Tyet komentáře u knih

Tahle knížka doopravdy krásně odsejpá, navzdory rozsahu jsem ji přečetla za dva dny. Námětem a celkovým vyzněním (zničený život v důsledku "mladické nerozvážnosti") mi příběh velmi připomněl Tajnou historii od Donny Tartt. Vzhledem k žánru jsem nečekala nic světoborného, a také jsem to nedostala. Je to zkrátka dobře napsaný napínavý příběh.

2 02.02.2022

Jedna z mých oblíbených knih o bylinách. Často z ní čerpám hlavně historické a tradiční použití bylin v oblasti magického využití. Velice se mi líbí rovněž názor autorek na magické rituály s použitím rostlin, protože s ním ve všem všudy souhlasím a lépe bych to napsat nedokázala. Snad tohle moudré sdělení alespoň někteří pochopíte opravdu do hloubky:
V současné době pochopilo staré učení o rostlinách jen několik západních mágů, a také se jím řídí. Naproti tomu tak zvané "magické bylináře" dávají nejrůznější novodobé návody jak sbírat rostliny: doporučují načrtnout kolem nich magický kruh, odříkat před vlastním sběrem nějaké verše, nebo nechat na místě penízek či špetku tabáku jako náhradu za trauma způsobené rostlinám. Zůstává však záhadou, co dobrého to přinese.
Některé z těchto knih vám poradí, že máte stromy a byliny před sběrem napřed požádat o souhlas - např. třikrát je obejít a poprosit: "mohu si kousek vzít?". Kolik lidí kdy dostalo odpověď? Slyší to vůbec rostlina? Právě tak jste si ji mohli místo toho koupit v obchodě, nebo sebrat uschlé větvičky v lese ze země. Tyto pokyny patří do folkloru nebo k lidovým pověrám, které jen znehodnocují zpola zapomenutou podobu skutečných znalostí.
K rostlinám a stromům musíme pokaždé přistoupit jako k individualitě a respektovat je jako živé cítící organismy. Žádné dva duby totiž nezosobňují úplně totéž, žádné dvě rostliny řebříčku nemají tytéž vlastnosti. A obrazně řečeno: některé rostliny se vám vzdávají ochotně, o jiné se musíte dlouho ucházet, za dalšími se dokonce musíte honit, a o některé se budete téměř rvát. Některé vůbec nikdy nedostanete.
Dnes je snad zřejmé, že stromy, keře a byliny ve skutečnosti vůbec nemohou být kouzelným prostředkem nějaké "magie", i když taková slova v této knize obrazně používáme. Zacházíme-li s rostlinami správně, mohou nám jen poskytnout něco ze své životní síly, ze své "duše". Opravdová bylinářská magie skutečně není zacházení s recepty jako podle nějaké kuchařky - dej špetku toho a špetku onoho. Jediné kouzlo se skrývá uvnitř rostlin, v jejich vlastnostech, a přijmeme-li rostliny za své učitele, získá tím své kouzlo i dlouholeté intimní studium jejich vlastností.

5 20.01.2022

Od Colina Falconera jsem četla jeho román Nebezpečný, jenž se stal mou trvalou noční můrou. Nepochybovala jsem tudíž o jeho spisovatelských schopnostech, jen jsem se trochu bála, co ve mně jeho další kniha zanechá. Aztécká perla se mylně tváří jako červená knihovna, je to ovšem historický román o lačném, lstivém ctižádostivém a nevypočitatelném dobrodruhovi jménem Hernán Cortés. Je to příběh smrtelné chamtivosti, nekonečné krutosti, ale i velkorysosti a naděje.
Pokoření Aztéků a zničení jejich říše bylo ustanoveno proroctvím a děj knihy bez samoúčelných krutostí, ale s tíživou osudovostí jde tomu zničení vstříc odstavec za odstavcem, stránku za stránkou.
Příběh má pouze dvě kladné postavy, a není to pochopitelně ani "Opeřený had", ani jeho Perla, jejíž motivací je nejprve msta a později i láska ke Cortésovi. Je nejspíš pravdou, že bez pomoci této ženy a jejího loajálního postoje by "Bohové hromu", jak jsou Španělé nazýváni, nezískali Moctezumovo císařství tak snadno.
Mlýn osudu je skutečně neúprosný a neunikneme mu nejen my lidé, ale ani celé národy a kontinenty. Vše pomine...
"Jednou jsi mi řekla, že život je jako sen, trvá jen chvíli, a že všechny naše strachy jsou jen stíny na zdi, které na ni vrhá dětská ruka. Proto musíme jít za svým srdcem . nakonec stejně na ničem nezáleží."

1 19.01.2022

Autor téhle knihy David Icke je pro mnohé lidi nepřijatelný a jen přiznat se k četbě jeho knih se rovná málem společenské sebevraždě. A o tom je částečně i tahle kniha. Oprostit se od strachu z toho, co si o nás myslí druzí, je prvním (a velmi těžkým) krokem ke svobodě.
Kniha je plná (podle očekávání) rozkrývání manipulací, lží, mechanismů ovládání a zločinů mocných lidí i nelidí. Vysvětluje vznik a udržování našeho světa přeludů, mechanismus toho, jak jsme jako lidé drženi v nevědomosti a otroctví. Některé informace jsou pro mne přijatelné a bez problémů akceptovatelné, jiné nikoliv (třeba teorie o tom, že žijeme na „špatné kopii“ skutečné země stvořené Demiurgem).
Některé věci mě zaujaly více než jiné a tak sem opíšu pár citátů. Podotýkám, že kniha byla napsána v roce 2016.

„Pokud potřebujete drtit obyvatelstvo, přinutit ho k uskrovnění a chcete obhájit to, že mu ukradnete jeho peníze, potom potřebujete finanční kolaps jako ten z roku 2008 a další, které jsou v plánu. Pokud chcete zavést povinné vakcíny toxického svinstva, které ničí imunitní systém, potom vypustíte virus (nebo si ho vymyslíte) a prohlásíte, že podle zákona se musí všichni nechat očkovat, aby se ochránili proti viru a přežili.
---
Lidé hledají řešení situace ve světě v podobě akce – Co máme dělat? Ale kde se bere „dělání“. Z vašeho stavu bytí. Tato skutečnost je neustále zoufale opomíjena, v neposlední řadě většinou alternativních médií a výzkumných komunit. Náš kolektivní stav bytí – vnímání, postoje – se projevuje jako svět, který „vidíme“. Pokud se naše postoje a vnímání nezmění, nemůže se změnit ani nic jiného. Pokud chceme laskavý svět, musíme být laskaví. Pokud chceme svět bez válek, musíme být mírumilovní. Pokud chceme svět lásky, musíme být milující. To není žádné ezoterické sebestředné blábolení, to je jednoduchý, daný fakt. Náš svět je takový jaký je, protože je tu velké množství lidí, kteří nejsou laskaví, mírumilovní a milující. Jak taky jinak by to mohlo být?
---
… všechno se změní teprve tehdy, když začnete vyzařovat svou vlastní frekvenci, místo toho, abyste přejímali frekvence všude kolem vás. Tehdy, když začínáte otiskovat svůj záměr do Univerza místo toho, abyste jen dál přejímali otisk z existence. A to je podstata všeho, to je to rozcestí, konečná zásadní volba a cesta vedoucí buďto do vězení nebo do ráje.
---
Popsal jsem v této knize, jak je viditelný svět tvořen a řízen z neviditelných sfér. Usilovat o změnu viditelného ze sféry viditelného je marná snaha. To je jenom pokus změnit symptom, aniž byste řešili příčinu. Odpovědi neleží ve viditelné sféře. Konspirace jsou fajn pro dlouhé analýzy v alternativních médiích, které hledají odpovědi ve viditelném světě. Jenomže tam je nalézt nelze. Odpovědi leží v neviditelné sféře – v našem vnímání, v naší frekvenci, v našich srdcích.“

Závěr knihy mě zaujal nejvíce, ale bez předchozího textu by to bylo jen další motivační omílání notoricky známých pouček. K podobnému poznání se zkrátka člověk musí dopracovat pěkně smrdutou bažinou.
Knihu rozhodně doporučuji k přečtení všem otevřeným a zvědavým lidem.

3 11.01.2022

Nic jsem neočekávala a tak jsem nemohla být zklamaná. Tahle nekomplikovaná, jednoduchá dobrodružná pohádka mi poskytla zábavu a odreagování, a to mi v tu chvíli úplně stačilo.

1 05.12.2021

Tahle knížka je první, kterou jsem od autorů četla a určitě ne poslední. Je v ní všechno, co od nekomplikované oddechovky očekávám: napětí, jakžtakž smysluplný děj a absence zbytečných keců. Od chvíle, kdy se děj přesunul do Brazílie, začala být kniha poněkud škobrtavá, prvoplánová a nelogická, ale co už, přečetla jsem si to s chutí.

23.11.2021

Průměrný plytký příběh s kriminální zápletkou pro nenáročného čtenáře, ideální do vlaku nebo do kdekoliv potřebujete zabít čas. Za měsíc už nebudete vědět, že jste to četli, natož o čem to bylo.

6 20.11.2021

Knížku jsem si koupila na základě nadšeného doporučení. Bohužel já jsem tak nadšená nebyla. Krátký příběh z dovolené na Sibiři v roce 2000 obsahuje dvě části. První polovina knihy je v zásadě lovecký deník, a ačkoliv samozřejmě vím, že na Sibiři je lov jedním z nejdůležitějších forem obživy, tento druh literatury nevyhledávám.
Ve druhé části je vylíčeno poselství jakéhosi ochranného ducha lékaře a šamana a zároveň autorova přítele, ve kterém se píše o příčinách krize naší civilizace, o pradávném boji dobra se zlem a končí predikcí až do roku 2028, kdy bude na zpustošené Zemi pouhých 700 milionů lidí a Stvořitel konečně zasáhne. Bude to doslova za minutu dvanáct, protože svým zásahem zabrání jadernému zničení světa.
Tento zápis byl údajně vytvořen v letech 1995 - 1996 a autor jej četl v roce 2000. Jeho úkolem prý bylo zachránit a probudit lidi. Proč knihu tedy vydal až o 19 let později?
Tolik k obsahu poselství, které mi připadalo jako kompilace nejrůznější duchovní literatury, Anastasií počínaje a konče popisy výletů za ayahuascou. Opravdu jsem se snažila na knížce najít něco pěkného. Tři hvězdy dávám za popis sibiřské přírody a zvyklostí původních obyvatel.
Forma je horší obsahu, kniha zjevně neprošla sebemenším zásahem a kontrolou korektora či redaktora, je v ní spousta chyb a nesmyslů (např. bérec = stehenní kost - což bych zrovna u doktora medicíny neočekávala). Obálka je katastrofální, o té se snad ani nedá nic hezkého napsat.
Vím, že je to příkré hodnocení, snad mi autor odpustí, pokud ho bude číst :) Manželovi se knížka líbila, tak to bude třeba mnou.

2 16.11.2021

(SPOILER) Po pěti letech konečně vyšlo pokračování série Mycelium, které jsem s napětím a radostí otevírala. Ale ouha. Mnoho názvů, jmen, zápletek a dějů se mi po těch letech vykouřilo z hlavy a nikde není žádné shrnutí předchozích dílů, které by čtenářům to rozvzpomínání trochu ulehčilo. Na několika místech v knize jsem se zkrátka nechytala. Vůbec jsem netušila, o čem je řeč. To je myslím velká škoda. Nevím, proč vydání Vrstvy ticha trvalo tak neskutečně dlouho, ale zdá se, že to autorka i nakladatelství trochu prováhalo.
Příběh, který mi učaroval v minulých dílech, mi najednou už tak zajímavý nepřišel, nadšení ochladlo, trochu jsem se tím prokousávala. Kromě Aš-šáda a Lucase mi ostatní postavy přijdou poměrně ploché a závěrečné scény s Odrodilou a se záchranou Aš-šáda mi přišly už dokonce maličko dětinské. Rozhodně mi v knihách chybí slovníček pojmů a jmen.
A také mě ne poprvé napadlo, jaké je vlastně poselství tohoto monumentálního díla? Co nám chce autorka říct? Co si vlastně myslí? Nikomu nevěřte? Vše je jinak než se zdá? Dobro zvítězí? Zlo zvítězí?
Každopádně je celá série v tomto žánru nadprůměrná a autorka si zaslouží obdiv za takovou imaginaci a kus života, který tomu věnovala.

6 07.11.2021

Bylo pro mne zajímavé si po letech přečíst knihu pověstí, a nadto tak pěkně napsanou. Neméně zajímavé je i srovnání tehdejší (kniha vyšla v roce1983) knižní produkce pro děti a mládež s tou dnešní. Současné dětské knihy z tohoto srovnání nevycházejí podle mého názoru zrovna nejlépe.
Alexej Pludek, novinář, spisovatel, levičák a zapálený komunista, se zhostil tématu dávné historie Slovanů se ctí. Agitka byla znát pouze v samém závěru a nebyla ani příliš vtíravá. Mladí lidé, pokud by vůbec tuto knížku otevřeli, by si jí ani nemuseli povšimnout. Ačkoliv jsem knihu četla spíše kvůli osvěžení dávných jmen a příběhů, nemohla jsem si neuvědomit, že jsem součástí a potomkem velkého a slavného slovanského národa a že to ve mně vyvolává nemalé pocity hrdosti. Zvláště v dnešní době tak zřídkavé.
Celou knihou, jež má být pochopitelně oslavou Slovanů a slovanství, prosakuje, možná neúmyslně, neustálá připomínka toho, že jsme svou moc, sílu, moudrost a um historicky vždy promarnili v neustálých šarvátkách mezi sebou a vše dobré utopili v chamtivosti, egoismu a malichernostech. Nebýt toho, nikdy bychom neskončili v německém područí. No co už teď.

Pár pěkných citátů na závěr:
"Poslední veliký kníže Slovanů mezi Labem a Odrou leží ve vysoké trávě a nad ním bolestně řehtá jeho věrný kůň...
Nad ním se modrá pokojné nebe s bílými oblaky a řeka Vraná dál unáší své vody k Baltickému moři a vítr se rozběhl po zeleném kraji, aby rozšuměl koruny dubů a borovic, aby dal ještě jednou rozeznít onomu nedozpívanému zpěvu o hrdinství a zmaru, velikou píseň propadlých let, jíž za několik lidských věků už jen málokdo porozumí...
Tak zemřel hrdina Niklot, jenž chtěl naposledy osvobodit svou rodnou zemi, naposledy zadržet příval německých vojsk, naposledy uhájit pro svůj lid pradávnou vlast, od předků zděděnou a po mnohá pokolení vzdělávanou, jenž toužil, aby v ní navždycky zněla slovanská řeč, řeč ukolébavek, bájných zkazek i hrdinského vyprávění.
Osud nedopřál, aby se tak stalo.
---
Na západním pomezí svobodně dýchali už jen Čechové. Byl to lid tvrdý, udatný a nepoddajný, jenž se za každou utrpěnou křivdu nelítostně mstil. Za každý vpád do své země, ohraničené hlubokými hvozdy a neprostupnými srázy hor, odpovídal svým vpádem do Bavorska, Rakous, Saska, či Frank. Žádnou ránu neponechal bez odvety. I říkalo se po Němcích, jak svědčí kronikář Dalimil, "s Čechy válči, kdož nechceš býti živ."
---
Nikdo nechtěl nikoho poslouchat, každý chtěl každého porazit, panovat pokládali všichni za lepší než uznávat za své pány jiné. A přitom všichni dohromady byli nuceni poslouchat Němce, kteří se z takového pořádku věcí radovali.
Byla to bída, bylo to boží dopuštění, byl to obraz ubohosti. Lapkové se radovali, cizinci byli potěšeni slabostí lidu, kdo měl ruce, ten kradl, pracovat bylo každému na obtíž.
---
Je to poselství o míru mezi nepočetným a početným, o míru mezi někdejším útočníkem a napadaným, o soužití, jež zmnoží bohatství obou, bohatství myšlenky, tvaru a melodie, pocházející ze vzájemného soutěžení a z nutnosti uchovat a ospravedlnit svou odlišnost v tom, co je nepodstatné, při totožnosti toho, co je obecně lidské v zápase o smysl našeho údělu na zemi."

2 11.10.2021

DOBRÁ ZNAMENÍ, kniha vzešlá ze spolupráce dvou legend Terryho Pratchetta a Neila Gaimana je zábavný, rozpustilý příběh o tom, jak samotný Antikrist zabránil Armagedonu. Prostě slušná oddechovka.

9 01.09.2021

Vtipně a poutavě napsané, ne nadarmo se Adam Kay živí jako autor scénářů. Jako člověk na mě působil ale až odpudivě, nemohu se zbavit pocitu, že je to bezcitný a samolibý misogyn, který přesně ví, jak čtenáře dostat tam, kam chce. Z jeho soucitnějších příběhů jsem mu nevěřila ani slovo, zato ty cynické (interrupce nebo babičky s inkontinencí) byly velice autentické. Rozhodně bych nechtěla být jeho pacientkou a je dobře, že už jako lékař nepracuje.

4 15.08.2021

Opět jsem se nechala zlákat anotací a těšila se na historický román s určitou hloubkou a nějakým tím moudrým poselstvím. Přečetla jsem místo toho plytký příběh z červené knihovny zasazený do doby Ježíše. Ani jediné zanoření se pod hladinu se nekonalo, ani drobná vlnka slov, která by čtenáře nějak zasáhla, tuto hladinu vlažného rybníčku nerozvířila. Ach, klaním se, Nikosi Kazantzakisi!

1 10.08.2021

Když člověk trochu zná současné ruské autory, musí mu styl téhle knihy, která se tak velmi snaží být "ruská", připadat úsměvný. Dostaneme tak akorát poučení o tom, jak si Američané představují ruskou mentalitu. V knize nenajdeme ani typicky ruskou hořkosladkou poetiku, ani charakteristickou sebeironii, kterou na ruské literatuře tak obdivujeme. Vinou jisté křečovitosti a odhodlanosti autora popsat čtenářům duši ruského aristokrata, děj neplyne, ale spíš drkotá po rovné, avšak hrbolaté cestě jednoduchoučkého příběhu. Závěr mě maličko ukonejšil, už jsem se bála, že se tam nestane zhola nic.

8 13.07.2021

Naprostá stupidní slátanina, dočetla jsem to pouze kvůli tomu, že jsem si tuhle blbost koupila, za což si spílám. Strašný, opravdu zoufale špatný, namouduši. Nelogická zápletka, dialogy dutých hlav, nepravděpodobné charaktery, jejichž konání postrádá elementární dějové zákonitosti a jako třešnička na dortu lehkost, s jakou hlavní, "kladné" postavy rozbíjí druhým lidem lebku krumpáčem nebo kladívkem. Jo, půl stránky vám autor popisuje, jak vypadá krumpáč.
Z hlouposti se vám někdy může udělat i fyzicky zle, víte to?

Nemám problém věřit tomu, že meziválečný příběh cestovatele po tehdy téměř hermeticky uzavřené tibetské náhorní planině je pravdivý, alespoň co se týče klíčových událostí. A i kdyby nebyl, nečetla jsem TEMNÝ TIBET jako cestopis, ale jako dílek obrovské skládačky, kterou pro mne představuje svět duchovních nauk. Popravdě řečeno mi závěry Theodora Illiona ohledně dobra a zla, duše a hmoty, individualizace a úniku do "nicoty" dávaly smysl a potvrdily mi mé vlastní závěry v těchto oblastech.
Citáty:
"Jako by měli pocit, že největší duchovní boj se odehrává mezi duchem a hmotou. Zdálo se, že naprosto ignorují zásadní skutečnost, že existují dva odlišné druhy duchovnosti - proudy mířící vzhůru a dolů - a že skutečný duchovní boj je bojem mezi těmito dvěma odlišnými druhy duchovnosti, v němž hmota slouží jako bojiště.
...
Chytří filozofové
Byli jednou jedni chytří filozofové. Nevěřili ve Stvořitele. ´Následujeme své vlastní světlo,´říkali. A ve všech záležitostech se spoléhali pouze na světlo introspekce.
Pak narazili na Ďábla.
´Jaký netvor!´řekl jeden z nich. ´Jak je příjemné vědět, že nic není skutečné a všechno je pouhý odraz nás samých!´
´Máš pravdu,´přisadil si druhý filozof. ´Všechno je subjektivní, nic není objektivní.´
Pak Ďábel otevřel ústa a spolknul je.
Když dorazili do nitra Ďáblova těla, řekli ti chytří filozofové s povýšeným úsměvem:
´Není zřejmé, že jsme měli pravdu? Netvor zmizel.´
...
"Neopodstatněně vysoká dávka egoismu ve skutečnosti označuje nedostatek osobnosti. Zvířata, jejichž veškerá životní energie se soustřeďuje na obranu jejich Já, nemají vůbec žádnou osobnost. Plné vědomí já není nutně brutalita a sobectví. Člověk může být intenzivně osobní a přitom jednat docela neosobně.
...
Neberu žádný zázrak na zemi jako důkaz božské vůle. Stvořitel seslal své moudré zákony ovládající vesmír. Není to On nebo Jeho sluhové, kdo je porušují."

15.06.2021

Dobré připomenutí toho, co je vlastně v životě důležitý. Asi jsem to zrovna teď číst potřebovala.
"Nepřejí si nic, ani dlouhý život nebo zdraví nebo štěstí. Prostě žijí, aniž by omezovali své životy nebo dovolovali druhým, aby je omezovali, což je postoj, k němuž je v tomto světě třeba velké dávky odhodlání. Nepřejí si nic, a přece jim je všechno dáno."

3 13.06.2021

Velice krásná, velice melancholická a křehce temná je tahle zvláštní kniha. Jsem vděčná, že jsem ji přečetla, i když to bolelo. Jsem vděčná, že jsem díky ní mohla přemýšlet nad láskou, vírou, touhou, nad svobodou, nad svazujícími pouty rigidní náboženské společnosti, nad islámem, nad džihádem, nad civilizací a nad smrtí, hlavně nad smrtí. A nad tím, že ačkoliv si to o sobě nemyslíme, všichni jsme obětmi předsudků. Málokdy doopravdy věříme, že na hnoji může rozkvést růže.
Díky za pohled do tohoto nejednoznačného světa, Mathiasi Énarde.

"Myslel jsem na Bassáma, ztraceného někde v jeho osobním džihádu, to on možná šavlí zabil studenta v Tangeru, někdy je vysvětlování k ničemu; na násilí není nic srozumitelného, na zvířeckém násilí, násilí bláznů jednajících ve strachu, v nenávisti, ve slepé hlouposti, která vede kluka mého věku, aby osmileté školačce chladnokrevně přiložil hlaveň bouchačky ke spánku, a když se mu zbraň zasekne, v klidu ji vyměnil, a potom s potřebnou rozvahou a odhodláním vystřelil, to všechno jen aby si vysloužil úctu nějakých krys z afghánských jeskyní."

4 09.06.2021

Tuhle knížku od své oblíbené autorky jsem přečetla za jediné odpoledne. Zpočátku jsem byla rozpačitá, ale na straně 34 mě příběh chytl a už nepustil. Jsem naprosto a dokonale okouzlená, krásnější knihu jsem už dlouho nečetla. Je v ní tolik světla a stínů, tolik letmo zahlédnutých obrazů, tolik hloubky, že dostáváte závrať.

Jméno Piranesi dostala hlavní postava jako odkaz na Giovanni Battistu Piranesiho, malíře, grafika, architekta, archeologa a historika umění zabývajícího se především antickým uměním a architekturou. Jeho soubor grafik s názvem Vězení měl bezesporu vliv na to, jak autorka ztvárnila prostředí Jiného světa. Anebo se jí zjevil ve snu.

V tomto fascinujícím díle psychedelie, okultismus a náboženství tvoří hutnou směs, ve které se brodíte jako v mlžném přílivu narážejícím na mramorové schodiště s křičícími racky nad hlavou. Piranesi osaměle, ale šťastně žije v určité odrůdě snu, ve kterém se stává někým jiným a bizarní věci přijímá se samozřejmostí, kterou známe všichni ze svých vlastních snových příběhů.

"Možná takhle vypadá soužití s lidmi. Možná že i lidé, které máte rádi a nesmírně je obdivujete, vám zprostředkují pohledy na Svět, které úplně neoceníte."

12 27.05.2021

Ke knížce jsem přistupovala zpočátku spíš s nedůvěrou, celé to na mě působilo nanejvýš primitivně, dětsky a naivně. Ale řekla jsem si, že se pokusím mít otevřenou mysl oproštěnou od předsudků, a knihu dočíst. Nakonec jsem nic neočekávala a dostalo se mi čistého potěšení z jednoduchého příběhu, vlastně pohádky inspirované mayskou mytologií, konkrétně spisem Popol Vuh. Je to doopravdy krásný, milý příběh, který projasní dny.

3 25.05.2021