vejs komentáře u knih

Kniha Rozcestí krkavců se mi líbila, ale nepůsobila na mě úplně jako klasický román. Spíše jsem měl pocit, že čtu soubor povídek, které na sebe navazují a postupně vytvářejí širší celek. Jednotlivé části jsou zajímavé samy o sobě, ale chyběla mi silnější, souvislá dějová linie typická pro román. Přesto má kniha svou atmosféru a svět, který dokáže čtenáře vtáhnout. Jako celek na mě působí originálně a čtení jsem si užil.

Adamsův styl je geniální. Kniha je od první do poslední stránky nabitá absurdními situacemi, inteligentní ironií a hláškami, které okamžitě zlidověly. Příběh Arthura Denta je vlastně jen záminkou pro smršť bláznivých nápadů, ať už jde o depresivního robota Marvina, vogonskou poezii nebo smysl života. Je to jedna z mála knih, u které se člověk opravdu směje nahlas.

„Syndikát“ mě opravdu bavil. Je to úplně jiný styl, než na jaký jsem byl u autora zvyklý, a právě proto mě tak zaujal. Příběh je chytlavý, čtivý a od začátku do konce drží pozornost. Za mě velmi povedená kniha.

Druhý díl byl pořád čtivý, ale první kniha na mě působila o něco lépe. Místy jsem se v ději trochu ztrácel a příběh nepůsobil tak uceleně. Osobně si myslím, že by knize prospělo, kdyby obě části vyšly jako jeden celek – dohromady by to fungovalo lépe.

Kniha se mi líbila a autorovi post-apo styl opravdu sedl. Je znát inspirace Falloutem, ale vůbec to nebylo na škodu – naopak to příběhu dodalo atmosféru. Svět je drsný, zábavný a čte se svižně, hlavní postava je sympatická a umí pobavit. Jako oddechové postapokalyptické čtení můžu určitě doporučit.

Kniha mě od začátku vtáhla a četla se opravdu rychle – autor má svižný styl, který nutí obracet stránku za stránkou. Přesto ve mně po dočtení zůstaly rozporuplné pocity. Něco tomu zkrátka chybělo – možná větší hloubka postav nebo silnější emoce, které by příběh dovedly do opravdu nezapomenutelné roviny. Celkově ale zajímavé čtení, které stojí za pozornost, i když ve mně nezanechalo tak silný dojem, jaký jsem čekal.

(SPOILER) Kniha mě celkově zaujala a hodnotím ji pozitivně. Autor dokázal vytvořit silnou atmosféru, i když místy působila až příliš depresivně a bezvýchodně. Na závěr se mi líbilo, jak příběh propojuje svět s dalšími jeho knihami

Kniha mě od začátku velmi bavila a musím říct, že se mi opravdu moc líbila. Autorův styl psaní je čtivý a svěží, díky čemuž příběh plyne naprosto přirozeně. Nejvíce oceňuji humor, který je do děje skvěle zakomponovaný – často jsem se u čtení nahlas zasmál. Celkově pro mě šlo o poutavé čtení a příjemnou zábavu, kterou rád doporučím.

Drsný spasitel mě opravdu bavil – svět, atmosféra i hlavní postava jsou skvěle napsané a kniha má spád. Přesto na mě působila spíš jako série na sebe navazujících povídek než klasický román s jednolitou dějovou linkou. Každá „část“ má vlastní zápletku a rytmus, což je zajímavé, ale trochu to tříští celkový příběh. Konec byl pro mě bohužel nejasný a působil useknutě. I tak ale velmi silný čtenářský zážitek, který stojí za to.

Inteligentní a podnětné. Namísto akčních scén nabízí kniha hluboké zamyšlení nad vesmírem a naší rolí v něm. Po dočtení budete ještě dlouho přemýšlet.

Kniha mě mile překvapila. Původně jsem ji začal číst jen kvůli čtenářské výzvě, ale postupně si mě získala svou klidnou a pohodovou atmosférou. Vyprávění je nenápadné, ale příjemné, a člověka dokáže vtáhnout právě svou jednoduchostí a laskavým humorem. Nakonec jsem byl rád, že jsem po knize sáhl, i když to původně nebyl můj záměr.

Po letech jsem se k téhle knize vrátil a musím říct, že je stejně úžasná jako tehdy, když jsem ji četl poprvé. Atmosféra, tempo i styl psaní mě znovu naprosto pohltily. Žamboch prostě umí vyprávět tak, že se čtenář do děje ponoří od první stránky. Skvělý návrat k příběhu, který rozhodně nezestárl.

Z knihy Věc pro lidi mám poměrně rozporuplné pocity. Původně jsem ji začal číst s očekáváním akčního sci-fi s vojenskou tematikou, ale nakonec jsem dostal něco úplně jiného – propracované, hluboké science fiction s detailně vykresleným světem. Právě proto mi chvíli trvalo, než jsem se začetl a našel si k příběhu cestu. Jakmile se to ale stalo, četlo se to už velmi dobře a dokázalo mě to vtáhnout.

Jan Jansen a jeho boj o přežití v říši Modráků mě bavil, jen to nebylo tak silné jako poprvé. První kniha byla lepší.

Kniha je velice zajímavá, byť některé pasáže jsou dost perverzní. Za nevýhodu považuji, že se jedná spíše o povídku než o plnohodnotný román.

Kniha se mi líbila, je svižná a velmi čtivá. Příběh má dobré tempo, nenudí a dobře se čte i na kratší úseky. Ideální jako oddechové fantasy čtení.

Projít ohněm se mi velmi líbilo. Dokonce bych řekl, že je o něco lepší než nultý díl. Autor dokáže zajímavě pracovat se světem příběhu a během čtení jsem často přemýšlel nad tím, jestli je tento svět spíš dystopický, nebo naopak utopický.

kniha mi velmi líbila. Styl autora mi sedí a jeho způsob vyprávění mě bavil od začátku do konce. Příběh je čtivý, má dobré tempo a dokáže čtenáře udržet v napětí. Celkově to pro mě bylo hodně povedené čtení, ke kterému bych se klidně vrátil.

Boží hrob pro mě celkově příliš nefungoval. Ani u prvního dílu jsem neměl nijak zvlášť pozitivní dojem a tady se to bohužel potvrdilo. Příběh se místy zbytečně odchyluje a často působí zdlouhavě, aniž by mě dokázal opravdu vtáhnout. Čtení mě spíš unavovalo, než bavilo, a kniha ve mně nezanechala výraznější dojem.

Kniha mě bavila, ale musím přiznat, že první díl byl o něco lepší. Královna smrti má pořád typickou Žambochovu energii a čtivost, ale už jí chybí ten wow efekt, který měl začátek. I tak skvělé čtení, jen je škoda, že příběh nemá třetí díl – rozhodně by si to zasloužil.