Tizi komentáře u knih

Pro mě mnohem silnější a zajímavější než prvotina. Zvládl se tady vyhnout vyjadřování určité nadřazenosti a pozérství, který mi u první knihy vadil. Vykreslovat jednoduché lidi jednoduše je prostě jednoduché. To, co ale zvládl zpracovat v Dějinách násilí jednoduché nebylo ani trochu. A za mě byl sestřin způsob vypravování velice svěží a napomohl tomu, aby to téma nepůsobilo pořád celou svou váhou, ale aby bylo dávkováno postupně.

1 18.05.2021

"Dlouhý pochod" by mohl být obecně krycí název pro mé čtení Kinga (a Bachmana). Jdu, jdu celkem rychle, většinou hodně dlouho, často se začnu nudit a říkám si, jestli to má smysl a čas od času mě napadne fakt skvělá myšlenka. Nevím, možná něco dělám špatně, ale skončila jsem opět neuspokojená a to se nedělá, pánové. Neříkám, že musí být vždycky všechno vysvětleno, ale tady mě to drželo na živu. Potřebovala jsem dávkovat informace o motivacích a světě venku, a toho se mi nedostalo. Premisa je skvělá a budu si pamatovat i několik momentů a celkovou atmosféru, to ne, že ne. Ale nestačilo mi to.
P.S.: Neskutečně mě baví, že vydavatel v úvodu knihy vytiskne Kingův traktát o tom, jak byl naštvaný, když jeho pseudonym praskl, a rozhodne se na obálku stejně vytisknout fontem velikosti 72 KING a fontem 14 BACHMAN.

2 03.11.2020

Tak za mě určitě ne, pane Coelho, a to z několika důvodů:

1) Moudra, která ze sebe sype na každém rohu každá z postav, jsou možná rádoby obohacující, ale nefunguje to. Takhle nikdo nemluví. Coelho nechává postavy říkat to, co si sám myslí a nic navíc. Postavy jsou proto plytké a často jsem nevěděla, jestli mluví Mari nebo Zedka, protože to bylo ve skutečnosti úplně jedno.

2) Není na místě moralizovat o světě duševních chorob jen díky tomu, že jsem sám v léčebně (a s duševní chorobou) nějaký čas strávil. Protože ten svět je rozsáhlý a nedá se zjednodušovat tak, jak to dělá Coelho. Zvedají mě ze židle jeho představy, že deprese je způsobena nízkými ambicemi a tím, že se snad člověk málo snaží. A vůbec všechny jeho jednoduché recepty na šťastný život. Neříkám, že nikdo takový není a že by to spoustě lidem nepomohlo, ale Coelho zobecňuje a jeho léčebna, resp. lidé v ní, jsou na hony vzdálení realitě. Nepomáhají zrovna dvakrát obrazu deprese (a jiných poruch) ve společnosti jako něčeho, za co si může člověk sám.

3) Ve způsobu zpracování sexuálního uvědomění by mohl Coelho soutěžit s Kingem.

8 03.11.2020

Kniha, která nás nutí přemýšlet víc o sobě a vlastních činech, je dobrá kniha. Proč nemáme žádné přítele? Stoupá míra našeho osamění jen vlivem stoupající nadutosti a samolibosti? Jak zvrátit cynismus, zbavit se pocitu nadřazenosti a přitom nezapřít sama sebe a nestát se naivním?

4 20.08.2014

Stepní vlk je jako Harryho dívky. Každému je dáno to, co si jen dokáže vzít. Myslím, že není třeba přesně chápat, stačí si brát. Těším se na další přečtení a jsem zvědavá, co mi bude příště dáno.

8 05.10.2013

Kniha pro mě byla mimořádným zážitkem už jen proto, že si mě našla ve správnou dobu. Zcela mě pohltila a já měla pocit, že čtu místy o sobě, o svém dětství, o svých pocitech a musela jsem se usmívat nad všemi těmi drobnostmi, které jsem poznávala. Díky. Speciálně za Jabloňku..

1 10.09.2013

Četla jsem tu knihu tři měsíce. Sice spíše kvůli tomu, že nebylo příliš praktické brát ji kamkoli s sebou, nicméně jsem za to ráda, neboť přítel se přítelem nestane za týden. A tak se během těch tří měsíců stal Sinuhet mým přítelem. A nebylo příliš těžké mu rozumět, ale to asi záleží na povaze.

2 09.09.2013

Některé knihy by asi měly být uchráněny od povinné četby, protože výsledky ve formě komentářů tady mě celkem mrzí. Vážně mně není jasné, co na knize tolik nudí. Já jsem se u těch drobných situací a příhod, které tvoří celkovou mozaiku, tedy nenudila. Naopak si myslím, že jsem nečetla lepší knihu, která by pro mě svou atmosférou lépe zachycovala válku. Zvláště díky lidskosti, která je stavěna do kontrastu k válce. Pro člověka, který válku nezažil je to konečně praštění přes nos, že válka se neděla jen hrdinům nebo zbabělcům, Petrovi, Ester či Kateřině, válka se děla prostě všem a oni kvůli ní nepřestali být lidmi. Nepřestali ničit přednostovi kanape a mít trable s ejaculatio praecox. Je to jednoduše celé o kontrastu. O kontrastu poetiky a syrovosti.

7 29.05.2013

Skvělá kniha. Se svou pamětí bohužel 90% přečteného zapomenu, ale tenhle příběh mi utkvěl v hlavě a často na něj vzpomínám. Nastavuje nám zrcadlo tak nějak nenuceně. Nemoralizuje, nesoudí, jen nám tak mezi řečí sdělí s lehkým povzdechem to, jací možná jsme a my přitom celou dobu doufali, že nejsme.

29.05.2013

Poea nejde číst, Poeovi se musí rozumět. Nejlépe to asi vyjádřil Baudelaire, který Poea překládal: „Když jsem poprvé otevřel jednu z jeho knih,“ píše ve své korespondenci, „nenalezl jsem ke svému údivu a potěšení jen jisté náměty, o nichž jsem snil, ale dokonce i věty, které jsem vymyslel já, které však Poe napsal dvacet let přede mnou.“
Stejně jako jsou rozpolcené a nevyrovnané jeho povídky, je takový on a my s ním.

27.05.2013

Tak na tuhle knihu jsem se těšila. A chápu jak reakce nadšené, tak reakce částečně znuděné, protože středová část knihy je opravdu volnější a občas jsem si říkala, že má ten příběh přece mnohem větší potenciál a začínala jsem být trochu zklamaná, že ho autor nestihne rozvinout. Ale když jsem se smířila s tím, že tam není to, co čekám, tak jsem byla schopná vidět to, co tam naopak je a vlastně to bylo hrozně fajn.

27.05.2013