ufak komentáře u knih

Velice zajímavé, většinu míst bych rád navštívil.

Zajímavá i zábavná. Až ji schrastím, rád si ji přečtu znova.

Ano nostalgie ze seriálu i čtení. Knihy se mi libily i po letech. Propagandy se mi tam moc nezdá, spíš takové to vlastenectví a odhodlání, které vyplývá z války. Na dnešní dobu naivní. Dnešní děti mají Simira, který udělá za dvacet minut šíleně krkolomné věci, a Rexe. A ani ty už je nebaví, jsou málo action.

Pamatuju, že se mi kniha líbila, ale moc si nepamatuju. Musím ji někde schrastit.

Asi nejsem normální, ale je to moje oblíbená kniha. Přečet sem ji po létech, nedávno po dloooouhých létech a objevil, že je úžasně napsaná.

moje oblíbená kniha

S dětmi jsme sledovalli seriál a četli knihu. Oboje se nám líbilo.

Jako vždy, kniha je lepší a je v ní víc vnitřku postav, motivace, pohnutek, vzpomínek. Člověk je více chápe a více se ptá. Film holt musí byt hodne action, aby se na něj někdo díval.

Na film se podívám vždycky rád, ke knize se vracím. Naštěstí sem ji po dvaceti letech sehnal papírovou. V knize je toho víc, např. "najednou dostala příšernou chuť nabourat tu maloměstskou selanku" (sorry, parafrázuju) a vlítla tam a hrábla do cukroví. Lehce vtipná, prima oddychová, prostě milá kniha.

Můj první Crichton. Jako dítě jsem to zhltnul, zklamalo mě samovyřešení problému, ačkoli ten virus nebo bacil už někde je a může se probudit nebo zmutovat. Z toho sem měl dost depku. A předpokládám, že krizové plány pro různé situace jsou někde připravené (např. epidemický plán pro pandemii - psáno 2020/04).

Kouli jsem si přečet, protože mě zaujal film. Kniha je samozřejmě lepší. Tajemství, napětí a sdělení. Crichtonovské budování atmosféry miluju.

@Kory98: to předělávání mě taky dost zaujalo. Lidé se cpou všude, předělají řeku a pak se diví. Kam přijedou, to je jejich (tady se jen vnucujou a neví, jestli to je dobře), snaží se vše přerobit k obrazu svému a drancovat - viz ANglie a ostatní kolonisté - jsou to jen divoši, tohle je naše území, "lidé, honem přijeďtě, budeme rozdávat cizí půdu".

Obydlené ostrovy mě nebavily, připadaly mi spíš jako fantazy, Brouk v mraveništi byl super a tahle třetí se mi líbila nejvíc. Obsahuje záhadu, vysvětlení, překvapení i neotevřené tajemství. A vždy, když někdo kritizuje bez znalosti (a ochoty znát) věcí, vzpomenu si na slova (nevím zda ve dvojce nebo trojce, zda Sikorského nebo Maxima): "Můžeme být za blázny, mohou se nám posmívat (, nikdo o nás neví), ale jediné, co nesmíme, je podcenit nebezpečí. Když ucítíme pach síry, musíme být připraveni zorganizovat výrobu svěcené vody v průmyslovém měřítku."
(jak příznačné pro epidemii koronaviru 2019/2020). A Gorbovskij byl můj oblíbenec.

Pamatuju, že mě zajímalo odhalené tajemství, ale celkově mě moc nebavila. Jako dospělý se k ní vracet nebudu.

Pistoli míru jsem četl jako poslední, dospělý (tedy dost starší) a Troskovo kouzlo moc neměla. Projel jsem ji ze zájmu o obsah, ale dost mě otravovaly jednotlivé epizody, hlavně v Indii.

trilogie Nemova říše se mi líbila, popis technického světa. Jen mi bylo divné, že má jediný zdroj energie. A co bude, až mu bude 200 let a umře.

Vesmírnou trilogii jsem jako dítě přečet jedním vrzem, bylo to zajímavé, napínavé. Jen mi (už jako dítěti) připadalo hloupé, že všude, kam přiletěli, něco žije. A měl sem strach, že Smrtonoš unikl jako skupinka buněk.

Celá série Nadace je super. Říkal jsem si, že si ji zase někdy přečtu postupně podle jejich času a ne, jak jsem se jednotlivým dílům dostal. Zvláštní, že se mi nějak nechce. Ke každému dílu pak něco (asi ) napíšu, teď samozřejmě neví, co kde je. Nejvíc ve mě zůstal pocit - spíš frustraci - (a velké poznání a úděs postavy - Daneela?), že osud několika staletí závisí na tom, jestli jediný člověk správně ve správnou chvíli zareaguje a nebude mít překážky, že veškerá statistika a psychohistorie je k prdu. A dále myšlenka Gaii, ta mi je docela blízká.

Tuto Odyseu jsem asi protrpěl nejvíc, musel jsem se do čtení nutit ze zvědavosti, co bude dál (tedy jestli konečně bude něco zajímavého), co monolity.
Největší objev je varování: Čína si tajně všechno okoukne, potají si udělá svoje a stará se jen o svoje zájmy, dejte si bacha.

Třetí Odyseu jsem četl z úcty k autorovi a zvědavosti "co vymyslel" a co je s monolity. Do čtení jsem se nutil. Čtvrtou jsem čekal výrazně lepší než ten třetí blábol. Nic moc. Na dovolené jsem si přečet zgruntu celou sérii a byl jsem zklamaný. Z příběhu, konce, oživení Poola, najednou nevadilo přistání na Europě. Spousta keců o společnosti.