Veveruška1992 komentáře u knih

Skvělá povídka, akorát jak jsem to poslouchala v rozhlase a už to byla asi třetí hra v krátké době, tak jsem to uhodla prakticky hned na začátku, což mi ale zážitek nepokazilo ani v nejmenším :)

3 12.08.2023

Tak tohle přesně je moje krevní skupina, s panem Satterthwaitem bychom si v mnohém notovali, a prolnutí jeho pozorovacího talentu a střízlivého úsudku s tajemstvím obklopujícím pana Quinna vytvořil koktejl, kde vsechno pro mě mělo ten správný poměr, jako člověk snažící se pochopit lidskou povahu jsem si přišla na své, psychologizující Agathu mám nejradši. Skvělý zážitek.

2 22.05.2023

Ne všechny ty lyričtější pasáže se skvěle četly, i když musím ocenit autorův smysl pro líčení přírody, ale mají tam svůj velký smysl, zachytit, jak řád přírody a roku plyne dál, bez ohledu na lidské radosti i utrpení.... hlavně ale jsem dostala v obou knihách vrchovatě toho, co jsem čekala, tedy lidských příběhů, z nichž mnohé byly dosti neveselé.... líbí se mi, jak Mrštík očividně měl rád všechny ty lidičky, nijak je neidealizuje, ale ani nijak přehnaně nemoralizuje, prostě ukazuje život, jak ho sám prožíval a viděl kolem sebe.... co se týče asi toho největšího příběhu v knize, tedy Cyrila Rybáře, ten mě tak podivně dojal a opět ukázal, jak je fortuny kolo vrtkavé...a Vrbčenina otrlost, ta až zaráží, i když díky skvělému nastínění charakteru nijak nepřekvapí..... kolem a kolem tahle výprava do Habrůvky stála za to, sama pocházím z moravské dědiny a nemůžu se ubránit dojmu, že i přes propast stovky let jsou některé věci stále stejné....

1 27.12.2022

Mě snad tahle kniha nadchla ještě víc než ten první díl... kolikrát jsem si i u Harryho Pottera říkala, jak asi žil po tom všem, co si z něho několik let dělali zbraň hromadného ničení a ten instantně šťastný život jsem nebaštila, a tady autorka tu deziluzi a rozboření dosavadních jistot pojala skvěle...i ten útěk do Ameriky, který měl právě zakrýt podle mě, že postavy vnitřně bezradně přešlapují na místě, což se někdy prostě v životě stává, že i přes horečnou aktivitu se vlastně člověk neposouvá nikam...moc se těším na další díl, doufám, že bude stejně nabitý jako tenhle

3 22.10.2022

Tolik jsem se na to těšila, "Optimisté" si mě sami vybrali v knihovně, když na mě zírali z police, a já si je pak musela koupit a přečetla je mockrát, a tak jsem byla šťastná, že se autor rozhodl k určitým postavám vrátit.....a tohle dílo chvílemi zase vrátilo to kouzlo, ale povětšinou jsem si prostě říkala proč je tam toho tolik? Připadalo mi to občas jako z rychlíku, tolik se toho nakouslo a pak rychle (ne)dopovědělo, aby se mohlo skončit jinam, autor neustále jenom všechno popisoval, i pocity a emoce svých postav, a to mnohdy dost povrchně, prostě nemohla jsem si pomoct, ale přestalo mi to připadat jako román, spíš místy jako dějepisná mikrohistorická studie, oni jako exponáty z akvária, se kterými jsem se sžívala jak přes tlusté sklo... nakonec se i z Michelových pasáží ke konci vytratila ich forma, což mě mrzelo, protože bych ráda znala až do konce jeho perspektivu, byla pro mě důležitá..... Prostě je to celé takové rozporuplné, nemělo to takovou katarzi, příběh Igora a Saši v Optimistech mě zdrtil, třeba na pochopení Viktora, jehož příběh by mohl vydat na román, jsem dostala tady pár stran a pomalu žádné vysvětlení, nečekám od děl, že mi všechno naservirují jak na podnose, ale aspoň nástin motivace přijít mohl....ale i tak jsem ráda, že jsem si to mohla přečíst, jen prostě méně je někdy opravdu více....3,5 z 5, zaokrouhleno nahoru pro Michela, Cécile, Louis a Igora...

5 09.10.2022

Neskutečně atmosferická krásná kniha, která dala vzniknout mj. neméně krásnému animovanému filmu a rovněž baletu v ND, na kterém jsem byla už dvakrát a klidně bych si to střihla znovu. Až tak působivý příběh to pro mě osobně je...asi nejvíc se mi vryly do duše pasáže s Tondou, opravdu moc hezky popsané nezištné a hluboké přátelství.

11 15.09.2022

Zajímavá a dost depresivní antologie povídek, která ukazuje, jak tenká je hranice mezi "zdravým rozumem" a "šílenstvím" a taky že někdy je zešílet ten největší projev lidskosti... To se ukazuje hlavně v povídkách Leonida Andrejeva, ty na mě udělaly asi největší dojem, Červený smích jako by předpovídal děsivá jatka světových válek, silná povídka, Propast nemá sice takový přesah, ale je neskutečně mrazivá srážkou mladické bezstarostnosti a klidu s drsnou realitou.... ostatní povídky rovněž stály za přečtení, obecně bych se obešla bez fantaskních námětů, čistě v líčení psychologie je totiž jejich největší síla...

7 02.04.2022

P.S. Někdy kroutím hlavou, jak si někteří myslí, že člověk píše jen proto, že musí někoho posadit na zadek, šokovat, říkat mu dosud nezjevené pravdy, které by nikdo jiný nevymyslel... To je teda pitomost.....

4 25.03.2022

Klobouk dolů autorce, za odvahu v mnoha rovinách...pro mě neskutečně silný čtenářský zážitek, mix vědomí, že jde o odžitou zkušenost, du formy, která to celé ještě umocnila, protože učinila z člověka součástí dění, a devadesátek, kdy i já jsem vyrůstala (ještě že možná v malém městě, ale i to člověka poznamená, jen zase jinak, každopádně rozumím na 2000% té touze se nepřizpůsobit) na mě dolehl silou ocelové pěsti, která mi sevřela útroby... musím říct, že jsem strašlivě rozpolcená, už od doby, co jsem viděla různé dokumenty, třeba o Poluninovi atd., na jednu stranu strašně obdivuju umění těch, co se věnují baletu, krasobruslení, gymnastice atd., kdo povýší cvičení na něco nádherného a neuchopitelného, když se dívám, zapomínám dýchat.... na druhou stranu je hrozné, že když začínáte tak mladí, když nemáte žádnou představu o životě, o tom, co opravdu chcete, nemáte šanci se z toho vymanit, reflektovat se z vnějšku, nevíte, jestli touha po kariéře bylo přání vaše nebo rodičů a blízkých, už jenom jedete (a nemusí se to týkat jen sportu, ale tam je to umocněno tím, že se musí začít opravdu brzy)...navíc tělo propůjčuje špičkovou výkonnost jen na čas, tak se driluje, schránka vydrží hodně, ale duše je křehká, a zapomíná se, že s duší tu člověk bude i dál a když se rozbije, těžko se dá slepit... Je hrozné, že si hrajeme na civilizaci a přitom v chování k lidem a pochopení se navzájem nejsme snad o píď blíž, přála bych si, aby třeba ti, kdo učí a vedou, jen nekárali a nehledali chyby, nezraňovali a nesnažili se člověka zlomit a asimilovat, ale
motivovali, předávali lásku a radost, pochopení a ocenění.... upřímný dík těm, kdo to dokážou... až příště budu koukat nebo sedět v divadle, budu na to myslet a doufat, že ti, kdo tančí nebo bruslí atd cítí radost z toho, co dělají....

9 25.03.2022

Nádherná knížka, kterou máme v knihovně z dob mamčina dětství, ke mně se nějak ale dostala až teď ve věku 28 let (myslím ale, že na tom nesejde), a příběh mě rozesmutnil a zahřál zároveň... občas by bylo hezké se v době zmatků s nedorozumění moct dostat na chvíli mimo svůj čas a moct načerpat zkušenost, získat jiný pohled... knížky nám to občas můžou trochu nahradit, ale nakonec stejně musíme všechno rozseknout s tím, co víme teď a tady a poučit se z chyb až potom...moc pěkné a zajímavé knížky tu vyšly v překladu, těším se, až se ke knížce jednou dostanou mé děti, zatím ji budu opatrovat :)

9 07.12.2020

Neskutečně mě mrzí, že se už tohle dílo nikdy nebude dopsáno, že už nikdy nenahlédneme do hlav nových i už známých postav, že už se nedozvíme, jak se dal s životem prala kurážná Štěpánka (díky aspoň za to shrnutí, které něco naznačuje), jak se odrazila válka v tváři městečka i Vejrychovska, prostě zůstává pocit, že ještě mnoho mohlo a mělo být vyřčeno a najednou prázdno...ale i to, co máme možnost si nakonec přečíst v souvislé podobě mě dost vtáhlo a přišlo mi poutavé a věrohodné, postavy byly propracované a přece jenom s prostředím našich vojáků za první světové války se třeba já nesetkávám v naší literatuře zas tak často, pořád mi přijde neskutečné, kolika mužům a klukům musela obrátit život naruby, nakolik změnila ty, kdo měli to štěstí a vrátili se víceméně v jednom kuse.... některé okamžiky, třeba se Šléglem a Pavlíkem před odchodem do pole, mi přišly vysloveně dojemné.... líbí se mi, že Havlíčkovy postavy jsou plastické, nejednoznačné, že Vám můžou přijít odpudivé a přesto se neubráníte i určité míře soucitu.... skončím, jak jsem začala, lítostí, že už další stránky a osudy nepřibudou, ale taky s díky za obohacení.

4 07.10.2020

Už je to pár dní, co jsem příběh dočetla a pořád na něj musím myslet.... nějak to teď přišlo, že jsem si chtěla přečíst trochu něco jiného, z jiné doby a v jiné době psané (nějak mám totiž pocit, že v mnoha dnešních knihách o minulosti se spíš píše o dnešku....),a tak jsem sáhla po Havlíčkovi a čtu, příběh za příběhem.... nádherný jazyk, a ten styl je jedinečný, dokáže vtáhnout a a přiblížit, postavy a jejich rozličné povahy, dobu a život, tak jak plyne, bez přikrášlování, s dobrým i špatným, uvěřitelně. Nejvíc se mě zatím dotkly životní osudy lidí spjatých s příběhem Petrolejových lamp, a tady Synáčkův příběh, plný nečekaných zvratů, mě dojal, seznámit člověka na tak malém prostoru s postavou do té míry, že Vám na ní začne záležet, je mistrovství. I přes propast času nedá práci se k postavám přiblížit. Určitě doporučuji všem, kdo máte rádi příběhy, kde se nic neservíruje na první dobrou, nic není černobílé a jak se zdá. Není jasné, co si z této a dalších knih Havlíčka kdo vezme, ale každopádně dostanete dobrý příběh, a to není samozřejmost.

9 06.10.2020

Přečteno v zápětí po knize první a den je rázem o něčem jiném :) tohle se nemůže omrzet v žádném věku, tolik lásky a pochopení bych přála každému...moc se těším na další knihu, tahle byla skvělá, autorka musí být romantik a to se mi líbí :))

5 27.01.2020

Nemůžu se přestat usmívat... :))

4 27.01.2020

Miroslav Macháček jako herec a režisér mi nějak učaroval už před drahnou dobou, v každé své roli byl nesmírně přesvědčivý a autentický a taky mi přišlo, že se pohybuje až na hraně, že už není kam dál jít, jako když napinate strunku k prasknutí, a v očích vždycky ten neklid, ....zrovna jsem se dívala na Dobré holuby a pak si vzpomněla na tuhle knihu, kterou jsem si už kolikrát chtěla přečíst a teď na to byl ten čas.... líbila se mi ta autentičnost, i to, že psal víc o sobě a lidech než době, ta tam je stejně v pozadí až dost... snad by mu nevadilo, že to někdo čte, pro mě to byla příležitost mu víc porozumět a jsem za ni ráda...

9 27.10.2019

"Krutě a nesmyslně naloží svět s těmi, kteří se mu protiví. On sám, on jediný stanoví svoje vlastní zákony a běda těm, kteří se odváží jít vlastní cestou, kteří věrni své vlastní osobnosti a individualitě kráčejí svobodně a nestarají se o tradici, o dědictví po předcích a konvenci. Neboť opravdu, tradice je základním kamenem v licoměrně vybudovaném chrámu naší podvodné a sobecké civilisace.

A kdož by padl na ten kámen, rozrazí se: a na kohož upadne, toho setře."

Oscar a jeho pozdní tvorba....jakkoliv miluji jeho sarkasmus a ostrovtip, tak jsou to jeho dopisy a zpovědi, co se mi nesmazatelně zarylo pod kůži a otisklo do srdce...

Další moc krásná kniha ze života mojí milé hrdinky, statečného kapitána Málinky (jak byla nazvána v jedné z předchozích knížek)...knížka je poměrně vážná, ale to není dáno jen dobou, která byla těžká, ale právě také povahou Málinky, která hledí na svět moudře a vážně, a bere vážně i své poslání, které si vyvolila....její srdíčko a mysl jsou tak čisté, že si lidé ani kolikrát nemůžou uvědomit, jak ji zraňují svými řečmi, měla jsem velkou radost, že nakonec k sobě dostala takového člověka, který to dokázal docenit (hezký byl i popis vztahů s ostatními z lékárny)....potěšilo i setkání se starými známými, hlavně s Gabrou, která ač už pak vdaná paní, neztratila nic ze své bezstarostné mysli, doufám, že pak všichni zůstali v kontaktu, protože jestli něco Málinka určitě potřebovala k životu, byl to právě Gabřin nadhled....celkově milá knížka...

7 11.06.2019

Jedna z nejzamilovanějších knížek dětství....

1 10.06.2019

Něco mi tam chybělo, ale i tak to je skvělý životopis, který se snaží trochu poodkrýt oponu dělící pódium, potažmo mediální image, a skutečného člověka..... nevím, nakolik je to vlastně vůbec možné, zvlášť u člověka, který tak nerad o sobě mluvil a který tak úžasně mrazivě nazpíval The Great Pretender (náhoda??) ale tohle mi přišlo jako dobrý a poctivě odvedený pokus, není tam žádný patos ani sklony k hysterickému zbožňování, žádné pachtění se za senzací, takže zájemcům o to dozvědět se něco z života jednoho z největších zpěváků a showmanů všech dob, potažmo ze zákulisí Queen, určitě doporučuji.

https://www.youtube.com/watch?v=44eEOAEC5z8&ab_channel=FreddieMercurySolo

7 23.02.2019

Zajímavé pohádky, jako nadšený divák "nedělních pohádek" jsem konečně zjistila, kde vzali tvůrci předlohu např. k mému zamilovanému princi Chocholoušovi, Krásce a zvířeti, A nebojíš se, princezničko atd....místy je sice zejména u paní d'Aulnoy znatelná určitá dvorská manýra daná dobou, ale když si to odmyslíme, zůstávají nadčasové, krásným jazykem psané (poklona i překladateli) příběhy plné fantazie, kde hrdinové musí překonat nejedno příkoří a nástrahu, ale, jak už to bývá, jejich odvaha o dobré srdce jsou nakonec odměněny a zlo potrestáno, a co víc si od pohádek přát :)

4 09.02.2019