Skvělé autentické vyprávění malíře, cestovatele a spisovatele Jana Dungela si ohromně užívám.
Drtivá většina fotek z tropů, co potkáte na sociálních sítích, vznikla někde u turistického lodge, na připravené umetené cestičce v lese za lodgem nebo dokonce na krmítku - u lodge, jak jinak. A s hrnkem kávy v ruce...
Co popisuje Jan Dungel je úplný opak - divočina, neznámá zákoutí, kde ještě čekají objevy. Pecka!
Jak kdesi trefně poznamenal světoznámý český ekolog Vojtěch Novotný, odpověď na otázku položenou v titulu této knihy už známe: ano, přežily všechny druhy tam diskutované. Ano, k přelomu tisíciletí nevyhnul žádný.
Z knihy mi de facto utkvěl jen název a matná vzpomínka, že ilustrace byly nadstandardní. Jak tak čtu recenzi od JulianaH., tak věrnost svých vzpomínek už ověřovat nebudu... ;-)
Dorst se dlouhá léta udržel na čestném místě mé studentské knihovničky. Jedna z knížek, které rozhodly o tom, že jsem se dal na dráhu zoologa. Údaje už jsou dnes pochopitelně nenávratně zastaralé, ale jako dobový dokument je to kniha zcela zásadní. Tak doufám, že se s ní ještě někdy potkám ve 3D.
Opakování je matka poznání a zapamatování - takže je moc dobře, že paní Jordánová se v této knize opakuje do nekonečna. Právě tím, že to stejné popisuje znova, jinými slovy, z mírně i více jiných úhlů, teprve tím umožňuje podstatnější a opravdové pochopení. K téhle knížce se ve vlastním zájmu stojí za to vracet, vracet a vracet...
Každá kniha, která člověka nakopne k sebereflexi, si zaslouží palec nahoru. A tuplem, pokud nastaví zrcadlo, do kterého se nechceme podívat. Tahle knížečka to navíc činí poměrně hutně, na malém prostoru, dá se k ní tedy snadno vracet a připomínat si, co by člověk často raději zapomněl... :-)))
Samotná představa, že se mi nedaří, protože mi to přináší nějakou výhodu, že to vlastně chci, bude pro mnoho lidí pobuřující... což je přesně ta facka, kterou potřebuji dostat, aby se probrali! ;-) A ideálně si přestali lhát do vlastní kapsy a něco se sebou aktivně udělali. Prostě výborný lék na oblíbenou hru "na oběť". Moc doporučuji.
Dobré a inspirativní, ale (alespoň pro mě) ne tolik co autorčina další kniha "Spratek". Nejsem ezo, bez ezo-obalu bych se obešel. Ale někdo jiný zas ne...
Skákání od tématu k jinému tématu - to bych na této knize vyzvedl nejvýše. Bez skákání totiž žádné souvislosti nacházet z podstaty věci nelze (!!!). A pokud se v něčem projevuje moudrost, nadhled, odstup a pochopení, tak je to přesně v tom nacházení netriviálních souvislostí, tedy v onom skákání.
Humor je základ dobré knihy. Ani knihy na vážná témata, ani knihy odborné by humor postrádat neměly - pokud tedy chtějí udržet mou pozornost za první odstavec ;-) Psát bez humoru umí kdejaká nudná trubka, psát s ním, to je sakra jiná liga. Takže velký dík panu Honzákovi, že píše vtipně a tedy s potřebným nadhledem a odstupem, aniž by absentovala erudice.
Vyhořením jsem si sám prošel. Tahle kniha mi reálně pomohla. Hádejte, jestli ji - pro mnohé komentátory navzdory humoru - doporučuju... ;-)
Nízké hodnocení knihy ostatními uživateli mě okamžitě trklo... a hned mě napadlo, to samozřejmě musely hodnotit ženské. Kontrola profilu hodnotitel...ek (sic!) to hned potvrdila :-))) Za mě má kniha naopak 100% bodů za to, že se s ničím nemaže, a jde tvrdě k jádru věci. Milé dámy: strkat hlavu do písku je nejlepší způsob, jak se dostat do průšvihů, o kterých v téhle realisticky psané knize autor informuje.
Titul odráží asi nejzásadnější otázku, jakou si můžeme položit - k čemu by byl život, kdybychom žili jen v iluzích? Taková zombie existence by byla jen trapným a bezcenným omylem. Nevyhnutelně ale naše životy takto z nějaké části probíhat MUSEJÍ - nikdy nemáme zcela objektivní informace... a hostitel kukačky, ničící své štěstí v bludné představě, že dělá dobře, když pečuje o to krásné velké mláďátko, je jen špičkou ledovce, který žijeme i MY... Moc užitečná kniha!
Každý text, který stojí na paradoxech / ironii / nadsázce stojí za to, protože se na nás automaticky a nevyhnutelně dívá z nadhledu a tedy odstupu. A co víc si přát? Bez ironie... ;-)
Skvělá věc, řada velmi netriviálních postřehů. Prostě autor tne do živého znovu a znovu. Jen škoda, že text se pohybuje téměř jen v obecné rovině - mnohem účinnější by byl styl "George už za mlada..." a pak tento konkrétní příklad zobecnit. Každopádně i tak kniha funguje, jen se holt musí číst pomaleji. A ve srovnání s další autorovou knihou "Naše životy ovládají paradoxy" je tahle mnohem lepší - "Paradoxy" jsem poslal do antikvariátu, což s "Příliš brzy..." určitě neudělám.
Dobré, ALE zdaleka ne tolik co autorova kniha "Příliš brzy starý, příliš pozdě moudrý". V "Naše životy ovládají paradoxy" už převážně autor říká totéž jinými slovy. Pokud nechcete číst obě knihy, je "Příliš brzy..." jasná volba.
Naprosto jsem nepochopil, jaký má smysl vytrhnout z kontextu už publikované knihy (Tam za řekou je Argentina) pár kapitol a vydat je samostatně. Úplně zbytečná "kniha".
Fotky: spousta skvělých, spousta slabých. A texty? I tady za mě platí to, co jsem psal v ostatních komentářích na knihy Hanzelky a Zikmunda, takže kopíruju:
Cestovatelský výkon Hanzelky & Zikmunda je obdivuhodný, ale hodnocení knihy je samozřejmě něco zcela jiného, vlastně nesouvisejícího - i o cestě kolem světa lze psát nudně, i o výletu do Krkonoš lze napsat strhující text. Knihu jsem četl jako teenager a musel jsem se docela prokousávat, mnohé části jsem už prostě přeskakoval. I když pominu nevyhnutelnou poplatnost jazyka době, kdy kniha vyšla, tak mě nesrovnatelně víc oslovil styl psaní třeba Richarda Halliburtona - ten má neuvěřitelnou šťávu, vtip a drive; to vše naopak Hanzelka i Zikmund zřetelně postrádají.
