straně je u těchto souborů reakcí na dobově aktuální témata zajímavé, když je člověk čte po letech, zda a jak se úvahy dotýkají i současnosti. V tomto případě velice často stačí jen zaměnit jména a je k dispozici okamžitě současný text.
Možná jsou ty 4* trochu nadhodnocené, ale budiž.

6 31.10.2020

Jde o souhrnné vydání dvou knížeček. Vlastní Zvony Nagasaki se věnují událostem bezprostředně spojeným s výbuchem bomby a období těsně po něm. Řetízek růžence popisuje události z autorova života před válkou, během ní a po ní. Kapitoly obou knih jsou pomíchány, takže vyprávění není přísně chronologické. Vzhledem k tomu, že Řetízek růžence je sice text humanistický, ale ve své podstatě hluboce křesťanský, je neuvěřitelné, že kniha v této podobě mohla u nás vyjít v roce 1957.
Přes jasně protiválečné vyznění mě přeci jen zarazilo pár "falešných" tónů. Absolutně mi chyběla jakákoliv reflexe na zvěrstva páchaná japonskou armádou v Mandžusku, kde autor podle několika drobných zmínek nějakou dobu sloužil. Naopak, ještě po svržení bomby je, stejně jako množství jeho spoluobčanů ochoten ve válce pokračovat a po podepsání kapitulace je zdrcen. Je zřejmé, že propaganda Japoncům vymyla mozek, ale chybějící reflexe této skutečnosti mi výrazně chyběla.
Pro Ewik: Je sporné, zda autor zemřel na následky výbuchu. Leukémii měl diagnostikovanou už dávno před svržením bomby jako důsledek vlastních radiologických výzkumů a i s ohledem na podmínky, ve kterých po válce žil je spíš obdivuhodné, že žil ještě 6 let po ní.
Každopádně silná kniha, 4,5*

9 27.10.2020

První půlku je Eadlynn na ránu, druhá půlka, kde už není tak sebestředná, je lepší. Trochu jsem měl obavy, zda proti příběhu matky Americy nepůjde o recyklát, ale tím, že se autorka zaměřila víc na vnitřní růst hlavní hrdinky než na příběh (upřímně, těch "akčních" epizod, které ho nějak posunují moc není), šlo o příjemné čtení.

6 24.10.2020