TimetoStyle komentáře u knih

Příběhy se mi velmi líbily. Prvních pět, které jsem četla, mě něčím okouzlily. Autor má vážně dar psát pohádky, jsou velmi čtivé a něčím vás překvapí.
Musím také velmi ocenit zaklíčovaná mravní ponaučení.
Těším se, až si ji přečtu celou a objevím kouzlo zbývajících příběhů.

2 28.12.2022

Do školy jsem si měla přečíst pár pohádek a musím říct, že mám z knihy rozporuplné pocity. Příběhy jsou nádherné, ale zároveň dost surové.
Určitě se k ním brzy vrátím a přečtu si ji postupně celou. Zajímá mě, jak se aktuální pojetí daných příběhů liší od ztvárnění bratří Grimmů. U některých jsem nestačila zírat, jak odlišné jsou.
Dětem bych ji rozhodně nedoporučila, je to spíše pro starší či dospělé čtenáře.

2 27.12.2022

Tato knížka je vážně skvělá. Je v ní mnoho užitečných rad a také dobře vysvětlené jednotlivé katy. Jsou k nim i obrázky z různých úhlů, aby bylo dobře vidět, jak se to má provést.
Musím ocenit i dobré členění knihy. Jsou tam jak ,,zakladní" kopy, údery a kryty, tak i ty těžší. Naučíte se, jak správně stát a na co si dávat pozor.
Určitě se k ní budu často vracet a třeba se mi povede s její pomocí dosáhnout 1. danu :-)

3 12.03.2022

Tato kniha byla mojí prvotinou, protože se jedná o povídkovou fantasy knihu. Normálně bych po ní nesáhla, ale autor ji nabízel na Facebooku za recenzi a tak jsem si řekla, proč ji nevyzkoušet. V knihkupectví bych si ji nekoupila, protože do sekce fantasy chodím opravdu zřídka. Navíc jsem fakt neskutečně dlouho nedělala recenzi na zaslanou knížku, tak jsem se této příležitosti ujala ráda.

Hned úvod se mi zalíbil, vedl k zamyšlení. Byl zajímavý a hezky uvedl do děje knihy.

Deník psaný revolucí
4
Hned ze začátku mě tato povídka chytla. Líbilo se mi, že byla fakt čtivá.
Jediné, co bych vytkla, tak bylo vyzrazení jedné věci o životě hrdiny hned na začátku. Kdybych tu informaci neměla, bylo by to napínavé a čtenář by do poslední chvíle nevěděl, jak to skončí. Deníkové zápisy by se mi proto líbily mnohem víc, když bych ji nevěděla.
Celkové rozuzlení se mi taky líbilo, vůbec mě tahle varianta nenapadla.

H. Sam Twice
5
Tato povídka se mi zalíbila hodně. Počítač mi přišel roztomilý svým žvatláním a taky ironií.
Popis oblud byl tak dobrý, že jsem měla pocit, že jsem na planetě s nimi. Doufám, že se na tuhle povídku v příběhu naváže. Zajímalo by mě, co dalšího hl. hrdinu potká.

Jiný svět
5
Tahle povídka mě donutila k zamyšlení. Hlavně její poslední dvě části. Napadlo mě, že kdybychom obsadili další planetu, tak jestli bychom udělali něco jinak? Život na Zemi by byl lepší a nebo horší? Jakou roli by v tom hrála technologie?
Tady moje představivost pracovala na plný plyn. Líbilo se mi pojmenovávání vozítek a taky jména hlavních hrdinů byla dost neobvyklá.

Joe, muž ze severu
5
Tak takhle povídka mě vážně dostala. Když se ukázalo, že už je vše zase v normálu, přišla další katastrofa. Fandila jsem Nickovi, do poslední chvíle jsem nevěděla, jak to všechno celé skončí. Sněhová bouře byla popsána tak, jako bych tam byla s hlavním hrdinou.
Určitě se k této povídce vrátím, líbila se mi fakt hodně. Na konci jsem měla úsměv na tváři, bylo to hezky napsané.

Každý umíráme sám
5
Tahle povídka mě chytla za srdce. Bylo v ní vlastně všechno - radost, smutek, nenávist a taky přání druhým to nejlepší.
Hlavní postava se mi zalíbila. Chápala jsem jeho smutek, určitě není lehké žít s tím, co ji potkalo.

Na půli cesty
5
Bylo to opravdu zajímavé zamyšlení nad tím, jestli by se tohle mohlo někdy stát. Myslím si, že ano, protože vývoj technologie jde stále dál a zlepšuje se. Samozřejmě si nemyslím, že by za sebou nechali lidstvo zahynout, ale i tak se jednou určitě vydá nějaká raketa vstříc novým planetám, kde by mohl možná být i život.
Povídka měla moc hezký konec. V podobném smyslu jsem četla i jednu knížku o rakovině a s tím spojenou ztrátu vlasů. Líbila se mi hrozně moc.

Noční host
5
Ze začátku jsem měla problém rozeznat, kdo je kdo. Pak už to bylo v pohodě a četla se mi jedna báseň.
Měla jsem pocit, že se místo čtení dívám na nějakou kriminálku a v pozadí hraje taková ta strašidelná hudba. Jak příběh plynul, tak jsem ani nedutala a jen jsem hltala každé další slovo. Její konec mě dostal, to jsem nečekala. Bylo v ní jak napětí, tak i naděje, radost a i vděk. Určitě se k ní v budoucnu vrátím.

Otisk
5
Tady jsem byla při každé nové informaci překvapenější než u té předchozí novinky. Co se tedy nakonec stalo? Byl to někdo z nich a nebo snad někdo z jiné planety?
Řadím ji mezi ty lepší, vážně mě bavilo se příběhem nechat nést a zjišťovat nové informace.

Početí
2
Tahle povídka byla taková nemastná neslaná. Jediný, co se mi na ní líbilo, tak byl konec. Bylo to hezké zamyšlení. Jinak jsem tam nenašla nic, co by mě oslovilo. Byla to jedna z těch slabších.

Pralesní pláč
1
Tahle povídka byla zvláštní. Nebylo v ní vlastně nic vysvětleno, jen nastíněno. Hlavní otázka „Proč to vůbec dělali?“ nebyla zodpovězena.

Starci a řeka
4
Při čtení jsem nedýchala stejně jako hlavní hrdina. Ani jsem nevěděla jak a už jsem byla na konci povídky. Tahle mě zasáhla. Nevěděla sem, jak to celé skončí. Líbila se mi, ale zase mi v ní něco chybělo.

To je můj muž
5
Tahle povídka se mi hrozně líbila. Myslím si, že takhle by se to mohlo stát s mimozemšťany. Konec byl taky dobrý.

Třetí
5
Páni, tak tahle povídka mě dostala. Musela jsem si poslední část přečíst znovu, abych ji vstřebala.
Vážně se mi líbila, i když se tohle spojení moc nehodí k tomu, co se jim stalo...

Vlakem ke hvězdám
5
Tohle bylo miloučké. Od půlky jsem se usmívala jak měsíček na hnoji, bylo to fakt hezký.
K této povídce se hodí citát - Život je jako horská dráha, jednou jsi nahoře a jednou dole.

Žít se sluncem
5
Tato poslední povídka byla hezkým zakončením. Zalíbila se mi až po chvíli, začátek mi připadal zvláštní, ale pak jsem se zorientovala.

Přečetla bych si knížku znovu? Ano, některé povídky se mi vážně líbily. Nemohla jsem se odtrhnout od čtení.
Musím říct, že autor má vážně dar vymýšlet různé světy a uvést čtenáře rychle do děje. Samozřejmě, že se mi nemůžou líbit úplně všechny povídky, to není možné, ale i tak to byla fakt jízda. Moje představivost jela na plný plyn a já se od některých povídek nemohla odtrhnout.
Nejvíc se mi líbily tyto povídky - H. Sam Twice; Joe, muž ze severu; Každý umíráme sám; Noční host a Vlakem ke hvězdám.
Musím ale i zmínit chyby, které mě rušily od čtení. Skoro v každé povídce nějaká byla. Buďto byla chyba v interpunkci, anebo v pravopise. U povídky Početí dokonce chybělo i záhlaví s názvem povídky.
Knížku můžu doporučit všem, koho zajímají různé příběhy z různých světů.
Moc děkuji autorovi za zaslání knížky a za moc hezké věnování.

3 14.09.2021

Do knížky jsem se začetla velmi rychle, stránky mi jen ubíhaly pod rukama. Když jsem ji četla před spaním, tak jsem si řekla Musím už jít spát, už je pozdě, ale potom jsem se stejně k příběhu vrátila a pokračovala ve čtení. Musím ocenit i obálku, která je podle mě hodně originální, krásně pasuje k příběhu.
V tomto příběhu se hlavní hrdinka jmenuje Penny, která trpí úzkostí. Její mamka pořádá svatby v různých tématech, tudíž hodně cestuje. Penny pojede s oběma rodiči do Ameriky do New Yourku kvůli jedné svatbě. Tady vlastně začíná příběh, který souvisí s klukem, o kterém Penny začne blogovat.
Hrozně se mi líbilo, že Penny si spolu s jejím kamarádem Eliottem vymysleli takový šifrovaný způsob komunikace přes zeď. Různý počet zaklepání znamenají jinou věc. U některých jsem nezjistila význam, tak snad se ho dozvím v příštích dvou dílech, protože mě to zajímá.
2 zaklepání – Můžu přijít?
3 zaklepání – Můžeš přijít.
4 zaklepání – Jasně, přijď hned.
5 zaklepání – Jseš vzhůru?
6 zaklepání – Miluju tě.
8 zaklepání – Mám tě rád.
10 zaklepání – Pojď okamžitě ke mně. (Používají to v případě nejvyšší pohotovosti.)
Taky se mi líbil Den kouzel a tajemství, ze kterého bych byla jako malá nadšená. Co se při něm dělá si už musíte zjistit sami
Měla jsem pocit, že o mně někdo napsal knihu. Taky mám blog, jsem občas taky nešikovná a občas mě přepadají úzkosti, ale ne tolik jako Penny. Tyhle dvě věty mě vystihly dokonale, protože se mi to občas stane s nápadem na článek:

Cítím, jak mě začínají svrbět prsty, protože mě zčistajasna napadne téma pro můj blog. Někdy má člověk pocit, že škola je jedna velká divadelní hra a my všichni musíme neustále hrát role, které jsme dostali.

U tohohle odstavce jsem se smála, protože na mě taky sedí úplně dokonale:
Podívám se na smsku, kterou jsem napsala, a ušklíbnu se. Tři pusy… to je příliš. Obzvláště když on mi žádnou neposlal. Vymazávám polibky. Jenomže teď ten text vypadá fakt nijace, tak nějak nepřátelsky… Doplním ho tedy o smajlíka. Jenže to zase vypadá dětinsky. Že bych ho vyměnila za mrkajícího smajlíka? Ne, to zase vypadá moc vyzývavě. Mažu dalšího smajlíka a přidávám P jako Penny. Jenomže to pak vypadá, jako bych jen zkopírovala Noahovu zprávu. Musím vymyslet něco, co bude aspoň trochu originální, co bude mít trochu šťávu. Tři výtahy přijedou a zase odjedou, ale já tam pořád jenom stojím, píšu a mažu, píšu a mažu. Jak se dá vymyslet něco originálního a „dospělého“ a nepůsobit až moc snaživě nebo formálně? Nakonec tedy napíšu jen „Já děkuju TOBĚ, Penny“ a přidávám emotikon s palcem nahoru. Což se mi zdálo jako super nápad – ale jen do okamžiku, než jsem stiskla ODESLAT.

Autorka tuhle knížku napsala už před x lety, ale určitě pomohla hodně lidem s jejich úzkostí, protože v knížce se objevilo hodně tipů na to, jak ji zvládnout.
Co mi ale fakt vadilo, tak byla nešikovnost hlavní hrdinky. Sama taky občas zakopnu, ale Penny byla tak strašně nešikovná, že se jí dělo něco vlastně pořád. V tomhle mi hodně připomínala Bellu ze Stmívání, která to měla stejně. Tohle vlastně bylo jediné, co mi fakt vadilo.
Už se hrozně těším na druhý díl, který má taky hezkou obálku stejně jako tenhle díl.
Je to úžasná série, která přímo vybízí k přečtení během letních prázdnin.

2 05.07.2021

Knížka si mě získala hned od první stránky, hrozně se mi zalíbila grafika a taky rýmovaný text. Bylo to až chvílemi morbidní, prostě klasický Tim Burton.
Knížka se skládá z celkově dvaceti tří básní plných černého humoru, který mám sice ráda, ale párkrát to bylo moc i na mě. Snad každou postavičku jsem si zamilovala díky jejímu podivínství a taky díky obrázku. Nejvíc se mi líbila Vúdúholka, Královna Jehelnička a taky Robotík.
Tahle sbírka je podle mě ta nejpodivnější sbírka básní, jakou kdo kdy napsal. Mám v plánu číst více poezii, protože donutí zamyslet se nad textem jinak než próza.
Nejdřív mi moc nešlo čtení příběhu v rýmech, ale zvykla jsem si na to hned během první básně. Potom to krásně plynulo, pomáhaly tomu i ilustrace, které byly moc povedené.
Jedna báseň mě rozesmála nahlas, a to byla tahle:

Roch, toxický hoch
Zoufale vzlyk – a dokonal.
Kdo ale mohl mít tuchu, že se dá nadobro umřít
následkem čerstvého vzduchu?

Knížku jsem měla z knihovny, ale určitě si ji koupím domů. Dám si ji hned vedle knížky Můra noční, předvánoční. Budu doufat, že přeloží i další autorovy knihy, protože si to zaslouží.

4 21.06.2021

Tohle je moje v pořadí už šestá knížka od této autorky. Jako první jsem od ní četla P. S. Líbíš se mi a ta je pořád na smyšlené bedně první. Myslím si, že ji už žádná nepředčí, protože je podle mě nejlepší. Na druhém místě je Po tvém boku, která se mi líbila taky hodně.
Po dočtení mám zase takový hezký pocit jako pokaždé, když dočtu knížku od Kasie. Mám tak nakažlivě pozitivní náladu, že to je pro okolí až otravné :-D Ale já ty její příběhy prostě miluju, mám pocit, jako bych byla hlavním hrdinou a prožívala to spolu s nimi.
V této knížce je hlavní postava pojmenovaná nezvyklým jménem Lacey, které jsem dřív neslyšela. Hned ze začátku mi sedla, dokázala jsem se s ní ztotožnit skoro pokaždé.

„Každý musí nějak začít a tohle prostě byl můj start.“

Mám ráda, když je v knížce věnování, epilog a taky poděkování. Všechno v této knížce bylo, proto dostala plusový bod. Musím ocenit vložené části scénáře, krásně děj oživovaly a přidaly mu trochu až hororovou atmosféru. Těšila jsem se, až se tam zase objeví. Ke konci se objevila jedna scéna, která se týkala Lacey. Bála jsem se stejně jako ona :-D Nemohla jsem přestat dál číst, musela jsem se dozvědět, jak to bude dál. Hrozně ráda bych tuhle knížku viděla zfilmovanou, byla by sranda pozorovat, jak by Lacey vypadala v kostýmu zombie.
Knížku můžu doporučit všem, kdo si chtějí při čtení odpočinout. Během čtení se budete culit, ale i tak budete chtít vědět, jak to nakonec dopadne.

6 14.06.2021

Na tuhle knížku jsem narazila v knihovně, kde mě zaujala svojí obálkou.
Asi před dvěma roky jsem si s radostí koupila nádherně kvetoucí orchidej s tím, že jsem si předem o ní zjistila jen pár informací. Bohužel mi časem umřela, tak jsem si koupila další a ta mi taky umřela. Na čas jsem se rozhodla dát si s jejich pěstování pauzu.
Letos přišel zlom v tom, že jsem si řekla, že je prostě budu kupovat do té doby, dokud mi znovu nevyrostou a nebude se jim u mě dařit. Nevím, jak je to možné, ale právě teď mi kvetou obě, co mám doma.
Mrzí mě, že jsem tuhle knížku neobjevila dřív. Zjistila bych si, jaké přesně druhy doma mám a taky bych dostala rady, jak se o ně co nejlépe starat. Podle knížky mám doma dvě Phalaenopsis Amabilis Blume, jedna má růžové květy a druhá žluté.
Určitě si ji zajdu koupit, chci ji mít doma, abych se ji mohla kdykoli otevřít a najít si informace o daném druhy orchideje.
Zaujal mě tento odstavec. Žádnou věc ze seznamu jsem doteď nedělala, odteď už to budu dělat správně.

Orchideje jsou nejspokojenější a nejkrásnější, když jsou čisté a upravené:
Každý týden z listů odstraňujte prach navlhčeným měkkým hadříkem.
Odstraňujte odumřelé listy nebo hnědé kořeny, aby rostlina nezačala hnít.
Zahnědlé špičky listů odstřihujte. Zkontrolujte, že rostlina má správné množství vody a světla.
Odstraňujte odkvetlé květy, nenechávejte je spadané v květináči.
Hnědé a suché květní stvoly po odkvetení odstřihněte.

Taky jsem se dozvěděla, že pokud orchidej kvete, mám ji hnojit „růstovým hnojivem“. Má vysoký obsah dusíku, který podporuje vznik nových listů a pahlíz. Má se používat ve fázi aktivního růstu.
Pokud nekvete, tak mám do zálivky přidávat „květové hnojivo“. Má vysoký obsah draslíku, který pomáhá novým listů a pahlízám dospět a podporuje vznik nových květů. Má se používat na konci růstového období, kdy listy a pahlízy už dostatečně vyrostly a také během kvetení, aby květy déle vydržely.
Našla jsem jeden druh orchideje, který mě zaujal na první pohled, nese název Stromobytec. Je jednoduchý na pěstování a taky má květy na stonku do výšky a ne do šířky. Dokonce se i jednoduše množí dceřinými rostlinkami. Taky mě zaujala Dendrobium Spring Dream, která nemá ráda vedro stejně jako já Taky se mi zalíbila Vanda, která má takové hezké modrofialové květy, které mi připomínají noční oblohu s hvězdami.
V knížce bylo opravdu hodně tipů na jejich pěstování. Měli tam i nápady na orchidejové zahrádky, které mě zaujaly na první pohled. Bohužel na ně nemám moc místo, na každém světlém koutě v pokoji mám kytky.
Dozvěděla jsem se, že se dá orchidej pěstovat jako kokedama, což jsem doteď nevěděla. Přemýšlím, že bych to zkusila, protože orchideje nepotřebují až tak moc vody, takže to je zároveň praktické a navíc to vypadá fakt hezky.
Po přečtení bych si domů nejraději pořídila snad polovinu druhů, co byla v knížce zmíněná.

3 08.06.2021

Byla jsem Smiler a už navždy jím budu.
Právě jsem dočetla tuhle životopisnou knížku a připadám si, že mi je znovu 12 a čekám před televizí, než začne Hannah Montana. Tenhle seriál mě hodně ovlivnil. Každou sobotu mi dokázal zlepšit náladu a rozzářit už tak optimistický pohled na svět.
Miley v knížce vypráví o tom, jak se dostala na casting na Hannu Montanu, jak si procházela šikanou a taky o vzniku písniček na nové CD. Sice jsem při čtení věděla, že tu roli dostala, ale i tak jsem to nemohla odložit. Bylo tam hodně nových informací, o kterých jsem nevěděla. Sice nejsem věřící, ale vložené citáty z Bible krásně dotvářely celý příběh. Pokaždé jsem se těšila na další úryvek.

„Nechávám obě ruce volně putovat po klavíru, když hledám ty správně tóny. Moje ruce řídí mé myšlenky, když píšu do svého časopisu. Probírají se Biblí, když hledám pravdu. Rytmus nové písničky se vynořuje z bubnování na desku stolu. Hmatem hledám cestu v těžkých chvílích. Chci, aby všechno, co dělám, bylo umělecké a láskyplné. Kdo jsem, co říkám a jakákoli naděje nebo radost, kterou rozdávám – to všechno pochází z mých dvou vlastních rukou.“

Jediné, co je mi líto, že jsem tuhle knihu nedostala tehdy, co jsem byla Hannou poblázněná. Určitě bych skákala metr vysoko :-D Sbírala jsem její časopisy, dívala se každou sobotu na nový díl a taky jsem si kupovala věci s její fotkou. Vlastně jsem nikdy neviděla úplně ty poslední díly. Letos jsem si objednala po internetu všechny boxy s jednotl. sériemi a rozhodla se podívat na všechny díly tak, jak šly za sebou. Jaké překvapení přišlo, když jsem se dozvěděla, že letos je výročí 15 let od prvního dílu.
Jsem ráda, že v knize bylo hodně situací, které popisovala i s jejími pocity. Jak už jsem psala, byla na základce šikanovaná. Vím, že tohle období musela mít hodně těžké, i já jsem to zažila. Překvapilo mě, jak dokázala být nad věcí i později jako slavná. Moc tomu nepřidalo, že se musela vzdát roztleskávaček, která jsem i já sama dělala.
Taky se mi moc líbila historka, jak jela na casting s jejími rodiči. Když Miley obsadili do hlavní role, přemýšleli nad tím, koho dají za jejího seriálového tátu. Mamka Miley ze srandy nadhodila, že by to mohl být její reálný táta. Sice to byla jen legrace, ale tu roli fakt oba dostali.
Jediný, co mě fakt zklamalo, byl český překlad. Demi Lovato skloňovali jako mužské jméno. Proč? Copak je těžké si to zjistit na internetu, když danou osobu neznám?
K téhle knížce se určitě jednou vrátím. Dokázala mi vykouzlit úsměv na rtech tady v té těžké době pro nás všechny.
Jak by řekla Miley „Jednou Smiler, navždy Smiler.“

4 04.05.2021

Ze začátku se mi hlavní postava nezamlouvala. Její styl vypravování mi přišel hodně zvláštní, často jsem se ztrácela v tom, co chtěla říct. Musela jsem si hodněkrát přečíst daný odstavec znovu. Po chvíli se tohle zlomilo a já si na vypravování zvykla.

Líbilo se mi, že Holden uměl být dost sarkastický a okolí to nepoznalo. V tomhle jsem se viděla, protože to zažívám taky. U téhle scény jsem se nad tím pousmála.

„Co to čteš?“
„Knihu.“
Obrátil mi knihu a podíval se na desky, aby viděl, jak se to jmenuje. „Je to dobrý?“ povídá.
„Ta věta, co čtu, je senzační.“ Dovedu bejt značně sarkastickej, když jsem ve formě. Ale on to stejně nezaznamenal. Když má člověk kolem sebe takovýho kluka, jako je Ackley, tak nic nepřečte. To prostě nejde.

V knize se objevuje hodně ironie, sarkasmu a taky nedůvěry hlavní postavy vůči ostatním. Má strach z budoucnosti, co se z něj po vystudování stane. Pozastavila jsem se nad tím, čím by chtěl být. Představoval si sám sebe, jak na kraji pole je strmý sráz a u něj by stál a chystal děti, aby nespadly dolů. Je to podle něj jediné zaměstnání, které má smysl.

Líbilo se mi, jaký byl Holden. Např. uvažoval nad tím, kam letěly ty kachny z rybníka. Dokázal se na to ptát kohokoli a pořád o tom dumal. Taky mi přišlo komický, že přemýšlel o tom, jestli mrtvýho zajímají kytky na břiše. Občas i mě samotnou napadnou podobné myšlenky a taky s tím otravuju okolí :-D

Po čase nám přiblížil i jeho rodinu. Líbila se mi jeho sestra, byla podle jeho popisu roztomilá. Samozřejmě jsem se pozastavila nad tím, že i děti kouří cigarety a trávu. Když Phoebe chtěla chránit Holdena, řekla, že to ona kouřila. Její mamka reagovala podle mě špatně. Ale tohle je v Americe normální podle toho, co nám ukazují filmy a seriály... Neříkám, že všichni, ale bude jich dost.

Zpětně jsem si uvědomila, že se příběh odehrává jen ve čtyřech dnech. Setkala jsem se s tím už podruhé a líbilo se mi to. Jsem si jistá, že každý si v ní najde kousek sám sebe. V této knize jde hlavně o atmosféru, proto nečekejte děj, při kterém nebudete knížku chtít odložit.

„Co mě ale vážně nadchne, je kniha, kterou člověk dočte, načež by si přál, aby byl s autorem, co ji napsal ohromnej kamarád a moh mu zatelefonovat, kdy se mu zachce.“

Můžu ji jedině doporučit. Určitě se k ní někdy v budoucnu vrátím. Zajímá mě, jestli ji budu vnímat jinak :-)

11 26.04.2021

Na téhle knížce se mi líbilo, že volně navázala na první díl z jiného pohledu. Vypravěčkou se stala Alliina kamarádka Dawn. Bylo hezké se zase vrátit do jejich světa, miluju zdejší atmosféru na univerzitě.
Dawn si mě získala možná o trochu víc než Allie. Měla svou minulost, která ji linkovala budoucnost. Nechávala se jí ovládat a ničit.

„Minulost má totiž ve zvyku tě nepustit, dokud se s ní nevypořádáš."

„Obavy z budoucnosti jsou to nejděsivější, co existuje."

Měla stejný koníček, a to psaní knih. Pobavilo mě, když jsem zjistila, kdo je Watson. U knížky jsem se hodněkrát zasmála nahlas, autorka používala vtipná přirovnání, která krásně dotvářely příběh. Líbilo se mi tohle – Isaac zrudl jako krocan, sebral sklenici, která vlastně patřila Allie, a vypil ji velkým douškem.
Už od dětství mám hrozně ráda růžovou a celkově barevné věci, tohle mám s Dawn podobné.

„Mou oblíbenou barvou byla růžová. Bylo to tak vždycky a bylo mi jedno, že se totálně tluče s barvou mých vlasů. Ještě dnes jsem oblepovala všechno samolepkami svoje školní potřeby. Všechny bloky jsem měla oblepené různobarevnými fóliemi, v mém penálu se nacházely tužky ve všech odstínech růžové, jaké si lze představit, mnohé na sobě dokonce měly víly, třpytky, či dokonce jednorožce. Vždy když jsem po svých barvičkách sáhla, dostala jsem dobrou náladu. To mi oslazovalo všední den studentky."

Každý máme svou minulost. Tu Spencerovu jsme postupně odkrývali během celého příběhu. Musím říct, že jsem byla stejně napnutá jako u čtení Víš, že tě miluju? Tady jsme se s ní taky seznamovali pomalu.
A ten konec? Moc se mi líbil. Po dočtení mi zůstal na rtech úsměv, že i sny se plní. Povzbudilo mě to neuvěřitelným způsobem, že jsem se po dočtení vrhla do dokončování jednoho projektu, který jsem si myslela, že snad nikdy nedodělám.
Knížku můžu doporučit všem, co mají rádi romantiku a lidi s tajemnou minulostí.

5 02.04.2021

První díl je pro mě vždycky ten, který mi určí, jestli budu v dané sérii pokračovat. Tady v tom jsem se začetla hned od začátku, stránky mi pod rukama ubíhaly, ani jsem nevěděla jak.
Líbilo se mi, že hned na začátku se hlavní hrdinka sbalila a hledala si nový byt na vlastní pěst. Přišlo mi to hrozně odvážný. Neumím si představit, že bych to ve stejném věku udělala taky. Našla si inzerát, kde nabízel volný pokoj jeden kluk. Už z anotace jsme se dozvěděli, že se jmenuje Kaden a že Allie nadiktoval pravidla pro společné soužití. V tomhle žánru musí být už teď každému jasné, jak to skončí :-D Ale i tak jsem si čtení moc užila. Byla to přesně ta oddechovka, která mě naladila do dobré nálady a u které jsem se pobavila.
Tahle knížka se mi hodila předtím, než jsem nastoupila na vysokou. Před jejím prvním dnem ve škole jsem měla úplně stejné pocity: Večer před první přednáškou na univerzitě bych za normálních okolností byla tak rozrušená, že bych sotva usnula, ale po dnešním horském výstupu jsem spala okamžitě.
Allie mi byla v hrozně věcech podobná. Např. chce být taky učitelka. V tomhle odstavci jsem se uviděla hned:
Potom jsem si udělala pohodlí ve svém malém ráji. Konečně jsem měla čas podívat se na několik seriálů, které jsem v posledních dnech v televizi prošvihla. Miluju seriály a jsem schopná dívat se skoro na cokoli, co mi přijde pod ruku. Zvlášť jsem si poslední dobou zamilovala superhrdiny v Arrow, Agentech S.H.I.E.L.D. nebo The Flash. Záleželo na mojí momentální náladě. Někdy jsem sledovala série pro náctileté jako Upíří deníky a jindy koukala na Dancing With The Stars. V dalších obdobích jsem měla obsesi pro historická dramata, jako jsou Borgiové nebo Cizinka.

Hrozně se mi líbilo, jak byl Kaden vtipný a říkal Allie Brepto. Tohle oslovení mi přišlo hrozně originální, ještě jsem ho nikde neviděla.
Tato série by se mohla líbit všem, co čtou oddychovou literaturu.

7 22.02.2021

Tenhle díl se mi líbil o hodně míň než ten první. Navazuje tam, kde první díl skončil, což je rozhodně velké plus.
Na scénu se dostal bratr Rodrick, který si založil kapelu. Chce se účastnit jedné soutěže, kterou pořádá jejich škola. Musela jsem se smát nahlas s tím, jak to jeho máma celý pokazila. Ve filmu je to ještě vtipnější, doporučuju se na něj podívat.
Zaměřujeme se na vztah mezi Gregem a Rodrickem. Líbilo se mi, jaké nápady měla jejich máma, ale jen Greg to ocenil, Rodrick se snažil všechno sabotovat a ničeho se nechtěl účastnit.
Vadila mi tady jedna věc. Jeden kluk se přistěhoval do města, Grega nenapadlo nic lepšího než vymyslet „skvělou" hru, při které budou dělat, že je jen vzduch. Tady jsem se nad tím pozastavila, protože mi to nepřišlo ani trochu vtipné... Hraničilo to se šikanou.
Je to jinak skvělá oddychovka, kterou nejraději čtu během letních prázdnin.

4 08.02.2021

První díl byl rozjezdový, seznamovali jsme se s rodinou Heffleyových a taky se životem hlavního hrdiny Grega. Ten právě nastupuje na víceletý gympl, kde jsou kluci, kteří by se mohli holit dvakrát denně.
Líbí se mi jak grafika, tak i samotné ilustrace. Když jsem ji četla před lety jako malá, tak jsem si některé obrázky překreslovala na papír a zdobila si s nimi všechno. Měla jsem je jak na sešitech, tak i na poličce vedle pracovního stolu.
Kamarád Grega se jmenuje Rowley. Je takový jednodušší stejně jako jeho rodiče, kteří nemají Grega rádi. Spolu s Rowleym vymýšlí různé blbosti, které je pokaždé dostanou do potíží.
Líbil se mi originální nápad se „sejrem“, ale o tom si budete muset přečíst sami, to by byl velký spoiler.
Miluju filmové zpracování, to se jim vážně povedlo. Vystihli všechno, co bylo v knížce a člověk se i párkrát zasmál :-)

6 08.02.2021

Od Johna Greena jsem přečetla už čtyři knížky, tudíž znám jeho styl psaní. Když vyšla kniha jeho bratra, myslela jsem si, že to bude ve stejném duchu. To jsem se ale mýlila.
Po dočtení říkám jen „Páni!“ prostě „Páni!“, ale hezky popořadě…
Na knížku jsem narazila v Dobrovským, kde byla za bezkonkurenční cenu. Měsíc čekala v knihovně, než jsem se k ní dostala. Celou první polovinu knížky jsem četla rozkouskovaně, jen tahle část mi zabrala asi půl roku. Dělo se v ní dělo vlastně skoro to samé pořád dokola. Opravdu mě ubíjelo číst to, ale nikdy v knihách nepřeskakuju, tak jsem to přetrpěla. Udělala jsem dobře, protože druhá polovina byla vážně skvělá.
Kniha nabrala spád a já ji odkládala jen tehdy, když jsem musela někam jít. Líbilo se mi, jak autor do příběhu zahrnul různá témata. Objevila se tam bisexualita, na kterou si hodně lidí stěžovalo, že se tam nehodila, ale mně to nevadilo. Potom tam bylo téma, které je aktuální, a to sociální sítě. April byla hodně aktivní na Twitteru a i na YouTube, díky němuž se proslavila po celém světě, když zveřejnila první video o Carlovi. Autor ukazuje, že závislost na sociálních sítích je zlo a že se nám díky nim můžou stát dobré i špatné věci. Vystihuje to přísloví „Je to dobrý sluha, ale zlý pán.“
„Sláva, koneckonců, je jen součet všech nedorozumění, která se shromáždí kolem nového jména."
Teď v lednu jsem se k ní vrátila, abych ji konečně dočetla a zjistila, jak to celé dopadne. Svým způsobem jsem to zjistila a i nezjistila. V originále vyšel i druhý díl, ve kterém se toho určitě dozvíme víc a pokud vyjde i u nás, tak si ho určitě přečtu :-)
S April jsem se ztotožnila, měla hodně stejných názorů jako já:
1. Fakt nechápu lidi co mají pořád všude uklizeno. Je mnohem efektivnější udělat občasný úklid, než všechno pořád udržovat v pucu. Plus můj mozek má nepořádek rád. Jako bych svět kolem sebe potřebovala mít rozbordelený, aby moje umění a nápady byly čisté. Jednoduchost v designu, naprostá katastrofa ve všem ostatním. To byl celý můj étos.
2. Všimli jste si toho? Jeden můj kamarád mi kdysi řekl, že i kdybyste po sobě text přečetli třeba tisíckrát, když poprvé otevřete finální verzi svojí knížky, hned na první stránce, na kterou se podíváte, najdete překlep. Fuj.
Hrozně ráda bych se podívala na její zfilmovanou podobu, musel by to být vážně skvělej zážitek. Třeba se i jednou dočkáme, knížky Johna Greena jsou z velké části zfilmované. Chtěla bych vidět, jak vypadá Carl a taky podobu hlavních hrdinů ♥
Doufám, že vyjde i pokračování této knížky, protože mě hrozně zajímá, jak to celé bude.

3 25.01.2021

Chandler ze seriálu Přátelé několikrát zmiňoval tuto knížku. Vychvaloval ji do nebes, básnil o ní hrozně dlouho. Neodolala jsem a hned jsem si ji objednala, a to v originálu v naprosto dokonalém vydání ♥ Po jejím přečtení jsem náhodou narazila na Králíčka Sameťáčka v češtině, to jsem si taky koupila. Našla jsem ho na jednom bazaru, kde jsem ho koupila levně.
Když jsem knížku četla nejprve v angličtině, tak mě od čtení vyrušili tím, že chtěli jít se mnou na kolo. Ve čtení jsem pokračovala až jsme se vrátili domů. Pár dní na to mi přišel český překlad a já se do ní samozřejmě okamžitě pustila. No a hádejte co... rodiče se mě zase ptali, jestli s nimi nechci na kolo :-D
Králíčka Sameťáčka jsem si zamilovala, určitě se k ní ještě hodněkrát vrátím. Je hrozně podobná Malému princi, má v sobě hodně super myšlenek a taky citátů. Nejvíc se mi líbil ten, který byl skoro ke konci. Jedno zvířátko říkalo králíčkovi toto:
"Králíčku, opravdové vůbec neznamená, jak jsi ušitý. To se prostě najednou stane. Třeba když tě má dítě hodně, ale hodně rádo, nejenže si s tebou hraje, ale že tě OPRAVDU miluje, tak potom jsi teprve opravdový."
Je dokonce i film, ve kterém se střídají animace s hranými částmi. Stejně jako u předlohy jsem hodněkrát brečela, bylo to hrozně dojemné. Knížka i film se řadí mezi moje oblíbené :-)
Knížku můžu doporučit jak mladším, tak i starším. Pro děti to bude spíše pohádka, pro dospělé to bude pohádka s velkým potencionálem a taky s velkými myšlenky.

9 27.09.2020

(SPOILER) Kasie West je u mě sázka na jistotu. Když byla předprodej nové knížky, tak jsem neváhala ani minutu. Po přečtení ukázky prvních pár stránek se mi zalíbila.
Knížka začíná hrozně zajímavě. Hlavní hrdinka Charlie jede v autě rychleji než je povolená rychlost. Zanedlouho uvidí ve zpětném zrcátku policejní auto. Zastaví na odpočívadle, kde k ní jde policajt. Už ji zná, protože to není její první jízda nad povolenou rychlost. Řekne mu, že ho její táta pozdravuje. On se pouze pousměje a řekne, že ji to už nezachrání.
Žije v domě se svým tátou a se 4 bratry, kteří ji chrání vlastně skoro před vším. Její maminka umřela při autonehodě. I když je to holka, tak nad svými bratry dokáže vyhrát v americkým fotbalu. Musím ocenit, že se Charlie pouští do věcí mimo její komfortní zónu. Hodně věcí mě u ní překvapilo, do čeho se pustila.
Autorka píše knížky, kde se dříve či později objeví láska. Ani Kluk odvedle není výjimkou. Budete se spolu s Charlie scházet se sousedem Brandenem u plotu, kde si budete povídat pod hvězdným nebem o životě a o všem. Tahle část se mi hrozně líbila. Pokaždé jsem se těšila, až se zase sejdou a proberou to, co je tíží na srdci.
Jediné, co se mi fakt nelíbilo, tak bylo jméno Charlie. Zní mi to jako jméno pro kluka, i když ho znám z jednoho seriálu, kde ho má holka. (Kdyby to někoho zajímalo, tak to byl seriál Hodně štěstí Charlie.)
Knížka se mi líbila. Sice nedosáhla takových kvalit jako P. S. Líbíš se mi, ale i tak jsem si ji užila. Obálka se mi líbí mnohem víc než originální, ta naše pasuje mnohem víc k příběhu.

6 26.09.2020

Jakmile tahle knížka vyšla, tak jsem věděla, že se mi bude líbit. Hrozně mě zaujala obálka, která je prostě úžasná. Poprvé jsem se o ní dozvěděla na Instagramu, kde bylo datum jejího vydání. Mamka mě slyšela, jak o ní pořád básním, tak se rozhodla dát mi ji pod stromeček. Během Štědrého dne jsem ji rozečetla, nedalo se odolat pokušení. Málem jsem ji začala číst okamžitě, co jsem ji dostala :-)
Do příběhu jsem se vžila rychle, autorka nás nejdřív seznámí s Animant, potom s její rodinou včetně matky, která z ní chce za každou cenu udělat dokonalou společnici. Nutí ji chovat se jako dáma, chodit na plesy a taky na čajové dýchánky. Animant má ale svou hlavu, pokaždé raději uteče do světa fantazie díky literatuře. Má ráda svůj klid a knížky. Světu šatů a noblesních plesů se vyhýbá obloukem.
Přijme práci v univerzitní knihovně na 1 měsíc u jednoho knihovníka, aby mohla utéct před matkou. Pan Reed nikdy nemá dobrou náladu, je ustavičně podrážděný. Animant se mu zpočátku nelíbí, taky se k ní tak chová. Hodněkrát jsem se smála scénkám, které se těm dvěma přihodily.
Přišlo mi, že mě někdo sledoval a dal Animant moje myšlenky. Jsme si podobné v tolika věcech, že bych to nespočítala na rukou.
„V jádru nejsem nijak zvlášť sympatická osoba. Mám sklony k logickému uvažování, ráda si udržuju kontrolu nad situací a na lidi, kteří nejsou požehnáni takovou inteligencí jako já, shlížím shůry. Jsem přísná, mám sklony k perfekcionismu, jímž jdu ostatním pravidelně na nervy, a teď, v této chvíli, jsem určitě i příliš sebekritická. Ale když jednou člověk začne pozorovat své negativní stránky, je těžké se obrátit zpátky k těm pozitivním.“
Musím pochválit překlad, který je asi jeden z nejlepších. Člověk si ani neuvědomí, že nečte knížku v Češtině. Věty na sebe krásně navazují, příběh tak hezky ubíhá pod rukama. Musím říct, že se zařadil mezi ty nejlepší překlady, které jsem měla tu čest číst.
„Jediné, co zbývá a co mi je, přiznávám, trochu záhadou, je láska. Četla jsem o ní, hltala květnaté prožitky a příběhy tlukoucích srdcí v básních a povídkách, a stejně jsem jí nerozuměla. Jak jen je možné, že může člověk najít jiného člověka, který je jeho spřízněnou duší? Na této planetě přece žijí milióny lidí. Jak velká asi může být pravděpodobnost, že někdo potká právě tu osobu, která je pro něj předurčená?“
U knížek normálně brečím pokud se stane hlavním hrdinům něco smutného. Tady jsem poprvé brečela štěstím :-D
Tenhle naprosto boží příběh doporučuji všem, kteří máte rádi pomalu vyvíjející se romantiku. Jsem hrozně ráda, že se Kroniky prachu přeložily do Češtiny a já ji objevila. Musím říct, že to je druhá nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla. Řadí se za knížku „Všem klukům, které jsem milovala„, tu si myslím, že jen tak něco nepřekoná.

19 25.09.2020

Na tuhle knížku jsem měla zálusk fakt hodně dlouho. V knihkupectví jsem kolem ní pořad chodila, byla totiž v regálu hned vedle pokladny. Nakonec jsem si ji koupila od jedné paní na Databázi knih, hned v den prodeje jsem se do ní cestou domů pustila. Musím říct, že mě fakt mile překvapila.
O práci v květinářství jsem zatím nečetla, takže to pro mě bylo něco nového. Isabellu jsem si zamilovala okamžitě, její humor mi byl velmi blízký. Musím říct, že se mi tady romantická linka hrozně líbila. Byla taková nenápadná, hlavní hrdinka mi přirostla k srdci.
Knížku jsem si vybrala proto, že je účetní a taky že má ráda svoje rituály. Každé ráno si dává kávu, potom přejde do své práce v květinářství a oběd si dá naproti v restauraci, což je nudlová polévka, kterou miluje. Tento obchod koupí jeden kluk, který se rozhodne pozměnit pár věcí. Jens je velmi talentovaný kuchař, občas mu vypomůže jeho mladší sestra Merle. Ta studuje na střední škole, později by taky chtěla být kuchařkou, stejně jako její bratr. Hlavní představitelka taky každý večer sleduje seriál „Láska! Láska! Láska!“, který si hrozně oblíbila.
Celým příběhem mě provázely otázky ohledně minulosti hlavní hrdinky. Co se jí přihodilo? Proč nemá ráda vlastní mamku? Proč si volají jednou týdně přesně v daný den a hodinu a nikdy to není milý? Na všechny tyhle otázky mi autorka odpověděla. Vedle romantické linky to bylo hezké ozvláštnění.
V celém příběhu se vyskytuje jeden dezert, který si Isabella zamilovala. Připravuje jí ho její kamarád v protější restauraci. Nazval ho Čokoládový průšvih, což je podle mě hrozně originální název. Isabella si ho dává opravdu často, vychvaluje ho do nebes a říká o něm, že je to to nejlepší, co kdy v životě jedla. Samozřejmě, že jsem ho chtěla taky ochutnat… Víte, co autorka udělala? Ona dala na konec knížky recept právě na tuto dobrotu. Už se těším, až ho vyzkouším :-)
Knížku můžu doporučit všem, co hledají odpočinkovou knížku s nádherným příběhem.

7 19.08.2020

Jednou jsem hledala knížky, které bych si mohla koupit, protože jsem na to zrovna měla náladu. Vyskočila na mě reklama právě s touhle knížkou, která mě zaujala svou obálkou a taky zajímavým názvem. Ani nevím jak, ale za chvilku už jsem ji měla v košíku :-D
Některé odradí téma, o kterém knížka je, protože to je sebevražda. Žádnou knížku jsem s tímto tématem zatím nečetla, proto jsem se jí rozhodla dát šanci. Autorka si podle vybrala těžké téma, které splnila na jedničku.
Příběh začíná tehdy, když Aysel hledá na internetu parťáka na sebevraždu, protože ji nechce spáchat sama. Jak už může z názvu vyplývat – je to romantika jak vyšitá. Začne si psát s jedním klukem, který má stejný plán. Postupem času se navzájem poznávají.
Během příběhu se nám víc a víc představují hlavní hrdinové. Dozvíme se, proč se Roman chová tak divně, proč si na sebevraždu vybral jedno konkrétní datum, proč mamka Aysel tak moc lpí na každodenním utírání fotky na chodbě… Ze začátku příběhu budete mít spoustu podobných otázek, na které postupně autorka odpoví.
Měla jsem ji přečtenou celkem rychle, zabralo mi to přesně 2 týdny. Brala jsem si ji hlavně do tramvaje a otevřela ji každý den na 15 minut, potom jsem pokračovala doma. Jak to byla hlavně romantická knížka s vedlejší dějovou linkou o smrti, tak jsem ji hrozně nerada odkládala jak byla napínavá.
Jediné, co mě fakt iritovalo, tak je malé písmenko v názvu knížky. Je to sice prkotina, ale i tak mi to při každém pohledu na ni vadilo. Jinak obálka mi připadá dokonalá, líbí se mi jak na ní je tmavé srdce, které dokonala pasuje k příběhu.
Začátek se mi hrozně líbí, dokonale k dílu pasuje: ,,Hudba, hlavně ta klasická a hlavně Mozartovo Requiem d moll, oplývá kinetickou energií. Když se pozorně zaposloucháte, uslyšíte, jak se houslový smyčec chvěje nad strunama, jen a jen zažehnout noty.“.
S hlavní hrdinou mě spojuje láska k hudbě, obě rády posloucháme klasickou. Aysel miluje jednu skladbu. Během čtení jsem si ji nespočetněkrát pouštěla. Vlastně pokaždé, co se o ní bavili, tak jsem sahala po telefonu a hledala ji.
V knížce se vyskytujeme docela často ve škole, za což dávám knížce velké významné plus. Miluju, když popisují učitele a komentují tu nudnou hodinu matiky. Ps – všimli jste si toho, že v drtivé většině knížek je minimálně jedna postava, která nemá ráda matiku?
Knížku můžu doporučit stejným milovnicím romantiky jako jsem já, které se nebojí i trochu těžšího tématu jako je smrt nebo sebevražda.

8 15.01.2020