TheCiko5

Příspěvky

Zlodějka knihZlodějka knihMarkus Zusak

Jak se hodnotí opravdu dobrá kniha ? Co se dá napsat za komentář?
Nejsilnější vjem : Láska dvou dětí
Nejpřekvapivější vjem : Kniha , působící jako deník a poznámkový blok Smrti
Nejobdivuhodnější vjem : Autorova historická erudovanost

O této knize už nejde psát, ta se musí číst.

06.11.2016


Muž jménem OveMuž jménem OveFredrik Backman

...že se někdo v devětapadesáti chová jako nevrlý stařík? Nic proti,ale z fleku vyjmenuju dvacet lidí,kterým není více než třicet a chovají se na sedmdesát. Zbytečné zásady,ignorantství,přeexponovaný smysl pro spravedlnost,zajeté rituály... Ono kdyby s námi ty úřady vyje....li tak jako s Ovem,čert ví,jestli bychom se nechovali stejně,nebo ještě hůř... Ove se navíc nechová špatně. Pokud jde o něj. Svůj dům udržuje ve vynikajícím stavu,stejně jako auto,má pořádek ve financích... Pokud jde o lidi v jeho okolí,samozřejmě by to nebyl opimální soused na nedělní grilovačku. Záleží,jestli se díváte z pohledu kravaťáka v bílé košili,nebo z pohledu Oveho. Já se snažil o druhou možnost. Myslím,že když zalovíme v paměti,každý někdy přišel do styku s podobným na první pohled nepříjemným človíčkem,který pod nekompromisní skořápkou arogance a zatvrzelosti schovává zraněné dobrácké srdce. Jako Ove....
Výborně napsaný kocour.

18.06.2014


Stín kapradinyStín kapradinyJosef Čapek

Balada provoněná mechem, lesními jezírky, maliním, trávou a kamenem, ale s notným přídavkem strachu, krve a tabáku. Kdybych měl dílo znázornit v hudbě, představte si na začátku líbezný durový akord, tichý, jako zurčící lesní studánka. Postupem času tento akord nabírá na intenzitě a těsně před koncem je rázně utnut. A pak jen ticho, občas přerušené klováním datla někde v korunách tmavého lesa...

13.08.2014


SmuténkaSmuténkaJan Skácel

Při četbě jsem balancoval na hraně mezi krásou a smutkem. Pochopil jsem,že tato hrana se nazývá Melancholie. A Smuténka na této hraně stojí překvapivě pevně.

06.08.2014


Krvavý dubenKrvavý dubenIsmail Kadare

Kdybych byl rodilý Albánec,praskal bych pýchou med nádhernými popisy albánské krajiny. Jsa však rodilým Pražákem a nemaje možnost do albánských hor ihned zajet,pouze umírám touhou se tam vydat a spatřit všechny ty kamenné věže,mohyly,pevnosti,náspy,stáda volů,horaly s puškami,jejich ženy s černými šátky na hlavách...
Kniha se zaměřuje na tři aspekty. Popis krajiny,autentický folkloristický rozbor starého zvykového práva - Kanunu a konečně dva paralelní příběhy hlavních postav,které jsou ale jaksi v pozadí celé knížky. Ze začátku mi to trochu překáželo ( neměl jsem se o koho opřít a s kým cítit), ale později jsem si uvědomil,že mi to vlastně vůbec nevadí a že to považuji za zajímavý prvek - román,kde děj není důležitý... Tajuplný zážitek z albánských hor... Doporučuji !

Pozn.: Lépe by knížce slušela tmavší obálka,nad růžovou jsem se musel chtě nechtě pousmát...

07.09.2014


Dobrá a ještě lepší jitraDobrá a ještě lepší jitraFrantišek Nepil

Mé první setkání s panem Nepilem dopadlo fantasticky. Ani si neumím představit, jak musí být těžké psát o obyčejných věcech a zároveń se neobestřít zrádnou rouškou každodennosti. Vyprávění je jemné, slušné, pokorné a místy až stydlivé, což ve mně budí dojem, že pan Nepil byl velmi rozmýšlivý a vážený člověk. Kniha překypuje vlídností, která pomalinku odkapává na jednotlivé kapitoly. Je to úsměvné připomenutí lidské zapomětlivosti, hlouposti a onoho rčení, že "všichni jsme holt lidi..."
Malinkaté mínus je za "historickou pasáž", kterou bych vzhledem k dramaturgii celé knížky uvedl dříve.

13.02.2016


UnesenáUnesenáMo Hayder

Tahle paní je prostě šílená !
Mo Hayder opět nezklamala.
Jsou tři ráno, já mám rozpraskaný žilky v očích, za čtyři hodiny vstávám do práce. Když mrknu, tak to bolí, třesou se mi prsty a dvakrát jsem se málem udusil, protože jsem přestal dýchat.
Vygoogloval jsem si, jak vypadá Sappertonský kanál a to mě taky neuklidnilo. Do práce jsem přišel pozdě, protože jsem Unesenou dal na jeden zátah. Bylo mi blbě, protože jsem nesnídal a z kafe se mi udělalo ještě hůř.
Ale v koutku duše jsem jásal! Pro dobrou knížku přece musíš něco obětovat!

23.03.2020


Ostře sledované vlakyOstře sledované vlakyBohumil Hrabal

Před přečtením knížky bych neřekl, že se za sedmdesát šest stránek dozvím krásný úsměvný dojemný a poutavý životní příběh. Navíc podaný Hrabalovým nezaměnitelným vypravěčským stylem. Stokrát omýlané dílo a stokrát bych si ho přečetl znovu.

10.06.2015


OpozdilecOpozdilecDimitri Verhulst

Síla.
Surovost, s jakou autor zachází se základními vztahovými emocemi, je podmanivá. Několikrát jsem skutečně doslova odvrátil oči od knížky, abych text rozdýchal. Verhulst si nebere žádné servítky. Na mušku si bere především svoji manželku, kterou už nemůže vystát a v neposlední řadě i systém a nastavení společnosti. Ale ten humor !!! Rozhodně nemůžu opomenout fakt, že považuji za OPRAVDOVÉ umění na poměrně malém protoru vykouzlit tak neurvale sarkastický a dojemně komický příběh. Stažení žaludku a kousání do rtů pravidelně střídaly výbuchy smíchu, po kterých se Vám chce znovu zvracet. Intenzivní zážitek, navíc velmi pohodlně přečtitelný - kniha je rozdělena do kratších situací a myšlenek.
Jak říkám. Síla. Dejte si to.

10.04.2018


Umění závodit v deštiUmění závodit v deštiGarth Stein

Enzův rekapitulační příběh jsem si poprvé přečetl,když mi bylo 17. Jakožto plnohodnotný postpuberťák jsem od knížky čekal řekněme obyčejný román,u kterého si odpočinu a zabiju volný čas. Jaký to byl šok pro mé ego,když po dvou stránkách (!) se mi po tvářích začaly koulet slzy jak kukuřice. Přišla máma - "Tobě se to nelíbí?"... "Ale docela jooo...jen jsem si na něco vzpomněl." ... počkal jsem,až máma odejde a knížku jsem do druhého dne přečetl. Tím způsobem,že jsem přečetl obálku,číslo vydání a otočil jí zpátky na první stránku. Přečetl jsem ji třikrát za sebou. Teď je mi pětadvacet,přečetl jsem ji celkem šestkrát a troufám si tvrdit,že to navždy bude kniha mého srdce.

29.05.2014


Nabarvené ptáčeNabarvené ptáčeJerzy Kosiński

V první řadě nejde ani tak o rafinovanou brutalitu,kterou je kniha napevno omotaná a která Vás nutí se od knížky podvědomě odtáhnout,ale především o srovnání dvou odlišných světů. Za prvé to jsou "obyčejní lidé", žijící na vesnicích,lidé,které velmi často potkáváme i my,kteří zkrátka žijí kolem nás. Za druhé to je představitel dětské generace,navíc autor sám,který měl to "štěstí",že se narodil s takovou vizáží,s jakou se narodil. Vesničané,kteří za denního světla vesele chodí do kostela a dojí krávy,o pár hodin později - pod rouškou noci - promyšleně týrají,znásilňují,lžou,kradou a zabíjejí. Odnáší to autor sám a v jeho textu je tolik bolesti a smutku,že si čtenář nutně musí položit otázku: Tohle dělá z lidí válka?
Doporučuji všem,kteří mají rádi napětí,násilí a strach. Ano... strach jsem měl i při čtení. Bál jsem se,že bych někdy mohl něco podobného zažít...Zahoďte Kinga, sáhněte po Kosinském !

20.10.2014


MortMortTerry Pratchett

Úžasná zápletka v podobě "dvou realit", opět skvělý Smrt', zasvěcující se do života lidských bytostí (rozteskněný a opilý, št'astný v kuchyni,v defenzivě v rozhovoru s Keeblem : "Dobrá, ale co umíte prakticky?" Smrt' se nad tím zamyslel. CO TAKHLE URČITÁ PRAXE V POUŽÍVÁNÍ ZEMĚDĚLSKÉHO NÁŘADÍ? )
Materiálu,že by z toho jiný spisovatel vyrobil třídílnou nastavovanou ságu o "Proměně Smrtě" a Pratchettovi stačí malá knížečka. Působivé, těším se na další !

16.01.2015


Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učiteleÚterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učiteleMitch Albom

Knížka mi lehce upravila pohled na smrt a umírání. Osobně mám kolem sebe poslední dobou smrti až až a tak nějak se toto téma zatím snažím přecházet, než se mu plně věnovat. Upřímný pohled Alboma na umírání jeho oblíbeného profesora je zásobován notnou dávkou sebekritiky (autor popisuje změnu ve svém uvažování a naprosté přehození priorit a životních cílů), což mi bylo velmi sympatické. Nejedná se o žádnou duchovní literaturu, takže čtenář se nemusí obávat dlouhých nebo nudných pasáží o smíření, reinkarnaci a o tom, že smrt je vlastně príma. Přesto text obsahuje cenné myšlenky a otázky na které by měl čtenář hledat (a najít) odpověd'. Krátké ale obsáhlé, nevyumělkované, bez vytáček a obezliček. Je to konkrétní popis smrtelného onemocnění v kontrastu s Albomovou vroucí vzpomínkou na milovaného profesora. Doporučuji!

15.08.2015


IvanhoeIvanhoeWalter Scott

Tuhle bichli jsem mamince vzal z knihovny zhruba před pěti lety. Za tu dobu si ještě nenašla cestu do mých rukou, ikdyž příležitostí k tomu měla nespočet. Když se ted' konečně zadařilo (a asi za to může krásný zamyšlený sychravý podzim), jsem přesvědčen, že víc jsem si podzim nemohl užít než s touto knihou.
Hlava se mi okamžitě ponořila do husté středověké atmosféry, protkané barvami osudů jednotlivých historických i smyšlených postav. Vyprávění skrývá hned několik emočně vypjatých scén, které Scott s chirurgickou přesností dávkuje a vybírá pro ně v ději přesné místo. Například Rebečinu obhajobu , turnaj v Ashby, bitvu o Torquilstone, nebo scénu, kdy Cedrik snímá z Gurthova krku nevolnický obojek, bych si okamžitě dokázal představit na filmovém plátně. Je až magické, s jak úžasnou vervou se historicky zcela erudovaný Scott pouští do psaní a je úplně neuvěřitelné, jak děsivě je jeho Ivanhoe aktuální. Podobně jako J.R.R.Tolkien, Walter Scott používá z větší části historických reálií a poctivou vypravěčskou technikou je servíruje čtenářovi na stůl. Dílo má tah, vůni a hlavu a patu.
Chápu, že chtěl autor v určitých fázích děje klást důraz na jiné než hlavní postavy a zvýraznit jejich - pro knihu jistě velmi důležité - zápletky, city a vztahy. Záhadou mi ale zůstává, proč je celý román nazván Ivanhoe, když zmíněný rytíř je jednoznačně v pozadí s violou v ruce a prim hraje Richard, Locksley, Rebeca, Bois-Guilbert a ještě spousta dalších...
Avšak jednoznačně moje podzimní trefa !
Velmi kladně hodnotím i krásný překlad Jaroslava Krause a obsáhlý doslov Radoslava Nenadála.

08.12.2015


NanaNanaÉmile Zola

Líbí se mi,že Zola v této knize nahlíží na špatné vlastnosti mužů i žen stejnou měrou. Není bez zajímavosti sledovat proměny jednotlivých postav - většinou díky,nebo spíš kvůli rozmaru druhého pohlaví. Zola rozebírá proces myšlení jednak člověka šťastného,tak člověka zklamaného. Jsou tu krásně vykreslené chvíle,kdy počáteční nesympatie přerůstá v lásku a láska (většinou neopětovaná) v šílenství. Autor nechá Nanu jak černou vdovu nenápadně a polehoučku tkát vlákénka vztahů,intrik a pomluv,románků,slibů a zrad,až uplete pavučinu tak důkladnou,až se všichni její blízcí i "neblízcí" chytnou do lepkavé pasti jejích sladkých řečiček,okouzlujících úsměvů,případně lůna jejích statných stehen. Problém nastává v momentě,kdy se přešťastný,sotva centimetrový pavouček chystá všechny spořádat. Čím víc jí,tím je větší,hrozivější a sám sobě nebezpečnější. Takže je toho zkrátka příliš na malou obyčejnou Nanu. Přestane být ostražitá a jenom bere. Zapomíná dávat. Lásku a pochopení pouze vyžaduje a vrací jen sobeckost a výsměch. Možná ji překvapilo,že umírá jako úplně obyčejný člověk na úplně obyčejnou nemoc. Úplně sama,uprostřed své krásně utkané pavučiny...

12.08.2014


Kníže z mlhyKníže z mlhyCarlos Ruiz Zafón

Trochu jsem se vyděsil, když jsem si přečetl, že se jedná o román, psaný pro mládež. A na literaturu a'la upíří deníky jsem opravdu nebyl zvědavý. Jenže se mi během čtení knihy stala malá příhoda, která by se dala shrnout do jedné věty: Nikdy jsem nečetl lepší román,který by byl zároveň autorova prvotina.
Jako čtenáři samozřejmě registrujeme jisté zlehčování děje v podobě ubírání postav, spoléhání na magii a nadpřirozeno... Ale je zajímavé, že jediné postavy,které jsou v knize fyzicky popsány, jsou Kain a Roland. Všechny ostatní si člověk musí domýšlet a představovat, což beru trochu jako hlavní (ale skoro jedinou) komplikaci při čtení.
Nechybí děj, napětí a jakási přesnost - děj autor směřoval k určitému bodu, ani v nejmenším se nejedná o psaní na náhodu. Dokážu si představit jasný emoční i dějový graf celé knihy...
Přečteno za pět hodin, za pět hvězd.

06.12.2014


Hotel New HampshireHotel New HampshireJohn Irving

Postavy jsou vykreslené tak,že jejich vlastnostem a (zlo)zvykům čtenář třeba ani zpočátku neuvěří, ale zároveń mají tak obrovsky silný charakter,že by bylo až nemožné jim nepodlehnout. Vztah Franny a svalnatého hlavního hrdiny mě vzrušoval, Franka jsem "sympaticky" neměl rád, Lilly měla spoustu krásných myšlenek,snový otec rodiny,silná ruka Juniora Jonese... Romantické plynutí děje občas přerušila na první pohled nelogická bizarní až brutální a cynická tragédie, která však ve výsledku působí jako vodítko a motiv celé linie příběhu. Irving je jeden z mála autorů, u kterých si myslím, že svojí knihu skutečně promýšlí až do konce. Osobně nemám důvod dát méně než pět hvězd.

08.01.2015


AfterdarkAfterdarkHaruki Murakami

Takřka filmově zinscenovaný hloubkový ponor do potemnělého Tokia je kratičké dílko, sloužící k naší rychlé představě o propletených osudech několika zdánlivě nepodstatných lidí. Murakami nás zavádí skrz obyčejné dialogy a všední dekoraci až na samý krajíček lidské fantazie a zkouší naší pozornost například i fiškuntálskou hrou s televizní perspektivou. Nebyl by to již zmíněný autor, kdyby celý děj neovoněl (tentokrát o něco temnějším) odérem jazzové hudby. Spousta námětu k přemýšlení, spousta zajímavých nevšedních a obyčejných postav.

17.12.2015


Stráže! Stráže!Stráže! Stráže!Terry Pratchett

Už mi pozvolna, co se týče obdivných serenád na počest Pratchettovy fantazie, dochází fantazie. Nevím, jak mám popsat pocit, který jsem zažíval při proklouzávání jednotlivými komickými i dramatickými situacemi, které mi autor předkládal. Neskutečně propracované charaktery jednotlivých členů Městské hlídky i lady Berankinové mě přivedly k myšlence, že se Pratchett s každým dílem Úžasné Zeměplochy neuvěřitelně zlepšuje. Zvládá těžší obraty, přirovnání jsou trefnější, zápletky jsou rafinovanější.... zkrátka mám ze Stráží obrovskou radost a těším se na "mistrovu" další knížku !

09.08.2016


PoselPoselMarkus Zusak

Tahle kniha je naprosto fantastická! Text ne nepodobný filmovému scénáři se čte brilantně, přehledně a hlavně lačně (jak můžu bez okolků přiznat). Fantastické tempo nádherně kontrastuje s jemnými dojemnými momenty a nenechá čtenáře téměř vydechnout. Vřele, opravdu vřele doporučuji!!!!

17.03.2020


Betonová zahradaBetonová zahradaIan McEwan

Lidi, tohle je ale velká pecka!
To má napětí jaxviňa! Musím přiznat, že jsem výjevy jednotlivých postav vnímal velice osobně, jelikož autorův závěrečný výkres charakterů je více než intenzivní. Precizně zvládnutý jazyk, precizně zvládnutá psychologie postav. Autor nepotřeboval děj. On potřeboval jen situaci. Silnou situaci, která osloví čtenáře. Tak jako mě. Fakt dobrý.

04.10.2020


PanenkaPanenkaMo Hayder

Skvěle rozprostřené napětí! Příběh ve vlhku a mlze britských lesů a ve vypolstrovaných pokojích psychiatrické kliniky postupně nabývá a houstne. Napětí by se místy dalo krájet,občas jsem měl pocit,že se mezi mnou a knihou vytvořila jakási mrazivá křeč a nemohl jsem se od čtení odtrhnout,kolikrát dlouho do noci. Když jsem oči konečně odtrhl (což bylo zpravidla kolem druhé hodiny ranní) a zavřel knihu,cítil jsem se dost sevřeně ale zároveň se těšil,až knihu ráno v tramvaji zase otevřu. Krásně propracované hlavní postavy,ale občas jsem ztrácel orientaci v místech a lokacích.

19.08.2014


ČaroprávnostČaroprávnostTerry Pratchett

Osobně upřednostňuji spíše "fyzické" fantasy,a tak mě tento "magický" díl zabavil o trochu méně,než předchozí. Na můj vkus málo výpravné,přislo mi,že i postav bylo poskrovnu,krásně vykreslená Bábi,o to míň Esk. Jedno velké mínus jde ale na vrub Talpressu,tolik gramatických chyb a redakčních překlepů jsem zažil snad jen v Blesku...

26.10.2014


Z deníků / AnekdotyZ deníků / AnekdotyD. Charms (pseudonym)

Z hlediska historické důležitosti se dle mého skromného názoru jedná o naprostý unikát,co se týče žánru "deníkové biografie". Nechápu jak mohli autoři u spisovatele,o jehož životě se kolikrát vedou pouze dohady a který je dnes bohužel už jen předmětem debat v anarchistických kroužcích,sehnat takovéhle neuvěřitelné množství informací. Veliký respekt celému týmu autorů i Volvoxu. Děkuji,velmi potřebná, poučná, i zábavná publikace !
"Umění je skříň..."

13.11.2014


Rothschildova flaškaRothschildova flaškaPetr Šabach

Po Hrabalovi je pro mě Šabach jednoznačně guru českého vyprávění. Tento příběh "Obyčejného českého proutkaře v Anglii" je vyprávěn s úžasným zaujetím a krásnou, pro Šabacha typickou formou. Lehounce se otírá o závažná témata a přitom se to v náladě knížky vůbec neprojeví. Občas si autor v textu sáhne na dno svého svědomí, ale o to výraznější je přechod k jeho typickému humoru. Výborně si totiž dělá legraci sám ze sebe, což čtenář nevědomky, nicméně rád přijímá. Neustálé zrychlování otáčení stránek při čtení je důkazem, že text plyne jak voda, ikdyž v tomto případě spíše jako průměrně vychlazený Guiness. Všiml jsem si, že spolu s přibývajícím věkem autor citelně ubírá interpunkci a text se lépe "váže" (další srovnání s českým mistrem pera - Bohumilem Hrabalem).

15.08.2015


Veselá čekárnaVeselá čekárnaJan Borna

Málokdo si dokáže formou něžného cynismu dělat legraci se svého osudu a z neštěstí kolem sebe tak jako Jan Borna. Průzračné balady plné zakrytých slz a usmívajícího se neštěstí. Nádhera Honzo !

26.10.2015


Klub rváčůKlub rváčůChuck Palahniuk

Kniha má systém, řád a pevné kontury. Děj plný krve, šrámů, mýdla a močení do polévek se kouskuje. Kouskuje se tak moc, že se Vám myšlenky snaží rozdělit na dobré a špatné. Na ty, co rezolutně nesouhlasí a na ty, co jsou potají a potichoučku pro. Které jsou ale které? Každý z čtenářů této knihy jistojistě zažil nutkání někomu omlátit hlavu o ústřední topení. Můžu říct, že po přečtení Klubu rváčů jsem se přistihl, že přemýšlím, zda by nějaký takový klub nebyl i v Praze...
Nad tématy, která jsou dle mého názoru prvoplánová, se ale vznáší další, mnohem závažnější téma, a to problém schyzofrenie. Autor mistrně implantoval rozdvojení osobnosti do druhé poloviny knihy. Doteď nevím, co je skutečnost, co je Tylerův výmysl a představa a co obyčejná nepodstatná pravda...

13.07.2016


Colorado KidColorado KidStephen King

Strašně se mi líbilo, že King se úplně vyprdl na nějakou pointu, na nějaký závěr, vyústění... Důraz na napětí a pozornost čtenáře je zabalený do uzounkého dialogu dvou postarších novinářů a mladé stážistky. Oba pánové vyprávějí slečně o záhadné vraždě, která se na místním ostrově stala před desítkami let. Jejich vztah je veskrze příjemný, plný vzájemného respektu a nic nenasvědčuje tomu, že by měl přijít nějaký dějový zvrat, nebo nad dokonce vyřešení případu vraždy. A teď to nejlepší: Nic takového nepřijde! Místo toho si nás King utáhl na vařené nudli a mě nezbylo nic jiného, než zavřít knížku a pomyslně zatleskat. Autor, jak ho ještě neznáte!

31.07.2019


Muži ve zbraniMuži ve zbraniTerry Pratchett

Muži ve zbrani lehoulince vybočují z Pratchettových obvyklých kolejí. Nechybí výborný humor, jemuž jsem zcela propadl, nechybí skvělé dialogy, ale pozor! Přibývá smrt! Ale ne v podobě více či méně zábavného Smrtě, ale ve formě nefalšované a ryzí. Smrt nejmenovaného trpaslíka mnou otřásla natolik, že jsem se v knížce musel vrátit a ověřit si, jestli jsem se náhodou "neukouk". Ne. Byl jsem skutečně dojatý a to jsem u Pratchetta nezažil. Pan Mistr v Zeměploše znovu rozšířil svůj spisovatelský zaběr.
Skvělé!

20.10.2020


A tomu se mám smát?A tomu se mám smát?Hugleikur Dagsson

Díky této knize,kterou občas za sychravých nejen podzimních večerů přibalím s sebou do tramvaje,se usmívám,či dokonce směju,jako kdyby žádný sychravý nejen podzimní večer nebyl.

07.09.2014


1