THERISA komentáře u knih

Zdejší hodně vysoké hodnocení je až zarážející. Nutno říct, že Taylor Jenkins Reid je možná jediná spisovatelka, kterou jsem schopná a ochotná v tomhle žánru konzumovat, jinak mi tyhle typy románů pro ženy nic neříkají. Je to takové to letní odpočinkové čtení, nehledě na zápletku. Místy, kde to mohlo mít nějakou hloubku (konečně), autorka klouže hodně po povrchu. Je to přeslazené, předvídatelné, cynikům se budou kroutit palce u nohou, kolikrát si hlavní postavy řeknou ,,že se milujou a proč". Všichni zúčastnění jsou velmi civilizovaní a chápaví, říkají si a dělají věci, které ta druhá strana chce slyšet/zažít. No, je to cukrová vata až hrůza. Do toho ne úplně dobře zvládnutý překlad, kterému je zatěžko uvěřit, že prošel jazykovou redakcí. Opět se mi potvrdilo, že tenhle žánr od amerických autorek má spíš smysl číst v originále, ona ta angličtina obecně unese víc sladkobolu než čeština, co si budeme povídat. Třešničkou na dortu jsou pak americké stereotypy v podobě stravování, které zavání infarktem už někdy ve třiceti, nechutnosti typu slanina do mikrovlnky (!!), ohřívání vody na čaj v mikrovlnce (!!!), plýtvání jídlem (ani nepočítám, kolikrát nějaké jídlo upadlo hlavní hrdince z ruky, aby ho pak mohla vyhodit, nebo kolikrát cíleně někdo něco vyhodil, protože byl tak přemožen emocemi atp.) a takhle bych mohla pokračovat donekonečna. No, čím víc tady o tom píšu, tím víc snižuji hodnocení, tak je nejvyšší čas přestat. Ale čtivé to je, to zase jo...

Za mě rozhodně ne. Autorka vrší jeden stereotyp na druhý. Chlap je typicky vysoký fešák s modrýma očima, jinak vyprázdněný tupec, ale jako by ho to v očích „bezbranných žen“ (kterým evidentně chybí jakákoli vlastní integrita, protože se jejich životy točí jen kolem tohohle duševního mrzáka) činilo o to přitažlivějším (omg). Hlavní hrdinky jsou buď stářím ošlehané, mírně chladné, přesto trpící, traumatizované minulostí, v zásadě i přítomností, a kdoví co přinese budoucnost. Jedna se léčí alkoholem, jiná se řeže, další se kouše atp. Anebo jsou mladé, neukotvené, nejsou krásné ale „zajímavé“, fixují se na nesprávné lidi, přesto jsou nevázané, aby nakonec byly až obsesivně posedlé vysokými o mnoho let staršími ženatými muži (omg vol. 2). A takhle by se dalo pokračovat donekonečna, nebo jako autorka na 200 stranách.

Námět, který postrádá jakoukoli přidanou hodnotu, by ještě tak tak mohlo zachránit zpracování. To se ovšem neděje, a tak je to primárně od druhé poloviny utrpení pro všechny zúčastněné – hlavní hrdiny, čtenáře, podle mě snad i pro samotnou autorku. Má to dvě stě stran, ale já měla pocit, že se snad nikdy neprokoušu na konec. Je tam sice minimum postav, ale není vám sympatická ani jedna. ANI JEDNA! V závěrečném poděkování autorka píše, že děkuje blízkým za motivaci k psaní, k němuž neměla energii, no, tak příště bych na jejím místě snad raději poslechla svůj vnitřní hlas.

Neuvěřitelný debut. Autorka má jedinečný dar jazyka, a to až takový, že vám vůbec nevadí totální (!!!) absence přímé řeči a za velmi dlouhou dobu si mimo jiné uvědomíte, že se ani moc neobtěžuje s hlavními jmény hrdinů. Bála jsem se, že kolem toho byl zase jen zbytečný hype, ale rozhodně nebyl zbytečný, rozhodně byl zasloužený, a já bych se ráda dočkala autorčiny další knihy.
Tady dost omílaný fakt, že vám hlavní hrdinka leze na nervy/je na zabití/ničeho si neváží/atp. má dost co dělat s mírou, do jaké se s ní dokážete ztotožnit (anebo také ne). Ono totiž mít bordel v hlavě v době dospívání je docela jednoduché (kdo jsme tam kdy nebyli, že) a tahle holka může představovat kohokoli z nás. Já jsem jí fandila, byla svá, chvíli si na nic nehrála, chvíli chtěla být kýmkoli jenom ne sama sebou (amen, sestro). Bavila mě moc!

Odhlédneme-li od závažnosti celého tématu, jedná se o velmi průměrnou knihu. Všichni moc dobře víme, že Alena Mornštajnová umí lépe. Jde to velmi po povrchu, nebýt v zásadě zbytečné mediální bouře, kterou kolem toho vyvolala Toy Box, a nebýt to Mornštajnová, troufám si říct, že kvalitou kniha právem zapadne. Sice se stále jedná o dobrý průměr, ale pořád průměr.

(SPOILER) Tak nevím, kdo psal tu anotaci, ale pronikavá sonda do marasmu osmdesátých let se rozhodně nekonala. Spíš to byla slohová práce na téma Život obyčejných lidí za socialismu, kterou by na střední škole autorka jistě splnila na plný počet. Jako beletrie to nicméně neobstojí. Je to neumělé, didaktické, těžko říct, proč autorka zvolila cestu úplné absence dialogů. Postava Davida psaná v ICH formě, postava Marty v ER formě, aby se pak v závěrečných kapitolách změnila také v ICH formu. Asi, že konečně našla samu sebe?! (Nechápu nic, kdyby to byla autorčina první kniha, tak si řeknu, že si asi zkoušela, co jí vyhovuje víc, ale první kniha to není.) Totálně chybí JAKÁKOLI zápletka, já to četla dál jen proto, že jsem si říkala, že není možné, aby chyběla, abych dočetla a uvědomila si, že to možné bohužel je. (Zároveň tedy tou dobou asi v nakladatelství Argo chyběl i odpovědný redaktor, aby autorku vrátil zpátky na zem a z tohohle zbytečného cvičení udělal alespoň průměrnou beletrii.) Je to takový pečlivý výčet všeho, čím žili puberťáci v osmdesátkách, evidentně nám to autorka musela sepsat úplně všechno, a podle toho to taky vypadá. Bohužel, úplná ztráta času, volba názvu mě taky úplně míjí. Zbytečná kniha. Jedna hvězda za snahu.

Úmorné, utahané, otravné a takhle bych mohla pokračovat donekonečna. S thrillerem to nemá moc společného, až na pár stran v závěru. S tématem se dalo poměrně dobře pracovat, kdyby ovšem autorka neměla tak utahaný, popisný styl, který každé potenciální vzrušení úspěšně zabil. Za mě blbost a ztráta času, pokud bych měla něco pochválit, tak to bude přebal knihy..

Příjemné letní čtení, klouže spíše po povrchu. Dvanáctiletá Fazolka je na svůj věk kouzelně přechytralá a strýček je super týpek. Není to nic z čeho byste padli na zadek, ale času stráveného čtením, v případě této knihy, rozhodně nelituji.

Je to takové sympatické čtení. Fern je výborná! Autorka umí dobře napínat a píše opravdu skvěle. Je to celé trochu přitažené, ale jen trochu, takže vám to zase až tolik nevadí. Příjemný, svěží vítr ve svém žánru. Těším se na další knihy autorky.

Přesně jak píše v komentáři Bastien581, není třeba nic dodávat. Zde tolik zmiňovaná repetitivnost se opět odvíjí od faktu, že se jedná o původně blog doplněný o pár dalších zápisků a uspořádaný do knihy. Autorka to nicméně nezastírá, a pokud tu knihu opravdu čtete, tak to víte a nemělo by vás to překvapit. Literární hodnota za mě žádná, autorka nemá nijak vytříbený literární (ani žádný jiný) styl, ale věřím, že jako výpověď pro lidi, kteří si procházejí podobnou zkušeností, to má hodnotu opravdu vysokou. Na Zápisník abstinentky se nechystám. Smekám nicméně před odvahou autorky jít s kůží na trh i s ohledem na vztahy, které popisuje se svými nejbližšími, a které raději nechci hodnotit.

Zábavné čtení o blbkách, které se průběhem trochu vzchopí. Dobře se to čte, ještě lépe zapomíná. Tak takové to je..

Autorka mě namlsala svou poslední knihou V dobrém i zlém, to je opravdu nadprůměr svého žánru. Tam, kde ji našli moje očekávání bohužel nenaplnila. Pořád je to velmi dobré, autorky styl se vám, troufám si říct, buď vyloženě líbí, nebo vůbec a knihu nejspíš odložíte, nebo dočtete jen s velkým přemáháním. Mně nicméně její styl sedí a čte se mi dobře. Vidím však velký problém v určité šablonovitosti, kdy obě výše jmenované knihy postupují v zásadě dle úplně stejného vzorce. Když si to na konci uvědomíte (a srovnání se nevyhnete, pokud čtete krátce po sobě), umí to nakrknout. Nicméně ten příběh je komplexní, pospojovaný docela dobře, postav mi přišlo vcelku tak akorát (no jo lidi, jestli čtete, tak je občas potřeba se u toho taky soustředit, co naděláte). Hodně dobrý průměr, takže 3+.

Vůbec to nebylo špatné. Od začátku mi to smrdělo a nakonec se ukázalo, že jsem měla pravdu, nicméně autorka ten příběh vystavěla velice dobře, místy se ta hutná atmosféra dala úplně krájet. Nehodnotím styl výchovy hlavní postavy, chování toho děvčete, manžela, syna..to by bylo na dlouho a ani mi to nepřísluší (každopádně chápu, že to některé lidi může rozčilovat, páč to místy bylo k vzteku). Tuším, že šlo o autorčinu prvotinu a to tedy klobouk dolů, atmosféricky hodně dobré! Škoda, že dalším knihám autorky už se žádné české nakladatelství dál nevěnuje (evidentně je třeba se soustředit na autorky typu - upadající a čím dál horší Shari Lapena, nebo od prvopočátku a stále hrozná B.A. Paris). Není jich málo a věřím, že by stály za to.

Je to takové nemastné neslané. S Agathou Christie to nemá nic společného (nechápu, kde se vzala ta představa, že když dáte pár zbohatlíků do starého baráku někde na vsi, tak to automaticky zavání Agathou Christie, co to je proboha za zkratku). Takže ACh se v hrobě určitě neobrací, páč to s ní nijak nesouvisí. Ideální to vůbec nesrovnávat. Lars Kepler víme, že umí lépe, ale těžko říct, co má tenhle nový pseudonym znamenat. Neoslnilo, ale druhému dílu šanci dám. Formát je úsporný, na letní dovolené jak dělaný, větší ambice by to podle mě mít ani nemělo.

Je to takové hezké čtení. V zásadě se tam nic moc neděje, ale autor umí úžasně vystavět atmosféru. Pořád čekáte, že přijde nějaká bomba (nepřijde), ale čte se to krásně. Takhle má podle mě vypadat krásná literatura.

Nelze komentovat lépe, než jak už komentoval Pazďa - čekáte-li Bčkový thriller, budete spokojeni. Přesně to jsem čekala, přesně to jsem dostala. Je to čtivé, pořád se něco děje, autor postupně přidává různé úhly pohledu. Časem pochopíte, kam se celá tahle cesta ubírá, ale ničemu to nevadí. Za mě výborné Bčko, které si na nic víc ani nehraje.

Po Zuzanině dechu druhá šance, kterou jsem věnovala tvorbě autorky. A musím říct, že nezklamala a akorát potvrdila, co jsem naznala po přečtení Zuzanina dechu. Tvorba Jakuby Katalpa rozhodně není pro mě.
Záplava jmen, záplava vedlejších linek, zcela beze smyslu. Třetina té knihy by stačila na v zásadě úsporný příběh, kterému autorka velmi rozšafně věnovala více než 400 stran. Ani v závěru nepřijde žádné šokující odhalení, nechci naznačovat, že celá ta kniha je ztráta času, ale umím si představit, že to tak po přečtení může někomu připadat. Je to škoda, téma samo o sobě je zajímavé.

Velmi strohé, osobně se mi na styl autorky velmi špatně zvykalo a ani nevím, proč jsem vydržela do poslední stránky. V zásadě ani v postavách si nenajdete nikoho, kdo by vám byl sympatický, příběh je poměrně plochý. No, takže jedno velký špatný, ale asi z piety k tématu to člověk dočte (z piety k tématu, se obávám, že vzniká i zdejší velmi vysoké hodnocení). V daném žánru jistě najdeme lepší autory, zajímavější příběhy a rozhodně sympatičtější postavy.

Za mě rozhodně TOP ve svém žánru! Do poslední chvíle se dohadujete, kdo je vrah, abyste na to stejně nejspíš nekápli.. a tak to má být! Od knihy jsem vůbec nic nečekala, dokonce jsem jí zakoupila někde ve výprodeji a bavila mě moc. Autorka umí velmi dobře budovat napětí a psychologii postav, děj plyne takovou příjemnou rychlostí a finální rozuzlení není přepálené a je uvěřitelné. Bavilo mě nejen střídání vypravěček, ale i občasné nahlédnutí do výpovědí svědků, či čtení zprávy z vyšetřování kyberútoku na školu. Nic mi nepřišlo ke škodě, nikde jsem nezaznamenala nešvar dnešních autorů, kdy si říkáte, že ubrat 100 stran příběhu a nic moc by se nestalo. Zde bylo všeho tak akorát a fajně to odsýpalo. Hned po přečtení jsem zakoupila další autorčiny knihy a těším se na ně! Škoda, že právě takovým autorům jako je McCreight se nedostává podobné publicity jako např. Shari Lapena či B.A.Paris, jejichž knížky za nic nestojí, ale kdo je nečte, jako by nebyl.

Výborná jednohubka! Skvěle napsané, výborně se to čte, autorka si vás trochu vodí a to je dobře. Nečekala jsem nic a dostala jsem výbornou úspornou knížku, kde se pořád něco dělo a hlavní hrdinka mi byla sympatická a fandila jsem jí (myšleno Alana :D). V závěru už tak nějak tušíte, ale i tak jste napjatí do poslední věty, zda se to přece jen ještě nezvrtne. Doufám, že se teď autorka zaměří na další tvorbu, evidentně jí to psaní jde!

Dobře se to čte a námět zpočátku vypadal velmi nadějně, tím bych shrnula všechny klady knihy. No, a jinak si myslím, že by se autorka spíše uživila jako scénáristka nějaké akční TV série. Je to celé hrozná slátanina, postavy mají takové ty "aha" momenty a vzápětí něco vybuchne, nebo je někdo zastřelí. V knize v zásadě pořád jen něco vybuchuje, lidé se střílejí a nenávidějí. Velmi brzy pochopíte, o co jde, co vám však uniká je motivace jedné z hlavních postav. Ta je nakonec tak chabá a hloupá, že si pak už jen nadáváte za tu ztrátu času, kterou pro vás kniha byla. Moje první a s jistotou poslední setkání s autorkou. Zároveň jsem si opět potvrdila, že čím větší je mediální masáž té které knihy, tím větší fraška většinou daná kniha je. Ach jo, v případě knih jako je tahle snad raději alkohol..