vikaa

Příspěvky

HanaHanaAlena Mornštajnová

První kniha od této autorky a jsem nadšená. Rozhodně si přečtu všechny její další knihy.
Příběh o rodinných vztazích, odehrávající se v období II. světové války a po válce, je plný nečekaných náhod a zvratů. Někdy jsem měla pocit, že na Hanu už toho bylo naloženo osudem příliš. Konec završil koloběh osudu a Hana možná konečně došla k smíření...

01.08.2019


Tiché rokyTiché rokyAlena Mornštajnová

Kniha o dívce, která již od dětství pátrá po rodinných tajemstvích, na která by její blízcí rádi zapomněli. Kniha o otci, který k dceři žádné otcovské city necítí a cítit nechce. Jako mladá vdaná žena se ho snaží Bohdana pochopit a najít důvod proč jí a svým blízkým nikdy neprojevil sebemenší kousek lásky, sympatií a vděčnosti. Z jakého důvodu je Svatopluk takový morous a proč od sebe odhání lidi, které by mohl mít rád a kteří by mohli mít rádi jeho?
Líbilo se mi, že na začátku knihy netušíte, proč je dívka označována za "podivnou". Bohdanka, ačkoli se na na první pohled jeví jako slabá mladá žena, má v sobě tu pravou ženskou sílu a bez ohledu na to, co špatného prožila, se jen tak nevzdává...
Děj částečně zasazený do období budování socialismu, kteří mnozí z nás zažili na vlastní kůži, mi částečně bránil cítit jakékoli sympatie k Svatoplukovi. Ale svět není černobílý a pokud nám naloží neštěstí více než dokážeme snést, zcela jistě nás to promění... Název knihy je více než výstižný!

04.08.2020


VrányVrányPetra Dvořáková

Kniha je sondou do duše náctileté dívky, která si nerozumí se svými rodiči a cítí se nechápaná a nemilovaná. Proč rodiče vlastně bijí své děti? Mají dobrý pocit z toho, že mohou uplatnit svou moc? Léčí si své vlastní komplexy? Svoji frustraci si vybíjí na někom, kdo se nemůže bránit? Mají z toho potěšení? Tam, kde dochází argumenty, přichází násilí...

12.11.2020


Šikmý kostelŠikmý kostelKarin Lednická

Románová kronika, sahající od roku 1894 až do roku 1921, vypráví na pozadí historických událostí životní osudy lidí, kteří se potýkají s mnoha ranami osudu a přesto neztrácí vůli žít. Někteří se dle svého naturelu podvolují trpně osudu (Barbora), jiní se snaží vybřednout z nevyhovujících životních podmínek a takzvaně si polepšit (Julka, Fanynka). Polsko-český konflikt, trvající dva roky a připomínající občanskou válku, je zde poměrně podrobně popsán a pro mnoho z nás, je tato část historie novinkou. Těším se na další osudy Barky a Ludwiga a jejich dětí a těším se na to, co se o historii Karviné a jejího okolí dozvím nového. Mám chuť si na jaře sbalit baťoh a jít se projít do přírody tam, kde z dob dávno minulých zůstal jen šikmý kostel Petra z Alkantary. Mám chuť projít se k lázním Darkov a oživit si na těchto místech příhody tehdejších obyvatel (i když smyšlené) a zavzpomínat na všechny ty silné ženy, bez kterých by nebylo pokroku.

29.01.2021


Heřmánkové údolíHeřmánkové údolíH. M. Körnerová (pseudonym)

Obyčejný příběh o neobyčejně zlé době a (ne)obyčejné ženě, které osud již od dětství uděluje ránu za ranou a ona přesto dokáže žít svůj těžký život s neuvěřitelnou lehkostí, čestností a pokorou. Při čtení knihy si uvědomujeme, jak jsou mnohdy naše starosti a problémy, se kterými se potýkáme, směšné a že štěstí vychází z nás samotných a není zcela závislé na vnějších okolnostech . A jediné, co je nakonec důležité je rodina a to, "že máme kolem sebe vždycky hodné lidi".
Za mě 6 hvězd z pěti a děkuji autorce za jednu krásně probdělou noc s Annou, která mě naučila, že neexistuje žádný těžký osud, pokud ho za takový sami nepovažujeme.

15.01.2018


Jako zabít ptáčkaJako zabít ptáčkaHarper Lee

Kniha o morálce, která nemoralizuje. Kniha o (ne)vině a trestu. Kniha o tom, že co zaseješ, tak taky sklidíš.
Příběh bezpráví sledujeme očima malé Čipery a jejího staršího bratra Jema, kteří se dostanou do centra pozornosti díky svému otci Atticovi, který obhajuje nevinného černocha. Nespravedlnost, jíž se mu u soudu nakonec dostane a která vyústí v tragédii, je obyvateli městečka vnímána odlišně. Většina lidí si nedovede představit, že by slovo černocha mohlo zvítězit nad slovem bělocha i když se jedná o tzv. "bílou chátru". Existuje však pár lidí, pro které nejsou demokracie a rovnost jenom slova... Může ve skutečném světě zvítězit dobro nad zlem?
Pro mě je nepředstavitelné, že kniha se neodehrává v daleké minulosti, ale v době poměrně nedávné, kdy se v Evropě dostal k moci Hitler.

26.10.2018


Slepá mapaSlepá mapaAlena Mornštajnová

Tři generace žen, jejichž jména začínají stejným písmenem, ale každá z nich je zcela jiná svou povahou i vzhledem. Asi nejbližší mně byla Alžběta a nejméně jsem si oblíbila z pochopitelných důvodů Anežku. Nicméně, všechny ženy byly ve svém jednání ovlivněny rodinou a především dobou, ve které žily. Kdo je bez viny, ať hodí kamenem...

31.01.2020


Tatér z OsvětimiTatér z OsvětimiHeather Morris

Skutečný příběh židovského mladíka, který se snaží všemi prostředky dosáhnou toho, aby přežil. S notnou dávkou štěstí, ale i vlastním přičiněním se mu to skutečně podařilo. Líčení běžného života v Osvětimi je hrůzné, ale je vidět, že přežijí hlavně Ti, co mají trochu štěstí a kteří se nepos..ou. A přežít pomáhá i láska...
Nejvíce mě zarazilo, že židovská dívka, která musela být milenkou německého velitele, byla po návratu z Osvětimi odsouzená na 15 let. To mi nepřipadalo správné ani morální. Jak mohou vědět ti, co ji soudili, co všechno by udělali pro záchranu svého vlastního života...

01.08.2019


Žítkovské bohyněŽítkovské bohyněKateřina Tučková

Knihu jsem měla koupenou už více než rok a nějak jsem neměla tu pravou chuť si ji přečíst. Teď, když jsem se vrátila do dětství a dočetla Gabru a Málinku, naladila jsem se na "žítkovskou vlnu". Do knihy jsem se začetla okamžitě a za dva dny jsem knihu doslova zhltala. Životní osudy Dory, Jakoubka a její tety nám autorka postupně otevírá pomalým tempem, kterým Dora objevuje neuvěřitelné skutečnosti o své rodině a ostatních bohyních. Smyšlený příběh o kopanických bohyních se mohl takhle docela dobře odehrát, je uvěřitelný a opravdový. Je vidět, že autorka psala o tom, co ji zajímalo, bavilo a zcela pohltilo a že rozhodně nepodcenila studium archivních materiálů i spisů, vydaných na toto téma. Dora mi byla velmi sympatická, ale potom, co odkryla pečlivě uchovávané tajemství, už jsem nevěřila tomu, že kniha skončí happyendem. Kniha mě přivedla k tomu, že se pokusím i z jiných zdrojů (knihy, internet) zjistit něco dalšího o životě těchto moudrých žen. Za mě určitě 6 hvězdiček z pěti, kniha ve mně bude ještě dlouho doznívat...

06.02.2016


Psí posláníPsí posláníW. Bruce Cameron

Kolik psů jste už v rodině měli? Kniha, která je pro všechny majitele a milovníky psů povinnou četbou. Dojímavé, vtipné a uvěřitelné. Hlavním hrdinou a vypravěčem je pes. Dívat se na věci a svět kolem sebe očima psa je poučné. Milujeme své psí miláčky a jsme smutní, když odchází "za duhový most". Co když je ale všechno jinak a psí poslání pokračuje i po smrti? Bylo by to příliš krásné, aby to bylo pravdivé???

02.06.2020


Cilčina cestaCilčina cestaHeather Morris

Knihu jsem brala spíše jako román napsaný na základě skutečného životního příběhu, takže jsem neměla žádný problém s různými "nepřesnostmi", Už v knize Tatér z Osvětimi mě zaujala nespravedlnost, která mladou Cilku poslala po prožitých útrapách v koncentračním táboře do gulagu. Aby člověk přežil v krajní situaci, musí dělat věci, které by za normálních podmínek nedělal. Vůle člověka k životu je to, co udrželo přeživší v Osvětimi i v gulagu naživu. Mladá Cilka měla na výběr mezi životem a smrtí a vybrala si život. Já ji považuji za velmi statečnou mladou dívku, která dozrála v obětavou mladou ženu schopnou lásky i po všech zvěrstvech, které musela prožít. Moc se mi líbil doslov Owena Matthewse, který dokázal odborné pojednání o gulazích podat velmi čtivou a srozumitelnou formou. A také jsem si našla na internetu další informace o osudech Cilky Kleinové a jejího manžela po návratu z gulagu.

14.12.2020


Dívky od svaté MagdalényDívky od svaté MagdalényV. S. Alexander

O Magdalénách už jsem slyšela, takže knihu jsem si zvolila právě z důvodu, abych se o nich dozvěděla víc. Není to literatura naučná, ale literatura pro ženy s historickou nadstavbou. Věřím tomu, že život na takovém místě a s takovou "převýchovou" musí do smrti poznamenat všechny chovanky. Víra v Boha není zlá, co je zlé, je instituce církve, která si osobuje právo rozhodovat o osudech mnohdy ještě dětí a hraje si na Boha.
Víte, že zpěvačka Sinead O'Connor strávila za zdmi tohoto ústavu 18 měsíců za krádež v obchodě?

21.06.2021


Kdo jinému jámu kopáKdo jinému jámu kopáMarie Rejfová

Oddechovka, určená zřejmě primárně ženám, mě pobavila. Nečekala jsem super napínavou detektivku, ale spíš chvíle pohody u čtení a u kávičky. Nevadilo mně, že jsem pachatele "odhalila" již v první polovině knihy, naopak mě bavilo napětí a jiskření mezi Josefínou a detektivem. Jestli chcete hodit všední starosti za hlavu a trochu si "odfrknout", doporučuji sáhnout po této knize.

23.09.2021


Dcera sněhuDcera sněhuEowyn Ivey

Příběh lásky z mrazivé, ale přesto nádherné Aljašky. Příběh lásky manželské, mateřské i milenecké je zasazený do drsného prostředí, kde si musíte každý úspěch tvrdě zasloužit. Přestože vám neúprosná Přiroda zdánlivě nedá nic zadarmo, věnuje vám nakonec to, co si nejvíc na světě přejete - nekončící lásku a pevné přátelství. Při čtení jsem často cítila na svém těle chlad a kouzlo sněhových vloček, přestože bylo žhavé léto. Jedna z mála knih, ke které se ráda vrátím někdy později... Šest hvězdiček z pěti.

12.08.2017


Lovec drakůLovec drakůKhaled Hosseini

Co napsat o této velmi působivé knize o zradě a odpuštění? Mimo poutavého a dojemného líčení části dějin Afghánistanu a osudů jeho obyvatel nám autor předává poselství, že i v podstatě dobrý člověk může udělat osudovou chybu, za kterou se celý život stydí. Tento stud neboli svědomí je ale to, co odlišuje lidi dobré od těch zlých. Chyba má vést k zmoudření a konání dobra.
"Pro tebe třeba tisíckrát" je výrazem bezpodmínečné lásky, kterou bychom nikdy neměli brát od svých blízkých a přátel jako samozřejmost, ať žijeme kdekoli...

20.02.2018


Stín větruStín větruCarlos Ruiz Zafón

Ponořte se naplno do dvou příběhů, které se nápadně podobají, fanděte dvěma osudovým láskám, nenáviďte padoucha s velkým P a nebuďte smutní, že všechno nedopadne podle vašich představ. Užívejte si tu nádhernou jízdu naplno, neplačte, že už kniha po 451 stranách končí a těšte se na další báječná dobrodružství z Pohřebiště zapomenutých knih.
V knize jsem našla všechno, co jsem čekala a ještě něco navíc - svoji milovanou Barcelonu, ve které se osudy hrdinů odehrávají.

07.03.2020


Řbitov zviřátekŘbitov zviřátekStephen King

Film se knížce vůbec nepřibližuje. Rozjezd je sice dost pomalý, ale potom nám autor předkládá úžasný koktejl ze směsice strachu, zvrácenosti a zhnusení. Od druhé třetiny jsem se od knihy nemohla odtrhnout. A závěr knihy rozhodně překvapí... Nad psychologickými pohnutkami hlavního hrdiny mě zůstával rozum stát, ale kdo ví, co by člověk v jeho situaci udělal sám. Za mě čtyři a půl hvězdy a osobní slib že si od Kinga ještě něco určitě brzy přečtu.

01.09.2020


Osvětimská knihovniceOsvětimská knihovniceAntonio G. Iturbe

Knihu jsem dlouho sháněla a když jsem ji sehnala, nemohla jsem se do ní začíst. Odložila jsem ji a zkusila to znovu se stejným výsledkem. Teprve asi po dvou letech jsem se ke knize vrátila a po pár stranách jsem konstatovala, že nechápu, co na knize ostatní mají. Teď po 450 stránkách už to vím...Historický román, který se volně opírá o skutečné osudy Dity Krausové, jejího manžela, Rudolfa Vrby a především Fredyho Hirsche, o kterém jsem slyšela poprvé, vás nenechá v klidu. Sháněla jsem na internetu informace o Hirschovi a Ditě a porovnávala je s tím, jak jejich osudy zpracoval autor. Dita mi byla sympatická a obdivovala jsem její statečnou maminku, která stála své dceři po boku celou dobu a vyčerpaná zemřela teprve krátce po osvobození. Dita měla velké štěstí, že se mohla i v těch nejtěžších časech vracet "domů" a přestože jako každý teenager měla k chování matky výhrady, byly okamžiky, kdy ji nepoznávala a obdivovala ji za její statečnost. Ditě pomáhalo dobu, kterou strávila v Osvětimi přežít její "poslání knihovnice" a obdiv k Fredymu, který byl pro děti na bloku 31 něco jako bůh. I v prostředí lágru Dita zrála a poznávala, že lidé jsou jenom lidmi a jejich slabosti je nemohou zbavit obdivu z toho o co se snaží a čeho v životě dosáhli. Ocenila jsem dodatek s vylíčením osudů některých protagonistů knihy po válce i když zdaleka ne všech.
Neuvěřitelné, že knihu napsal Španěl, při čtení jsem měla pocit, že knihu musel napsat Čech. Za mě plných pět hvězd.

18.01.2017


Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné dětiSirotčinec slečny Peregrinové pro podivné dětiRansom Riggs

Knihu mi už dlouho doporučovala dcera a já jsem statečně odolávala, protože tento žánr nijak nemusím. Knihu jsem začala číst kvůli Čtenářské výzvě a musím říct, že toho nelituji. Kniha je obdivuhodně graficky zpracovaná, doplnění textu fotografiemi a dopisy je tím, co dělá knihu tak zvláštní a jedinečnou. K samotnému ději musím říct, že oproti většině čtenářů mě bavila část beze stvůr mnohem více, než ta akční část v poslední třetině. Tady bylo vidět, že cílovou skupinou měli být spíše mladší čtenáři. Nicméně závěr knihy mě zase chytil a knihu musím hodnotit kladně. Nejvíc oceňuji alegorii s druhou světovou válkou a židy.

19.07.2017


Sůl mořeSůl mořeRuta Sepetys

"Je pošetilé se domnívat že jsme mocnější než moře nebo nebe."

Další kniha od geniální autorky, která mě naprosto pohltila. Ze začátku jsem si musela zvykat na kratičké kapitoly, ale nakonec jsem knihu dočítala do tří hodin v noci. O ztroskotání lodi Wilhelm Gustloff jsem nic nevěděla a o Jantarové komnatě velmi málo, některé informace se ještě pokusím dohledat na internetu. Líbilo se mi, jak autorka propojila skutečné události s fikcí. Moji oblíbenou postavou byla Emilia - silná žena, či spíše ještě dívka, která se snažila vyrovnat s těžkými ranami osudu a za pomoci Rytíře se jí to nakonec podařilo. Největší záporák byl bezesporu zbabělý Alfred, na němž jsem neshledávala od začátku vůbec nic lidského, přestože i on byl jen produktem svojí doby.
Podle mého názoru kniha nedosahuje kvalit autorčiny prvotiny V šedých tónech, ale rozhodně zaujme všechny milovníky silných příběhů z nepříliš vzdálené historie.

14.02.2018


Klíč k minulostiKlíč k minulostiTatiana de Rosnay

Příběh Sarah a její rodiny odhaluje stinnou stránku francouzských dějin během 2. světové války, o níž mnoho lidí nemělo ani tušení. Jako první jsem viděla film, který mnou otřásl. Po několika letech jsem náhodou narazila na stejnojmennou knihu a osudy Sarah a jejího bratříčka nemohu dostat z hlavy. Dvě rodiny spojuje jeden pařížský byt a jedno děsivé tajemství, které se tam odehrálo...

01.05.2019


Modlitba za Černobyl – kronika budoucnostiModlitba za Černobyl – kronika budoucnostiSvětlana Alexandrovna Alexijevič

Life must go on!
Ve vzpomínkách těch, co zažili havárii Černobylu nebo přijeli dobrovolně i méně dobrovolně pomáhat při likvidaci katastrofy, se dozvídáme mnoho nejen o samotné tragédii, ale především o ruské duši. Vidíme, jak organizace záchrany lidí pokulhávala, jak nikdo pořádně nevěděl, co má dělat a hlavně se setkáváme se zatajováním skutečného nebezpečí. Mnoho lidí tak bylo (možná zbytečně) obětováno smrti. Kniha se nečte lehce, ale záměrem autorky nebylo předložit nám poutavé čtení, ale shromáždit výpovědi lidí, kteří se na likvidaci havárie podíleli. Můžeme si přečíst výpovědi opuštěných žen, kterým muži zemřeli na černobylskou nemoc, výpovědi žen s nemocnými dětmi, výpovědi tehdy mladých mužů, kteří havárii likvidovali i výpovědi lidí na vyšších postech. Havárie Černobylu ovlivnila život v Bělorusku paradoxně více než válka.
Já sama jsem výbuch zažila a vím, že veškeré ( a značně kusé) informace u nás jsme se dozvídali z vídeňské televize a ne od naší vlády. Ničivý rozsah tragédie byl socialistickými zeměmi bagatelizován a pravá skutečnost se začala velmi pomalu odkrývat až daleko po revoluci.
V zamořeném území v Bělorusku prý v současnosti žije cca 2000000 obyvatel.

07.12.2021


Vyhnání Gerty SchnirchVyhnání Gerty SchnirchKateřina Tučková

Příběh Gerty a ostatních německých žen žijících za války v Brně se řadí mezi příběhy, na které bychom chtěli zapomenout. Hrozné je, že po válce se obyčejní lidé chovali jako zvířata. Částečně proto, aby se pomstili za ztráty, které od Němců utrpěli, ale hlavně proto, že jim to bylo povoleno a nečekal je za to žádný trest. Nevím, jestli by Gertu čekal lepší osud, kdyby nezažila to, co zažila těsně po válce a co zažívala dalších 45 let. To nemůže vědět nikdo. Ono ani někteří Češi neměli v té době na růžích ustláno. Z knihy mám velmi rozporuplné pocity, ale jsem si jistá, že zločiny proti lidskosti u civilního obyvatelstva by neměly být nikdy promlčeny a měly by se připomínat. A to bez ohledu na to, kdo je obětí a kdo agresorem. Za to patří autorce díky.

20.06.2017


Rusko sužuje pandemieRusko sužuje pandemieJana Vagnerová

Podle obálky knihy bych nikdy nepředpokládala, že se nejedná o klasický apokalyptický thriller, jak je na přebalu uvedeno, ale o sondu do duše obyčejné ženy, matky a manželky v životu ohrožujících podmínkách. Mnohokrát jsem se při čtení ptala sama sebe, jak bych se na Anině místě chovala já sama. Co bych si přála a hlavně jak bych snášela neustálou přítomnost bývalé manželky mého muže s dítětem a lidí, kteří do doby, než krizová situace vypukla nebyly rozhodně mými blízkými přáteli a teď jsou těmi jedinými, se kterými budu nucena do konce života žít, pomáhat jim a spoléhat na ně. Za mně napínavé čtení a rozhodně bych se nebránila dalšímu pokračování osudů mých oblíbených postav.

29.12.2017


Života sladké hořkostiŽivota sladké hořkostiL. Baarová (pseudonym)

Domnívám se, že zároveň s otevřením hranic, pociťovala Lída Baarová nutnost představit se českému čtenáři v lichotivějším světle, než jak ji vykreslil ve své knize Škvorecký a než jaké bylo obecné povědomí o jejím osudu. Knihu psala v poměrně pokročilém věku, v období, kdy se mohla po mnoha letech vrátit do České republiky, což zcela logicky doprovázelo životní bilancování. Nezazlívám Lídě Baarové, že v této knize "prokličkovala" svou zásadní i když krátkou životní epizodou s Goebbelsem. Jak sama v knize několikrát zdůraznila, za všechno, čím se v životě provinila, ji osud krutě potrestal. Po přečtení knihy jsem se nemohla zbavit dojmu, že přes všechnu svou krásu a slávu nebyla Lída Baarová skutečně šťastná...

29.11.2019


Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčůSpolek přátel krásné literatury a bramborových koláčůMary Ann Shaffer

Knihu jsem četla asi před rokem ve zkrácené verzi a ještě jsem si trochu pamatovala děj (i když pouze mlhavě a nepřesně). Román mě zaujal tím, že je psán formou dopisů a přestože autorka píše o neradostných poválečných letech, dýchá z knihy pohoda a laskavý humor. Škoda, že se autorka jediného románu, který napsla až na "stará kolena" vydání nedožila. Jednou bych se ke knize ráda vrátila a přečetla si ji v angličtině...

28.03.2015


V šedých tónechV šedých tónechRuta Sepetys

Téma gulagů a koncentračních táborů je mi opravdu blízké. Mám ráda knihy podle skutečných událostí, ale v tomhle případě jsem ráda, že se nejedná o autobiografii nebo o román skutečné Liny a její rodiny. Přestože si uvědomuji, že se takové ( a mnohdy i horší) příběhy odehrávaly, byla jsem ráda, že Lina nemusela opravdu prožít to, co prožila a že se jedná o fiktivní postavu. Obdiv a úctu autorce.

07.07.2015


Gabra a Málinka 1. a 2. dílGabra a Málinka 1. a 2. dílAmálie Kutinová

Knížka mého dětství, pamatuji se, že jsem netrpělivě čekala na další díly a nemohla jsem se dočkat pokračování idylického života dvou sester, které se přes všechny nedobroty a schválnosti měly moc rády. Měla jsem radši energickou Gabru, ale Málinky mě někdy pro její naivitu bylo upřímně líto. Už se těším na "zopáknutí" dalších dvou dílů, abych si potom mohla přečíst i poslední dva, které v době normalizace už nemohly vyjít a já na pokračování osudu valašských "cérek" čekala marně.

01.02.2016


Smrt si říká EngelchenSmrt si říká EngelchenLadislav Mňačko

Kdysi ještě za komančů jsem viděla v brněnském kině Ponrepo tenhle film dokonce zakončený besedou s Elmarem Klosem a byl to pro mě neskutečný zážitek, který ve mně dozníval dlouhá léta. Tehdy jsem si řekla, že si přečtu i knihu, ale nakonec jsem se k tomu, přestože jsem ji měla doma, nikdy nedostala. Teď po letech mi začátek knihy připadal poněkud rozvláčný a říkala jsem si, že to je zřejmě dané dobou, ve které kniha vznikla. Ale to jsem pana Mňačka dost podcenila. Od druhé třetiny knihy jsem hledala každou volnou chvilku, kterou bych mohla strávit společně s Voloďou a jeho kamarády. Partyzáni tady nejsou jen stateční hrdinové, ale zároveň to jsou i obyčejní kluci se svými slabostmi, potřebami a tužbami a nikdo není neomylný, ani oni bohužel ne... Závěr knihy naprosto dokonalý. Už se těším, že se podívám znovu na film - jen doufám že mi to zase nebude trvat tolik dlouhých let, než se k tomu dostanu. Ale koukala jsem, že je film online ke shlédnutí:-) Knihu rozhodně všem doporučuji, přestože byla napsána v roce 1959, má určitě co říct dnešním čtenářům. Za mě 5 hvězd z 5. A pokud ji mají studenti dnes jako doporučenou četbu, bezezbytku tento výběr schvaluji.

10.02.2016


Jak se zbavit brýlíJak se zbavit brýlíMirzakarim Norbekov

Kniha, ke které se musíte pořád vracet. Určitě nehrozí, že na ní v knihovničce sedne prach:-)

02.08.2016


1 ...