veronika3878
komentáře u knih
Zasvěcená
Amanda Yates Garcia
Asi mi úplně uniklo, co chtěla autorka říci. Samozvaná čarodějka, která sice čte v kartách a vzývá Bohyně, ale ve které já vidím neukotveného a vnitřně nevyrovnaného člověka, který má nutkavou potřebu vytvářet toxické vztahy a myslí si, že sex a drogy vyřeší její problémy. Asi jsem čekala víc magie.
Vyslání: Na výčitky už je příliš pozdě
Victor Dixen
Děsivé na tom bylo, jak málo stačí ke zmanipulování lidí
Není úniku
Yrsa Sigurðardóttir
(SPOILER) Asi půjdu trochu proti proudu, ale u mě se žádno Wau nekonalo. Myslím si, že to Yrsa umí i o dost lépe. Románu se rozhodně nedá upřít čtivost ani mrazivá atmosféra. Části z farmy mě bavily hodně, rozkrývání jednotlivých tajemství, plíživý děs z neznámého, iracionální chování postav ... Na druhou stranu tu ale byla část z vyšetřování - a ta pro mě byla naprosto nedostatečná, dalo by se říci, že sloužila spíš jako výplňová vata. Veškeré počínání policistů mi přišlo zmatečné, nedotažené do konce a výsledné vyřešení případu stylem náhody nebo spíš štěstí mě teda neuspokojilo, i když člověk od začátku ví, jak vše dopadne, a dá se i dost dobře odvodit, kdo za vším stojí. Navíc pro mě zůstalo pár věcí nedořešených - viz podlaha ve sklepě.
A ke komentáři Dela111 - pokračování bude, v islandštině je dokonce už na světě.
Temné sestry
Krystal Sutherland
House of Hollow jsem si chtěla přečíst od chvíle, co v originále vyšla. Prostě jsem věděla, že se mi ten příběh bude líbit a nespletla jsem se. Tři sestry, jejich záhadné zmizení a znovunalezení, tajemství, kterým jsou obestřeny, tohle je prostě typ knih, které chci číst. Příběh ve mně bude ještě nějakou dobu doznívat a rozhodně se budu držet dál od tajemných dveří či schodů do nikam.
Hra o přežití
David Urban
U této knihy jsem se rozhodla vystoupit ze své komfortní zóny a poslechla si ji jako audioknihu. A můžu říct, že jsem vůbec nešlápla vedle. Ne jen že má Filip Švarc příjemný hlas, ale i jeho přednes mě naplno vtáhl do děje a po dobu poslechu mi nedovolil vnímat cokoliv jiného. Příběh sám byl napínavý, určité části mi pořádně brnkaly na nervy a konec jsem rozhodně nečekala. Poslední věta tomu nasadila pomyslnou korunu.
A co se týče námětu - ten mě nadchl. I v mém věku přes 30 bych si Lovce Monster klidně zahrála a vrhla se přímo do nitra temného lesa. Ať žije Vládce Vidrholce!!
Naše zakázané vášně
Chloe Gong
Tak tahle kniha mi dala opravdu zabrat. Začíst se, byl pro mě nadlidský úkol, knihu jsem stále odkládala a do čtení se vysloveně nutila, abych to už měla konečně za sebou. Příběh jako takový mě moc neoslovil, na můj vkus do něj autorka zakomponovala až moc věcí a pro mě je méně někdy více. Gangy, komunisté, cizinci, do toho ehm příšera a nákaza... Stejně tak mě neoslovil styl psaní, těžko říct, zda to nebylo jen překladem, ale dialogy mi mnohdy přišly hloupé a celkově jsem měla pocit, že čtu něco od teenagera. A korunu tomu nasadily postavy - napsat až takhle nesympatické charaktery, to je umění. Co se mi ovšam líbilo, bylo prostředí Šanghaje. Jinak kdyby v anotaci nebyla zmínka o tom, že jde o retteling Romea a Julie, tak bych to moc nepoznala. Dalším čtenářům samozřejmě přeji lepší zážitek ze čtení, než jsem měla já. Naštěstí máme každý jiný vkus a to je dobře.
Sestry ve zbrani a písni
Rebecca Ross
S hodnocením této knihy mám problém. Na jedné straně se četla fakt dobře, líbil se mi ten závan Řecka plného mytologie a olivových hájů a slunce, příběh rychle ubíhal a na straně druhé to bylo až moc jednoduché, přímočaré, bez nějakých větších Wau momentů a postavy mi občas přišly poněkud ploché. Čtyři hvězdičky dávám vlastně za to, že jsem se na čtení vždy opravdu těšila.
Hlasy v bouři
Darcy Coates
Asi půjdu proti zdejší většině, ale mně se druhá půlka knihy líbila o dost víc, než ten nudný a ucajdaný začátek. O nějaké uveritelnosti nemůže být ani řeč, ale to u žádné její knihy - Darcy prostě píše fantasmagorie a pohádky pro dospělé. Ale jsem ráda, že zkusila i něco dalšího než jen duchařinu, i když by pokračování nemuselo nutně skončit happy endem.
Ve skrytu stínů
Bianca Iosivoni
Zdlouhavé, rozvleklé, a dokola stále to samé. Jím, trénuji, jdu zabít příšeru, musím si odpočinout, ale neodpočinu si, jím, trénuji... a stále dokola si kladu ty samé otázky. A romantická linka mě vysloveně vytáčela - asi jsem až moc velký cynik. Chtěla jsem si to přečíst ze zvědavosti, ale dalším dílům se nejspíš vyhnu.
Nejsympatičtější mi byl rozhodně Kevin.
Duchové rodiny Folcroftů
Darcy Coates
Tajemná, nenáročná jednohubka, přečtená za jeden večer. Příběh, který neurazí ani nenadchne. Horor jsem ani neočekávala, protože tento žánr podle mě nesplnuje ani jedna kniha od autorky. Ale čte se to vlastně samo.
Třpytivá hodina
Iona Grey
Tak tohle se mi rozhodně líbilo víc, než Dopisy. Mělo to glanc a emoce, které ted souzní s těmi mými.
Pro tvoje dobro
Ellen Marie Wiseman
Za ty slony dávám jen tři hvězdičky, víc fakt nemůžu.
Mezi dvěma světy
Scott Westerfeld
Tak tahle kniha by si v první řadě zasloužila lepší obálku, aby upoutala pozornost více čtenářů. Určitě za to totiž stojí, je to příběh jako dělaný pro každého správného knihomola.
Sisu: Odolnost, síla a štěstí po finsku
Katja Pantzar
Přiznám se, že jsem dost předpojatá, protože miluji vše co se Finska týče. Ale mohu říci, že mi tato kniha sedla daleko více, než všechny ty Hygge, Lagom a Lykke věci dohromady. Možná protože je to tak prosté, přírodní a oduševnělé. Teď už jen najít své vlastní Sisu.
Gerda: Příběh velryby
Adrián Macho
Mé hodnocení patří hlavně nádherným ilustracím, díky kterým jsem se do Gerdičky na první pohled zamilovala, a díky kterým jsem si tuto útlou knížečku přála mít doma. Přání se mi splnilo na Vánoce, dokonce doplněné kalendářem.
Škoda jen krátkého a na můj vkus až moc osekaného textu. Příběh velryby Gerdy by si jistě zasloužil mnohem větší hloubku a rozpracování.
Bezesný
Jørgen Brekke
První díl se mi líbil o něco víc, ale ani tohle nebylo špatné a nakonec jsem se přistihla, že ji nechci dát z ruky, dokud ji nedočtu. Prolínání s minulostí mi ani tady vůbec nevadilo. Myslím, že i další knihu od tohoto autora ráda přečtu. Jediné, co mě rozčiluje, je Odd, který se mnohdy chová jako pitomec.
Vánoce v Paříži
Mandy Baggot
Po dočtení mám pocit, že jsem spadla do sudu s medem, od kterého jsem ulepená jak medvídek Pú - až tak to na mě bylo přeslazené a nereálné. Tři hvězdičky dávám za Paříž a spoustu jídla, díky kterému jsem slintala jak bernardýn. Štěstí, že se to aspoň četlo rychle.
Krvavá zima
Hildur Knútsdóttir
Horor z Islandu? To chci, řekla jsem si. Pak když jsem se dozvěděla, že má jít o příběh s mimozemšťany a ještě k tomu pro mládež, mě nadšení doslova přešlo, ale žel Bohu kniha byla koupená. Ale světe div se, čte se to vážně dobře, je to svižné, má to spád, je to zábavné i napínavé, prostě perfektní společnost do sychravého počasí.
Tmavé stěny Willardu
Ellen Marie Wiseman
Nemohu říct, že by to byla špatná kniha nebo špatný námět, jen jsem asi čekala něco jiného po všech těch pochvalných ohlasech. Na mě toho bylo v příběhu prostě až moc, jak kdyby autorka nevěděla, kdy přestat a kde je ta přesná míra. Taková porce utrpení a zvratů, kterými obdařila život Clary, mi zkrátka přišla až moc neuvěřitelná. Do toho se vmíchalo drobné young adult v podobě Izzy a vznikl z toho zvláštní koktejl, který mě měl asi dojmout, leč nestalo.