tetanurae komentáře u knih

Keď sa spisovatel'Martin Lutziak presťajuje so svojou rodinou do nového domova, barabizny, ktorá bola až podozrivo lacná, najprv všetko vyzerá v poriadku, no Zuzana, Martinova manželka, sa čoraz častejšie správa agresívne. No aj Martin nie je, čo bol kedysi. Niečo ich pomalu zabíja a len kňaz, otec Barnabáš, vie, čo je skutočnou príčinou. A nič pekné to naozaj nie je.

Mal som dojem, že Majo už nemá príliš čím prekvapiť. Ak máte radi duchárske romány, Svet je plný démonov bola u mna topka. Lenže to som ešte nečítal túto knihu. Prečítané na jeden šup a myslím, že Darcy by sa mohla dačo priučiť. Je to normálne skvelá kniha a som smädny sa ísť na ten dom kuknuť. Lebo ozaj existuje.
Nie som Slovák (a za svoju slovenčinu sa ospravedlnujem prípadnym grammar nazi), no preklepov a chybičiek som si všímal. A ešte niečo: niekto by mohol povedať, že táto kniha vykráda Kinga a iných autorov. Nuž, hej... Nájdete v nej Carrie, Žiarenie, Temného muža Randalla Flaga a ď. Ja som to ale práveže ocenil. Bolo to super a zatial' najlepšia Majova knižka. Celkové hodnotenie 80% -hluback-

24.03.2024

(SPOILER) Sudetenland. Kniha roku, kniha desetiletí. No reklama to tak fakt říkala. Tak se podíváme, jak to tedy je.

Předně musím říct, že jsem tuhle krásku četl fakt dlouho a lidi už si ze mě utahovali, jestli s tím čtením nechci pomoct. A já to fakt zvažoval. Ale zvládl jsem to nakonec sám.

Máme dobu Sametové revoluce, ať žije OF, vivat Havel. Ale svět je trošku jiný. Vlastně hodně jiný. K odsunu Němců totiž nikdy nedošlo a nyní se blíží nové volby. Ať jste jen nevinný potomek, nebo zarputilý nácek, připravte se, že Deutsche komunita si nárokuje svůj domov, svůj Heimat. Když se Daniel Lichke, Žid a novinář z Mladé fronty, vydá získat materiály pro ,,obyčejné" zpravodajství, nemá tušení, že se zaplete do křivd, chamtivosti a plánů starých celá desetiletí. Naštěstí má k ruce novou lásku Kláru, Trabanta Bobeše a nekonečnou krabičku startek.

Jestli mě něco štvalo už v prvních odstavcích, byla to zvláštně pojatá forma uvozovacích vět. Když je vypustíte v nesprávnou chvíli, víte prd, kdo co říká. Občasné chyby v interpunkci či s/z byly sice taky rušivé, ale přivřeme obě kukadla. Co mě na knize skutečně bavilo, byla dobová atmosféra. Pravda, narodil jsem se až v roce 94, ale prostě všechny tyhle pojmy jsou mi neskutečně blízké. Traboše, embéčka, startky... Akorát tam Leoš mohl prdnout více dobových cen, aby to mělo ten správný punc a my si vychutnali, jak bylo všecko levný.
Vážně smekám před složitostí zápletky. Jseš dobrej, chlape. V tomhle za jedna hvězda. Největší průser byl, že Leoš je prostě přirozeně sarkastický hovádko, co se rádo odváže. Jenže tady se snažil být seriózní a tlačil tu serióznost na sílu (bohužel na úkor čtivosti). Myslím, že Kotleťák to zvládá o dvě třídy lépe.

SPOILER!!!

A zabila to celá ta lovestory. Jen tak se dali za pár dní do kupy, on si snad za celou dobu nevyměnil prádlo (když nebyl celé dny doma), zato věděl, že Kláru miluje. To by se ještě dalo vzít, byť se to blíží Harlekýnce, ale pak nechat umřít hlavní postavu lusknutím prstu? Prásk, a je mrtvá? Tak to neee, to nežeru. Za to mě redaktoři mlátili už jako autorského novice.

Nenadchlo, ovšem ani neurazilo. Příště ale raději šťavnatou Kotletu!
Celkové hodnocení 55% -hluback-

5 14.03.2024

Remy dělá průvodkyni ve starodávném sídle, které má poněkud nepěknou historii. Zločinec tu zabil nespočet lidí a sám se pak až do své smrti vydával za majitele sídla, jelikož si byli se skutečným vlastníkem nezvykle podobní. Když během jedné z prohlídek dostane Remy nabídku na soukromý pobyt v sídle zaměřený na dvoutýdenní mapování zdejších úkazů, zprvu váhá, ale nakonec přijme. Osm členů týmu ovšem netuší, že zkoumání nadpřirozených jevů může nést značná rizika - zvlášť když nevíte, jak silného protivníka proti sobě máte.

Darcy Coates vsadila na tisíckrát ohranou písničku, a ono to furt, himlhergot, funguje. Parta lidí, starej barák, žádný signál a... A tak dále. Zpočátku jsem měl upřímný strach, jak nakonec vysvětlí skutečný důvod Markova návrhu zkoumat Carrow, a je pravda, že logika v tomto ohledu mírně skřípala až do konce. Co bych vytkl nejvíce, jsou mimořádně naivní dialogy mezi postavami. Tohle je skutečně young adult céčkové úrovně. Od poloviny knihy to však autorka zdařile kompenzuje narůstajícím napětím, a když zjistíte, že duch nemůže vytvářet stíny proti lampě, jste jasně přikováni ke stránkám. A už vás má. Celkově hodnotím určitě pozitivně, ačkoli na úroveň Ducha domu Ashburnů knížka nedosahuje. Pro milovníky ghost stories ale i tak povedené.
Celkové hodnocení 75% -hluback-

3 20.01.2024

Když se voják z vojenské výzkumné základny rozhodne utéct poté, co došlo k havárii a on se nakazil smrtícím virem, nikdo netuší, že nákaza přezdívaná Kapitán Trips bude mít fatální dopad na celé lidstvo. Jen hrstka imunních jedinců dokáže přežít a začít budovat novou civilizaci na troskách zaniklého světa.

Čtenář tak pozoruje dokonalý popis postapo světa a detailní líčení jednotlivých stadií, kterými by si svět v podobném případě doopravdy prošel.
Je zvláštní, nakolik je složité určit, kdo je hlavní a kdo vedlejší aktér - postavy přibývají, ubývají a Stephen King nešetří sáhodlouhými popisy charakterů lidí, kteří nakonec zemřou, aniž by sehráli významnou roli. Říkejme tomu užitečný idiot.

V dalších částech knihy navíc zjišťujeme, že postapo se mění v úplně jiný typ díla a hlavním faktorem zde bude notoricky známý boj dobra proti zlu. Temný muž, Randall Flagg, si totiž umínil podmanit svět, a tak chystá vendettu, v níž mají zahynout všichni ti, kteří se postavili na stranu Boha.

SPOILER!!! Musím říct, že objektivně jsem tuhle knihu četl někdy od května. Očekávání byla veliká, jelikož jde o kultovní dílo od mého oblíbeného autora. Ale příliš výpravnosti jednoduše škodí. Kdyby toto proškrtal šikovný redaktor, myšlenka díla zůstane zachována při redukci poloviny stránek. A to je špatně. Krom postav, které vůbec neměly smysl, a přesto jim byly věnovány desítky stránek, se můžeme podivovat i nad mnoha dalšími nevysvětlenými aspekty - proč mají jít členové výboru na západ pěšky, proč tam mají jít vůbec, když Popeláč to stejně vyřeší za ně, proč se detailně dozvídáme, jak Stu píše dopis Frannie, když ho nakonec nepotřeboval, a nakonec (ale to je detail, který už zpětně ověřovat nebudu)- Harold schoval zápisník do brašny na motorce a pak ho držel sevřený na hrudi?? Ale možná mi něco uniklo... Každopádně je tam otazníků požehnaně.

Sečteno, podtrženo, jde o mimořádně popisné dílo a člověk se doslova sžije se světem, jenž nám je předložen. Aby ne, když to čtete uherský rok. Nicméně méně je někdy více a zrovna zde to platí dvojnásob.
Výstavba díla je kvalitní, sloh je, jako vždy u Kinga, plynulý, ale současně většina pasáží nudí. Nehledě na to, že většina postav ani za mák nepřiroste k srdci.
Jestli chcete mít splněnou čárku ve čtenářském deníku, že máte za sebou kultovní dílo, jděte do toho - správný fanouškem Stephena Kinga by jej neměl minout. Ale připravte se, že Stephen má díla, jež umí strhnout nesrovnatelně více a mají úplně jiný spád.
Celkové hodnocení 65% -hluback-

4 01.12.2023

Terry Maitland je oblíbený učitel, trenér baseballu a celkově milý chlapík. Pokud to tak ovšem je, tak proč si pro něj veřejně přišla trojice policistů a před zraky půlky města jej zatkli? Důvod? Zabil chlapce jménem Frank Peterson, a to způsobem, že vlkodlak z pohanské mytologie by se nemusel stydět.
Je jasné, že Terryho čeká křeslo. Nebo injekce.
Svědků je dost a důkazů taky. Problém nastává ve chvíli, kdy se ukáže, že Terry má neprůstřelné alibi. A jako by toho nebylo dost, učitelova dcera trpí sny o muži, co má místo očí brčka. Všichni víme, že sny jsou všetečné, ale proč má ty samé i hlavní vyšetřovatel Ralph Anderson?

Troufám si říci, že Stephen King rozhodně neupadá. Tyhle názory, které občas slyším, že jeho pozdní tvorba odpovídá stárnoucímu muži, mi přijdou mimo mísu. Outsider je naopak jeden z mála Kingových románů, které vás pohltí od první stránky (opravdu nestandardní!!!) a skoro je vám líto, že příběh skončí. Skončí a nebude pokračovat, dokud se autor pro pokračování nerozhodne. Za pozornost rozhodně stojí stavba díla, která sice využívá konceptu pozvolné gradace, avšak velice nezvyklým způsobem. Příběh je totiž vygradovaný již v počátku a spád si drží v takřka neměnném tempu. A já jsem velice znepokojen, jelikož Řbitov zviřátek jsem vždy pokládal za nejlepší Kingovu knihu. Jenže z Outsidera se nebezpečně stává Favorit.
Celkové hodnocení 90%. -hluback-

5 30.06.2023

Dvě sopky jsou činné a jedna nečinná, ale člověk nikdy neví...
Přicházím s doporučením na nostalgicky známou klasiku, již není třeba více představovat. Avšak i přesto si dovolím pár řádků napsat.

Když vypravěč příběhu uvízne s letadlem uprostřed pouště, zjeví se mu malý chlapec. A dožaduje se kresby beránka. Avšak takového, co mu neokouše milovanou pyšnou květinu se čtyřmi trny. S postupem času chlapec - Malý princ - vypráví svou cestu napříč snovou galaxií a líčí, jak krok za krokem objevoval moudrost a snažil se porozumět světu dospělých.

Antoine de Saint Exupéry nemohl lépe vystihnout s pomocí myšlení malého chlapce strasti pozemského života, jeho zásad, dobrých mravů i jeho skutečného smyslu. Kniha je protkaná alegorií a metaforickými přirovnáními, jež nás nutí k zamyšlení a ukazují cestu lásky, pokory i porozumění.

Celkové hodnocení 90% -hluback-

20 23.05.2023

Edgar Freemantle je uznávaným stavařem, který se však vyrovnává s následky nehody, jež ho připravila o pravou paži i paměť, a také s rozvodem se svou manželkou, která již odmítla snášet jeho agresivní nálady.
Odjíždí proto na odlehlý ostrov Duma Key, kde si pronajímá sídlo známé coby Lososový mys.
V dlouhých chvílích, aby něčím proložil hodiny četných rehabilitací, se věnuje kresbě a posléze malbě.
Vše se ubírá správným směrem, Edgarův zdravotní stav se zázračně lepší a obrazy vypadají vskutku dokonale. Jenže... mají zvláštní schopnosti. A také majitelka ostrova - Elizabeth Eastlakeová, bydlící v sousedství, má očividně mnohá tajemství. O jejím opatrovateli, telepatii ovládajícím Jeromu Wiremanovi, ani nemluvě.

Stephen King se opět rozepsal. Tentokrát na úctyhodných 717 stránek, a já si říkám, zda to opravdu bylo zapotřebí. Příběh postrádal konzistenci a kolotočář by jen zíral, kolik je v textu vaty. Přestože obsáhlé vyprávění o přízračné Persefoně a jejích zlovolných snahách má hlavu a patu, tak si mnohdy říkáte, že z tíživého a dojemného románu vytváří dětinskou fantasy balancující mezi vážným psychologickým hororem a strašidelnými báchorkámi lodníků z 18. století. Koneckonců, šťastný konec tomu hodně nahrává, a ani zdaleka není tak dojemný, jak si váš čas, obětovaný sedmi stům stránek, zasluhuje.
Na druhou stranu, objektivně musím říci, že nápad byl velice dobrý a mnohé pasáže mě skutečně bavily. A jelikož stráveného času nelituji, ani výsledný dojem není nijak podprůměrný.
Celkové hodnocení 75% -hluback-

4 21.05.2023

Když jsem byl malý trumbelín, nemohl jsem se dost nabažit básniček Jiřího Žáčka, jimž nezřídka zdobily stránky ilustrace Adolfa Borna.
A co se v mládí naučíš, coby starej cyp jako když najdeš. A já se do dětských let vracím hrozně rád. Směju se, tleskám a raduju se.
V tomto případě tomu tak bylo, neboť tahle ňuňu knížka od nebývale šikovné a talentované Vladimíra Staňková ze mě učinila dvoumetrové smějící se trdlo. A to je prostě pecka!
Je umění napsat knihu, aby dokonale bavila děti. A tím tuplem je o to složitější napsat knihu, aby současně chytila i dospělého.
V téhle najdete kompletní abecedu zajímavých zvířecích druhů, přičemž každý má svou unikátní říkanku. A že fakt stojej za to!
Bobři:
Předháněli se dva bobři,
kdo postaví hráze obří.
Za chvíli měl první padla,
druhému však stavba spadla.
Ti se jen tak neudobří.

Jinými slovy, toto je povinná četba každého předškoláka, školáka i vysokoškoláka.
Četl jsem jako e-knihu a včil si jdu koupit v papíru.
Celkové hodnocení 90% -hluback-

1 27.04.2023

Drákula je kultovním románem, jakému se nedokáže vyrovnat nic ze současnosti a dokonce máloco z minulosti.

Do Transylvánie přijíždí mladý právník Jonathan Harker, jelikož služby kanceláře, kde pracuje, si naptal jistý tajemný hrabě. Již po příjezdu na hrad Drákula je Jonathanovi podivných mnoho faktů. Samotný hrabě je však přátelský a nebývale milý. Svého hosta si hýčká a vyptává si od něj čím dál podrobnější informace o Londýně. Jonathan pojímá podezření, ovšem skutečný problém nastává, když zjišťuje, že jej hrabě na svém hradě drží násilím. Po dlouhé době se mladému advokátovi daří uprchnout, avšak za mořem jej už čekají další hrůzy. Přítelkyně jeho nastávající manželky se potýká s vážnou chudokrevností, již se nedaří vyléčit ani slovutnému Dr. Sewardovi. Právě ten tak povolává věhlasného profesora Abrahama van Helsinga, jenž pomalými krůčky přichází na stopu kruté realitě. A ne, snadný boj to opravdu nebude.

Bram Stoker celý román podává formou dopisů a deníků, což by mohlo nejednoho čtenáře odradit, jenže při čtení zjistíte, že tento způsob není nikterak rušivý a naopak dává prostor niternému vyjádření myšlenek jednotlivých postav. Sám musím říci, že všichni protagonisté jsou velice dobře vystihnutí a jejich charaktery jsou velice barvité a výrazné. Klobouk dolů, dnes již toto dokáže málokdo.
Ve své podstatě nejde natolik o klasický horor jako spíše o v té době častý a oblibě se těšící gotický román, pročež ani nejdrsnější pasáže nejsou určené k vyvolávání čiré hrůzy.
I přesto se ale postava Drákuly, stejně jako profesora Van Helsinga, stala kultovní a s téměř pravidelnou recidivou se objevující v dalších knihách, jakož i filmografii.
Jediné, co sráží body, je přílišná předvídatelnost, která je nicméně způsobena především obeznámeností čtenáře a daným tématem.
Mám Drákulu zatím ve dvou vydáních a rozhodně budu shánět i další. Taková díla je potřeba udržovat v povědomí coby klenot literárního světa.
Celkové hodnocení 85% -hluback-

Darcy Coates je specialista na barabizny. Barabizny a duchy. Prostě holka jako lusk️.
Duchové rodiny Folcroftů jsou třetí knihou z poměrně obsáhlé série samostatných příběhů o strašidelných domech a nyní si tu čeládku trochu rozebereme.
Tara a Kyle přijíždějí k babičce a dědovi na jejich horské sídlo, jelikož maminku mají v nemocnici a známá, která je měla opatrovat, se domnívá, že u prarodičů bude dětem lépe.
May a Peter Folcroftovi vypadají mile, spořádaně a staromilsky. O sourozence je dobře pečováno, ovšem s každým dnem objevují nová a nová tajemství. Hroby v okolí, tajemné jezero, duchy na fotografiích... A ke všemu i May s Peterem začínají působit pofidérně.
Darcy se poprvé pokusila předložit storku s dětmi a tím se více než nápadně přiblížila klasickým Stopám hrůzy či Husí kůži. Chování dětí se však nijak neliší od jednání dospělých v jiných Darcyiných knížkách a místy pro změnu chlapec působí mnohem menší, než jaký věk mu autorka přisoudila. Zápletka je sice špatně odhalitelná, ale rozuzlení přichází poměrně ledabyle a není zdaleka tak dechberoucí, jak by čtenář čekal.
Atmosféra je zde slabší než u jiných Darcyiných knih, nicméně i tak je hutná a krásně nostalgická. Právě ta tvoří páteř úspěchu této série a v kombinaci s úžasně čtivou stylistikou vytváří pozoruhodná dílka, která si zamilujete coby lehce mrazivé hororové pohádky.
Celkové hodnocení 80% -hluback-

7 02.02.2023

Knihu, kterou si představíme, jsem četl již kdysi dávno, a nyní jsem se k jejímu nezapomenutelnému příběhu chutě vrátil.
Dallas Mayr, nebo Jack Ketchum, chcete-li,je naprostou stálicí moderního hororu. Jeho román Po sezoně se stal kultovní knihou, z níž čerpají spisovatelé krvavých hororů dodnes.
Klasický příběh o šestici přátel pobývajících na maineském pobřeží v pronajatém domě, kde se je rozhodne ulovit kmen zdivočelých kanibalů, se vám zavrtá pod kůži a vy zažijete nefalšovanou zábavu nestárnoucí Ameriky 80', kde se souloží, létají střeva, mozky, lebky a v kotli se vaří usekané končetiny.
Co se týče moderních hororových děl, řadím Po sezoně na třetí místo svého žebříčku nejlepších knih (za Sacculinu a Řbitov zviřátek).
Celkové hodnocení 90% -hluback-

3 28.01.2023

NEJLEPŠÍ HOROR v mém životě? Jmenuje se SACCULINA a zde vám ho velice rád představím.
Philip Fracassi pracuje jako scenárista, ovšem čím dál častěji se orientuje na knižní tvorbu. Novela Sacculina je jeho ranou tvorbou, nicméně i přesto mě nadchla natolik, že překonala i Řbitov zviřátek (Pet sematary) od Stephena Kinga, jejž jsem považoval za maximum možného. Opravdu.
Příběh pojednává o starém Henrym, jeho synech Jackovi a Jimovi, kteří, společně se svým kamarádem Chrisem chtějí strávit den na moři rybařením. Kapitán Ron (ano, podobnost s filmem čistě náhodná ) je nalodí a odveze na širé moře, kde se však přihodí cosi podivného. Na trupu lodě se znenadání začnou objevovat podivní korýši, kteří odporují poznatkům z běžné biologie. A určitě nemají přátelské úmysly.

Smekám. Ještě nikdy jsem nečetl krátký příběh s tak emotivním, děsivým a dobře zpracovaným námětem. Philip odvedl špičkovou práci a na knize je to skutečně znát. Story drží napětí, má hutnou atmosféru, vyvolává mrazení i soucit s hrdiny.
Dále bych chtěl vyzdvihnout povedený překlad od Jakuba Němečka, díky kterému tvorba Philipa našla českého čtenáře.

Poprvé v životě dávám celkové hodnocení 95% -hluback-

4 19.01.2023

Jste milovníci Poea? Jo? A Lovecrafta. Též jo? No, a což takhle něco middle.
Ambrose Bierce a Montague James jsou autoři takzvané doby přechodné, jelikož literární vědci jim přisuzují roli spojovacího článku mezi tvorbou ryze gotickou a pozdější weird fiction, se kterou přišel právě slavný HPL.
Oči plné děsu jsou povídkovou sbírkou, ne ani tak antologií, jelikož zde kooperují pouze dva autoři, ovšem storky nám poskytne vpravdě pozoruhodné.
Abyste rozuměli, vy, kdo se rozplýváte nad Darcy Coates, tak bez pana Jamese by duchařská story, Darcyin subžánr, patrně nikdy nevznikla. A ač jde o průkopníka své doby a nejednu povídku modernímu čtenáři brzdí zastaralý styl vyprávění, tak vysoká kvalita a až děsivá autenticita se nedá příběhům odepřít. Jak už to bývá, některé jsou silnější, jiné slabší, ale v součtu se drží nad průměrem.
Ambrose Bierce má svá vyprávění poněkud kratšího rozsahu než jeho kolega, ale vyznačují se něčím, co na tehdejší dobu byli skutečně neobvyklé - humorem. Ano. Humor v hororovém žánru je dnes již běžnou záležitostí, nicméně tažme se, kde je jeho původ. Bierce zkrátka psal anekdoty, a už jen za své novátorství dostává body nahoru.
Ovšemže, příběhy jsou popisné, opisy v nich zdlouhavé a příliš uhlazené až místy nudné, avšak milovník starších děl se poměrně rychle adaptuje. Nejde o knihu na jedno posezení, je třeba ji vychutnat. Já tak učinil a dobře jsem udělal.
Celkové hodnocení 75% -hluback-

2 17.01.2023

Vladimír Socha je známý popularizátor paleontologie, který milovníkům prehistorie nabídl již mnoho titulů.

Rex. T. rex. Kdopak by jej neznal. Král ještěrů, kterého vykopalo tehdejší eso kopáčů Barnum Brown, a Henry F. Osborn z něj díky svému popisu udělal budoucí hvězdu. Když kostra sestaveného ještěra (byť v chybné vzpřímené pozici) přišla do kontaktu s návštěvníky, u nikoho nezůstaly emoce chladné. A tak je tomu již od roku 1915, kdy veřejnost poprvé spatřila největšího (nejmohutnějšího) theropoda, jaký kdy žil.

Vladimír Socha obsáhlé téma zpracoval velice komplexně a poskytl náhled na nejkurióznějšího tvora v historii planety, jako to z českých spisovatelů neukázal ještě nikdo.
Já sám se paleontologii věnuju od svých čtyř let (v šesti jsem pak dostal první fosilii -ammonita- a už to jelo), takže mám k téhle problematice velice blízko. Velice chválím, že krom údajů o samotném rodu Tyrannosaurus zde nalezneme také podstatné informace o celé čeledi tyrannosauridů, jakož i širší skupině tyrannosauroidea, seznámíme se s rexovými příbuznými a mnoho dalšího. Nehledě na to, že kniha obsahuje množství úchvatných ilustrací od Vladimira Rimbaly , který mi mimo jiné ilustroval také dvě knihy.
Nejen pro ty, které uchvátil Jurský park (tehdy plný omylů), naprostá povinnost do sbírky.
Celkové hodnocení 90% -hluback-

04.01.2023

Knihu, kterou si představíme dnes, jsem dostal od maminky jako úplné děcko. Toužil jsem po ní, fascinovala mě rozměry, obálkou i obsahem. Tehdy stejně jako dnes.

Joyce Tyldesley je uznávanou egyptoložkou a známou popularizátorkou starověkého Egypta a jeho letitých výzkumů. V této své publikaci pak čtenářům představuje pohled na řemeslnou mumifikaci, zádušní mytologii, práci balzamovačů i podrobnou historii hledačů, jako i vykradačů hrobek.
Kniha Mumie - Odhalte tajemství egyptských hrobek poskytuje dokonalou sondu napříč spektrem ucelených informací jako komplexního souboru a nabízí nevšední vhled pod pokličku tajemství staroegyptského pohřbívání.
Pro nadšené historiky, ale i ohromené laiky zcela dokonalá pomůcka, jaká nesmí chybět ve vaší knihovně.

Celkové hodnocení 92% -hluback-

04.01.2023

Drabble jsou krátké povídky o maximálně sto slovech, v nichž je nesmírně důležité vystihnout v pravý čas vymazlenou pointu. Pavel jich zde nacpal rovnou stovku, jak jinak, a ilustrátorka Danka Pružincová (která mi nakreslila i viselce do Lesa) jim vdechla vizuální život.
Jak už to bývá, u stovky povídek se najdou ty, které patří ke špičce, ty průměrné, a pak se najdou i velmi špatné. Posledních zmíněných však kniha obsahuje pomálu, a díky tomu si dílo drží konstantně nadprůměrný standard.
U některých jsem se smál, u jiných bych zase ocenil atmosféru. Inu, motivů na vás vyskočí přehršel, a už jen z toho hlediska lze knihu označit za dobrou. Co s příběhy na jedno kopyto, že jo...
Kdo máte rádi úderné, humorné a strašidelné knihy, měli byste si Skořápkami udělat radost
Celkové hodnocení 70% -hluback-

2 31.12.2022

Marko Hautala je uznávaný finský autor, kterého mnohá média označují za finského Stephena Kinga, což je samozřejmě úplná hloupost, neboť každý z nás je zcela jedinečný a nezaměnitelný.
Šeptající dívka (Kuiskaava tyttö) je druhým románem, který Knižní klub Markovi uvedl na trh.
Příběh je velice spletitý a na nízký rozsah stran silně filosofický. Pojednává o dívce Iidě, jež po setkání s podivínskou studentkou Sanni a pročtení jejích zápisků začne trpět sluchovými halucinacemi. V levém uchu slyší neustálé hlasy a na spánku cítí něčí dech.
Anton je terapeut, který svou dceru neviděl patnáct let, ovšem nyní zjišťuje, že může být zapletena do případu úmrtí jednoho z kolegů - kontroverzního psychologa Unta Mäkiläho, který se fenoménem ,,šeptající dívky" zabýval. Anton má vodítko - složku se spisy, jež mu Unto zanechal. Záhy však zjišťuje, že za vším se možná ukrývá prastará legenda, jejíž závažnost se rozhodně nevyplácí podceňovat.

Marko Hautala je autorem, kterého buď pochopíte, nebo nepochopíte. Většina lidí jej nepochopí a hodnotí jeho knihy zbytečně negativně. Já sice taky nepochopil z opravdu geniální detektivní, a přitom dokonale mysteriózní zápletky vše, ovšem to jen proto, že byla právě geniální. Příběh je doopravdy mrazivý, a i když působí někdy zmatečně, svou tíživou atmosféru na vás přenese jako infikovaný pacient svou nakažlivou nemoc. Jde o skutečně vysoce propracované dílo, které musíte číst pomalu a nejlépe opakovaně. Na objevování je tam toho dost.
Celkové hodnocení 80% -hluback-

2 31.12.2022

Carlton Mellick III je skutečně úžasný chlapík. Kdo od něj něco četl, ví. Kdo nečetl, měl by napravit.
Kniha Strašidelná vagína obsahuje tři povídky, z nichž každá jedna se řadí do ujetého subžánru hororu BIZARRO.
Samotná Strašidelná vagína je o holce, která skrývá určité intimní tajemství. V její vagíně straší. Což je ještě fajn. Ovšem jen do doby, než se z rozkroku vysouká kostlivec. Milencova výprava do útrob své milé začíná.
Porno v srpnu pak čtenáře zavádí na hladinu širého oceánu, kde protagonisté - pornohvězdy - čekají na natáčecí štáb. Bohužel čekají hodiny a jeden po druhém ztrácejí paměť. Nebo snad ne? Paměť však v žádném případě nevysvětluje záhadnou proměnu těl.
Fantastická orgie nabízí alternativní pohled na swingersparty, kde hlavní hrdina nechce přijít o svou přítelkyni, a proto se vydává do klubu, kde lze získat výhodné pohlavní choroby. Potřebuje získat vibrující penis, jelikož ten jeho pouze hraje stanici z rádia. Ostatní návštěvníci však mají podstatně zajímavější modifikace...
_____________________
Podtrženo, sečteno - Carlton Mellick je autorem, který píše skutečně poutavě a řemeslně zručně. Každý příběh má svůj rázný charakter a okamžitě poznáte Carltonův punc.
Zatímco titulní povídka Strašidelná vagína mi přišla velice odbytá, druhé dvě mě pohltily atmosférou i naprosto luxusními nápady. Ještě se mi nestalo, že by si Mellickovy příběhy byly v něčem zásadním podobné. Krom toho, jak ujeté jsou .
Navrch oceňuji šťavnatý a vtipný překlad od Milana Žáčka , který pomohl udržet ty nejztřeštěnější nápady srozumitelné i pro české publikum.
Něco takového potřebujete číst!!
Celkové hodnocení 75% -hluback-

1 28.12.2022

Běsnění kojota je román z pera třemi cenami Brama Stokera oceněného Owla Goingbacka, ktery shodou okolností náleží národnostně k původním americkým obyvatelům, tudíž má k indiánské mystice hodně co říct.

Když se v prapůvodním světě Galun'lati rozhodne proradný Kojot pro vzpouru proti lidskému pokolení, nastávají problémy. Zástupce Velké rady Luther žije v Novém světě (na Zemi). Kojot ví, že pokud se mu podaří Luthera zabít, člověk jako druh pozbude ve Velké radě právoplatného místa.
S kojotovým spiknutím však nesouhlasí Krkavec, který, stejně jako Kojot má schopnosti tvaroměnce (dokáže měnit podobu z člověka na zvíře v závislosti na světě, kde se pohybuje), a vydává se na záchrannou misi, aby stařičkého Luthera uchránil před smrtí. Navíc Luther má dávno zapomenutou dceru. Nelítostný boj o přežití začíná...

Co na knize oceňuji, je indiánská atmosféra, kterou autor servíruje zcela autenticky a vy si ji opravdu užijete na maximum. Reálie domorodého světa jsou zde více než patrné, a je to jen dobře. Příběh plyne, střídá se napětí s volnějším pasážemi a charaktery postav jsou poměrně dobře vystihnuty. O to větším neduhem příběhu je, že se s mnohými protagonisty autor, a tím i čtenář, dokáže rozloučit. Působí to odbytým dojmem. Naprosto nejpalčivějším mínusem je však samotná stavba textu. Nečetl jsem román v originálu, takže nedokážu posoudit míru korelace s překladem, nicméně je víc než zřejmé, že text byl překládán ve spěchu. Volba slov je mnohdy velice nepatřičná a věty často kostrbaté. Mizerná korektura je už jen nedostatek navíc. Přes všechny tyto lapsy však kniha dýchá nezaměnitelným kouzlem a náplň příběhu je hutná a osobitá. V součtu jsem tedy byl spokojen a především milovníkům americké magie (avšak i hororu) doporučuji.
Celkové hodnocení 60% -hluback-

25.12.2022

Náměsíčníci jsou lidé, kteří umřeli, ale následně byli oživeni. Připomíná vám to zombie? Tak mně taky. S tím rozdílem, že pravý náměsíčník může být vytvořen jen na určitých místech a jen až určitých okolností.

Sarah žijící na přelomu 19. a 20. století měla tetičku, ktera znala všemožná kouzla a čáry. Některá z nich patřila k natolik nebezpečným, že vskutku nepatří do rukou každému. Když však ztratíte milovanou dceru, i děsuplný Ďáblův pařát, hora, kde se má nacházet vstup do světa mrtvých, je najednou přátelským místem.

Co v současnosti spojuje Katherine, jíž zahynul manžel, se dvěma sestrami, které hledají v okolí Ďáblova pařátu ztracenou matku? A co s tím má společného dávná minulost a kostěný prsten po tetičce? Mrazivá jízda plná duchů a krve může začít.



Jennifer McMahon vytvořila opravdu působivý román, který se sice ve styčných bodech až zoufale opírá o profláklou konstrukci Stephena Kinga, již použil ve Řbitovu zviřátek (ztráta dítěte, snaha jej oživit na speciálním místě), nicméně působivost celému vyprávění nemůžeme upřít. Postavy nejsou vylíčeny úplně dokonale, ale přesto mnohem lépe než v dílech Darcy Coates. Co bych rád vyzdvihl, je stavba napětí, pozvolná gradace a neuvěřitelná kompozice lidských osudů. V tomto ohledu lze odpustit i přemrštěnou inspiraci Kingovou knihou.
Vytýkám korektorce, paní Kubanové, že si nepohlídala slovíčko ,,poté" , které pravidelně zaměňuje za ,,po té", a pár dalších jazykových lapsů, které se ovšem dají odpustit.
Jde o jednoznačně dobré dílo, jaké mohu vřele doporučit. Celkové hodnocení 90% -hluback-

5 22.12.2022