Veve721 komentáře u knih

Popravdě... Začátek byl tak překvapivě slabý, až jsem se sama sebe ptala, jestli tuhle knížku opravdu napsala ta úžasná S.J. Maas. Hned od prvních vět je čtenář vhozen do děje a autorka ho okamžitě zasype desítkami názvů ulic, městských částí, vedlejších postav i politických uskupení a to bez jakékoliv snahy usnadnit orientaci v příběhu. Hlavní hrdinka Bryce mi byla neskutečně nesympatická svými drogovými excesy a nadutostí. Navíc docházelo k častému opakování stejných informací, vedoucím až k umělému natahování děje. (Například zkuste spočítat, kolikrát je zmíněno, že čarodějka Jesiba umí měnit lidi ve zvířata. Hodněkrát. Stejně jako to, že si Bryce neustále šouchá nohu, protože ji bolí...)

Ale nemůžu říct, že by mě Rod zeme a krvi vůbec nezaujal - líbilo se mi pozadí moderního světa, kde magičtí tvorové žijí v přítomnosti lidí a magie jde ruku v ruce s technikou. Jako pozitivum vnímám také kapku detektivky, kterou Maas překročila hranici fantasy. Navíc, po slabším začátku už to bylo jen lepší a lepší. Z Bryce se po tragické smrti kamarádky stala úplně jiná osoba. Nová Bryce mi byla mnohem sympatičtější a i přes její protivně vzpurnou povahu mi brzy přirostla k srdci. Stejně jako padlý anděl Hunt. Zhruba někde za polovinou knihy jsem stále vnímala jisté nedostatky, pak ale přišla poslední třetina, díky které jsem přehodnotila vše, co jsem si o knížce do té chvíle myslela. Závěrečná část byla dechberoucí, epická a naprosto neskutečná. ❤️ Nedalo se odtrhnout, dokud jsem nedočetla. Konec vás prostě donutí odignorovat slabá místa zbytečně ukecané úvodní třetiny.

Jako celek hodnotím nadprůměrně - S.J. Maas prostě umí psát epické fantasy, nad kterými budete ponocovat celou noc.

1 09.01.2021

Jde o skvělé fantasy dílo, které je právem nutností pro každého fanouška tohoto žánru. Autor má skvělý styl psaní, úžasně sarkastický smysl pro humor a postavy jsou po stránce charakteru výborně vystavené.

Jenže jde "jen" o soubor povídek, z čehož pro mě plynou i určitě nedostatky. Od povídek nelze čekat nějaký velký dějový posun (i když se autor opravdu snažil a vytěžil možnosti na maximum). Zároveň lze vnímat jakousi obsahovou nevyváženost, kdy některé povídky jsou naprosto dokonalé (např. o zlodějské Sněhurce či o sprostému čertovi), jiné jsou však o něco slabší (příliš mě nebavily výplňové intermezza o Nenneke, které slouží jen jako pojivo povídek)...

Andrzej Sapkowski je skvělý spisovatel, který umí i sbírku povídek posunout o level výš. Na druhou stranu jsou to pořád jen povídky, takže některé se čtenáři budou líbit více a jiné méně. Já si našla svoje favority, no i ty méně oblíbené jsem s chutí přečetla a ráda se k nim ještě v budoucnu vrátím. Přesto u mě povídky nikdy nedokážou překonat komplexní příběh s komplikovaněji vystavěnou zápletkou. Proto se těším na další díly, od kterých mám velmi vysoká očekávání. Jsem si jistá, že série Zaklínač mě ještě má čím ohromit.

9 01.01.2021

Bonusová novelka k sérii Dvorů skvělé doplňuje původní trilogii. Jde o uzounkou knížečku, jejíž děj se zaměřuje na události po finální bitvě. Obyvatelé nočního dvora se snaží vzpamatovat ze ztrát, které ve válce utrpěli a zároveň se připravit na blížící se slavnosti zimního slunovratu. Feyre s Rhysandem a přáteli pracují na obnově města a ve volném čase hledají vhodné dárky pro své milované...

Od dvousetstranové novely nemůžeme očekávát žádné ohromující posuny v ději - jde opravdu jen o takový vánoční dáreček pro fanoušky, který staví spíše na atmosféře a interních pocitech postav. Mimochodem je fajn, že se kromě Feyre dostaneme do hlavy také Rhysovi, Cassienovi, Mori či Nestě (i když zrovna tu bych klidně oželela, protože mi je díl od dílů více nesympatická). Zároveň jsou čtenáři jemně načrtnuty budoucí problémy, kterým se budou muset hrdinové ve čtvrtém dílu postavit. Odpovědi na tyto otázky je samozřejmě marné v této knížce hledat - musíme si počkat... Chápu tedy, co mnozí recenzenti kritizovali, ale já se k nim nepřidám, protože jsem dostala přesně to, co jsem očekávala...

Pokud máte rádi 20 minutové vánoční minifilmy jako Shrekoleda, Vánoce v Ledovém království atd., tak vás potěší i tento bonbónek. Podle mě dokonalé čtení pro období vánočních svátků.

1 30.12.2020

Ach! Tahle série je prostě naprosto totálně boží! ❤️ Běžně mě bitvy ve fantasy světech moc neberou - připadají mi nepřehledné, ztrácím se v nich a celkově mě příliš nebaví věnovat moc času tomu, kdo kde koho píchl mečem nebo čí armáda se přesunula na novou pozici... Sarah J. Maas mi ale opět dokázala, že ona dokáže napsat čtivě úplně cokoliv. Finální bitva byla dechberoucí.

Mínusem pro mě ale byly zbylé dvě sestry, které dostaly až příliš mnoho prostoru, což je bohužel v jejich případě spíš na škodu. Nesnáším ukňouranou rozmazlenou Elain a panovačnou mrchu Nestu. Ač mi ale Nesta s Elain neskutečně pily krev, beru je jako součást příběhu. Bodík dolů však musím dát za Feiřino změkčilé jednání s nimi, které bylo vážně k vzteku. To je však jediná drobnost, kterou lze vytknout...

Líbilo se mi využití starých známých tváří, jako Rezbára kostí či Tkáčky, líbily se mi i nové postavy strašidelné Bryaxis nebo Heliona. A pak samozřejmě úžasný Rhysand, který nikdy nezklame...❤️ Finální bitva byla prostě epická a zároveň úctyhodným uzavřením jedné kapitoly Prythianu. Doufám, že se do něj budu moct co nejdříve vrátit s dalším dílem (i když bude o protivné Nestě)...

1 30.12.2020

Už nikdy nebudu při pohledu na žloutkově věnečky vidět jen věnečky...

Tahle knížka je prostě výjimečná a naprosto chápu, proč se tolika lidem vryla pod kůži. Pro mě byla o to silnějším zážitkem, že jsem ji dočítala den před zájezdem do Osvětimi, kam jsme se šli s mamkou podívat. Strašlivé místo, které budu mít už navždy propojené s touto knížkou, protože se mi obojí neskutečným způsobem obtisklo do duše i paměti. Rozhodně doporučuju si "Hanu" přečíst, ať už máte rádi válečnou tématiku nebo ne, protože nabízí mnohem víc než jen to... Je to tragický příběh ženy, kterou osud donutil přihlížet smrti všech, které kdy milovala. Opravdu nezapomenutelné dílo protkané emocemi.

26 27.12.2020

Detektiv Robert Hunter a jeho parťák Carlos Garcia jsou opět na stopě brutálnímu sériovému vrahovi, který staví své oběti tváří v tvář jejich největšímu strachu. Nechci moc spoilerovat, ale už z první obětí (kněze s useknutou hlavou, kterou vrah nahradil hlavou psa) je jasné, že tohle bude opravdu jízda. A taky byla. ❤️

Ani rok po přečtení prvního dílu mě Carterův styl psaní neomrzel, právě naopak. Autor má úžasný cit pro detail i pro práci s charaktery, nešetří vedlejšími postavami, úžasnými popisy a nevyhýbá se krvi ani brutálním scénám (což je pro mě jako pro fanouška filmů Saw jen další plus). A závěr? Nepředvídatelný a překvapivý. Zbožňuju Chrise Cartera!

Pokud jste fanouškem krimi thrillerů, nebojíte se krve, useknutých hlav a nechutných popálenin, tak po téhle knížce rozhodně stáhněte. Má to svůj důvod, že je Carter často označovány za mistra svého žánru. Je perfektní!

17 26.12.2020

Po překvapení, kterým pro mě byl první díl série "Znovu", jsem se okamžitě vrhla po pokračování, ale asi jsem měla od postavy Dawn větší očekávání, protože očima Allie z prvního dílu vypadala naprosto úžasně. Byla jsem prostě lehce zklamaná, když jsem se Dawn mohla podívat do hlavy a viděla tam všechnu tu nejistotu, sebemrskačství a naprostou absencí sebevědomí. Těšila jsem se na úplně jiný profil osobnosti - pestřejší, barevnější, nevím... Postrádala jsem Alliin optimismus a radost z maličkostí. Dawn na mě byla paradoxně až příliš depresivní, což jsem při její lásce k neonovým barvám a třpytkám vůbec nečekala. Tím ale nechci říct, že by byla knížka zlá, to teda nebyla. Opravdu mě bavila a jen potvrdila, že Mona Kasten prostě psát umí. Jen si mě Dawn jako vypravěčka nedokázala získat tolik, jako její kamarádka z prvního dílu. Navíc mi extrémně vadily výrazy, které hlavní hrdinka používala při popisování sexuálních scén (štěrbinka, jeho pýcha, to jako vážně?).

Přesto jde o jednu z nejlepších romanťáren, které jsem kdy četla a už teď vím, ze série zaujme trvalé místo v mé knihovničce, přestože první díl je stále mým favoritem. A Spencer sám stačí na to, aby knížka dostala čtyři hvězdičky - o takovém úžasném pohodovém chlapovi musí snít každá žena...

3 21.12.2020

Pohled na obálku knížky vyvolá dojem hrdinské fantasy na styl Barbara Conana a po dočtení můžu konstatovat, že v tomto případě byl první dojem zcela správný. Kdyby se mi někdo pokoušel tvrdit, že jde o doplňkovou knížku série o Conanovi, nejspíš bych mu to na drobný okamžik i uvěřila, protože hlavní hrdina Jon je podobný nepřemožitelný silák, kterého nepokoří ani hektolitry krve, kterou při svých dobrodružstvích ztratil, ani několikanásobná převaha nepřátel.

Zhodnocení bylo poměrně tvrdým oříškem. Přemýšlela jsem nad třemi, čtyřmi, dokonce i pěti hvězdičkami, protože mě čtení opravdu bavilo, ale na druhou stranu vidím i prostor pro budoucí vylepšení. Styl psaní se mi líbil, dýchala z něj atmosféra poctivých dobrodružných fantasy legend, ke kterým Vítr z hor jasně směřuje. Oceňuji pokus o navrácení se k tak trochu "retro" hrdinům pro pořádné chlapáky. Zároveň je ale místy cítit, že jde o autorovu prvotinu - naprosto dokonalé akční scény s cákající krví a useknutými končetinami lítajícími vzduchem (které jsou zjevně Andyho silnou stránkou) se střídají s příšerně naivní romantickou linkou. Obzvlášť v případě Ya-Nina bratra Sala a jeho dívky. Jednu lásku na první pohled dokážu strávit, ale osudově se zamilovat po dialogu na půl strany vyznívá vážně nedůvěryhodně. Taky bych ubrala kurzívy i citoslovcí (Pcháá, Cháá,...) a dala bych si bacha na opakování informací. Ale jelikož bych si rozhodně ráda přečetla pokračování Jonova příběhu, hodnotím knížku 4 hvězdičkami jako motivaci pro autora vydat druhý díl, na který se už teď moc těším.

7 08.12.2020

Hlavní hrdinka Ellie mi byla vážně sympatická. Studium na vysoké škole bylo jediným možným únikem před snobskou panovačnou matkou, která ovládala každou sekundu života své dcery, včetně jejího oblečení, účesu či jídelníčku. Ellie touží život ve zlaté klícce zanechat daleko za sebou a najít si nový domov, který bude úplným protikladem rodného Denveru - plný sladkých vůní, světýlek a volnosti. Potetovaný spolubydlící Kaden do jejího plánu skvěle zapadá, i když bydlení s ním rozhodně není lehkým úkolem.

Musím vyzdvihnout, jak autorka pracovala s nedostatky hlavních hrdinů, které by mi jindy lezly na nervy, tady ale tvořily neodlučitelnou součást charakteru, bez kterých by postavy nebyly tak uvěřitelné. Mluvím například o Elliině neustálem bulení a přecitlivělosti nebo o Kadenově bručounství. Perfektně se to hodilo k jejich věku, životním osudům i k jejich vztahu, který byl zčásti vybudovaný právě na jejich věčném dohadování. Co by jindy bylo neskutečně otravné, tady mě překvapivě bavilo, a to jen díky svěžímu stylu autorky. Už se moc těším na druhý díl.

5 17.11.2020

(SPOILER) První díl pro mě byl obrovským překvapením - skrytým klenotem, porovnatelným s legendárním Harrym Potterem. O to víc mě udivuje, že jsem o sérii Shannon Messenger neslyšela ani slovo, dokud se o překlad nezačalo zajímat mladičké nakladatelství Ocelot. A udělalo sakra dobrý tah! Už první díl mi naprosto vyrazil dech svou neodolatelnou magickou atmosférou a když jsem se dozvěděla, že se dočkáme české verze i druhého dílu, upřímně jsem se zaradovala.❤️ Přestože dávno nezapadám mezi věkovou kategorii, které je série přednostně určena, rozhodně nejde o knížku pro děti, která nemá co nabídnout i ostřílenějším čtenářům. Právě naopak. Stejně jako první, i druhý díl je kouzelným výletem do fantasy světa plného dobrodružství, síly přátelství a blýskavých zámků, který vás vtáhne a nepustí.

Sophie s kamarádem Dexem se snaží vyrovnat s následky únosu. Zatímco únosce se stále nedaří najít, na elfí svět padá stín strachu a paniky. Pohnutky tajemné organizace Černá labuť nejsou jasné, přestože Sophii zachránili. Akorát, že od té doby trpí příšernými bolestmi hlavy. Nakonec je asi vedlejší, zda Černé labuti důvěřuje či ne, bez jejich pomoci se neobejde... Navíc se blíží začátek dalšího školního roku, který naší hlavní hrdince pořádně zkomplikuje život. Jako by už tak nebyl plný výzev. Má za úkol například výcvik tvrdohlavého třpytivého křídlorožce, který s ní dokáže komunikovat a který byl donedávna pokládány za vyhynulého.

Hodnocení: ⭐⭐⭐⭐⭐
Nemám absolutně co vytknout. Druhý díl nešlape v chodníčku většiny druhých dílů, které jsou jen slabějším bráškou pojícím první a třetí díl. Vůbec. Exillium je naprostá dokonalost plná stříbřitých křídlorožců, magie, elfů a tajných spolků. Hlavní hrdinka je odvážná, milá a okamžitě si vás získá, stejně jako její kamarádi a rodina. Nemůžu se dočkat třetího dílu. Nepochybuju, že bude stejně úžasný jako tyto dva, které jsem měla tu radost si přečíst.

1 11.11.2020

Nejsem romantická dušička a ženskou literaturu povětšinou obcházím širokým obloukem. U slovenské spisovatelky Márie Blšákovej ale vždy ráda udělám výjimku. Její hrdinky jsou prostě skvělé ženské - silné, sarkastické, vtipné a bojovné. Přesně taková je Ema. Přestože jí hráblo (jak svůj stav sama nazývá), její zápisky paradoxně vůbec nepůsobí smutně či sebelítostivě. Právě naopak. "Zkrátka mi hráblo" ukazuje cestu ženy se zlomeným srdcem a pošramocenou duší, která bojuje se svými vnitřními démony a postupně jim nakopává zadek. Emina "poznání dne", kterými uzavírala každý zápisek v deníku, by sama o sobě vystačila na zařazení do oboru motivační literatury pro milovníky sarkasmu. Spoustu z nich ještě dlouho nevymažu z paměti. A přestože má své zlozvyky, Ema je pro mě prototypem ukázkového ženského charakteru, jaký jsem u spousty knižních hrdinek postrádala. Představuju si Edwarda Cullena nebo Christiana Graye, jak mají za svoji polovičku zlatíčko Emu a při té představě se příšerně směju. To by byla jiná jízda!

Já četla český překlad. Kvůli nedostatkům v korektuře u tohoto vydání, musím doporučit původní slovenskou verzi, i když drzá tvrdá čeština Emě strašlivě slušela. Bohužel extrémní množství gramatických hrubek, překlepů a hlavně nezvládnutý překlad ze slovenčiny na mě místy působil dost rušivě, což je škoda, protože obsahová stránka příběhu je naprostá špička žánru. Dlouho jsem se takhle nebavila u knížky, kde nemají hrdinové špičaté uši nebo křídla.

Že Mária Blšáková umí psát jsem zjistila už u "Anny a Šarloty", ale Ema se přes laťku překulila s lahví vína v ruce a dokázala mi, že má paní autorka i další esa v rukávu. Rozhodně mám ještě větší chuť na další knížky z jejího repertoáru. Druhý díl čeká v knihovničce a vzhledem k otevřenému konci mě láká po něm sáhnout okamžitě - už teď vím, že nebudu zklamaná.

2 25.10.2020

"Navždycky" se poslední měsíce dostalo na výsluní skrz masivní propagaci ze strany Humbook teamu a Albatrosmedia. To samozřejmě není nic podivného, když přihlédneme k faktu, že je s autorkou pojí profesní vztahy. Na druhou stranu to vyvolává otázku, zda v tomto případě nejde spíš o protekční dílko, které by se za jiných okolností ztratilo mezi tucty podobnými výtvory. Už po přečtení ukázky jsem si pomyslela, že nepůjde o žádný skvost, no i tak jsem dala knížce šanci. Nikdy totiž nekritizuju nic, co bych komplet celé nepřečetla - vždy doufám, že mezi stránkami něco pozitivního přeci jen najdu. Tady ale musím trvat na svém prvotním dojmu. Knížka je velmi podprůměrná, postrádající jakoukoliv literární hodnotu. Děj je plytký, bez nápadu, opakující klasická klišé romanťáren a nejhorší je fakt, že postrádá vtip. Od knížky, která se tváří být vtipná bych očekávala víc, než jen průpovídky o vydloubávání očí, uřezávání malíčků, vraždění koťátek a podobné hovadiny.

Hlavní hrdinka je samostatná kapitola. Jaká je tady Mei?
-hovado (plivat komukoliv do hrnku je prostě fuj)
-pažravá (taky mám ráda čokoládu, ale je minimálně slušné se o ní podělit s maminkou)
-děsně dětinská (kolik té holce vlastně má být?)
-drzá (jen nevycválaný spratek si může troufnout na to, aby křičel po svém učiteli za to, že se s ní rozešel kluk)
-zahleděná do sebe (jak může někdo dva roky sedět v lavici s kamarádkou, o které absolutně nic neví?)
-sobecká (která holka závidí svému klukovi, že dostal z písemky lepší známku než ona?)
-vůbec ne vtipná (i když se nám autorka velmi síleně snaží vnutit opak)

Nebudu tvrdit, že jsem se vůbec nezasmála. Samozřejmě, že se našlo pár vtipů, které se vydařily. To však nic nemění na tom, že mi hlavní hrdinka byla tak neskutečně nesympatická, že jsem při čtení doslova trpěla. Upřímně se divím, jak se s takovým nesnesitelným sobcem mohl na konci knížky ještě někdo bavit. Ach bože, takhle mě už dlouho knižní postava nevytáčela.

"Navždycky" si mě vůbec nezískalo. Od zaměstnankyně vydavatelství bych očekávala víc. Laťka je nastavena vysoko - v dnešní době existuje tolik talentovaných lidí, kteří se snaží prosadit svou literární tvorbu. Bohužel mnohým takovým se jejich sen nesplní, přestože mají talent od Boha, zatímco jiným stačí znát správné lidi, aby jim vydali jejich podprůměrný výtvor sesmolený za 2 měsíce. Je to naprostý výsměch všem spisovatelům, kteří nad psaním stráví někdy i roky tvrdé práce, aby jejich "dítě" bylo naprosto perfektní.

Ale dost filozofování, pojďme k mému hodnocení. Nikoho zřejmě nepřekvapí, že bude nízké. Kdyby nešlo o člověka od knih, kdyby propagace neslibovala hory-doly, kdyby se autorka nepyšnila pouhými 2 měsíci práce, tak bych možná byla mírnější. Ale třeba zohlednit to, že měla bonus do začátku oproti jiným, a i tak ho nevyužila. Dávám nejnižší možné hodnocení ⭐ a doporučuji neztrácet drahocenný čas s touhle knihou. Pokud romantika, doporučuju Jane Austen a její Pýchu a předsudek. Tam nikdo nemluví o vraždění koťátek, jazyk je krásný, košatý a hlavní hrdinka svéhlavá i vtipná. U Mei z "Navždycky" musím citovat její vlastní slova: "Jsem trapná, jsem trapná, jsem trapná." Bohužel má pravdu. A jsem si jistá tím, že po této knížce už podruhé nesáhnu. Nikdycky.

(Trochu se obávám, aby mi po zveřejnění recenze taky někdo nenaflustal do čaje...)

"Kapitoly o právech zvířat" jsou nefalšovanou odbornou literaturou, která jde pořádně do hloubky, takže na ni musíte mít čas a náladu. Přesto jde o velmi zajímavé dílo, obzvlášť pokud vás zajímá oblast legislativy. Já právo studovala ještě předtím, než jsem se dala na filozofii, takže mi připadá, jako by tuhle knížku někdo sestavil a vydal přímo pro mě. Neocenitelný zdroj k závěrečné práci na téma práv zvířat. Pokud hledáte odbornou literaturu zaměřenou na toto téma, tohoto 800 stranového macka byste rozhodně neměli minout. Připravte se ale na velmi dlouhé čtení.

(Knížka se mi natolik líbila, že jsem si ji po dopsání práce pořídila domů a zařadila do knihovničky.)

2 14.06.2020

Astronautka Astrid je zcela jistě dílo, které by si měl správný milovník zvířat přečíst, pokud má zájem dozvědět se víc o různých pohledech na práva zvířat. Já ji využila jako jeden ze zdrojů k bakalářské práci, ale určitě ji lze číst jen tak pro radost. Jde o knížku se snesitelným počtem stran, která je napsána dostatečně stravitelně na to, aby ji zvládli i nefilozofové. Osobně mě vážně bavila. ❤️

1 14.06.2020

"Třpytící se město" mělo vše, co od dobré knížky očekávám. Charismatické hlavní hrdiny, kteří ale nejsou přehnaně dokonalí. Zajímavý svět, který mě bavilo poznávat. Vtipné dialogy, nad kterými jsem se dobře pobavila, ale taky spoustu akce. A nesmím opomenout ani velmi pěkně vystavěnou romantickou linku - láska tu nebyla prvoplánová, ani přehnaně posouvána do popředí na úkor akce. Dokázala jsem se do pocitů hlavní hrdinky vcítit a chápala jsem její vztek, smutek, i to, co se ji líbilo nebo nelíbilo na Thomasovi. Osobně mi byla sympatická i její rozmazlená drzost a nezlomnost. Vždy jsem milovala hrdinky nešetřící sarkasmem a v Leině případě ho schvaluji ještě o to víc, když jí byl vnucený takový panovačný trouba. :-D Nenapadá mě ani jedna věc, kterou bych autorce vytkla, knížka mě ohromně bavila.

Od doby, kdy jsem začala věnovat více času tuzemské tvorbě jsem doufala, že narazím na českého autora, který mi vyrazí dech. Konečně se to podařilo. Lea Honor byla láska na první pohled a zůstala jí i po dočtení. Za mě překonala i všemi milovanou Sarah J. Maas, ale počkám si na další díly obou sérií, abych mohla spravedlivě posoudit, kdo můj "fantasy duel" vyhraje. Zatím ale Lea pořádně nakopává Feyřin zadek... ????

9 18.05.2020

Útlá knížečka přednostně určená mladšímu publiku. Starší čtenáři by mohli vytýkat přílišnou strohost, ale přihlédneme-li k tomu, kdo má být cílovou skupinou, tak je to podle mě v pořádku. Obsah není podaný nijak infantilně, jsou zde základní informace o Picassově dětství i událostech, které ovlivnily jeho tvorbu. Ilustrace skvěle doplňují text a jsou největším důvodem ke koupi - když už dětská knížka o malíři, tak očekávám i nějakou úroveň estetické stránky, což tu bezpochyby je. Oceňuji časovou osu na konci knížky, kde jsou shrnuty všechny významné životní mylníky i posuny v uměleckém směru. Možná by bylo fajn, kdyby autor ještě přidal galerii Picassových nejvýznamnějších děl, potom bych možná uvažovala i nad více hvězdičkami. Každopádně knížku určitě doporučuju všem rodičům, kteří hledají pro své zvídavé dítka pěknou dětskou knížku, která obohatí i po intelektuální stránce... :)

16.01.2020

Přestože mojí největší láskou navždy zůstane "Dcera kostí a dýmu", druhý díl "Snílka" obstál ve velmi nelehkém boji na výbornou. Často se stává, že mě některý autor nadchne jednou sérií a druhou zklame, tady se to ale nestalo. "Snílek Neznámý" je dokonalá série a druhý díl této duologie byl ještě o drobek lepší než jeho předchůdce. Rozhodně důstojné zakončení s dramatickými zvraty a epickým závěrem! Líbilo se mi, že se autorka rozhodla příběh ústřední dvojice stáhnout do pozadí a mnohem více prostoru věnovat Minye, která byla úžasně napsaná - její vzpomínky mě úplně rozsekaly! Laini Taylor to s komplikovanými charaktery prostě umí. Jediným drobným mínusem je úvod knížky, který byl trochu rozvláčný. Naopak závěr by klidně snesl pár kapitol navíc. Nebo další díl. Nebo rovnou další sérii ze stejného multiverza. Prosíííím! Nutně potřebuju nášup! :D

3 15.01.2020

Chvalozpěvy na autorovo jméno jsou plně zasloužené. Jeho tvorba je právem označováno jako must-read pro milovníky napínavých krimi románů - "Dvojitý kříž" je to nejlepší, co jsem v rámci žánru četla. Skvělí hrdinové, ke kterým si okamžitě vytvoříte citové pouto. Napínavý děj plný zvratů, kde vás autor překvapí i v moment, kdy si myslíte, že jste vraha stoprocentně odhalili. Navíc všechny ty vedlejší linky, které čtenáři představují pro děj nepodstatné postavy jen proto, aby hned v další kapitole padly do rukou psychopata a umřely... Žádná oběť tu není jen neznámou mrtvolou - mají jména, charakter, životní příběh. Carterův cit pro detail je naprosto odzbrojující a já jsem z něho jednoduše unešená. Třešničkou je morbidita, která v přiměřeném množství skvěle okořeňuje výsledné dílko. Několikrát mě při čtení slušně zamrazilo a první oběť "bez obličeje" mi vážně vyrazila dech. Přečetla jsem sice zatím jen jeden díl, ale obávám se, že velmi brzy budu muset sáhnout po dalším. Série o Robertu Hunterovi je závislost a já nutně potřebuju další dávku! :)

17 04.01.2020

"Vermontské psycho" je skvělé, ale "Zimní lidi" bohužel nepřekonalo. Postavy jsou trochu příliš zmatené, ne úplně sympatické a na jejich osudu vám zase až tak moc nezáleží. Skákání v ději může některé čtenáře ze začátku mást a předčasně uhasit jejich touhu po rozuzlení záhady, což by byla škoda. Závěr byl super, i když by zasloužil trochu víc prostoru. Kdyby autorka přidala o kapku více strašení, krve a brutality, naopak ubrala na nepodstatných citových výlevech hlavních hrdinek, tak by byla knížka dokonalá. I když jde o výborné dílko, které doporučuju, "Zimní lidi" jsou nadále nesesazeným králem trůnu. Doufám, že u nás vyjdou i další autorčiny knížky - tak jako tak je Jennifer McMahon známkou kvality a její literární talent nezpochybnitelný. Ráda si přečtu vše, co od ní v českém překladu vyjde. :)

2 21.12.2019

Žila byla jednou jedna tuze krásná, ale chudá dívka jménem Popelka. Přestože byla chytrá a snaživá, její vysněný princ pořád nepřicházel, proto se rozhodla zaobstarat si ho sama. Co na tom, že už má manželku i děti? Tahle Popelka je tak trochu psychopatka, a žádná překážka pro ni není nepřekonatelná. Sny se přece mají plnit, no ne?

Jeden z nejlepších psychothrillerů, které jsem četla a opravdové překvapení tohoto roku. O koupi jsem uvažovala už když před pár měsíci vyšlo české vydání, nakonec jsem ale odolala. Anotace mi nepřišla nijak originální a já si pomyslela, že takových příběhů už přece existuje dost. Omyl. "Posledná pani Parrishová" v sobě skrývá mnohem více, než se může na první pohled zdát. Má úplně všechno, co od pětihvězdičkového díla očekávám - realistické postavy s komplikovanými charaktery, svižný styl vypravování, zajímavou zápletku, extrémní dávku napětí, nečekané dějové zvraty a fascinující závěr. Zbožňuju "Poslední pani Parrishovou"! Je dokonalým důkazem toho, že některá splněná přání můžou mít trpkou pachuť. Tu vy ale po dočtení mít určitě nebudete. :) Tahle knížka mi přenastavila laťku pro všechny budoucí thrillery a bude opravdu těžké ji překonat.

7 10.11.2019