Vincos - Příspěvky

Hlava XXIIHlava XXIIJ. Heller

Od první chvíle mě knížkou provázel Čtvrtníček v roli Yossariana. Vzhledem Asyřana sice nepřipomíná ani trochu, ale některé scény jako by byly napsány přímo pro něj (např. scéna, kdy si Yossarian v rouše Adamově dojde pro vojenskou medaili)

Než jsem si knížku přečetl, někde jsem zaslechl, že to je "něco na způsob MASHe". No, s MASHem to má určitě společnou protiválečnou náladu, ale Hlava XXII je daleko odvážnější a upřímnější; Hawkeye často lituje jak americké vojáky tak obyčejné Korejce, trochu hraje na city. Útočí na válku jako takovou, ale i přesto si sem tam střihne nějakou tu patriotickou poznámku.

Yossarian naproti tomu střílí do vlastních řad - do generálů, plukovníků a různých kariéristů, kteří si na válce chtějí namastit kapsy. Yossarianovi je ve výsledku úplně fuk, proti komu to vlastně bojuje, kdo je ten dobrý a kdo špatný, hlavní je, vyváznout z toho blázince naživu.

Hlava XXII je skvělou protiváhou takových těch válečných dokumentů a hollywoodských trháků, ze kterých má člověk pocit, že každý voják Spojenců byl štěstím bez sebe, když se měl postavit Geršákům, protože přece bojoval za dobrou věc. Skutečnost je taková, že ve chvíli, kdy vám šrapnel roztrhá kamaráda přímo před vašima očima, tak se vám ty ideály hodně rychle rozplynou a uvědomíte si, že jste jenom jedna prťavá nevýznamná součástka obřího kolosu.

31.07.2016


CestaCestaC. McCarthy

Opravdu nerozumím nadšení kolem této knihy.
Ústřední příběh víceméně neexistuje.
O životě hrdinů před katastrofou se dočtete zhruba tři věty, o katastrofě samotné vůbec žádnou. Kniha se skládá z:
90% popisem míst, kterými dvojice přeživších prochází (tato místa se liší pouze tím, že na jednom místě je vzduch "kyselý", kdežto na jiném už "mrtvolně kyselý"),
z 5% popisem jejich jídelníčku (střídavě konzerva s meruňkami a konzerva s fazolemi)
a z 5% neuvěřitelně prázdných dialogů mezi synem a otcem, o tom, jestli jsou ti hodní nebo špatní.

" (Hodní lidé) Určitě jsou.
Opravdu?
Ano. Opravdu.
Ale možná ne.
Myslím, že jo.
Tak jo.
Ty mi nevěříš.
Věřím.
Tak jo.
Já ti vždycky věřím.
Neřekl bych.
Věřím. Musím ti věřit."

Ano, vím co si myslíte - v knize se skrývá obrovská hloubka a já bohužel nemám to štěstí a intelekt, abych ji byl schopen pojmout. To dokážou pouze lidé, kteří udělují Pulitzerovu cenu.
Určite se jedná o jedinečný způsob jak vykreslit postapokalyptickou atmosféru světa. Jedinečný určitě, jedinečně nudný.

09.01.2016odpad!


Fyzika nemožnéhoFyzika nemožnéhoM. Kaku

Pro ty, kteří mají zájem přečíst tuhle knihu a zároveň spadají do kategorie lidí, u kterých zájem a znalosti o fyzice skončily pokusy o rozsvícení žárovky na jednoduchém elektrickém obvodu, mám důležité upozornění: NENÍ to kniha pro Vás, pro úplné laiky (a tedy ani pro mě).
Pokud se do ní přesto pustíte, připravte se na to, že si budete muset spoustu věcí dohledávat, zvláště v druhé části knihy.

31.12.2016


Jakub fatalista a jeho pánJakub fatalista a jeho pánD. Diderot

" Jeho hněv nikdy nedovedl odolat dobrému vínu a krásné ženě. To bylo psáno tam nahoře o něm, o vás, čtenáři, o mně a o mnohých jiných"

Některé pravdy jsou zkrátka nadčasové.

Když si člověk dokáže zvyknout na styl, jakým je to napsáno, je to celkem sranda:)

17.05.2017


Portnoyův komplexPortnoyův komplexP. Roth

Roth je génius.

18. března


Pohyblivý svátekPohyblivý svátekE. Hemingway

Hemingway Nehemingway, Nobelovka Nenobelovka, tohle prostě byla nuda

23.07.2014


Napoleon a ženyNapoleon a ženyA. Castelot

" Šťastné manželství vyžaduje neustálou výměnu ložního prádla."
Moudrý to muž, ten Bonaparte.

04.04.2015


Boxerské povídkyBoxerské povídkyJ. London

Překlady některých povídek jsou hodně mimo (viz boxer s drsně chlapskou přezdívkou "Míša", nebo části, kde se boxeři zdraví slovy "Haló"), to vážně trhá uši a kazí to celkový dojem.

18.02.2017


Jak být ženouJak být ženouC. Moran

Kdyby byla knížka o polovinu kratší, jenom by jí to prospělo. A spoustu lidí, kteří ji odložili (včetně mě) by ji možná dočetlo.
Je tam spoustu kapitol, které připomínají deník teenagerky a "děj" je tak všední a předvídatelný, že se musíte nudit.

03.09.2017


Martin EdenMartin EdenJ. London

Ještě nikdy se mi nestalo, že bych po přečtení knížky nevěděl, jestli dát 2 nebo 5 hvězd;
2 - za ty pseudoromantické bláboly hlavně v první půlce knihy, zdlouhavé popisy všeho možného, zbytečné repetice a -filozofové prominou- desítky stran filozofických úvah, které spíš měly vyjít v nějaké útlé samostatné knížce a jen jejich výcuc se měl dostat do románu,
a 5 za skvělý příběh s ještě lepším finále, kde je tak věrně popsáno znechucení životem, že se jím nakazí i ten největší optimista.

27.12.2017