Vjeerus komentáře u knih

Poslední dobou mě lákají knihy se silnějším tématem, který opravdu zasáhne. A tahle kniha tím byla napěchovaná od první stránky, ale nepůsobilo to přeplněně.
Oba hlavní hrdinové se se svými problémy vyrovnávají velmi odlišnými způsoby a to je naopak nevědomky dost spojuje.
Musím uznat, že ačkoliv je vcelku jasné, jak tato YA romantika dopadne, ve výsledku mi právě ta romantika přišla až na druhém místě. Primárně jsem z toho cítila neskutečně kvalitně popsané pocity a emoce hlavních hrdinů, postupné odkrývání minulosti a srovnávání se s tím. S komunikací nejen dítě x rodič, ale i kamarád x kamarád nebo například učitel x student. Celkově je zde vlastně krásně ukázáno, jak je komunikace důležitá a naopak škatulkování člověka, kterého neznám, nevede nikam.

Dlouho jsem přemýšlela, zda do rozhovorů jít a teď bych si nejraději nafackovala. Proč proboha jsem tak dlouho odmítala. Nebuďte jako já a do knihy se pusťte.
Knihu jsem si dala v audioverzi, kterou namluvila dvojice Josef Pejchal a Miroslav Hanuš. Jediné mínus vidím v tom, že to nenamluvili samotní autoři, jelikož kdykoliv je teď uslyším, nebudu věřit, že to jsou oni.
Pan Moravec měl za mě naprosto perfektní otázky a já mám pocit, že vůbec na nic nezapomněl a společně s panem Marešem víc než uspokojivě ukojili mou zvědavost a jistou fascinaci případy, co jsou lidé schopni udělat jiným.
Líbilo se mi, že jsem dostala náhled do známých i neznámých případů a postupů při vyšetřování v rámci možností, co je vhodné široké veřejnosti sdělit. Stejně perfektní bylo i to, že na otázky, jejichž odpovědi mohou být sporné, pan Mareš odpověděl několika příběhy, které měli stejný závěr, ale jiné okolnosti a nechal na čtenáři, aby si odpověděl sám.
Nebudu lhát, na začátku jsem se bála, že celá kniha bude bída a zmar lidských životů. Částečně to tak bylo, ale pánové nezapomněli i na humor, takže když došlo na zloděje, co se sám bojí, že bude okraden, od srdce jsem se zasmála.
Bývalý šéf mordparty na mě po dočtení knihy působil jako přesně ten člověk, co byl na správném místě. I když sám tvrdí, že s ním je těžké pořízení, a já nemám důvod tomu nevěřit, pro tu profesi to bylo dle mého spíš plus. Kort když nezapomněl, že lidi jsou jen lidi a každý případ je opravdu potřeba hodnotit širší optikou a všemi okolnostmi a ne jen tím koncem, kde jeho práce začala.

Tak i já jsem se konečně dokopala k nějaké té klasice. Jistě, Kytici jsme probírali ve škole, ale ruku na srdce, kolik z nás to zajímalo.
Musím říct, že text je krásně srozumitelný a člověk v tom to poučení najde, i když opravdu extrémně a morbidně pojaté. Ale nějak jsem kdysi měla pocit, že těch se špatným koncem je tam víc a tak jsem byla příjemně překvapená, že většinou hrdinové z básní dojdou odpuštění.
A velká třešnička na dortu jsou pro mě ty nádherné ilustrace ve vydání z roku 2020. Opravdu je to takový šperk v mé knihovně.

Na tak tenkou knížečku nám tento satirický příběh řekne hodně, když začneme trošku číst i mezi řádky. Nedivím se, že je dílo považováno za nadčasové, ačkoliv tehdy bylo psáno jako politická novela na tehdejší dobu okolo druhé světové války.
Příběh působí tak absurdně, že je nasnadě si říct krásnou větu „To by se přece nikdy nemohlo stát“. No, historie mluví jinak a bohužel se toto nestalo jen jednou. Pomalu každý politický převrat nebo změna ve výsledku dopadne úplně stejně jak popisuje autor. Pak se zdá, že nejzdravější přístup má asi osel, ale musíme si říct, že takový osel je ve své hlavě pravděpodobně každý a všichni ostatní jsou pro něj při nejlepším ovce nebo slepice.
Obrovsky se mi líbí i zpracování od CooBoo, které dalo knize nový kabátek, který je opravdu příjemný do ruky a rozhodně na první pohled zaujme a úplně na člověka nedýchne „tohle je nudná klasika“. Oceňuji i změnu názvu ze známějšího „Farma zvířat“ na „Zvířecí statek“, protože v knize dává toto pojmenování trošku větší smysl. Co se týká změn některých jmen mezi postavami, to už je spíš o zvyku, ale mohlo by to někde zapříčinit pár nedorozumění (Sněhulák alias Kuliš).
Tato kniha má pro mě ale něco navíc, co mi dost často chybí u ostatních klasických děl – krásně svižný děj, čtivý styl textu a již zmiňovaný satirický humor, který věci převede do absurdních rovin. Přesto si nemyslím, že je vhodné tuto knihu NUTIT čtenářům ve škole jako povinnou, protože tím se spíš mladým lidem do rukou takto důležitý příběh nedostane (období vzdoru není jen u malých dětiček)

Asi už chápu, proč bylo rozhodnuto zfilmovat z celé série zrovna sedmý díl.
Za mě z této knihy opravdu odkapávalo mrazení a na Sněhuláka už se asi nikdy nebudu dívat se stejně nevinnýma očima (tak ti dík, Nesbo!).
Většinou mám problém hlavního padoucha odhadnout, ale minimálně se dostává do mých tipů, i když ne na přední příčky. Zde jsem ale do poslední chvíle opravdu nevěděla a vlastně z počátku ani úplně nevěřila, vzhledem k těm zvratům v průběhu celého příběhu.
Na to, jak jsem se bála, že příběh nebude bez Prince to pravé, tak jsem se opravdu spletla a tenhle počin byl fakt zážitek. Trochu mě mrzí, jak si autor některé informace nechává pro sebe a nebo je sdělí tak napůl a čtenáři, domyslete si (např. linka s Harryho bývalým šéfem). Ale vzhledem k tomu, že většinou tyto informace s dějem moc nesouvisí, je to možná pochopitelné a zbytečně to nenatahuje děj.

Neskutečný. Do knihy jsem šla se skepsí, neminul mě ten nadšený boom a nevěřila jsem, že je tohle možný. No, kniha mě naprosto vystřelila z kecek a troufám si tvrdit, že to je jedna z nejlepších knih letošního roku.
Autorka mě naprosto nachytala na švestkách, donutila mě prožít celou škálu emocí, kdy v hlavní roli byla nenávist. Avšak ta nenávist se přelévala z jedné postavy na druhou, podle toho, ve které fázi příběhu jsem se nacházela.
Díky tomu, že je příběh vyprávěn z pohledu dvou osob, získáme dva naprosto odlišné záběry na stejnou věc a myslím, že nikdo z nás nečekal, že nakonec bude fanouškem obou vypravěčů.
Audioknihu namluvily Marie Štípková a Sarah Haváčová. Obě mi hlasově sedli k hlavním hrdinkám a myslím, že díky nim jsem měla slušně nahnáno při večerních procházkách se psem. V jednu chvíli jsem dokonce musela přerušit poslech, jak na mě sedla ta perfektně vykreslená mrazivá atmosféra.
Autorka mě v příběhu rozbila hned několikrát. Při prvním záseku dveří, a to i přes to, že jsem to očekávala. Pak při změně vypravěče, vyřešením problému a dokonce i závěrem. Díky němu mi do hlavy vlezl červíček, co vše vlastně bylo dílem matky a její supr výchově.
No a prolog pak vymazal jakékoliv zbytky zášti vůči Nině a rozhodně mě navnadil na druhý díl. Ten to bude mít hodně těžké, vyrovnat se tak perfektnímu úvodu série.

Třetí díl ze série s HH jsem si naprosto užila. Nevím, jak to autor dělá, ale tak dokonale všechno zamotat (nebo spíš zaplést a skrýt), že opravdu nevíte, kdo by mohl být vrah a pak přijde ten konec a vám dojde, že to všechno vlastně dává dokonalý smysl.
První polovinu knihy jsem opravdu nevěděla, která bije. Ještě že má kapitoly označené i rokem, jinak bych opravdu byla ztracená. Celou dobu jsem čekala na ten zvrat. A když už konečně přišel, autor mi vytřel zrak zvratem číslo dva a byla jsem zase na začátku. Já sice věděla, ale hlavní hrdina ne. To bylo opravdu k vzteku a o to víc jsem se chtěla pročíst na konec.
Příběh je docela dlouhý, ale vše má v ději svůj smysl. Navíc mi vyhovuje autorův styl psaní, takže mi stánky rychle utíkají. Svůj díl na tom mají určitě i krátké kapitoly.
Jediné, co mě trošku mrzí, je nedořešený případ kolem Ellen, ale to si asi (snad!) autor nechá na další knihy.

Stále nemám slov. Kniha se mi naprosto skvěle četla, děj ubíhal plynule a co mě samotnou překvapilo - napětí se dá udělat i jinak, než epickou bitvou na konci, kdy má čtenář doufat, že neumřou jeho oblíbené postavy.
Celá myšlenka světa beze smrti je fascinující a řešení přelidnění ještě lepší. Sama bych se ale v tomto světě ocitnout nechtěla už jen z toho důvodu, že bych asi přišla o cíle "než budu stará".
Na to, že je kniha určená pro mládež, tak bych se opravdu nebála ji dát přečíst i svým rodičům. Pro mě má určitě jistou hloubku.

Začíná se ze mě očividně stávat fanoušek thrillerů, hlavně formou audioknih. Ty mají za mě prostě lepší atmosféru, obzvláště dobře zvoleným interpretem, což Martin Stránský je, a ještě krátkou, dobře zvolenou, hudbou mezi kapitolami. To pak opravdu mrazí.
Knihu jsem poslechla jedním dechem, vždy mě mrzelo, že jsem musela přerušit. Příběh totiž odsýpal a byl dle mého správně vyvážený temnotou, strachem, vážností a komickými situacemi. Hlavně díky trojici dcer hlavního hrdiny.
Ten mi byl sympatický v mnoha ohledech. Prvním z nich je fakt, že se vymyká klasickým opileckým detektivům, druhým pak jsou jeho pocity z rodičovství. I když by na někoho mohli působit nehezky a nevděčně, neznám rodiče, který by občas nebyl unavený z vlastních dětí, jen je tabu o tom moc mluvit. Jeho snaha zkombinovat práci, vlastní příčetnost a péči o děti mě prostě chytla.
Samotná zápletka je napsaná tak dobře, že byl opravdu problém jí odhadnout a popravdě jsem do poslední chvíle netušila. Autor nám dával informace přesně tak akorát, takže hlavní hrdina nepůsobil jako by k vodítkům přicházel odnikud, ale zároveň rozhodně nebyli na stříbrném podnose.
Co mi fakt nesedělo, tak byla postava vrchního šéfa. Pro mě to je opravdu člověk, co by neměl vést lidi, když se k nim neumí chovat, bez ohledu na to, jestli chybu udělali nebo ne. I bych se s tím smířila, ale pak se zachová jako hodný samaritán a tyhle dvě vlastnosti mi k sobě prostě nepasují a jsem z něj zmatená.
Knihu určitě doporučuji a těším se na další díl.

Přečíst si historický román byl pro mě dost velký výstup z komfortní zóny. Ale musím říct, že jsem příjemně překvapená. Kniha je silná, srdce mi rozdrtila fakt mockrát a to hlavně svými částmi týkající se dětí.
Autorka zvolila opravdu perfektní hlavní hrdiny a i když se ze začátku zdá, že je jich možná až moc, člověk si rychle zvykne a díky tolika různým charakterům je krásně proveden příběhem. Střípky událostí jsou sdělovány od různých postav a dohromady dávají velmi děsivé a mrazivé svědectví o tom, jak se lidem z různých společenských vrstev a rodinných zázemí asi žilo za vlády Franca.
Vím, že příběh je fikce, ale postavena na mnoha skutečností. A právě tyto reálné střípky dodávají příběhu perfektní atmosféru se spoustou emocí. Chápu to vychvalování nejen knihy, ale hlavně i autorky. Tolik let, které věnovala rešerším, je znát a jsem opravdu vděčná za obohacení svých znalostí ze Španělské historie.

Asi takhle, očekávala jsem něco jednoduchého, milého a že tím proložím tu kupu fantasy, co čtu. A to všechno jsem dostala. Hned od začátku je člověku jasný, kdo s kým bude, ale předpokládám, že romantické knihy se nečtou pro ten wow moment, že fakt tihle dva spolu skončí, ale pro tu cestu k tomu happy endu a očekávání té krize a jak z ní hrdinové vybruslí.
Knihu příjemně namluvila Veronika Lazorčáková, které se perfektně povedlo navodit atmosféru a emoce postav. Trošku mě v poslechu rušila hudba mezi kapitolami, ale s tím se nedá nic dělat.
Začátek knihy se na můj vkus trošku vlekl a než se děj přesunul do oné slibované Kodaně, hodně jsem přemýšlela, co všichni s těmi romantickými útěky od Caplin mají. No, teď už asi vím a i pár dní po poslechu mám stále chuť na skořicového šneka a nebo obložený chléb, protože kniha je opravdu provoněná jídlem.
Hlavní hrdinka (a nejen ona) prošla několika změnami a uvědoměními, díky dánskému životnímu stylu, kdy je potřeba se radovat z maličkostí a ne se honit jen za kariérou. Tyhle přerody v postavách mě opravdu bavili a mám pocit, že se možná i kus toho poselství přenesl na mě skrz knihu, takže se chystám určitě na další příběhy z ruky autorky.

Hned na úvod bych ráda napsala, že nebyl dobrý nápad tuto knihu číst uprostřed léta při teplotách kolem 30°C. Měla jsem neustálý pocit žízně a marnosti, že sedím na sluníčku a vím, že doma tu vodu mám (snad...)
Sucho dalece přesahuje běžný scénář YA žánru a myslím, že mrazení z děje postihne i mnohem starší čtenáře. Vždy jsem věděla, že voda je nedílnou součástí života, ale při čtení této knihy o ní začnete přemýšlet úplně v jiném rozměru. Takže ano, kniha ve mě určitě něco zanechala.
Děj je nám servírován z pohledu několika postav. Dále jsou do textu vloženy takzvané momentky, což jsou krátké příběhy i jiných postav, z nichž některé se setkají s naší ústřední partou a nějak ovlivní její další postup za hledáním vody. A autor se s hlavními hrdiny opravdu nemazlil, protože co se mohlo pokazit, to se pokazilo.
(SPOILER) Co mě trochu zklamalo, tak byl závěr. Prostě si nemůžu pomoct, ale mě tam prostě chybělo vysvětlení, jak krizi vyřešili. Došlo k obřímu požáru, náhodou hlavní hrdiny zachrání vrtulník a bum, najednou jsou doma a voda zase teče. Navíc prostě vzhledem k tématu až moc velký happy end a čekala bych i nějakou tu smrt. (KONEC SPOILERu).
Co knize nemůžu upřít je skvělý postup. Nikde se nezadrhává a plyne dost zběsilým tempem. Postavy se vyvíjejí a ukazují, kam až je možné se v krizi vyšplhat a nebo propadnout. Navíc jsme od autora dostali pár užitečných tipů, kde si sehnat vodu, kdyby došlo na nejhorší. Takže rozhodně doporučuji přečíst.

Uf, tak tohle byla síla. V dobrém slova smyslu a knihu zapisuji na seznam kandidátů o post top kniha roku.
Musím přiznat, že začátek byl trošku náročnější, jelikož způsob vyprávění je dost specifický a ten určitě nesedne každému. Naštěstí jsem si zvykla rychle a v ten moment uz jsem se nemohla odtrhnout a došlo mi, že na mě tohle dávkování informací funguje.
Příběh vlastně plyne pomalu, jelikož máme velkou spoustu vypravěčů. Díky nim ale máme ne jen ucelený běh všech událostí několika týdnů, ale také obrovské množství emocí. A ty jsou dominantou celé knihy.
Autor rozpracoval několik témat, od snadno uchopitelných, jako je znásilnění (a při něm dvojího metru jen proto, že jeden je oblíbenější než druhý), až po složitějších, jako je život v malém městě, které funguje spíš jako komunita hraničící se sektou.
Vidíme několik osudů, od dětských, dospívajících i dospělých a jak je toto uskupení ničí, ohýbá a láme. Jak je snadné si říct, buď svůj, ale zároveň, jak moc těžké je takový být ve společnosti, která nepřipouští jinakost. Jak náročné je být skvělý rodič, partner, dítě či sportovec, když vás hodnotí celé město.
Takže i když se na první pohled zdá zbytečný a možná až rušivý počet postav, ve výsledku jsem dostala to, co mi u spousty knih chybí - komplexní a úplný pohled.
Další díly si nenechám ujít, jsem zvědavá, jak se městečko popere s novou situací, protože ač se po komunitní stránce mnohé změnilo, a snad k lepšímu, po ekonomické stránce to může být úplně jiné. Popravdě mě ale nejvíc přesvědčila jedna věta, kde autor vyjmenoval čtyři postavy a čtyři osudy... Ale nevíme, který komu patří.

Původně jsem si po prvním díle chtěla dát větší pauzu a teď jsem ráda, že jsem to neudělala. Druhý díl je kvalitou ještě o stupínek výš a hlavní hrdina ukazuje, proč je nejlepší.
Jeho hlavní předností je očividný fakt, že v zástupu opilých detektivů působí jako závan čerstvého vzduchu, že jeho neřestí je maximálně pití dobře uvařeného čaje. K tomu všemu se snaží vyrovnat s těžkou životní situací, u které ví, že ho psychicky drtí, ale nemůže se poddat depresi kvůli dětem.
Dalším obřím plusem jsou vedlejší postavy. Schopná kolegyně, co hlavního hrdinu vytáhne z každé bryndy a kolega, který svým čajovým uměním dokáže odlehčit i tu nejvážnější situaci. Stále jsem ale nepřišla na chuť náladovému šéfovi, na můj vkus je prostě až moc schizofrenní.
Z případu popsaného v knize mě fakt mrazilo, podezření jsem měla, ale část z pohledu vraha dýchla naprosto neskutečnou a děsivou atmosférou. Byla jsem jí tak pohlcena, že jsem úplně minula ty malá vodítka k vyřešení a pachatel mi došel ve stejnou chvíli, jako hlavnímu hrdinovi. Tady jsem trošku zmáčkla slzu, že se neřídil vlastním rozhodnutím a jednal tak hrr.
Třetí díl si rozhodně nenechám ujít, závěr dává tušit další neskutecnou jízdu.

Ačkoliv ráda čtu knihy popořadě, jak vycházejí, na tuhle jsem si musela hodně dlouhou počkat, než vyšla jako audio.
Kniha mě bavila, Veronika Lazorčáková to umí prodat a příběhy od Caplin si pouštím na oddych a na proložení žánrů. Už vím, co čekat, chápu, proč jsou tak slavné a svůj účel u mě vlastně plní dokonale a ještě se uculuji a fandím hlavním hrdinům. Autorka prostě našla něco fungujícího a vůbec mi nevadí, že jede každá kniha podle podobného scénáře.
Sophie v roli hlavní hrdinky byla skvělá, líbil se mi její přístup k životu a odhodlanost nesosat rodinné jméno. Takovou smůlu na chlapy jan tak někdo nezažije, v těch různorodých partnerských zklamání od autorky byl tenhle útěk opravdu potřebný.
Todd je vtipálek a fakt jsem si ho oblíbila, ale za partnera bych ho asi nechtěla. Spíš jako nejvíc nejlepšího kámoše, který se mnou půjde zvonit na zvonky.
Co jsem si v knize užila na jedničku, tak bylo opět prostředí. Takovéhle cestování po Americe si nechám líbit, protože i když mě NY vůbec neláká (děsí mě to množství lidí, do toho města by se vešla celá ČR) svým způsobem mě fascinuje, jak může být město obrovské a rozmanité. A pekárna v Brooklynu mi to všechno dala a ještě ovoněla hromadou dortíků.

Kniha mě bavila o notný kus víc, než první díl, ale zase mi tak úplně nesedlo rozdělení, kdy se první polovina zaměřuje převážně na trojici člověk-trpaslík-elf, která mě už jen volbou postav baví mnohem víc než dvojice Sam a Frodo.
Musím velmi vyzdvihnout výkon Aleše Procházky při namlouvání audioknihy, obzvláště za části s enty, protože mě vlastně ukrutně uspával. Což zní asi jako paradox to chválit, ale díky tomu naprosto vystihl povahu těchto tvorů a pro mě je to znak opravdu dobře zvoleného interpreta, který knize dal něco navíc.
Bohužel druhou polovinu nezachránil ani ten skvělý hlas. Pro mě je Frodo stále ta nejvíc zbytečná postava celého příběhu, která je až nesmyslně uctívaná nejen jeho sluhou, ale i všemi ostatními z družiny. Možná má tak působit cíleně a tím donutit čtenáře se vžít do postupného rozkladu duše a mysli nositele, ale já bohužel jen vyhlížela konec jeho části.
Druhý díl Pána prstenů je rozhodně o velký kus akčnější a plný nečekaných shledání, stejně jako nalézání spojenců a nebo obnovení starých známostí. Do popředí se dostává i velká dávka zoufalství a těžkých rozhodnutí, mnohdy učiněná, vzhledem k situaci, dost na rychlo. Za sebe bych ale asi uvítala častější prokládání pohledů všech zúčastněných, abych líp držela časovou osu děje.

Já tenhle příběh miluju čtyři roky po prvním čtení úplně stejně a to jsem se opravdu bála, že si svou oblíbenou knihu zkazím.
Trošku hůř čitelný font v dopisové konverzaci je asi jediné mínus, které pociťuji a tak jsem ochotná ho zapomenout, jelikož příběh jako takový za to nemůže.
Kniha nabízí skvělou práci s emocemi a hodně těžkými situacemi v průběhu dospívání. Tohle období bývá pro mnohé náročné samo o sobě a když dostaneme ránu od osudu, je velmi těžké vstát.
Hlavní poselství je za mě jednoznačné – komunikovat! A je jedno, jestli s rodiči, sourozenci, přáteli… Nikdo na světě vám do hlavy nevidí a proto může dojít k nechtěnému ublížení jen a pouze nevědomostí.
Druhým stěžejním bodem je pro mě situace kolem předsudků a pomluv. Kde je ta hranice, co je obezřetnost před člověkem se špatnou pověstí a co už šikana?
Hlavní hrdinové mi přirostli k srdci oba a vlastně okamžitě. Juliet o trošku míň, nemám moc ráda takhle paličaté lidi. A ta romantika mezi nimi? Skvěle postavená, přirozeně gradující a hlavně nezastíní celý ten silný zážitek z osudů jednotlivých hrdinů.

Z knihy mám, opět, smíšené pocity. A proto asi budu hodnotit dvě různé roviny, ať se každý rozhodne dle svého.
Případ, který autorka zvolila je perfektní. Postupné odhalování pravd ohledně tajemství v rodině je jedna věc, ale to, jak vyplouvá na povrch velmi propracovaný, vlastně až sofistikovaný, plán pachatele, z toho opravdu mrazí. Jen ta představa, jak se musela rodina cítit, když byla pod tak bedlivým dohledem, obzvlášť žena, která byla celé dny doma s dítětem.
Při vyšetřování jsme spolu s policií dostávali perfektní souhrn charakterů obětí a ta vybudovaná atmosféra plná lží, strachu a pozlátka vytvořila kvalitní základy pro napínavý příběh, který chytí a nepustí. Dokonce se mi dost vylepšil vztah k hlavní hrdince, myslím, že rozdělení, ke kterému došlo na konci druhému dílu, příběhu hodně prospěl a Laura se začala chovat víc jako dospělá, samostatně myslící, žena.
A ten závěr? Neskutečný a tleskám. Mám ráda, když se toho autor nebojí a využije všeho, co mu svět nabízí. Třeba to, že život není fér. A když to využije hned 3x? Ano prosím!
Takže, proč jsem nakonec dala skoro průměrné hodnocení? Je to jednoduché, kniha je prostě zbytečně moc dlouhá, mám pocit, že by stačila tak polovina rozsahu. Zbytek je totiž popis. Hodně podrobný, poetický, zbytečný a opakující se popis.
Mě by opravdu stačilo říct, že otisk obuvi vypadá na kanady, nepotřebuji k tomu dalších pět minut poslechu o jejich historii, využití a tak. Stejně jako poslouchat několik minut Lauřiny myšlenky točící se v kruhu „co je to za zvuk?“ ve chvíli, kdy jí budí zvonění mobilu. A bohužel to ani nezachránila Zuzana Kajnarová, která knihu sice namluvila perfektně, ale i tak jsem se v těch poetických částí o rozjímaní ztrácela a vypínala pozornost.

Je to víc jak deset let, co jsem knihu četla poprvé a za ty roky jsem se k ní několikrát vrátila. Tentokrát v podobě audioknihy, kterou načetla Renata Honzovičová Volfová. Její přednes mi sedl, jen jsem si musela knihu zrychlit.
Nikdy jsem se nepídila, nakolik jsou informace v knize pravdivé, ostatně na literaturu faktu bych si vybrala jiné tituly, ale to, jak autor umě využil konspirační teorie spolu s tajnými společenstvími a konzervativnost církve je prostě dokonalost.
Příběh není nijak super akční, tato honba za pokladem je spíš na intelektuální úrovni a v schopnostech hlavních hrdinů luštit šifry a hádanky. A na mě to perfektně funguje, miluji záhady v knihách.
Upřímně jsem nikdy vyloženě netoužila navštívit Louvre, ale kdybych měla tu možnost, mrknu se na všechny pyramidy a budu uvažovat, jestli je reálné tam podobným způsobem uschovat poklad.
Co ale člověk nemůže upřít autorovi, tak jsou to právě hádanky, které ve své knize použil. Jejich dvojsmyslnost a genialita musela stát hodně přemýšlení a propojit to do těch reálných bodů napříč Francií a Anglií? Perfektní.
Přesto konec knihy miluji ten filmový, tak nějak mi přijde, že líp odráží tu tajemnost a možnou reálnost celé teorie o Svatém Grálu. Ale obě verze téhož příběhu mi v hlavě neustále nechávají červíka pochybností - co když? A tak i po těch letech mohu příběh z celého srdce doporučit.

Chápu, proč jsou knihy Kasie West tak populární. Hrdinka má velmi originální povahu a moje srdce zaplesalo v závěru, kdy ten vyvolený není bad boy, což je teď očividně moderní.
Krásný byl i ten kontrast mezi tím, co hlavní hrdinové ukazovali před ostatními a co si pak sdělovali v soukromí plotu.
A dál tleskám tomu, jak Charlie nalezla samu sebe a že zájem i o holčičí věci nedefinuje, jak dobře umí člověk sportovat.