TommyFromSpa komentáře u knih

„Není nic horšího než dostat, cos chtěl.“

Na úvod je třeba přiznat, že jde o mou první zkušenost s autorem – nevím tedy do jaké míry je Štindl ve psané formě, která tvoří konstrukt příběhu, zběhlý. Vedle dějové linky tu na místě, kde se v tematicky blízkých románech objevují spíše popisné, případně esejistické pasáže, najdeme střídavě lyrizující útvary podobné snovým vjemům (včetně stroze neurčitých, pomíjivých úvah) a uštěpačné – místy až cynické – promluvy hlavní postavy k sobě, respektive ke čtenáři.

Upřímně se vůbec nedivím názorům o promarněném potenciálu knihy. Autor podle mého mínění – a tady znovu opakuji, že jde o mou první knihu od něj – zkraje celého projektu plánoval něco trochu jiného. Kdo má tak zpočátku očekávání, že půjde o hlubší a podrobnější sondu do současné sociální a z politických výšin (v tomto konkrétním případě spíše hlubin) vyvěrající situace v Česku, ten se poměrně rychle zklame. Příběhová rovina, ve které Štindl po celou dobu povedeně manévruje, je výrazně ploššího charakteru; možná je to ale nakonec dobře, protože o to je uvěřitelnější a především autentičtější.

Kdybych to měl vzít co nejstručněji – spíše než o sociálně-politický román klasických parametrů jde o karikovanou (ne však výsměšnou) výpověď o mužské krizi středního věku. Takhle příkrý popis ale tíhne ke zbytečné redukci a tu si tohle dílo nezaslouží. Přesto je jednou z nejsilnějších stránek knihy právě zasazování elementů provázejících mužskou krizi do kontextu. V souladu s autorovou ironizující a nadsazenou poetikou se podařilo zachytit všechny její fáze – p(r)opírání minulosti, problematizování vlastní identity, otázky po smrtelnosti a vzpomínání na mládí s takovou (toužebnou) intenzitou, až se z toho začne kroutit i realita. Projeté životní křižovatky, (ne)zapomenuté a potenciální odbočky a přepočítávání ujeté vzdálenosti. To všechno Štindl zachycuje velice věrně a navíc v našich, českých reáliích. Mužská výpověď tak nějak zhruba v životním poločase, která osciluje mezi ubohostí a cirkusovou komičností a navíc je tak nějak správně machisticky ulepená od piva a panáků.

Kdo se chce zaměřit na příběh, najde v něm samozřejmě much a prasklin dostatek na to, aby nad ním mohl kroutit hlavou. Jeho nosným pilířem nejspíše měla být právě ona sonda do rozdělené společnosti, která nakonec nevyšla. Namísto sociální analýzy tak dostáváme klasický postmoderní román, který staví spíše na intimním (a typicky mužském) pohledu do existenciální osobní krize a místo toho, aby oslňoval přesným popisem znepřátelených společenských táborů, hlava se tu „točí“ spíše z víru konfliktů, potlačených tužeb, strachů a především pohledů za rameno, kde ještě před chvílí stálo lopotné a zároveň tak nekomplikované mládí...

4 16.10.2020