Vandina
komentáře u knih
Hordubal / Povětroň / Obyčejný život
Karel Čapek
“Koneckonců běh života je posunován hlavně dvěma silami: zvykem a náhodou.”
Hvězdičku Čapkově noetické trilogii strhávám za novelu Povětroň - prostě mě nezaujala tak, jako Hordubal a Obyčejný život. Krásné čtení. Děkuji.
Básně z koncentračního tábora
Josef Čapek
Verše smutných pravd. Krásné Čapkovo dílo. Vynikal nejenom jako malíř, ale i jako básník. Proč jen za takových okolností? Ach ty zbytečné války a diktatury.. Tato sbírka je unikátní, nic smyšleného, popisuje opravdový krutý svět, je to důležité emoční svědectví.
ukázka:
Lidskost a přátelství
Lidskost a přátelství chci velebit
a všechno, co se s dobrým srdcem pojí: laskavost, bodrost, ochotné soucítění, ruku, jež pomocně se chápe ruky tvojí a rány neudílí, ale mírní, hojí.
A oči velebím, z nichž nežhne běs, však takové, z jakých se účast dívá,
a hlas, jenž nerozkazuje a netupí tě, však pro trpícího má slova přívětivá, jež by ho v jeho bídě utěšila.
To všechno chtěl bych věrně oslavit, dobrotě lidské svoji poctu vzdát,
co na rozumu, jenž se k srdečnosti druží a na slušnosti měl jsem vděčně rád,
za to vše dobré toužím děkovat
vám všem, kdo dobré srdce máte;
seznal jsem věru za života svého,
co ukrutnosti v sobě může člověk nést i co zas dobro jest, já poznal ode všeho, co v lidské bytosti je dobrého i zlého,
bych vzýval dobrotu a lidskosti se kořil
a ctnostem, které spojeny jsou s nimi:
ba věru na člověčenství to nejkrásnější
a světa toho nejryzejší dobrodiní —
toť lidskosti je zář, jež nás bytostmi světla činí.
Válka s Mloky
Karel Čapek
Tak jsem vzal svůj nůž a tu škeblu jsem otevřel; hmátnu prstem, není-li tam perla, ale nebyla tam, jenom ten škaredé sopel, jako ten slizovaté mollusk, co v těch škeblách žije. Tak na, povídám, ts-ts-ts, sežer si to, když chceš.
Hallo, hallo, vy lidé..
Uvnitř - vně
Adriena Šimotová
Uvnitř-vně. Malá (velká) sdělení. Náhled do vnitřního světa Adrieny Šimotové. Něžné, křehké, jedinečné.
Heinovské noci
Karel Šiktanc
Krajíček
slunce
Lustry višní
A žebřík se v nich kymácí
A u Horáků na zahradě
stavěli stěnu z matrací..
Dopisy Milady Horákové
Milada Horáková
Čtení moudrých myšlenek Milady Horákové skrze dopisy na rozloučenou pro její blízké, je náročné. Sem tam se vám řádky rozmažou v slzách..
“Nikdy neplač nad rozlitým mlékem.”
“Lidský život je sice něco víc než rozlité mléko, ale pod zorným úhlem věčnosti také jen vlastně taková malá událost. Všechno se nikdy nepovede.. i poctivě myšlené může být mylné a svede tě z cesty.”
Milá Milado.. byla jste velmi odvážná a rozumná žena.
Citlivý člověk
Jáchym Topol
Příběh je psaný indiánským jazykem zvaným jáchymština, kterému není vždy snadné porozumět, ale tak to s cizími jazyky bývá :) Musíme jen překonat prvotní pokusy o pochopení a pak nás v jiné dimenzi čekají neuvěřitelné zážitky a dobrodružství.
Baví mě, jak je děj jemně protkán zmínkami např. o Havlovi, Iggy Popovi, Hrabalovi, náčelníkovi Bromdenovi z Přeletu nad kukaččím hnízdem a mnoha dalšími zajímavými osobnostmi a postavami z literatury. Setkáte se ale i s Putinem, Žérárem Depardie a Mildou Zemanem :D Ale v jakých souvislostech, to už se dočtěte sami!! ;)
Příběh pro “citlivého člověka” je velmi povedený, takový dotýkající se lidí žijících různé životy, ač vymyšlené, ne neuvěřitelné. Těším se na další knihy od Jáchyma a to především na ty, jejichž čtení jsem dříve vzdala. Když už teď jáchymštině trošku rozumím, určitě to půjde. Zajímavé bude také objevování dalších členů kmene Topolů.. nemyslím jen bráchu Filipa, ale také tátu Josefa a dědu Karla Schulze. To je, panečku, spisovatelská rodina!!!
Hezké čtení! :)
s. 215
Jako mouchy rozpustilým chlapcům jevíme se bohům, zabíjejí nás pro zábavu. To napsal Shakespeare, labuť avonská. A já se stávám labutí sázavskou. Jen roztáhnout křídla...
Hovory s T. G. Masarykem
Karel Čapek
To, že Hovory s TGM stojí za přečtení, vytušíte už z pozitivních a velmi hezkých komentářů čtenářů. A opravdu! Tolik nádherných myšlenek! Ano, začátek je jednodušší, lépe stravitelný, než část filozofická. Také jsem v ní všemu nerozuměla a přijde mi to normální. Nikdo nemůže vědět všechno. Důležité je snažit se porozumět.
Poslední kapitola, nazývající se Mlčení s T. G. Masarykem, je takové Čapkovo vysvětlení, podání klíče k Masarykovu myšlení. Čapek poslední část podal s lehkostí, ale čtenáři pochopit Masaryka rozhodně neulehčuje. Což je dobře. Přečtením Hovorů totiž tato kniha nekončí. Hodně ve vás zůstane. Pochopíte, kolik muselo stát Masaryka úsilí ustát např. “hilsneriádu” nebo boj s Rukopisy, ale nestěžuje si!!! Hodnotí to slovy: “Zlá kampaň byla ta “hilsneriáda”. Kniha vznikala několik let, opravdu je lepší, dávkovat si ji pomalu, jak radí ostatní čtenáři, ale jděte do toho. Dočtete se, proč Masaryk “nepřijímá komunismu”, proč “peníze nemá rád”, proč je jeho víra “ježíšství” a mnohé další. A to tady zmiňuji jen střípečky z celé knihy. Je milé číst, jak se Masaryk učil být prezidentem: “Třeba taková maličkost: zapomněl jsem na presidenství a slíbil kamarádům, že den po přísaze přijdu do kavárny, kde jsme v roce čtrnáct mívali své politické porady. Jdu z Hradu do města - sběh lidu. Tak jsem se učil být presidentem a ještě dnes učím.”
Zapomene na svůj úřad! :D To byl člověk! Tak nesobecký, nezahleděný do sebe, tak duchem krásný!
Honest Guide Praha
Janek Rubeš
Jedná se o stručného průvodce, publikaci přečtete za chvíli a pokud se rozhodnete o anglicky psanou verzi, je Jankovo podání Prahy “easy to read”.
Některá úžasná místa v Praze odhalena, ale většina stále utajena. ;)
Vím, je to pro turisty. Není to kniha určená primárně Pražanům. Nečetla bych ji, kdyby nebylo mé pracovní místo, které není komerční a nestojí o reklamu, součástí obsahu. To jsem se ale dozvěděla od turistů, ne od Janka. Kde bere právo zahrnout vybraná pražská zákoutí do své knihy a nezeptat se na souhlas lidí, kterých se pak dopad jeho práce bezprostředně týká? Je čestný? Asi ano.. zmiňuje to v knize celkem často. Ale jak řekl jeden moudrý muž: “A nač to mluvení, normální člověk nevytrubuje do světa, že miluje své rodiče, svou ženu, své děti. To se rozumí samo sebou.”
Vážím si toho, co dělá pro Prahu. Ale chce to i domýšlet, co dokáže způsobit přehršel turistů v místech, která to kapacitně nezvládají.
Kniha samotná má hezkou grafickou úpravu, provázejí ji zdařilé ilustrace a jako atraktivního průvodce Prahou ji doporučuji. Je plná milých detailů a najdete i šifrované vzkazy. :)
Neodpustím si upozornit na překlepy. V knihách je nevyhledávám, prostě bijí do očí. Nechápu, co je to za fenomén. V nových knihách se s ním setkávám až podezřele často. Prostě konzum. Všechno rychle, ať mě nikdo nepředběhne. A zítra znovu. :D :D
Žízeň po životě
Irving Stone (p)
Příběh není o cestování a přitom budete s Vincentem pobývat na zajímavých místech v Evropě.
Příběh není přednostně o výtvarném umění a přesto se seznámíte s pohnutkami k tvorbě malířů, kteří byli ve své době zatracováni. Doporučuji si k jednotlivým pasážím v knize, kde jsou zmiňováni umělci a jejich díla, konkrétní obrazy vyhledávat. Představíte si tak lépe dobu a místa, kde žili a zamilujete se do baletek od Degase i Lautrecových kurtizán. Nejvíce se však zamilujete do obrazů Vincenta van Gogha a zjistíte, že mezi jeho díly rozhodně nedominují malby slunečnic a autoportrétů s uříznutým uchem.
Příběh je o životě Vincenta van Gogha a vy se převážně dozvíte něco o tom svém.
Manon Lescaut
Vítězslav Nezval
Manon:
"Pojď ke mně, já to věděla, že dodnes mohou se dít divy, že jednou potkám anděla a že ten anděl bude živý."
Krásná klasika mě překvapila svou čtivostí a nad některými verši mi přestával doslova rozum stát :) Jak to tak někdo dokázal vystihnout.. A ve verších :)
Manon je trošku mrška, ale kdo by v jejím případě nebyl. Posuďte sami, ale to si tu maturitní povinnou četbu budete muset přečíst ;)
Jsem ráda, že mě k tomu nikdo nenutil a dospěla jsem si k ní sama, až když se mi chtělo.
Za poslech stojí i Krylova píseň Balada o Manoně: https://youtu.be/ca2oL-dPjJE
Adam a Eva
Karel Šiktanc
Čtení i psaní poezie je intimní záležitost. Neumím dílo zhodnotit, jen doporučit ;-)
Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
Ač tušíte, jak to s McMurphym dopadne, protože legendární Formanovo zpracování knihy snad nikomu neuniklo, stejně mu fandíte. Vžíváte se do jeho hrdinství, používání zdravého rozumu a rozesměje vás, jak dokáže provokovat Velkou sestru.
Příběh je "vyprávěn" Náčelníkovými ústy, který "když chce slyšet, musí dělat, že je hluchý". Prolínání příběhu z léčebny, se vzpomínkami Bromdena, vás vtáhne do nespravedlnosti činěné americkou společností té doby jeho kmenu.
Zamýšlíte se, proč neustále "Kombajn" v naší společnosti vítězí.. A na konci vám bude smutno, protože ač jste to věděli, ale přesto McMurphymu drželi palce, opravdu zjistíte, že "Kombajn" vyhrál.. nebo vyhrál?
Randle McMurphy: Já vím jen jedno: že nikdo není dokonalej, a připadá mi, že všichni celej život nedělají nic jinýho, než těm druhejm podrážej nohy.
Náčelník: Táta říká, že když si člověk nedá bacha, lidi ho tak nebo onak donutí, aby dělal to, co si lidi myslí, že by dělat měl, nebo aby se postavil na zadní a najust dělal pravý opak.
Harding: Jsme blázni z té nemocnice nahoře při dálnici, psychokeramika, puklá hrnčířina lidstva.
... a McMurphy se chechtá. Poněvadž McMurphy ví, že se človek musí vysmát všemu, co ho bolí, protože jenom tak si může zachovat svoji rovnováhu, jenom tak může předejít tomu, aby ho svět nedohnal k šílenství...