veronika4937 komentáře u knih

Dlouho jsem neměla větší dilema, jak knížku hodnotit. Ano, je to čtivě napsané, ano, není to jen jednoduchý příběh, ale postupně odkrýváme nelehkou minulost obou hlavních postav. A jasně, je to jen pohádka pro velký holky. Ale to nic nemění na tom, že se nemůžu srovnat s tím, že Alex je totálně toxický týpek, který nezná slovo ne, díky obrovskému množství peněz mu procházejí hrozné zločiny, byť by se třeba daly omlouvat nějakými polehčujícími okolnostmi. O erotických scénách ani nemluvím, ty mi přišly vyloženě směšné. Neumím si například představit, že po tom, čím si Ava prošla, by se jí takovéhle praktiky líbily, ale třeba by mě nějaký psycholog vyvedl z omylu. Ráda bych řekla víc, ale to už bych moc spoilovala.

Podle recenzí soudím, že je tohle přesně ten typ knížky, která budí vášně. Buď ji milujete nebo vám přijde hrozná. Těch nadšených je víc, takže pokud vás láká, zkuste štěstí. Mě bohužel nesedla.

2 24.03.2024

Miluju, jak autorka dokonale vykreslila život v oblasti staré Karviné, jak mi dokázala velmi detailně přiblížit, jak lidé na začátku 20. století žili, jaké řešili problémy, čím se živili. Vlastně mám pocit, že ti lidé doopravdy žili. Že na konci najdu obrazovou přílohu, kde bude fotka Barbory, Julky, Barky a všech dalších. Knížka je postavená na velmi detailním historickém průzkumu, na hodinách a hodinách rozhovorů autorky s každým, kdo měl k tématu co říct. Jak sama zmiňuje v doslovu, některé části naší historie, například solné pouti, nejsou moc známé a existuje k nim velmi málo historických podkladů. Proto jí patří velký dík za to, že se i takovéto zajímavosti dostanou do povědomí a neztratí se v propadlišti dějin.

28 15.03.2024

Autorka dokázala skvěle vystihnout psychologii postav. Přesně jsem chápala, co Anička s Mirkem řeší, jak je s příchodem dítěte snadné zapomenout na sebe, na své koníčky nebo na sebe navzájem. Jsem si jistá, že v jejich starostech dost možná poznáte buď sami sebe nebo alespoň někoho ze svého okolí. Zároveň vše tak hezky popsala, že chvílema jsem kroutila hlavou nad Mirkem a pak si zase rvala vlasy z chování Aničky, nicméně oběma jsem ve výsledku rozuměla.

Linie z minulosti se odehrává v první polovině 20. století a je sice smyšlená, nicméně, jak už jsme u autorky zvyklí, je pečlivě vystavěná na reálných událostech a inspirována skutečnými postavami. Díky tomu jsem se dokázala vžít do problémů, které zde lidé před téměř sto lety řešili. V této lince sledujeme osudy Aniččiny prababičky Věry, která byla na svou dobu hodně pokroková a na ženu velmi odvážná a ambiciózní, což se ale bohužel tenkrát úplně neslušelo a zažila si kvůli tomu svoje.

4 02.03.2024

Anotace a překrásná obálka mě zlákaly a já se těšila na knížku ve stylu Julie Caplin. Bohužel, jsem z ní zklamaná. Samotnému čaji se děj věnoval opravdu jen minimálně, ve skutečnosti měla Rosie prostě dodávku s rychlým občerstvením, se kterým objížděla festivaly. Přitom to vypadalo nadějně, byly tam krásné nápady, ale přišlo mi, že je autorka vždycky jen naťukla a pak skončily v zapomnění. Celý děj byl primárně o vztazích a o Rosiině rozhodování, který je pro ni ten pravý.

Pojízdná čajovna splněných snů je nenáročný předvídatelný romantický příběh, který autorka zasadila do skvělých kulis, ale za mě vůbec nevyužila potenciál, který knížka měla. Škoda.

28.02.2024

Lilly Lucas umí psát neskutečně čtivě a nejinak tomu je i u toho dílu. Obvykle mi i u většiny knížek chvíli trvá, než se začtu, ale tady vždycky příběh hltám už od prvních stránek. Návrat do Green Valley jsem si neskutečně užila. Tenhle díl u mě zabodoval o to víc, že Leonie je profesionální sládek a pivo se tam často řeší, a Sam je prvotřídní kuchař. To je prostě kombo, které chcete :-). Jediné, co mě tentokrát zklamalo a musím kvůli tomu půl hvězdičky strhnout, byl samotný konec. Ten byl jak z rychlíku. Sice je zřejmé, kam se vše ubírá, ale stejně mi tam aspoň pár stránek navíc chybělo.

3 18.02.2024

Tento díl je psaný trochu jiným stylem, nestřídají se kapitoly ze současnosti a minulosti, jak jsme u podobných knížek zvyklí, ale celý děj se do minulosti vrací průběžně díky vyprávění Britty Steinové. Ta Catherine a své vnučce Emmě, začínající právničce, odhaluje životní příběh své rodiny. Snaží se tak dokázat, že vše, co napsala, je pravda.

Opět čekejte příběh smyšlených hlavních hrdinů, který je ale vsazen do historie podle skutečných událostí a i mnoho vedlejších postav je reálných. Hrozně mě překvapilo, jak jiná byla válka v Dánsku. A to, co dokázali sami Dánové, v souvislosti s odsunem Židů, to je opravdu jedinečné.

Pokud máte rádi historické romány, neváhejte a pusťte se do čtení, tahle knížka stojí za to. Nevadí, pokud jste nečetli předchozí díly, každý je samostatný a spojují je jen postavy vyšetřovatelů, v ději vám nic chybět nebude.

1 08.02.2024

Tohle byl opravdu zajímavý příběh. Z části smyšlený, ale podstatná fakta jsou podle skutečnosti. První kapitoly pro mě byly dost zdlouhavé a úplně mě nebavily. Jakmile se ale děj začal více točit kolem samotné lobotomie, začalo to být mnohem zajímavější. I kapitoly byly postupně kratší a přidávaly na čtivosti. Vůbec jsem netušila, že lékař, který lobotomii vymyslel, za ni dostal dokonce Nobelovu cenu. A že to vlastně není zase tak hrozně dávno, co se někde tahle metoda používala.

1 28.01.2024

Druhý díl začíná tam, kde první skončil. Autorka hned v samém začátku vysvětluje, že pokračování si vydupali fanoušci, kteří chtěli vědět, jak to a trojúhelníkem Lily - Ryle - Atlas bylo dál. A také zmiňuje, že po tom, co si zažili v prvním dílu, už jim nechtěla tolik nakládat. Takže velké upozornění - je to moc fajn čtení, ostatně autorka to podle mě ani jinak neumí, ale nečekejte žádnou emocionální smršť, na kterou jsme běžně u autorky zvyklé. Můžete ale spokojeně 'achat' nad tím, jak je Atlas naprosto dokonalý, a snít o tom, že někde po světě opravdu běhá a čeká na vás.

2 19.01.2024

Knížka mě pohltila už od prvních kapitol. Autorka píše poutavě a udržuje vás v napětí. Moc se mi líbí, že celý příběh je založený na reálných postavách i událostech, na samotném konci se dočtete, co je pravda a co fikce. I když knížky z tohoto období čtu ráda, dozvěděla jsem se spoustu věcí, o kterých jsem ještě neslyšela. Věděli jste třeba, že modelky Christiana Diora v této době musely mít v pase 50 cm?

Skříň plná Diora je jedna z knížek, které mi zůstanou v paměti ještě hodně dlouho a budu ji doporučovat dál.

Jako první jsem četla autorčin Příběh akvamarínu a ani Slunečnice mě nezklamala. Opět se můžete těšit na dvě časové linie, jednu současnou a jednu z druhé světové války. Pokud válečné knížky nevyhledáváte, nemusíte se bát, nečekají vás tu žádné drastické popisy hrůz, koncentračních táborů a podobně. Celý příběh je primárně o mezilidských vztazích, o pravé lásce a přátelství. Člověk si při čtení uvědomí, jak kolikrát stačí málo, a život se může ubírat úplně jiným směrem. Obě linky jsou moc hezky propracované a nemůžu říct, že by mě některá z nich bavila víc.

2 30.12.2023

Zpočátku mi dělalo problém se začíst a zorientovat se v příběhu. Měla jsem chaos v postavách, některá jména mi přišla dost podobná, a obecně knížky v er-formě jsou pro mě vždycky méně čtivé. Nicméně jakmile jsem se začetla, už jsem knížku nemohla odložit. Je to Redovka a ani podle názvu člověk žádné drama nečeká, o to víc mě překvapilo, jak bylo pátrání napínavé a bavilo mě. Není to ale detektivka, takže rozuzlení mě úplně nepřekvapilo, i tak si ale autorka udržela moji pozornost až do konce.

Co se týče čtenářského kroužku, líbily se mi pasáže, kdy dámy probíraly své oblíbené knížky (každé knihomolské srdce musí zaplesat). Často jsem hledala na Databázi knih a několik si jich i uložila do svého nekonečného seznamu knih, které si chci přečíst.

3 18.12.2023

Na tenhle díl jsem se moc těšila, protože prosluněné vinice, francouzský venkov a šampaňské, to zní naprosto neodolatelně. Možná jsem čekala až moc, protože nakonec mi knížka moc nesedla.

Že je příběh stále podle stejného vzorce, na to už jsme u téhle série zvyklí a s tím jsem počítala. Bohužel na mě ale nějak nedýchala ta správná atmosféra. Obvykle mám u čtení těchto knížek chuť se sbalit, a odjet tam, kde se děj odehrává, ale tady mě to nějak míjelo. Zrovna tak mezi Hattie a Lucem jsem necítila žádné pořádné jiskření a chemii. Je ale fakt, že teda na tyhle uhlazené sladké francouzské lichometníky úplně nejsem, takže možná vůbec není chyba v knížce, ale ve mě.

Pro mě v rámci série bohužel jeden ze slabších dílů, ale nenechte se od čtení odradit, spoustě čtenářek se líbí a já určitě nelituju, že jsem ji přečetla.

2 05.12.2023

V rámci žánru za mě průměr. I když mám kýčovité romantické scény ráda a šťastný konec je nutnost, tak tady to bylo už opravdu moc. U epilogu už jsem měla cukrovku. Velmi jednoduše napsané a bez jakékoliv originality. Nicméně pokud hledáte něco opravdu nenáročného, bude se vám líbit. Je to taková milá oddechovka, u které ale nejspíš velmi brzy zapomenete, o čem byla.

1 25.11.2023

Příjemně mě překvapilo, že i když jsem o nějaký ten pátek mladší, bylo tam dost situací a hlášek, které mě pobavily, a s mnoha názory jsem souhlasila. Když v jedné z počátečních kapitol Přemysl komentoval životy svých dětí, neskutečně jsem se bavila. Autorka také dobře vystihla, s čím se lidé v tomto věku potýkají.

Musíme nicméně říct, že tentokrát ve mě knížka nezanechala takový hluboký dojem. Dočetla jsem ji asi před týdnem a už teď si přesně nevybavuju některé souvislosti. V rámci oddechovek fajn knížka, vypnete hlavu, pobavíte se, ale neporovnávejte ji s předchozími autorčinými knihami, tahle je prostě úplně jiná.

5 18.11.2023

Miluju knížky o takové té osudové lásce, lásce z mládí, která třeba úplně nedopadla, ale ten cit kdesi hluboko zůstal. Příběhy, ze kterých dýchají emoce, u kterých úplně zapomenu, kde jsem, a prožívám každou situaci společně s hlavními hrdiny. A přesně taková je knížka Každé další léto.

Percy mi byla od začátku sympatická a do Sama jsem se zamilovala stejně, jako ona. Ohledně toho, co se mezi nimi stalo, že se jejich cesty rozdělily, jsem měla teorii, ale netrefila jsem se. Hrozně se mi líbilo, jak mě autorka dokázala udržet v napětí až do konce. Byla to jedna z knížek, které jsem vůbec nechtěla odkládat.

Za mě velké doporučení pro všechny romantické duše. Za okny už sice naplno řádí podzimní plískanice, ale příběh Percy a Sama vás zahřeje.

4 13.11.2023

Prvních pár kapitol mi chvíli trvalo, než jsem se zorientovala. Trochu jsem plavala v postavách, naštěstí je na začátku velmi praktický seznam postav, takže bylo kam v případě potřeby juknout. Pak už jsem se ale začetla a nemohla se odtrhnout. I když člověk ví, jak to dopadne, prožívala jsem příběh s napětím a nedočkavě obracela stránky. Autorka na mě dokázala tak dokonale přenést emoce, že jsem měla mnohokrát na krajíčku.

Jsem moc ráda, že ani třetí pokračování mě nezklamalo. I když je pokaždé příběh do jisté míry stejný - objevení zpívajícího předmětu, cesta do minulosti, splnění mise a návrat zpět, stejně mě to pokaždé baví. Líbí se mi, jak už Xanthe nemá z cestování hrůzu a naopak si ho začíná užívat. Pořád mám trochu problém s její matkou Florou, ta je mi prostě nesympatická, ale to je čistě můj osobní problém :-).

2 20.10.2023

Jsou příběhy, kde jsou hlavní hrdinové čerstvě dospělí, a já u nich jen protáčím oči, jaká jsou to naivní telátka - taky jsem taková byla :-). A pak jsou tu knížky od Colleen Hoover, kde s nimi dýchám, soucítím, prožívám každou vteřinu a s láskou vzpomínám na své první lásky. Nejspíš je to i tím, že CoHo dává svým hrdinům zabrat a už v mladém věku jim nakládá pořádná traumata. 9. listopad není výjimkou. Je to další knížka od této autorky, od které jsem se nemohla odtrhnout. Fallon mi byla od začátku sympatická a Bena nešlo nemilovat. Jejich příběh byl bolavý a život se s nimi nemazlil - ostatně nic jiného jsem ani nečekala. Čekejte opět vážná témata, která ale nechci prozradit, abych vám nepokazila čtení. Dostalo mě samotné rozuzlení, tohle jsem opravdu nečekala.

5 29.09.2023

Pokračování téhle romantické pohádky s prvky fantasy jsem už netrpělivě vyhlížela, protože první díl byl skvělý, a jsem moc ráda, že i ten druhý se jednoznačně povedl.

Autorka se o historii Vikingů zajímá a svoje znalosti využila i v této knížce. I když jde o romantický a naprosto smyšlený příběh, je v něm zároveň spousta informací o životě Vikingů - kde bydleli, co jedli, jaké byly jejich zvyky atd. Mám ráda, když má knížka nějakou přidanou hodnotu, takže za to jednoznačně dávám palec nahoru. Zároveň mám slabost pro příběhy, kde se cestuje časem. Takové to čáry máry fuk a najednou jste o několik století jinde, to je prostě moje. No a holky přiznejme si, která z nás by se nechtěla ocitnout v náruči statného Vikinga :-).

Jednoznačně doporučuju, je to krásný, nevšední příběh ze zajímavé doby.

6 19.09.2023

Styl vyprávění Štěpána Javůrka jsem si oblíbila už v prvním díle. Píše jednoduše, srozumitelně a čtivě. Téma samotné se mi četlo hůř, za války nám ubližoval někdo zvenčí, ale nikdy nedokážu pochopit, co si byli schopni dělat vzájemně naši vlastní lidé. Autorovi se povedlo velmi dobře vystihnout atmosféru, která tehdy panovala, ztrátu iluzí, že s koncem války už bude dobře, strach a beznaděj. Není to veselé čtení. Co mi trochu vadilo byl určitý stejný vzorec, napíšu to hodně obecně, abych moc neprozradila - ve chvíli, kdy se hlavní hrdina rozhodl pro něco, co dlouho odkládal, tak to samozřejmě nedopadlo. Jak v prvním díle, tak i teď. Takže konec nebyl nijak překvapivý a vše nasvědčuje tomu, že se dříve nebo později dočkáme i dalšího dílu. Nutně potřebuju vědět, jak to bude dál.

2 14.09.2023