UweKugelsack
komentáře u knih
Narvik
Donald Macintyre
Faktografický, ale přitom velice čtivý popis této nesmírně pozoruhodné a napínavé kampaně zejména z pohledu britského námořnictva. Doba vydání byla pozitivně ovlivněna glasností natolik, že se zahraniční originál při překladu a redakci vydání vyhnul zničujícím zásahům redaktorů závodního časopisu Rudá vatra, kteří decimovali knihy o válce o dekády dříve.
Zítra začne obyčejný den
Karel Borský
Realistický a poměrně čtivý memoárový popis poutě jednoho z hrdinů Svobodovy armády z domova přes celou východní frontu až zpět. Doporučuji všem, kteří si chtějí spravit chuť po těch bolševických výblitkách, které psal Jan Mareš a jemu podobní. Čest Vaší památce, pane Bihellere!
Bloudění
Jaroslav Durych
Jasná volba pro nenapravitelné historické šprty zastydlé v období ranného novověku, pokud si připravují balíček pro ztroskotání na pustém ostrově. Dílem se prolíná tolik historických událostí a osobností, že v tom průměrně sečtělý dějepisář létá jako Bořita z Martinic, jen ho přitom nezachrání Panna Maria. Po přečtení jsem tak s hrůzou zjistil, že už si nepamatuji, který z hlavních hrdinů připravil pannu Andělku o věneček a že si to celé budu muset přečíst znovu. Stále si nejsem jistý, zdali jsem od 20. stránky do konce čekal toužebněji na to, kdy dá Kajetán konečně Jiřímu přes držku, nebo kdy se Valdštejn konečně zachumlá do peřin v Chebu. Dávám o hvězdu nad plán pro tu neskutečnou práci, kterou autor odvedl, když dával všechny ty historické pojmy dohromady.
Bratři Lautensackové
Lion Feuchtwanger
(SPOILER) Feuchtwangelovo zpracování tématu Kafkova Procesu, ovšem se zápletkou zasazenou do skutečných reálií ranně nacistického Německa. Přemýšlím, ze kterého z těch dvou zpracování mě více mrazí. Asi z toho odlištěného Kafkova, protože u Fechtwangelova hlavního hrdiny alespoň můžu přemýšlet nad tím, jak byl Vůdce spokojený s pindíkem, kterého mu hlavní hrdina přičaroval.
Goya
Lion Feuchtwanger
(SPOILER) Taková obdoba Jiráskova Temna, jen v odlehčenějším a atraktivnějším prostředí a v přívětivější době. A také o stupínek čtivější. Feuchtwanger umí (byť navýsost zdlouhavě) vytvořit atraktivní popis uměleckých bouráků, tedy pardon..."bohémů", kteří plnými doušky vychutnávají svých individuálních privilegií za slábnoucího, byť stále velmi přísného pozdního absolutismu. Úplně toho zvrhlého malíře vidím, jak slintá na tu svou "jamón". Dávám o půl hvězdičky míň, než u Lišek na vinici, protože literární Pierre Caron byl o chlup větší bourák.
Temno
Alois Jirásek
Hlavní zápletkou z prvních 100 stran bylo, jak se stará seschlá panna Polexina dívá z okna zámku na pšoukání myslivcova psa. Také jsem se dozvěděl, kdo je ten hodný, kdo je ten zlý a co se asi bude dále dít. Na konci další stovky stránek se už to pozvolna dít začalo. Ale vedla k tomu tak strastiplná cesta a čtenářova muka pekelná, že knihu odkládám a nevrátím se k ní, dokud členové Tovaryšstva Ježíšova neovládnou řád světa, nezakážou televizi, internet a nespálí všechny ostatní knihy. Pak až ochrnu na všechny končetiny a dostanu mladou pečovatelku s bujným poprsím, nechám si od ní zbytek knihy předčítat.... pokud bude číst v negližé.
Škoda že se tématu nechopil protestantský klon MISTRA HENRYKA SIENKIEWICZE, protože pak by byl proti literárnímu P. Koniášovi Boblig z Edelstadtu takový břídil, že by se hanbou za odříkávání Zdrávas pomazal mastí z lichořeřišnice, nasednul na koště zabavené staré bábě Prajzlerce a odletěl k luteránům do Žitavy.
Cesta na Tajmyr aneb Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu
F. R. Hrabal-Krondak (p)
Celé dílo se dá popsat jako jeden velký urbex protkaný návodem, jak překonat překážky na cestě za barabiznami a vraky a doplněný velkým množstvím více či méně přesných faktografických informací.
Z knihy jsem jedním dechem shlédnul fotografie, a to tam i zpátky. Stejně tak jsem hltal exotická místa, na která se autor dostal a byl zaujat i způsobem, jakým se tam dostal. Pan Hrabal-Krondak má můj velký cestovatelský respekt za to kam až dokázal doputovat. Autor překypuje obrovským rezervoárem faktografických informací o zemi navštívené, ale to je možná překážkou tomu, aby ty informace lépe uspořádal a zasadil do samotného cestopisu. Dílu lze vytknout i dílčí faktické chyby, či možná až příliš jednostranný pohled. Celkově mi však dílo dává smysl a zapadá do mozaiky poskládané z kontaktů s Rusy i vyprávění lidí, kteří tam strávili víc než jednu dovolenku. Škoda jen, že ty úžasné fotografie nejsou reprodukovány na větším formátu. Některé bych si vystřihnul a nalepil do Alba světlých zítřků.
Lišky na vinici
Lion Feuchtwanger
(SPOILER) Feuchtwangel má až takový cit pro historický detail, že se čtenář ocitne ve vaně s Benjaminem Franklinem v zasloužilém gerontském věku, nebo s tlustým králem v jeho tajném kamrlíku vyrábí pomůcky pro flagelanty a dozví se, jaké byly tajné sny Marie Antoinetty. Jedno se ale této knize upřít nedá. Už vždycky si budu pamatovat, jaký byl Pierre Caron, baron de Beaumarchais bourák! Škoda jen, že se příběh nedožil revoluce. Čekal jsem na ni asi 650 stránek, než mi došlo, že to nebylo autorovým záměrem. To by bylo teprve počtení!
Křižáci 2. díl
Henryk Sienkiewicz
Pro každého dějepisáře vrchol příběhu, protože....Grunwald! Popis této bitvy od Sienkiewicze prostě žádný fanatik vojenské historie nemůže vynechat. Asi jako Waterloo a Hugo.
A vzpomněl si i na naše žoldnéře, PAN AUTOR. Jen ne na toho hlavního loupežníka, co tu prý přišel o jedno oko, protože toho mají v Polsku rádi asi jako my z českého pohraničí polský křídový super levný toaletní papír.
Křižáci 1. díl
Henryk Sienkiewicz
(SPOILER) Panoši, běž na vrata nejbližší hospody přibít vzkaz "Kdo tvrdí, že Gertruda Mutzenbacher není nejspanilejší ženou pod sluncem, s tím se půjdu bít chujem, stachanem nebo na oslu na ušlapané půdě!".
Oproti nepřekonatelné trilogii zasazené do doby o dvě a půl století později, je alespoň první díl spíše snůškou siláckých řečí a prvoplánovitého očerňování všeho německého. I tak si to ale drží autorovu poutavou atmosféru, která by se dala v některých pasážích i krájet.
Pan Wolodyjowski
Henryk Sienkiewicz
Když dnes machometi ublíží Evropanům, zapálí Evropané svíčky a jdou do průvodu demonstrovat za mír. Občas si ale říkám, že by nebylo od věci, kdyby narazili na někoho, jako je pan Nowowiejsky.
Michal s přáteli opět umně brání vlast a víru, ale tentokráte dělá historie více křoví romantickému příběhu. Proto dávám nezvykle o hvězdičku pod limit. To nic nemění na skutečnosti, že Sienkiewiczova trilogie je jedna z nejlepších věcí, při kterých jsem propotil peřiny.
Potopa
Henryk Sienkiewicz
"My, Jan Kazimir, karol polski, veliky knaz litowski i mazowiecky, prusky, et cetera, et cetera…"
Toto je jediná literární pasáž, která mě pošle do kolen a vžene slzy do očí. Potopa je národovecká pohádka o zlobivém princi, který projde peklem a zabije draka. Ale je tak umně napsaná, že byste Sienkiewiczovi toho draka sežrali i s chlupatou švédskou princeznou v žaludku.
Ohněm a mečem II.
Henryk Sienkiewicz
Žádná jízda na světě se nevyrovná polským husarům. A žádný autor nedokáže tak nerušivě a napínavě skloubit bitevní vřavu se vsuvkami z červené knihovny. Po 1. díle bych se opakoval. Svrbí mě má imaginární šavle, která by si chtěla zatnout do kozáků na Zbaraži.
Ohněm i mečem 1.
Henryk Sienkiewicz
Chelma bijiv! Ljachyv bijiv! Neskutečná řežba po jejímž přečtení si nezaujatý čtenář nepřeje nic jiného, než být žoldnéřem Jeho knížecí milosti Jeremiáše Wiśnowieckého, aby pod jeho vedením zadupal ty mužiky do země.
Naprostý vrchol národoveckého romantismu. Nemáte tu prosím sedmou hvězdu?
První prapor
Jan Mareš
(SPOILER) I toto dílo se dá stále nalézt v zaprášených regálech pozůstatků místních lidových knihoven na venkově. Pro potomka jednoho z "druhů ve zbrani i politickém školení" pana autora je to tak přirozená volba. Ovšem pozor pro vás, kteří rádi čtete v posteli, abyste si z tohoto politického školení nenazvraceli do polštáře. Autor je zdatným tovaryšem řemesla politickým memoárů. Lekce 1: Idylika exulantů v SSSR. Lekce 2: Zlovolní, byrokratičtí, zbabělí a neschopní prvorepublikoví důstojníci. Lekce 3: Bodří, tvrdě pracující a bojechtiví soudruzi. Lekce 4: Když někdo z lekce 3 udělá průšvih, pěkně a sympaticky před soudruhy zpytuje svědomí a polepší se (jako Honza Zeman po potyčce na zábavě) a jde všem nesoudruhům, co ještě nezjistili svou správnou orientaci, příkladem. Lekce 5: Neprošli!!!
Na této knize se tak blíží pravdě jen dílčí popisy bojů a dvojznačný popis krveprolití. Soudruh autor si zřejmě myslel, že tím udělá dojem (naši hrdinové si nezadají s obětmi Rudé armády), ale normálně myslící člověk si o tom udělá svůj obrázek.
Pro čtenáře doporučuji porovnat s knihou Nelituj oběti od hrdiny Sovětského Svazu Josefa Buršíka, tedy přímého nadřízeného Jana Mareše. Víte soudruzi, kde soudruh autor strávil bitvu?
Dávám jednu rudou hvězdu za příkladné splnění politického školení uvědomělého čtenáře!
Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
Quo vadis, domine? .... Po přečtení této knihy a závěrečné pasáže kráčím k tomu si nechat přišít předkožku, vyprsknout krev páně na ornát naší farářky a jít o kostel vedle líbat prsten pana biskupa. Bravo!
Ozvěny bojů
Karel Klapálek
Vsadím boty, že vím, které pasáže knihy nepsal Karel Klapálek, ale redaktor závodního časopisu Rudá vatra, toho času "editor" nakladatelství Naše Vojsko. Kniha má na svou dobu obligátní hodnotové ukotvení, kde Britové jsou protivní pedantští byrokraté, kteří sice prohrají každou bitvu, ale kupodivu vyhrají válku. Zato pod Sověty, to se to panečku bojovalo. Editor nezapomněl do popisu autora doplnit jména všech soudruhů exulantů z KSČ, kteří hrdinně přežili válku na dače za Moskvou a jejichž největším příspěvkem k vítězství bylo povzbuzování politického školení mužstva, když se jednotka ocitla v hlubokém týlu. Škoda, že se autor, který každopádně zaslouží velký respekt, nedočkal dob, kdy by mohl knihu vydat bez těchto příkras.
Kulhavý Orfeus
Jan Otčenášek
V 90. letech bylo naše maloměsto uchváceno přiblblou telenovelou Dallas, kde prý hlavní hrdina J.R. strávil 70 dílů autohypnózou u zrcadla. Připadalo mi, že tak nějak vyvažoval Otčenášek absenci děje. Autor musel být v mládí nejspíše pěkný šprt, protože takové nekonečné rozjímání nad dobovou filosofickou literaturou, metafyckými otázkami a vykreslování psychologie postav skrze dialogy "o ničem" bych v knize popisující život mladých "totálníků" v posledním roce války nečekal. Asi měli soudruzi spisovatelé zkraje 60. let ztěžklá pera, zejména když psali o tak citlivém tématu, jako o skupince naivních zbolševizovaných agitujících pseudoodbojářů.