vendysantos
komentáře u knih
Nadělení: Příběhy kluka ze zámku
Daniel Krejčík
Tahle knížka je tak krásná, vtipná, plná emocí. Dan má neuvěřitelný talent vyjádřit své pocity jak hraním rolí, tak i psaním. Úžasný, mladý, talentovaný člověk s dobrým srdcem a smyslem pro humor. Moc Danovi s Matesem fandím, ať jsou spolu stále šťastní.
Knihkupectví poslední naděje
Emily Blaine
(SPOILER) Hodná holka se zamiluje do ničemy. Klasika. Děj byl velmi předvídatelný, nerealistický . Max jako hlavní hrdina mi nebyl příliš sympatický, měl v sobě hodně agrese a dle mého měl i poruchu osobnosti. Ten konec byl opravdu nesmyslný, nereálný. Mnohem větší smysl by dávalo, kdyby Sára zůstala ve svém milovaném knihkupectví, dala se dohromady s květinářem a Max by se vrátil ke svému životu. Všichni víme, že lidé se nezmění po dvou měsících jiného „režimu“. Nicméně i přesto se mi knížka líbila, byla taková oddechová, ideální někam na dovolenou.
Zachraň nás
Mona Kasten
Hezké zakončení série. Nic jiného než happy ending jsem ani nečekala. :) Podle mě byla tato kniha o něco lepší než druhý díl. Všechny hlavní postavy mi byly sympatické. Jamese jsem sice ze začátku série nemusela, ale postupem času se díky Ruby změnil. A Mortimer? To byl ale d.... Takového otce mít, asi bych se zabila.
Zachraň se
Mona Kasten
Ruby je ještě mladá a naivní. James a jeho kamarádi mě pěkně štvali. Největším mizerou je bezesporu otec dvojčat Beaufortových.
Nicméně série mě baví a těším se na poslední díl. :)
Nejšťastnější muž na Zemi
Eddie Jaku (p)
Tato kniha by se měla stát povinnou četbou po celém světě.
Neskutečně silný příběh přeživšího holokaustu, Eddieho, který nikdy nepřestal být dobrosrdečným, laskavým a vděčným člověkem i přes všechny hrůzy, které ho potkaly. Je to obdivuhodné. Jeho příběh mě obohatil a donutil mě se zamyslet nad světem, minulostí i budoucností lidstva, i nad sebou sama.
Děkuju, Eddie.
„Nikdy jsem nezapomněl, co to znamená být civilizovaný. Věděl jsem, že nemá smysl přežít, pokud by se kvůli tomu ze mě měl stát špatný člověk.
Nikdy jsem neublížil jinému vězni, nikdy jsem neukradl cizí chleba a dělal jsem, co bylo v mých silách, abych pomohl bližnímu.
Vidíš, jídlo nestačí. Na morálku žádný lék neexistuje. Když ztratíš morální zásady, ztratíš sám sebe.“
Poslední dopis od tvé lásky
Jojo Moyes
Jedna z nejkrásnějších knih, co jsem kdy četla. Byl to tak silný, dojemný, strhující příběh. Miluji tvorbu Jojo Moyesové, mám ve své knihovně všechny její knížky a postupně je pročítám a myslím, že tuto knihu jen stěží některá překoná.
Šílené výčitky
Liane Moriarty
Moje první přečtená kniha od Liane Moriarty. Někoho může odradit těch 450 stran, chápu. Ale tato knížka byla čtivá, což je pro mě osobně u knih nejdůležitější. Zaujala mě od samého začátku. Po dvou stech stranách jsem už byla velmi netrpělivá, protože jsem stále netušila, co se vlastně stalo. Takže musím uznat, že by se celý děj dal zkrátit aspoň o sto stránek. Přesto jsem knihu dočetla poměrně rychle a před samotným koncem jsem byla překvapená nečekaným zvratem. Nejvíce mi bylo líto Harryho.
Hotýlek na Islandu
Julie Caplin
Miluju tuhle nekončící sérii. Líbí se mi, že nemusíte číst díly tak, jak jdou po sobě, protože na sebe dějově nenavazují. Hotýlek na Islandu byl příjemným odreagováním. Během čtení jsem si představovala jednotlivá místa a musím říct, že jsem na Island velmi zvědavá a jsem si jistá, že se na něj určitě podívám. Hned po Dánsku, samozřejmě. Byly mi sympatické hlavní postavy, hlavně Alex, ten byl úžasný. Těším se na další díly!
Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
Tomuto dílu musím dát o hvězdičku méně než těm předchozím. Při čtení zbylých dílů jsem si danou zemi představovala a těšila se, až se do ní podívám. U Čajovny se to bohužel nestalo. Ne že by mě Japonsko dříve nelákalo, ale v této knížce mě tolik neoslovilo. A hlavně mi celkově vadil Gabe, jeho arogance, egoismus a to jeho chování vůči Fioně.
Za hranou
Meredith Wild
(SPOILER) Za mě velké zklamání. První díl nebyl tak špatný, ale asi to tím mělo skončit. Druhému dílu jsem dala tři hvězdičky, tomuto musím dát jen dvě.
Will mi byl nesympatický. On i Ian si zakládali na své promiskuitě, nechtěli se vázat. Pak se ze dne na den stali oba dva starostlivými partnery ženy, kterou považovali za bohyni, o kterou se chtěli dělit. Polyamorie, v dnešní době z nepochopitelného důvodu tolik moderní, mi přišla zvrácená a úplně mimo mísu. Hlavně poté, co Liv otěhotněla. Nehodilo se mi to k ní.
A přišlo mi, že autorka popisovala všechny milostné scény ze všech dílů více méně stejně a přehnaně, což už přestalo být zajímavé.
Zachraň mě
Mona Kasten
I přes svůj velmi předvídatelný děj mě kniha bavila. Po dlouhé době (čtecí krizi) jsem se konečně do něčeho začetla a těším se na další díl.
Dej mi své jméno
André Aciman
Rok 1983, Itálie, letní prázdniny. Kdo zažil letní lásku, chápe, jak bolí odloučení a pocit, že už toho druhého pravděpodobně neuvidí. Kniha byla plná touhy, zranitelnosti, radosti i smutku. Nechyběly ani filosofické úvahy. Sice mě mrzelo, jak se Elio zachoval k Marzie, ale i to se v životě stává. Nejvíce se mi líbil a dojal mě proslov Eliova otce po odjezdu Olivera:
„Většina rodičů na mém místě by doufala, že to přejde, nebo se modlila, aby jejich syn zase brzy stál nohama pevně na zemi. Já ale takový rodič nejsem. Pokud ve své situaci cítíš bolest, konejši ji, a jestli cítíš plamen, nezhasínej ho, nebuď k němu krutý. Chceme se vyléčit dřív, než je záhodno, a vyrveme přitom ze svého nitra tolik, že před třicátým rokem zkrachujeme. Pokaždé, když si začneme s někým novým, tak tomu člověku můžeme nabídnout stále méně a méně. Konec něčeho může být hrozný, když nám v noci nedá spát, a dívat se, jak na nás ostatní zapomenou rychleji, než bychom si přáli, není o nic lepší. Ale necítit nic, abychom se vyhnuli veškerému citu – to je plýtvání!“
Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval
Torey L. Hayden (p)
Nejsilnější příběhy jsou ty skutečné, které se opravdu staly. Sheilin příběh mě zasáhl. Sama studuji speciální pedagogiku a pravděpodobně budu pracovat také s dětmi s poruchami chování. Práce speciálních pedagogů ani učitelů není snadná. Mnozí z nich nemají takovou trpělivost a snahu jako Torey. Pro mnohé dospělé jsou dané děti vnímány jako ty zlobivé nebo nevychované, aniž by se zamysleli, zda v tom není zakořeněný mnohem hlubší problém. Je velmi smutné, jaké zkušenosti a traumata si některé děti musí prožít a jak silnými osobnostmi musí být, aby to překonaly... Upřímně mě tato kniha motivovala a zajímal by mě osud Sheily, jak nakonec dopadla.
Pokání
Ian McEwan
I přesto, že jsem knihu nepřečetla na jeden zátah a občas se děj „táhl“, bavila mě, mám ráda romány, téma lásky, a také válečnou tématiku. Hned po přečtení knihy Pokání jsem zhlédla filmové zpracování. Musím říct, že na konci filmu jsem byla překvapená, přestože jsem věděla, jak to skončí. Nevím, čím to bylo, ale ve filmu byly některé věci asi lépe vyobrazené. Ale je to jen můj pocit. Většinou zastávám názor, že kniha je, a musí být, lepší než následné filmové zpracování, ale v tomto případě bych více doporučila film než knihu.
Cukrárna v Paříži
Julie Caplin
Všechny „útěky“ jsou krásné, romantické, pohodové a oddechové. Není to náročná literatura, je to pohlazení po duši. Díky autorčiným popisům se přesunete na jednotlivá místa a představujete si chuť úžasných dortíků a zákusků. Od samého začátku bylo jasné, s kým hlavní hrdinka skončí. Musím přiznat, že Sebastian mi téměř po celou dobu nebyl sympatický a doufala jsem, že si Nina vybere raději Alexe. Líbí se mi, jak jsou jednotlivé díly propojené postavami, tady konkrétně Maddie, která se seznámí s Nickem v Chorvatsku.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Moc krásná kniha. Připomíná mi styl paní Mornštajnové. :)
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Naprosto nádherná knížka. Už dlouho jsem nečetla něco tak krásného, vtipného a zároveň smutného. Muže jménem Ove jsem si zamilovala. Navenek byl mrzout, ale uvnitř měl laskavé srdce.
Jen si myslím, že v 59 letech není člověk tak „starý“, jak z knihy vyplynulo. Spíš mi připadalo, že byl Ove o 10 až 15 let starší.
Má oblíbená část, která mě asi nejvíce dojala:
Opatrně se náhrobku dotkl.
„Chybíš mi,“ zašeptal.
Periferně zachytil vedle sebe nějaký pohyb, pak na ruce ucítil cosi měkkého. Chvilku mu trvalo, než pochopil, že mu kocour zlehka položil hlavičku do dlaně.
Jaká byla Iveta Bartošová
Jana Morávková
Bohužel nemohu napsat příliš kladné hodnocení. Ivetka byla výjimečná zpěvačka, krásná popová princezna. Ráda ji stále poslouchám. Avšak co se týče této biografie, jsem mírně zmatená. Čekala jsem, že se dozvím něco o jejím životě, také o jejich problémech. Autorka o ní píše jen v superlativech, ale chybí nějaká objektivita. Proč není v knížce není ani zmínka o tom, že byl pan Štaidl celou dobu jejich vztahu ženatý? A chybí mi mnoho podstatných informací co se týče psychického a zdravotního stavu...
Pět kroků od sebe
Rachael Lippincott
Krásné, smutné, dojemné. Nedokážu si představit, jaké to musí být žít s cystickou fibrózou. Všichni ti pacienti mají můj obdiv za to, jak jsou neuvěřitelně silní a odvážní. Pět kroků od sebe je možná příběh smyšlený, ale zároveň je reálný. Láska bolí.
„Lidé ve filmu vždycky říkají, že musíš někoho opravdu milovat, abys ho nechala jít.“
Pekárna v Brooklynu
Julie Caplin
Skvělá, odpočinková, pohodová knížka. Ale ten konec? To bylo tedy hodně uspěchané. Todd se znal se Sofií pár měsíců, celou dobu odmítal vztah a nakonec s ní chce strávit zbytek života? Chtěla jsem kvůli tomu nelogickému závěru ubrat hvězdičku v hodnocení, ale nakonec to neudělám, protože mám prostě ráda autorčin styl a těším se, až si přečtu další romantické útěky. No a samozřejmě jsem si Todda také zamilovala. :D