Veve721 komentáře u knih

Po grafické stránce naprosto dokonalé dílko, občas ale povedený vizuál není vše. Možná je to jen překladem, bohužel mi vůbec nesedl přehnaně moderní tón, jaký autor svým psaním udává. Problém jsem měla hlavně se stylem psaní (překladem?), kdy se neustále objevovaly pojmy, které mi pro pohádkové prostředí neseděly. (Například "princ sekal latinu" anebo "koukal po pěkných holkách".) Co se týče obsahu, včlenění určitých LGBT, feministických, rasových a etnických otázek mi přišlo vyloženě na sílu. Mnohé postavy, které měly nejspíš působit emancipovaně, moderně nebo pokrokově mi bohužel připadaly spíš nafoukané, prudérní a extrémně nesympatické (Locika, Kráska). Autor se prostřednictvím svého dílka pokusil o osvětu čtenářů, kde jim chtěl skrz tradiční příběhy poukázat na to, že není podstatná ani barva kůže, ani sexuální orientace. Bohužel to mnohdy bylo na úkor příběhu, který se dostával do pozadí, aby mohlo poukazování na morální dobro více vyniknout.

Jasné, nebyly všechny příběhy špatné, i já si našla své oblíbence (Rampelníček, Modrovous, Perníková chaloupka, Peter Pan), přesto mi nesedl způsob, jakým autor pohádky zpracoval. Za mě postrádaly tu správnou pohádkovou atmosféru, kterou já tolik ráda. Šlo napsat politicky, rasově a jinak korektní dílko, přitom ale nepřipravit pohádky o jejich kouzlo. Mnozí autoři se dokážou s podobnými tématy poprat výrazně lépe.

4 11.03.2023

Vlku zaslíbená je skvělá YA fantasy, která originálním způsobem zapracovává známé pohádky. Předně musím pochválit to, nakolik se příběh odlišoval od původní předlohy - autorka dokázala přijít s nepředvídatelnou zápletkou, sympatickými hlavními hrdiny a zajímavým pojetím (přírodní) magie. V tomto ohledu mi knížka trochu připomínala "Ve stínu hvozdu" od Naomi Novik, což byla jedna z mých favoritů loňského roku.

Oproti zmíněnému stand alone románu se však Hannah Whitten rozhodla pro rozsáhlejší formát - sérii. Autorka se vyžívá v lyrických popisech, což hned ze začátku navodí správnou atmosféru. Obzvlášť kontrast barev, chutí, vůní a materiálů výborně zapojuje smysly čtenáře, čímž ho doslova vtáhne do děje. Po pár set stranách však může množství popisů (často i opakovaných frází) vyvolávat pocit, že se příběh zbytečně táhne. Já si autorčin styl psaní maximálně užívala, přesto přiznávám, že by drobné proškrtání neuškodilo. Na druhou stranu větší rozsah se pozitivně odrazil v důkladnější práci s charaktery.

Ve výsledku se mi kniha opravdu líbila, přestože Hvozd nepřekonala. Na pokračování série se určitě chystám a jsem ráda, že mě nadšené recenze k prvnímu dílu přivedly.

3 27.01.2023

Konečně New adult fantasy, které si toto označení plně zaslouží! V poslední době mi připadá, že autoři chápou rozdíl mezi YA a NA hlavně jako limit sexuálních scén, což je podle mě chyba. Postelové scény či množství brutality automaticky netvoří dílko, které zaujme dospělejší čtenáře. Rapsodie si však svou nálepku plně zaslouží. Autorka ve dvou časových osách skvěle vystihla rozdíl mezi chováním náctileté puberťačky a dospělé ženy. Líbil se mi vývoj charakterů i opatrné budování vztahu mezi hlavními hrdiny, které (konečně pro jednou) dává smysl. Hurá!

Někteří tvrdí, že Rapsodie není vykrádačka Dvorů od S.J. Maas, no podle mě kecaj. Rozložení vílích dvorů, pouta druhů, fixace na křídla? Jakože říkejte si co chcete, je to totálně okopčené. Přesto to neodsuzuju, protože i když svět působí jak přes kopírák, autorka se ve svém příběhu zaměřuje na úplně jiné věci než Maasová - postupné budování křehkého vztahu mezi hlavními hrdiny trvající několik let, vyrovnávání se s tragickým dětstvím, poznávání vlastní kladné stránky,... Akční dobrodružství ustupuje do pozadí, místo toho dostáváme dokonale vykreslené charaktery, které nejsou dětinské, nechovají se nelogicky a neprosouloží celou knihu. To však neznamená, že mezi ústřední dvojicí není žádná chemie, právě naopak! Kéž by tak dokonale vykreslené vztahy byly v každé knize.

Laura Thalassa napsala dílo, které je stylem psaní mnohem vhodnější pro dospělé čtenáře a mně je takovéto uchopení tématu vážně sympatické. Proto mi vůbec nepřekáží míra inspirace, kterou očividně načerpala jinde, protože jde o výborné zpracování, které vás chytí za srdíčko. Těším se na další díly série.

10 01.01.2023

Existuje určitá skupina knih, kterou si více užijete, pokud je budete číst v ten správný čas. Přesně do této kategorie patří i novelka Vánice, která vypráví příběh nesourodé skupinky lidí, kteří uvíznou v extrémní chumelenici na chatě. Problémem je, že je půlka léta a na metrové závěje sněhu není nikdo připravený. Nejen, že si se sebou nikdo nesbalil zimní oblečení, ale brzy vypadne elektřina i signál, postupně dochází potraviny a po okolí se začnou potulovat podivné přízraky. Ze slunečné dovolenky u jezera se tak stává mrazivá hra o přežití.

Knížka je velmi tenoučká, rozsahem bych ji řádila spíš k povídce, proto lze očekávat, že vývoj charakterů či stavba děje nebude patřit mezi silné stránky tohoto dílka. A je tomu opravdu tak - hlavní hrdinové jsou ploší jako žehlící prkno a děj nemá příliš prostoru na to, aby na čtenáře vyrukoval s nečekanými plot twisty. Jde o lineární linku, která se odvíjí zcela předvídatelně a ničím nepřekvapí.

Přesto má příběh až nečekaně vydařenou atmosféru s lehkým nádechem hororu a pokud ho budete číst v zimě (jako já) a nebudete mít přehnaná očekávání, tak knížka možná dokáže dosáhnout i čtyř hvězdiček. Nejde o žádné veledílo, spíš o průměrnou věc, přesto si myslím, že ve správnou chvíli dokáže čtenáře při jejím čtení i zamrazit. Což je maximum, co od 190 stránkové survival povídky o sněhové vánici můžeme očekávat.

25.12.2022

Vlastně ani netuším, proč jsem si pořizovala další román s natěšenou polonahou dvojicí na obálce, když vím, že u mě tato literatura většinou nesklízí úspěch. Ale nadšené recenze zmiňovaly "pořádně temnou romanci" a "drsného mužského protagonistu, který rozhodně není romantickým hrdinou". No pěkný odrb jakože. Sice se do popředí dostává toxický vztah s nesympatickým pitomcem, ale žádné překvápko neočekávejte, jde o další tuctovou romanťárnu s předvídatelným dějem.

Děsně chytrá studentka Elsa dokončuje třetí rok na soukromé střední škole, která by jí měla otevřít dveře prestižních univerzit. Studium je pro ni utrpením, protože ji zbohatlické děcka dennodenně šikanujou. Protože je ale strašně odvážná, nenechá si to líbit. Ani od Aidena Kinga, šéfa kinder mafie. Pak ji ale jednou ve školní zahradě násilně párkrát zmáčkne prso a roztrhne blůzku, což v cudné panně vyvolá nečekaný příval vášně...

A zase tu máme to tolik oblíbené tvrzení "vůbec ho nechci a absolutně nechápu, co mě k němu tak magicky přitahuje". Stostránkové repetativní omílání téhle věty vyústí v nečekaně prozření hlavní hrdinky, že ho vlastně chce. Jak překvapivé.

Pak třeba zmínit problematickou morální stránku, jelikož vztah hlavních hrdinů dalece přesahuje běžné hranice toxicity - šikana, opěvování násilných sexuálních praktik, fyzické napadení, sadismus, chorobná žárlivost,... Sice platí, že proti gustu žádný dišputát, ale mně to teda sympatické nebylo. Nejsem žádná puritánka, ale při čtení jsem tolik protáčela oči, až jsem se reálně obávala svalovice očního nervu.

Přesto je mi líto knihu úplně zatratit. Je psána nečekaně čtivě a svým způsobem jde o originální produkt na trhu. Uznávám, že romance s antihrdinou v hlavní roli může být dobrým způsobem, jak předvídatelný romantický žánr oživit. Nečekanou kladnou stránkou bylo i postupné odhalování minulosti hlavní hrdinky. Autorka by očividně dokázala napsat slušný thriller, pokud by vyškrtala trapné erotické scény a nešvary pubertálních romanťáren. Škoda, takhle jde jen o další tuctovku pro náctileté.

7 25.11.2022

Páni! Přestože jsem na thrillery z pera B.A. Paris slyšela ohromné chvalozpěvy, realita totálně rozdrtila veškerá má očekávání. Rozhodně brzy sáhnu po dalším kousku z autorčiny tvorby, protože mě svým talentem doslova uchvátila.

Tohle boží dílko si opravdu zaslouží maximální hodnocení a kladné recenze. Jde o dynamickou jízdu s pořádným spádem. Autorka nám předkládá důmyslně vystavěnou zápletku plnou intrik, v níž se čtenář bude bezradně topit spolu s nešťastně zmatenou hlavní hrdinkou. Přestože nejsem velkým fanouškem fenoménu nedůvěryhodného vypravěče či výpadků paměti (na milost beru pouze rybičku Dory), tady bylo téma zpracováno na výbornou. Cass mě sice neustálým vyšilováním neskutečně štvala, v příběhu to ale mělo své místo. Navíc jde o dokonalou hru s napětím. Závěrečnou třetinu jsem zhltla za jedinou noc - jednoduše jsem se od stránek nedokázala odtrhnout a musela knihu před spaním dočíst. Rozuzlení bylo jedno velké WOW a i když určité náznaky mohly finále poodhalit, nadšeně jsem hltala každou autorčinu větu. V pasti lží bude určitě figurovat na mém žebříčku top knih a už se těším na další autorčiny výtvory. Psát teda vážně umí!

4 18.11.2022

Slabou stránkou (z mého pohledu) je poměrně vleklé rozpitvávání psychického stavu hlavní hrdinky. Tris se po traumatických událostech zaviněných bojovou simulací nedaří dostat pod kontrolu své pocity. Vyšiluje, nikomu nedůvěřuje a dělá tajnosti. Na jednu stranu je pochopitelné, že se člověk po tolika úmrtích sesype. I tak mě ale jako čtenáře štvalo, když vycvičená bojovnice odmítala vzít do ruky zbraň, přestože byla v ohrožení života a když se každou chvíli slepě vrhala do nebezpečí s vidinou mučednické sebeobětující smrti.

Dokážu plně pochopit, že pořádně mužným chlapákům kňourání náctileté hrdinky poleze krkem a tento díl se jim proto nebude číst tak hladce, jako díl první. Mě ale bavil. Mám Divergenci jako sérii jednoduše ráda, a to i se všemi slabostmi a nedokonalostmi v charakterech hlavních hrdinů. Postavy díky tomu působí neuvěřitelně živě a realisticky, ne jako banda dokonalých superhrdinů. Mají své strachy, traumata, výčitky svědomí, nedůvěru a problémy ve vztahu, které musí vyřešit. Autorka dokázala výborně zachytit křehkost psychiky běžného člověka a uvěřitelně zapracovat reakce na krveprolití a smrt nejbližších. Zároveň nám poodhalila více ze světa frakcí a jejich fungování. To vše velmi čtivou formou, kdy vás baví otáčet stránku za stránkou, přestože nad některými rozhodnutími hlavní hrdinky nevěřícně kroutíte hlavou.

3 15.11.2022

Upřímně nechápu všechny, kdo tvrdí, že tahle knížka není vhodná pro mladší čtenáře. Když si vybavím své spolužáky na druhém stupni základky, tak právě vulgarismy, močení, zvracení, alkohol, vtípky ohledně nádobíčka nebo vyhřezlé orgány jsou věci, které správného puberťáka zaujmou a pobaví, protože jsou děsně "cool". Z toho usuzuju, že ač se Arcižár na první pohled tváří jako kniha pro dospělé, při bližším zkoumání má spíš teen vibe. Což je pravděpodobně taky důvod pro kritiku ze strany dospělejších čtenářů. Nerada přiznávám, že se k těmto zapšklým dospělákům tak trochu řadím...

Eoin Colfer je spisovatel, jehož tvorba mi je blízká a dva jeho romány (Supervědátor, Seznam přání) dodnes totálně zbožňuju. Proto jsem byla připravena si zamilovat i posledního draka na zemi - paranoidního protivu, alkoholika a milovníka Flashdance. Postavy mají detailně vykreslený charakter a působí neskutečně živě. Stejně jedinečný je autorův způsob vyprávění, kdy nešetří černým humorem či ironií, což mám ráda. Jde o zvláštní mix gangsterky s fantasy parodií, okořeněnou popkulturními odkazy - výsledkem je bláznivý absurdistán, což ale neznamená, že jde o špatnou knihu. Má výborný překlad, je vtipná, originální a má skvělé hlavní hrdiny. Tak proč jsem se zhruba od poloviny musela do čtení nutit?

Arcižár má čtenářům zcela jistě co nabídnout, jen je příliš specifický na to, aby se trefil do chuti každému. Nedařilo se mi zbavit dojmu, že nejsem cílovou skupinou. Jednak jsem příliš dospělá, jednak moc "holka" a žánrově mimo svůj píseček. Zaprvé, nejsem fanouškem gangsterek o zkorumpovaných policajtech. A přestože mi nevadí brutalita, alkohol a zmínky o dračích koulích, nejde o nejsilnější stránky knížky. Mnohem sympatičtější bylo postupné utváření přátelského vztahu mezi hlavními hrdiny, perfektně vystižená podstata budování důvěry a motiv druhé šance.

Autorův styl psaní si stále cením velmi vysoko, přestože toto konkrétní dílko nezařadím mezi mé top favority.

1 10.11.2022

Ze Shannon Messenger se pomalu ale jistě stává grafoman podobných rozměrů jako S.J. Maas. Od útlé jedničky jsme ušli kus cesty a tahle 600 stranová cihlička rozhodně není vhodné čtivo pro hyperaktivní netrpělivce. Je stejnou měrou rozvláčná, jako hluboká. Obsahuje množství odkazů na předchozí děj, zároveň rozvíjí charaktery a otevírá nové oblasti, které hrdinové musí prozkoumat. Moc se mi líbí provázanost celé série a je obdivuhodné, jak autorka výborně zakomponovává detaily a informace, které nám dřív podsunula. Jediným mínusem je už zmíněné vleklé tempo vyprávění. Určitě by šlo pár stran ubrat a přitom nenarušit příběh či kvalitu. Přesto se oplatí prokousat lehce nezáživnějším úvodem, protože tahle boží série zcela jistě stojí za všechen čas, který jejímu čtení věnujete.

04.11.2022

Boží hrob byl trochu jiný, než jsem čekala. Prvním překvapením byla výrazná změna prostředí. Právě krutý gladiátorský tréning je prvkem, který knihu tolik odlišuje od jiných fantasy. Autor si vybral zajímavé téma a tentokrát je ještě chladnokrevnější - vyhřezlé orgány létají vzduchem pro pobavení šlechty a postavy bolestivě umírají jedná za druhou. Atmosférou i obsahem mi dost připomínal skvělý film Gladiátor. Tak proč jsem nedala maximální hodnocení, že?

Možná jsem jen neměla tu správnou náladu, nicméně jsem postrádala takový ten pocit, který u pětihvězdičkových knih mívám - že se od nich nedokážu odtrhnout. Boží hrob jsem neměla problém odložit a klidně i několik dní ho nechat netknutý v poličce. Přestože mě děj bavil, postavy byly sympatické a autorův styl psaní zbožňuju, něco mi jednoduše chybělo.

Ke všemu mě dost prudila romantická linka. Nepřekáželo mi, že šlo o dvě dívky. Jen jsem mezi těmito konkrétními ženami necítila absolutně žádnou chemii a nějak jsem nechápala, proč by Mia měla cítit náklonnost zrovna k této osobě.

Boží hrob je každopádně originálním dílkem sršícím akcí, přestože se v mých očí nepřiblížil kvalitě prvního dílu.

02.11.2022

Existují příběhy, které si můžu přečíst klidně stokrát a i tak si každé jedno čtení neskutečně užiju - Divergence je právě jednou z takovýchto srdcovek. Kdyby bytovka, ve které bydlím někdy náhodou hořela a já mohla zachránit jen pár svých nejoblíbenějších knížek, tato populární trilogie by bezpodmínečně putovala do bezpečí se mnou.

Lze vyjmenovat mnohé důvody k tomu, proč si sérii zamilovat. Zbožňuju práci s charaktery, které nejsou černobílé, fandím sympatické hlavní hrdince a líbí se mi i slow burn romantická linka, kde mezi hlavními hrdiny cítit tu správnou dávku chemie. A to nemluvím o detailně vykresleném dystopické světě, smysluplné kritice tamější politiky či pořádné dávce napětí při akčnějších scénách. Veronica Roth vytvořila originální dílko, které je radost číst. A ráda si jej přečtu ještě milionkrát. Přestože mě děj již nemá čím překvapit, i tak mě Divergence pokaždé přiková ke svým stránkám a nepustí do posledního odstavce.

4 26.10.2022

Autorka staví do popředí ženských ctností inteligenci, pracovitost a sebevědomí, což je v pořádku. Problémem je zakomponování mužského elementu. "Všetko alebo nič" vydává nestabilní vztah za romantický sen každé svobodomyslné ženy, přestože má hrdinka za partnera manipulativního, vzteklého, sobeckého hulváta s přestřeleným egem. Jakub Lindu neustále ponižuje, zesměšňuje její styl oblékání, je na ni vulgární a v momentě, kdy mu vyplakává kvůli smrti své kamarádky se zeptá na velikost bradavek... Přesto se nám autorka snažit namluvit, že jde o epickou lásku plnou vášně. Linda nám (po vzoru Carrie ze Sexu ve městě) nonstop opakuje, jak je silná a soběstačná, přitom se tak vůbec nechová. I když jde o neškodnou romanťárnu, nelíbí se mi, jakým způsobem obhajuje mužskou aroganci a toxický vztah.

Co si čtenářka může odnést ze zmíněné Evitovky? Snad jen to, že pokud je chlap dobrý v posteli, třeba mu odpustit úplně cokoliv, klidně i nevěru či verbální útoky. Přestože Eva Urbaníková píše čtivě a má košatou slovní zásobu, forma textu nedokáže zachránit absurdní obsah. Dobrá kniha má moc ovlivnit svého čtenáře, motivovat, donutit ho k zamyšlení... Jednoduše se nedokážu ztotožnit s odkazem, který autorka předává ženám. Tohle není žádná roztomilá romance, ale thriller o manipulátorovi a jeho nablble naivní oběti!

1 12.10.2022

Kniha je svědectvím ženy, která si musela prožít psychickým i fyzickým týráním, aby objevila svou vnitřní sílu a postavila se za svá práva. Jde o životní příběh, který bylo místy zatěžko číst, přesto jsem nedokázala přestat otáčet stránky...

Líbil se mi jednoduchý styl psaní, který působil sympaticky a zároveň dostatečně úderně. Autorka vychytala správnou míru informací a nezabíhala do nepodstatných detailů, takže příběh plynul svižným tempem a dobře se četl. (Dobře natolik, nakolik jde dobře číst vyznání týrané ženy.) Příběh byl emotivní, silný a dokázal se zarýt hluboko pod kůži. Nutí člověka zamyslet se nad osudy žen v odlišných kulturách a nad tím, jak velké máme štěstí, že podobným údělem nemusíme procházet. Zároveň se mi líbilo optimistické zakončení a poselství, které autorka v závěru zdůraznila. Perfektní knížka, kterou by si měla přečíst každá žena.

Ještě bych dodala, že i když se mi líbil slovenský překlad textu, doporučuju sáhnout spíše po české verzi (vyšlo pod názvem "Poslušná manželka"), ta totiž navíc obsahuje Samřiny fotky s popiskami. Je škoda, ze slovenská verze čtenáře o tento milý bonus ochudila.

2 05.10.2022

Závěr napínavé sci-fi trilogie, od které jsem měla velká očekávání. První díl jsem četla dvakrát a v obou případech mě nadchnul, s pokračováním mé nadšení bohužel trochu vyprchalo. Ptala jsem se sama sebe, jestli jde jen o nešvar prostředních vycpávkových dílů, anebo autor ztratil nit a netuší, o čem dál psát. Proto jsem k finálnímu rozuzlení přistupovala opatrně. Moc jsem si přála, aby to byla pecka podobná Remadu, ale snažila jsem se své nadšení mírnit, abych nebyla zklamaná. Po dočtení můžu říct, že závěrečný díl sice nedosahuje kvalit úvodu, přesto jde o důstojné uzavření dějové linky.

Musím vyzdvihnout závěrečné kapitoly, které byly originální, nečekané a naprosto dokonalé. Vím, že spoustě čtenářům byl konec proti srsti, mně ale dával smysl a oceňuji, že se autor nebál uzavřít dějovou linku zrovna takto. Působilo to správné realisticky. Líbila se mi pointa celé série, stejně jako jsem si s nadšením přečetla doslov vědce, který se zabývá teoriemi mimozemského života. Výborné! Škoda, že celková kvalita knihy (podobně jako celé série) má kolísavý charakter. První díl byl naprostá bomba, druhý ztrácel na dechu a třetí začínal ve stylu dvojky, aby vygradoval do kvalit jedničky. Nemůžu ignorovat pocit, že se z fajn trilogie dala trochou škrtání vytvořit excelentní duologie.

Přesto zbožňuju námět, stejně jako zbožňuju autorův styl psaní. Jde o originální počin, který si pozornost zaslouží a milovníkům sci-fi by v knihovničce neměl chybět.

1 24.09.2022

Nikdynoc je přesně tím typem knihy, po jejíž dočtení se zle hledají slova. Je úžasná a nabízí tolik důvodu k tomu, aby si ji člověk zamiloval. Především originální svět, při jehož poznávání musíte obdivovat bezbřehou fantazii Jaye Kristoffa - tohle je ten pravý důvod, proč číst fantasy! Přestože mám ráda styl psaní S.J.Maas nebo Richelle Mead, pořád jde o fantasy stavějící na pravidlech biologie, meteorologie či geologie našeho reálného světa. Nikdynoc je v tomto naprosto odlišná.

Spolu s hlavní hrdinkou poznáváme svět se třemi slunci (žlutým, červeným a modrým), díky nimž nastává tma jen jednou za několik let. Tato skutečnost je úzce propojena s vírou v trojokého slunečního boha Aa, který zapudil svou ženu - bohyni temné noci Niah. Hlavní hrdinka Mia po vyostřeném politickém převratu přijde o oba rodiče a brzy zjistí, že má moc manipulovat se stíny (což je ve světě extrémistických vyznavačů boha světla vnímáno jako kacířství). Jejím jediným opravdovým přítelem se stává stínový kocourek a spolu se vydávají na dlouhou cestu za pomstou...

Nikdynoc zahrnuje všechny aspekty dobrého příběhu - originální prostředí, plno akce, napínavé dějové zvraty, skvělou ústřední protagonistku a roztomilé démonické zvířátko po jejím boku. Miin charakter je výborně vystavený, prochází vývojem, přitom postrádá "ukňourané okamžiky nejistoty", jakými trpí většina YA hrdinek (a při jejichž čtení trpím já). Je tvrdá, ale ne zlá. Děj je plný krve, utrpení, useknutých končetin, smrti... autor rozhodně nikoho nijak nešetří a přesně ta chladnokrevnost příběhu nesmírně sluší. Spolu se všemi do dokonalosti vybroušenými detaily vytváří epické dílo, které si zaslouží pozornost. Přestože se nedá říct, že by stránky mizely pod rukami (díky drobnému písmu a množství poznámek pod čarou nad knihou nějakou chvilku strávíte), jde o dobře investovaný čas. Doufám, že další díly nezklamou, protože tahle trilogie má slušně našlápnuto na místo jednoho z mých top favoritů v knihovničce.

4 17.09.2022

Dopředu jsem byla varována před brutalitou, nechutnostmi a přílišným naturalismem, s čímž můžu po dočtení jen souhlasit. Osobně mi chladnokrevnější čtivo nevadí a vlastně jsem ani nečekala, že mě může v tomto ohledu něco překvapit, očividně ale stále existují hranice, které lze posouvat. Teď nemluvím o úmyslně odpudivém prostředí, do kterého je příběh zasazen (výkaly, mrtvoly, potoky krve), ale o hlavním hrdinovi, který je sám o sobě největším bobkem ze všech. Posera, urážlivý hajzlík a neskutečně nesympatický vypravěč, díky čemuž se k němu zle nachází cesta. Paradoxem je, že právě příšerný charakter z něj dělá výjimečně zajímavou postavu, o jakou čtenář běžně nezavadí. Na pouhých 160 stranách se stáváme svědky naprostého rozkladu osobnosti, deprese, frustrace, prozření a nalezení životního cíle. Není to lehké čtení, právě naopak. Jde o hloubavou sondu do zraněné lidské duše, kterou je místy zatěžko číst. A přesto má něco do sebe!

S knížkou mám vlastně jen jeden výraznější problém a tím je délka. Na takto krátkém úseku při detailní práci s charakterem nezbude dostatek prostoru na nic jiného. Byly nastíněny myšlenky, dějové linky a výborné vedlejší postavy (krkavec), o kterých se chci dozvědět víc, jenže najednou konec. Cítím se ochuzena o zbytek načnutého příběhu a přijde mi, že šlo jen o ochutnávku, která mě namlsala, aby v nejlepším skončila. Knížka je úžasně zpracovaná, má ilustrace, zajímavé fonty a výborný styl psaní - rozhodně jde o dílo, kterému bylo věnováno kvantum práce (šťouranec do protěžovaných autorů nejmenovaného nakladatelství, kteří vydávají patlanice sesmolené za pár hodin).

Takže přestože si myslím, že spojení duologie do jednoho svazku by bylo lepším krokem, i takovýto úvod do Zakharova putování mě zaujal. Minimálně zmíněným stylem psaní a vedlejšími postavami, když už ne samotným čarodějem, kterého si jde oblíbit jen velmi těžko.

Hodnocení: 60%

1 13.09.2022

Minimalistický rozsah stran má vliv na obšírnost děje - na 150 stranách textu s obrovskými mezerami mezi řádky se dá jen těžko vystavět komplikovaná zápletka. Obzvlášť při stylu, jakým autorka píše. Nechápejte mě špatně, příběh je svým způsobem čtivý, ale zároveň je podáván způsobem, jako by vám ho vyprávěla známá při kávičce. Spousta vycpávek a nepodstatných dialogů o ničem, které mají čtenáři přiblížit jednotvárnost života hlavní hrdinky. Zásadním problémem pro mě byl právě Helenin charakter a její negativní nahlížení na svět - všechno jí vadilo, ať už manželovy koníčky, návštěvy u rodičů či dceřin partner. Většinu děje zabíraly jen Heleniny stížnosti a fňukání, jak ji vlastní existence unavuje.

Po dočtení jsem ale pochopila, že šlo o autorčin záměr, kdy chtěla poukázat na to, jak se změnou smýšlení může stát náš svět krásnějším místem pro život. Bohužel nejsem cílová kategorie - není mi 50 a můj život mě nijak výrazně neprudí. Možná věkem lze podobnou krizi očekávat, ale zatím se s takovým postojem nedokážu ztotožnit. Nicméně pointu chápu, samotná myšlenka se mi líbila a nechci knížku neoprávněně pranýřovat za to, že nejsem vhodným čtenářem. Přesto nemůžu dát vyšší než průměrné hodnocení. Malý rozsah, nesympatická hlavní hrdinka, nevýrazné dialogy... Ani s přihlédnutím na příjemně pozitivní závěr nevidím důvod se ke knížce v budoucnu vracet. Pokud vás ale podobný styl příběhů baví, proč ne. Nejde vyloženě o špatnou knihu, i když dle mého názoru autorka napsala i lepší dílka.

1 06.09.2022

Pokračování mé milované série Dvorů bylo knihou, do níž jsem se nijak nehrnula. Obávala jsem se změny v hlavní hrdince, protože nafoukanou prudičku Nestu k smrti nesnáším. Překvapivě ale nebyla největším problémem Nesta - naopak, vývoj komplikovaného charakteru byl výborně vystavený a dával smysl. Tak co mi tedy vadilo? Nechce se mi ani věřit, že to říkám (u excelentní S.J. Maas mi to přijde skoro jako rouhání), ale nesedl mi styl psaní. Dokonce si troufám říct, že jde o velmi špatně napsanou knihu, která by potřebovala pořádně proškrtat.

Nejsem žádná puritánka, ale explicitní sexuální scény vyznívaly vyloženě směšně. Nešlo o obsah, ale o formu, jakou byly psané. Z minulých dílů víme, že Maasová umí psát decentní lechtivé scény, ale tohle byly přehnaně konkrétní popisy toho, co kde kdo strká postrádající jakoukoliv jiskru. Prostě suché fyzické popisy toho, jak probíhá koitus. (Kdyby to náhodou někdo nevěděl.) Nemluvě o neustálém opakování stejných frází (její vlhkost) a příšerném českém překladu, který absurditu těchto scén korunoval (poštěváček, pochva, ztepilé postavy???). Hrůza. Jsem ráda, že mám v knihovničce slovenskou verzi, která nezní, jako by ji překládala moje prababička, no i tak jsem měla problém se první třetinou 600 stranové bichle prokousat.

Po 200 stranách jsem byla odhodlaná potrestat knihu průměrnými třemi hvězdami, ale pak se děj rozjel a poslední třetinu jsem vyloženě hltala. Pokud hodnotím pouze zápletku a představím si ji jako film ubíhající mi před očima, byla bych doslova nadšená. Problém je však ve způsobu, jakým autorka svou vizi převedla na papír. Vleklý úvod, trapné sexuální scény, neustálé opakování informací i celých vět,... Kdyby vzal příběh do rukou nemilosrdný redaktor a nebál se Maasovou trochu usměrnit v její grafomanii, mohla mít kniha plný počet. Protože ten emotivní závěr! Bohužel ale vidím příliš nedostatků, abych byla maximálně spokojená. Je to obrovská škoda, protože takhle boží příběh si rozhodně zasloužil lepší podání.

1 03.09.2022

(SPOILER) Ať už jste četli jakýkoliv thriller o pošahané stalkerce, na Juliette se ani zdaleka nechytá. Tohle je úplně nový level psychoušství! Hlavní hrdinka je šílená, posedlá a totálně poblázněná do Natea. Nedokáže se vyrovnat s rozchodem a věnuje dlouhé měsíce života tomu, aby se přiblížila ke svému ex - nechá se zaměstnat ve stejné práci, neustále ho všude pronásleduje, tajně mu lozí do bytu, když není doma a sabotuje jeho nové vztahy. Vyprávění je psané právě z pohledu Juliette, což je zvláštně nekomfortní a přitom neskutečně zajímavé. Neokoukané prostředí letiště bylo jen dalším osvěžujícím detailem u knížky, která sama o sobě v mnohém vyniká mezi dějově podobnou tvorbou.

Pokud fandíte Harley Quinn, měli byste dát této knize šanci. Juliette byla totiž čistokrevný magor a přestože jsem jen nechápavě kroutila hlavou nad jejími bláznivými nápady, občas jsem jí i trochu fandila (mám prostě pro psychopaty slabost). Autorčin styl psaní je jednoduchý, svižný a extrémně chytlavý, nemrhá čas vycpávkami, vše je součástí příběhu a každá sekunda čtení stojí za to. Vím, že se ke knížce ještě nejednou vrátím a bude mít trvalé místo v mé knihovničce, přesto musím zmínit i jedno velmi výrazné negativum - otevřené konce mi sice nepřekáží, ale tady závěr vyloženě neexistoval. Přišlo mi to jako náhle utnutí dějové linky v nejlepším momentu a jsem přesvědčená, že pár kapitol navíc by neuškodilo, právě naopak. Přesto mě knížka uchvátila. "Dokonalá přítelkyně" je prostě neskutečná!

4 29.08.2022

"Někdy si říkám, že dokud v nějakém sklepení neožírám plíseň ze zdí, je to v pohodě. Nejsem blázen, jsem jen trochu posedlá..."

Hlavní hrdinka Claire je chorobná lhářka, profesionální stalkerka a neskutečný lenivec. Celé dny tráví šmírováním své nemesis Hanny a čekáním na správný moment, kdy se jí bude moct pomstít. Psychologický thriller, který nebudete chtít pustit z ruky.

Autorka výborně pracuje s napětím a nenatahuje děj zbytečnými vycpávkami - jde o svižnou jednohubkou, u které při čtení nezestárnete, ani nezaspíte nudou. A přestože nelze říct, že by mi byla hlavní hrdinka sympatická, vykreslení jejího charakteru mě bavilo a k ději skvělé ladilo. Odlehčený tón vyprávění taky nebyl na škodu (místy jsem se dokonce zasmála), Claiřin sarkasmus mnohdy odlehčil situaci, přesto nijak nenarušoval atmosféru žánru a nedělal z thrilleru trapnou komedii. Celkově jsem měla z knížky velmi dobrý pocit a těsně po dočtení jsem dokonce chtěla dát plný počet hvězd.

Po hlubším zamyšlení ale musím hodnocení snížit, protože i když je Hospodyně vydařeným kouskem, četla jsem i lepší. Minimálně závěr vyzníval přehnaně pohádkově a Claire jsem její změnu postoje příliš nevěřila. Přesto jde o zábavné čtení, ke kterému se kdykoliv ráda vrátím a můžu s klidným svědomím doporučit.

5 22.08.2022