Varvara komentáře u knih
Také myslím, že by se kniha dala napsat stručněji. Např. první cca půlka o výhodách bytí bez plenky pro mě nebyla nijak zvlášť užitečná, ale víc mě zajímala praxe. Ovšem autorka holt zvolila komplexní přístup, což určitě není špatně. Samotné návody zatím hodnotit nemůžu, ale inspirací, jak na to, autorka nabídla myslím dost.
Kniha je určitě zajímavá, jen se tam některé informace často opakovaly, tak si myslím, že by se dala i zredukovat. Jak tu už někdo zmínil, na nekojící matky autorka moc nepomýšlela. Čekala jsem i víc detailů ohledně praktického řešení společného spánku. Kniha se mi četla dobře, líbí se mi i její grafické zpracování a prokládání příběhy klientek.
Fascinující příběh ženy, která duchovně procitla a poté následovala Boží vedení. Je plná zázraků. Má potenciál změnit život otevřeným duším. Jediné, co mě mrzí, je, že není delší, resp. že její manžel nenapsal pokračování (pokud vím).
Kniha mě zaujala, jelikož téma je mi blízké. A četla se sama, příběhy jednotlivých žen mě zajímaly. Autorka zpovídané ženy opravdu dobře vybrala. Jejich důvody pro bezdětnost jsou různé, tedy z hlediska příčin je kniha opravdu pestrá. Většina těch žen také působí docela moudře, oduševněle, a tak pro mě má kniha i širší rozměr a není jen o ne-mateřství. Rozhovor s lesbami byl zase zajímavý svou veselou atmosférou (jen seznámení žen bylo za mě věnováno až moc prostoru). Zpočátku mi vadily některé otázky působící dost návodně. Ale pak Martina Vrbová v nějakém rozhovoru říkala, že nešlo ptát se jako moderátorka, jelikož se toho pak tolik nedozvěděla. Tak dobrá, no. Ilustrace jsou pěkné, ač v e-knize tolik nevyniknou. Dobrý počin!
Kniha lobbující za kojení a taky kontaktní rodičovství. Je vlastně škoda, že i v dnešní době není něco takového samozřejmé a pořád se najdou lidi, kteří udílejí matkám novorozenců a malých dětí nevyžádané "chytré" rady. A že i na odd. šestinedělí a u pediatrů stále přežívají různé mýty o kojení. Vlastně trochu zarážející je hned příběh první ženy, která si s kojením nevěděla rady, přitom je porodní asistentka. Sama za sebe tedy 100% nestojím za vším, co "hlásá" někdy poněkud fašistická Mamila, z jejíchž řad je i autorka knihy. Ale určitě knihu považuju za přínosnou, zvlášť pro ženy, které mají s kojením nějaké potíže anebo na jejich mateřské sebevědomí negativně dopadají právě ty nevyžádané rady, které jdou leckdy proti jejich instinktům.
Kniha, logicky, nepodpoří ženy, které se v kojení nenajdou a z různých důvodů dítě brzy odstaví nebo třeba vůbec nekojí.
Kniha pro všechny prvorodičky, zvlášť pokud mají strach z porodu nebo z šestinedělí a vůbec adaptace na roli matky. Oceňuju stručnost a zároveň celkem široký záběr témat. V knize jsou citace a odkazy na zdroje, tak zájemci si můžou dál rozšiřovat obzory. I muži, novopečení otcové, v knize najdou zajímavé informace, myslím. Přinejmenším aby lépe pochopili své partnerky v době hormonálních bouří, které můžou být náročné pro všechny. A také aby včas rozpoznali projevy poporodních depresí, laktační psychózy, ale i OCD aj. Kniha o mateřství bez lakování narůžovo.
Kniha, která ve mně stále doznívá... Četla jsem ji pomalu, vždy pár stránek před spaním. Je jako voda, která pomalu kape na skálu, až v ní vytvoří jamku. Takže s postupujícím čtením se mi kniha dostávala víc a víc pod kůži. Jedno přečtení mi nestačí. A nejsou v ní hrubky!
Styl humoru autorky mi úplně nesedl, s ilustracemi je to podobné. Deník to tak docela není, naopak se tu celkem skáče v čase. Ale to až tak nevadí, jelikož je to, jak už napsaly jiné čtenářky, obrázková kniha s pár stranami souvislejšího textu. Chápu, že si autorka v náročné mateřské roli "ulevuje" tímhle kreativním způsobem. Jistě může oslovit hodně dalších žen/rodičů. Já sice nemám zkušenost s takhle malým dítětem, přesto mě v knize nic nepřekvapilo.
Obohacujici cteni, ac mnohe je celkem zname. Chapu, ze je knizka urcena detem (od 8 let), ale i tak by mohla byt o neco obsahlejsi, detailnejsi. Ovsem prinasi podnety, ktere kazdy muze zkoumat vic do podrobnosti.
Četla jsem jako příběh výrazného člověka, který umí vycítit příležitost a chytit ji pevně za pačesy. Kniha je celkem čtivá, akorát určité pasáže z dětství mi přišly zbytečně podrobné. S odchodem do Prahy a pak dál kniha nabrala větší spád. Názvy kapitol jsou leckdy dost zavádějící (např. kpt. Spolužačky se stejně nejvíc věnovala, opět, babičkám), ale to je celkem kosmetická záležitost. Autor netrpí falešnou skromností, což je fajn, jelikož v naší zemi se tohle moc nenosí. Z receptů jsem (zatím?) žádný nezkusila. Jsou popsané dost stručně, což je vzhledem k hlavní náplni knihy pochopitelné.
Líbily se mi ty upravené pohádky, u těch jsem se leckdy hezky pobavila autorovou fantazií. Kniha se mi četla dobře, sáhla jsem po ní, abych se, konečně, seznámila se světem zaklínače. A dobré to bylo. Kniha mi pomáhala odvádět pozornost od večerních "ranních nevolností". Zhltla jsem pak ještě druhý díl. A to mi zatím stačilo.
(SPOILER) Knihu jsem četla, abych víc pochopila ženy podstupující IVF, jelikož pro mě je to jak z jiného vesmíru. Nutno tedy říct, že autorka rel.brzy přišla o vejcovody, proto se ani nestihla o dítě pokoušet přirozenou cestou. Je mrzuté, čím vším si v touze po dětech prošla. Je dobře, že šla s tématy neplodnosti, IVF a potraty ven, to je potřeba. Určitě i hovořit o tom, jak s takovými ženami ne/komunikovat. Přesto mám z knihy dojem, že mohla vzniknout s větším odstupem. Aby v ní byl i náhled, pochopení, proč právě ji (a jejího muže) potkaly takové zkoušky. Prostě jsem čekala větší hloubku v uchopení zmíněných témat. Je to na můj vkus psané nějak moc zkratkovitě. Jedna IVF střídá druhou a už v obsahu, který je na začátku, se čtenář dozví hlavní milníky autorčiny cesty. Holt doba je zrychlená , tak co se dlouze rozepisovat, že. A já jsem holt v soc.bublině, kde se potracené děti pohřbívají pod stromy, než by se splachovaly. Ale je asi potřeba vzít v potaz i autorčin mladý věk. Kniha je hezky graficky zpracovaná, je prokládaná zřejmě instagramovými texty (a instagramově perfektními fotkami...) autorky. Oceňuju kapitolu, jak to celé vnímal manžel autorky.
Opravdu důležitá kniha, nejen pro ty, kterých se téma osobně týká. Kdyby měla kniha kvalitní jazyk. korekturu, dám pět hvězd. Děkuju všem zapojeným ženám za odvahu sdílet své velmi intimní příběhy.
Nádherná kniha. Útlá, ale přebohatá. K příběhu se nedá moc vyjadřovat, je o fantastických cestách a ukazuje vlastně kouzla tvoření a bytí. Nejen. Ilustrace Mae Sary jsou krásné. I celá forma knihy se mi líbí. Absence pravopisných chyb a překlepů mě taky potěšila.
Knihu bych doporučila (nejen) forexovým začátečníkům, ale i pokročilým, jelikož si díky informacím v knize můžou rozšířit obzory. Je poměrně stručná, z hlediska všemožných strategií ani nemůže být vyčerpávající. Bohužel kniha působí, jako by vůbec neprošla jazykovou korekturou. Psala jsem ohledně toho autorovi a prý se v chystaném třetím vydání polepší.
V téhle stručné knize jsem se o pudlech dozvěděla mnohem víc podstatných věcí než ve Velké knize o pudlech. Kniha je psaná čtivě a zajímavě, je znát, že ji psal zkušený chovatel tohoto plemene. Dozvíme se tu něco o historii plemene všeobecně a o historii jeho chovu u nás, je tu podrobně popsané, jak se vyhodnocuje stavba těla a jaké jsou odchylky, za obzvlášť přínosnou považuju kapitolu o dědičnosti barev u pudlů. Akorát o harlekýnech aj. vícebarevných "pudlech" se tam nepíše. Pokud vás zajímá, jak správně pečovat o srst či ji stříhat, hledejte jinde. Tedy kniha není vyčerpávající, ale to je vzhledem k jejímu rozsahu pochopitelné.
Od téhle knihy jsem mnoho neočekávala, tím spíš mě zasáhla. Byla to má první zkušenost s Ch. Potokem. Píše opravdu poutavě, skvěle popsal, jaký boj v sobě sváděl (nejen) hlavní hrdina. Bylo mi z toho místy dost smutno. Postavy a příběh mi přišly velmi uvěřitelné. Kniha může oslovit nejen zájemce o tématiku ortodoxního židovství či vnitřního světa umělců, ale i každého, kdo prochází coming-outem a je kvůli němu nepochopen/nepřijat/zavrhnut blízkými lidmi.
Doporučuju všem neurotikům a perfekcionistům. Příběh byl trochu šroubovaný, ale důležitá je podstata sdělení. Kniha je i hezky graficky zpracovaná, forma krásně ladí s obsahem. Autorka témata zbytečně neokecává, což je další plus.
Nějaký čas jsem váhala, jestli se do pokračování Unorthodox pustit. Ovšem autorčina prvotina ve mně pořád doznívala, tak jsem se rozhodla přečíst si i Exodus. A nelituju. Bylo pro mě zajímavé sledovat, jak se dál odvíjelo hlavně vnitřní prožívání autorky, jak hledala - a nalézala - svou identitu. A bavilo mě to, obohatilo. Ne že bych s Deborou nějak zvlášť souzněla, jelikož (naštěstí) pocházím z úplně jiných podmínek, ale je pro mě zajímavá. V knize nabídla obohacující pohledy a vznesla otázky, které by mě třeba nenapadlo (si) položit (nejsem Židovka ani židovka). Optikou člověka zabývajícího se i systemickými konstelacemi také oceňuju, jaký kus práce udělala pro svůj rod (a sama by se bez ní nejspíš moc neposunula). Kniha se mi četla dobře, ač některé pasáže byly za mě zbytečně podrobné, jiné zase zkratkovité.
Silný příběh, čtivěji podaný, než Ultraorthodox. Nechci moc opakovat, co už napsali jiní, tak jen stručně. Líbí se mi, jak se autorka k sobě staví - zdá se, že je se svými excesy pěkně srovnaná a neodsuzuje se, to je pro mě inspirativní. Jasně, píše už s odstupem a nadhledem, ale i tak. Také mě zaujala její autenticita. Pro některé byla občas přes čáru, ale mně to nevadilo. Chápu i, proč tak toužila po pozornosti. Řekla bych až učebnicový příklad nedosyceného vnitřního dítěte. No, lehké to neměla.