TinaFrPříspěvky
Ztracena v bílém šumuJavier CastilloKniha mě příjemně překvapila a byla opravdu dobře napsaná. Příběh jsem si užila, je vystavěný dobře, stejně tak postavy. Mám jen dvě drobné připomínky - občas se mi zdálo, že je tam těch časových horizontů až příliš mnoho. Naštěstí to bylo u každé kapitoly napsané, ale ke konci už mě nebavilo, když se příběh co kapitolu posouval v několika různých časových rovinách i různých pohledech vyprávění. Druhá připomínka s tím souvisí, myslím, že by šlo knihu o pár desítek stran proškrtat. Byla tam některé hluchá místa, pro děj nedůležitá, která to zbytečně natahovala.
Naše: Kuchařka, která spojujeKateřina KuranovaKuchařka je vizuálně moc pěkně zpracovaná a recepty vypadají zajímavě. Co je ovšem tristní jsou chyby v receptech. Kdy jsem se z instagramového profilu autorky dozvěděla, jak velké množství receptů má chybně uvedené ingredience nebo postup, ani nemám chuť zkoušet podle ní vařit. A není to chyba korektora, na kterého to autorka shazuje. Ze začátku jsem byla nadšená, ale teď je mi utracených peněz docela líto a spíš převládá vztek nad velkou neprofesionalitou.
Děti nade všeDelphine de ViganNová kniha Delphine de Vigan přináší, jak je u autorky zvykem, opět vysoce aktuální téma. Tentokrát se věnuje zaprodávání dětí prostřednictvím sociálních sítí. V příběhu se setkáváme se dvěma hlavními proganistkami - Mélanií, která vydělává jmění na prodeji soukromí své rodiny, a Clarou, osamělou kriminální policistkou. Jejich příběhy se záhy protnou a my můžeme sledovat sondu do způsobu uvažování lidí, jejichž životy ovládají moderní technologie.
Musím říct, že číst tuto knihu pro mě bylo poměrně znepokojivé. Přestože nějaké povědomí o těchto praktikách mám, příběh mě donutil jít hlouběji a přemýšlet nad tématem více. A mohou říct jen jedno - doufám, že stejně jako ve Francii, budou i v dalších zemích vznikat zákony regulující působení dětí na sociálních sítích.
Je mi jen líto, že rodičům, kteří své děti prezentují jako cvičené opice, se kniha bohužel s největší pravděpodobností do rukou nedostane.
Karamelová džungleTereza SalteKe Karamelové džungli jsem přistupovala s respektem. O Tereze vím díky jejímu blogu již pěknou řádku let a vždycky se mi líbil styl, jakým psala. Proto jsem si kdysi dávno kopila Šlehačková oblaka - a tenkrát jsem byla ze sladkého příběhu docela zklamaná. Váhala jsem tedy, zda to zkusit podruhé. Nakonec jsem sama sebe přesvědčila, ale pro jistotu si ji koupila v elektronické podobě, aby mi případně doma neležela další zbytečná kniha.
Obávala jsem se úplně zbytečně. Karamelová džungle je úplně jiná než Šlehačková oblaka. Hned v prvních kapitolách neváhá autorka popisovat všechny útrapy a problémy, které provázely její odchod z Norska a začátky podnikání. Celou knihou se poté pro proplétají střídavé úspěchy a pády a příběh je tak pestrý a záživný až do svého konce.
Celkový dojem z knihy hodnotím jako velmi dobrý. A doufám, že Tereza někdy zase něco napíše.
Růže bílá, černý lesEoin DempseyV prvních dvou třetinách jsem byla z příběhu naprosto nadšená. Neotřelá kombinace, zajímavé osudy obou hrdinů. Ale potom se to v podstatě během pár stran změnilo - a to jen kvůli velmi těžce uvěřitelné zápletce. A stejné dojmy mám i ze závěru. Celkově hodnotím knihu velmi dobře a četla jsem ji moc ráda, kvůli dvou výše zmíněným bodům musím ale snížit hodnocení na 4*.
Příležitostné nápadyElena FerranteOd Eleny Ferrante jsem přečetla vše, co v češtině vyšlo. Tato sbírka textů mi ale bohužel příliš nesedla. Některé jsou jistě velmi zajímavé, ale celkově jsem se musela k četbě docela dost nutit a výsledný dojem je poměrně rozpačitý. Příště zůstanu u jejích románů, které mě baví mnohem více.
Falešný pohřebMagdalena MintováZačnu lehce ze široka. První dva díly jsem zaznamenala, ale přečetla si je až letos, když jsem hledala něco odpočinkového. Falešný román na mě nezapůsobil, dost jsem se musela nutit k jeho dočtení. Za několik měsíců jsem si vzpomněla na druhý díl, a jelikož už jsem ho měla doma, ke knize jsem se vrátila. A byla jsem mile překvapená! Po jeho dočtení někdy v červenci jsem proto ten třetí poměrně netrpělivě očekávala. A zklamaná jsem opět nebyla. Příběh pěkně plynul, na rozdíl od prvního dílu zde nebyla žádná slepá místa, a na rozdíl od prvního dílu jsem se dokonce občas i zasmála - některé situace byly opravdu až tragikomické. Ema je sice stále poměrně otravnou hlavní hrdinkou, a asi nikdo se s ní opravdu neztotožní, ale během těch několika let i ona vyzrála a trochu dospěla. Celkový dojem z knihy hodnotím jako velmi dobrý a jsem opravdu ráda, že jsem se k příběhu vrátila, přestože mě první díl tolik nezaujal.
KirkéMadeline MillerPříběhy z řeckých bájích a pověstí jsem měla vždy ráda, proto jsem si ani tento nemohla nechat ujít. Celá kniha je napsaná velmi poutavě, a přestože jsem většinu mýtů znala, rozhodně mi to na čtenářském zážitku neubralo. Příběh hodnotím jako maximálně zdařilý a už mám ke čtení připravenou i Achilleovu píseň.
Prokletý rokKim LiggettPřiznám se, že jsem ke knize zpočátku přistupovala poměrně skepticky. Nejsem žádný velký čtenář young adult, za celý život jsem přečetla jen pár knih tohoto žánru. O to víc jsem byla příběhem překvapena. Děj měl spád, hlavní hrdinka mi byla sympatická a mysticko - fantastická místa mi přišla do příběhu skvěle zasazená. Romantická linka zde je také, ale nijak nenarušuje celý děj. Jediné mínus vidím v úplném závěru, ve kterém jsem skutečně zaznamenala malou paralelu s jinou knihou velmi podobného ražení. A myslím si, že by se příběh dal pěkně uzavřít i bez ní. Každopádně, můj celkový dojem je, pro mě i trochu překvapivě, velmi pozitivní a určitě si v brzké době najdu knihu podobného tématu.
VoxChristina DalcherBohužel musím konstatovat, že mě tato kniha velmi zklamala. Podle recenzí a různých dalších hodnocení jsem čekala skvělou dystopii, ze které se posadím na zadek a budu nad tématem přemýšlet ještě další měsíc. Opak byl bohužel realitou. Nechci opakovat všechny "faktické" nedostatky, které mi vadily, plně se ztotožňuji s komentářem terka6725. Zároveň byl celý děj překombinovaný, během velmi krátkého časového úseku se dělo až příliš mnoho událostí. To, že by většina z nich byla prakticky neproveditelná, ponechám stranou. Plytký závěr bohužel celé knize dodává pomyslnou korunu - takové zakončení bych čekala od přeslazeného romantického románu třetí kategorie. Zároveň mi celý děj až nepříjemně připomíná Příběh služebnice. V závěrečném hodnocení dávám jednu hvězdu za námět, který by byl v lepším zpracování nepřekonatelný, obzvláště myšlenka s počítadlem slov je velmi dobrá.
Jana Seymourová - Laskavá královnaAlison WeirNa další pokračování série o tudorovských královnách jsem se moc těšila a opět mě nezklamalo. Kniha je napsaná velice čtivě a o zajímavé informace zde není nouze. Na celé knize oceňuji, že přestože se jedná o beletrii, autorka se drží skutečných historických faktů. Což je v případě Jany Seymourové poměrně velký problém, protože o jejím raném mládí příliš mnoho informací není známo (jak sama autorka vysvětluje v doslovu).
HanaAlena MornštajnováKnize jsem se dlouho vyhýbala, právě kvůli tomu, kolik se toho o ní píše - většinou s takovými nemám dobré zkušenosti. Hanu jsem si proto koupila až po více než roce, kdy na mě koukala z každého zákoutí knižního světa. Ale zmýlila jsem se. Hana je skvělá kniha. Dostala mě od první stránky a přečetla jsem jí během pár hodin jednoho odpoledne doslova na jeden zátah. Není to kniha a holokaustu - a ani nemá být. Je to kniha o osudu jedné nešťastné ženy, které se snaží naučit znovu žít. Pro někoho, kdo očekává popis veškerých hrůz, které koncentrační tábory přinesly, tato kniha není.
Ale pro někoho, kdo si chce přečíst velice smutný příběh, který dlouho nedostane z hlavy, rozhodně ano.
Kde kvete trávaHan KangPři hodnocení této knihy bych začala asi trochu oklikou - nesrovnávala bych ji s Vegetariánkou, ta byla úplně jiná, podle mého měla mnohem větší potenciál, který autorka nevyčerpala. Kde kvete tráva je v kniha v mnohém jiná. Řekla bych, že silnější, vzhledem k tomu, že to, co je zde popsáno se skutečně stalo. Netroufám si ale tvrdit, že autorka pátrá po podstatě páchaného zla. K tomuto témata se v podstatě vyjadřuje jen v epilogu (který já osobně považuji za jednu z nejlepších částí knihy). Pokud mám příběh zhodnotit jako celek, je dobrý, zůstane vám v hlavě ještě dlouho a budete nad ním přemýšlet.Co se týče formy textu, lehce matoucí bylo přeskakování mezi osobami v rámci jednotlivých kapitol - chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala, z jakého pohledu je kapitola vyprávěna.
Mimochodem, pokud toho o této události korejských dějin mnoho nevíte (stejně jako asi většina), doporučuji přečíst si nejprve výborný doslov překladatelky, který vás do problematiky uvede.
Terapie sdílenímEster GeislerováJá si nemohu pomoct, ale tohle bych knihou nenazývala. Ano, je to svým způsobem vtipné (v konečném důsledku ale spíš smutné). Ale mělo to zůstat na Instagramu, kam to patří a snad se to tam i hodí. Za ty peníze si koupím hodnotnější knihu, která mi toho rozhodně dá víc. Bohužel se opět jedná o skvělý marketingový tah.
PočátekDan BrownBrown mě trochu zklamal. Jako první jsem četla Inferno, které se mi maximálně líbilo a zaujalo mě neotřelostí tématu. Další skvělá kniha byla Andělé a démoni. Už tady se mi ovšem začalo trochu zajídat schéma příběhu jako přes kopírák, které mě začalo nudit v Šifře mistra Leonarda. Ano, příběhy jsou super, ale je to stále to samé. Počátek jsem si radši ani nekoupila a půjčila si ho od kamarádky. Za mě zklamání, zase stejný příběh a tentokrát jsem se do něho ani nemohla začíst, takže jsem knihu odložila (což dělám skutečně málokdy). Až Dan Brown vymyslí novou dějovou linku, ráda si knihu přečtu, protože umí psát velmi dobře.
Příběh ztracené holčičkyElena FerrantePo měsících čekání jsem se konečně dočkala posledního dílu této skvělé série. Příběh ztracené holčičky byl za mě dílem možná nejlepším ze všech 4, nesmírně čtiví i napínaví. Už jen to, že jsem knihu přečetla za 3 dny o něčem vypovídá. Rozhodě doporučuji knihu i celou sérii.
MúzaJessie BurtonMusím říct, že ze začátku jsem ke knize přistupovala se smíšenými pocity. Jsem ale ráda, že jsem jí dala šanci, protože příběh je vážně zajímavý a konec byl pro mě překvapením. Některé části byly lehce slabší, ale nejspíš to je to jen můj subjektivní pohled, nepotrpím si na romantiku v knihách.
1815: Krvavý mírSabine EbertKniha je velice obsáhlá, což komplexně vystihuje období let 1813 - 1815. Líbí se mi, že autorka střídá promluvy obyčejných lidí s promluvami těch, kteří hýbali dějinami. Celkově na mě udělala mnohem lepší dojem než první díl, ale i ten je velmi kvalitní. Nedokážu si představit, kolik času musela autorka knize věnovat, oba díly dohromady mají cca 1800 stran - a u všech historických osobností se přísně držela skutečnosti.
1813: Válečný požárSabine EbertKdyž hodnotím knihu jako celek moc se mi líbila. Přesto k ní mám několik málo výhrad. Začátek byl pro mě možná trochu zdlouhavý a chvíli mi trvalo, než jsem se do děje dostala, prvních cca 100 stran mě moc nebavilo. Poté ale začal být děj opravdu hodně zajímavý a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Druhá věc, která mi maličko vadila bylo to, že se autorka vždy věnovala ve velké míře jedné dějové linii a další odsunula maličko na druhou kolej (kniha má několik linií propojených v jeden celek). Uvítala bych, kdyby se v jednu chvíli vždy věnovala všem dějovým linkám stejně. Knihu bych hodnotila jako zdařilou a rozhodně si přečtu další díl(y).
Pád Anne BoleynovéAlison WeirOd Alison Weirové jsem zatím četla spíše její historickou beletrii - kterou v 95% případů považuji za velmi povedenou. Ani tato kniha mě nezklamala, přestože se jedná o literaturu populárně - naučnou, ne - li přímo odbornou. Neměla jsem problém se do knihy začíst, jen ze začátku mi připadala trochu zmatená. Nicméně je velice dobře rozpracovaná, a přestože v podstatě popisuje jen 4 měsíce Annina života, ubíhá velice rychle. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu v sérii Šest tudorovských královen, který má být věnován právě Anne Boleynové.
Princezna AlžbětaAlison WeirVelmi dobrá kniha, oceňuji, že autorka si nevymýšlí a zakládá své knihy na skutečných faktech. Četla jsem od ní více knih, takhle se mi líbí možná nejvíce (o chloupek lepší je možná Kateřina Aragonská - Pravá královna). Četla jsem i knihu Královna Alžběta, která už se mi líbila méně.
Rozmarné létoVladislav VančuraStejně jako Markéta Lazarová, skvělá kniha. Člověk se musí trochu povznést a zamyslet a až poté dokáže děj plně pochopit.
Dívka ve vlakuPaula HawkinsKnihu jsem si koupila spíš ze zvědavosti, co na tom ostatní vidí. Poté, co jsem začala číst, jsem toho okamžitě začala litovat. Jedna z hlavních hrdinek - Rachel - mi hned od začátku začala hrozně vadit a bohužel se až do konce nic nezměnilo. Příběh chaotický, těžko se v něm dalo vyznat, neustále se přeskakovalo. Děj mi přišel hodně předvídatelný, nebylo těžké rozluštit hlavní zápletku. Pokud bych měla hodnotit jako celek, přijde mi jako špatná parodie na detektivku.
Bratři KaramazoviFjodor Michajlovič DostojevskijZe začátku jsem se musela lehce přemáhat k pokračování, po prvních stranách mě však doslova okouzlil a zbytek jsem dočetla rychlostí kulového blesku. Naprosto bezkonkurenční příběh, zařadil se do popředí mého osobního žebříčku ruských klasiků. V Dostojevském hodlám pokračovat, doufám, že Bratři Karamazovi byli jen lehkou ochutnávkou.
Markéta LazarováVladislav VančuraKniha se mi líbila, děj je velice zajímavý a krásný. Nepřišla mi nijak výrazně těžká na četbu, měla jsem ji přečtenou během dvou dnů. Ráda se k ní vrátím někdy v budoucnosti.
Jeden deň Ivana DenisovičaAlexandr Isajevič SolženicynNa knihu jsem narazila náhodou v knihovně, a protože si vždy ráda přečtu ruský román, sáhla jsem po ní. Nedokážu slovy ani pořádně popsat, jak moc na mě příběh zapůsobil. Vše je zprostředkováno naprosto reálně a pro dnešního člověka je až neuvěřitelné, že něco takového se mohlo dít před šedesáti, sedmdesáti lety. Někteří níže píší, že kniha je nezáživná, bez děje. Podle mého názoru to může říci jen někdo, kdo motiv příběhu dostatečně nepochopil.
Dvojí život Heleny GrahamovéAnne BrontëZ děl sester Bronteových se mi líbí asi nejméně (přesto je to velice dobrá kniha). Děj byl zajímavý, ale Jana Eyrová a Na větrné hůrce mi přijdou lepší.
Snídaně u TiffanyhoTruman CapoteMusím přiznat, že tato kniha patří do toho malého zlomku knih, které se mi líbí více zfilmované než psané. Krásný film s Audrey Hepburn je mým oblíbeným, kniha spíše lepší průměr.
Chrám Matky Boží v PařížiVictor HugoChtěla bych se dožít dne, kdy tuto knihu konečně dočtu. Vždy mě přestanou bavit dlouhé popisy. Je zajímavé, že u jiných, i delších knih, mi nijak nevadí. Snad se mi to jednou povede...
Romeo a Julie / HamletWilliam ShakespeareMusím říci, že spíše než Romeo a Julie se mi líbil Hamlet. Samozřejmě, obě díla patří mezi klasiku, u které není co zkazit.