Tess.96
komentáře u knih
Zrcadlo, zrcadlo
Rowan Coleman
Jedná se o povedený thriller, který mě nechal napjatou do poslední chvíle. Moc mě překvapilo, jak čtivě je kniha napsaná. Nemohla jsem se od ní odthrnout, chtěla jsem pořád číst a číst a vědět, co bude dál. Sice jsem záporáka knihy uhodla docela brzy, ale ve výsledku to nevadilo. Takže i když jsem věděla, o koho se jedná, stejně mě kniha bavila, protože hlavní příběh byl o tom, co se stalo Naomi, ale zároveň je tam spousta vedlejších dějových linek, které jsou taky zajímavé a tím pádem to mojí pozornost udrželo.
Byla to super oddechovka, která se snadno četla a vím, že se budu opakovat, ale jsem fakt mile překvapená, jak hezky napsané to je a hlavně čtivě! A budu doufat, že se Cara pustí, co nejdřív do pokračování.
Anglické listí aneb Coolturní šok
Alena Damijo
Tím, že Británii opravdu zbožňuju (věřím, že v minulém životě jsem tam musela žít), tak o ní mám dost načteno včetně tradic. Tím pádem mě kniha ničím nepřekvapila a upřímně, soukromý život autorky nebyl až tak zajímavý, aby to upoutalo mojí pozornost. Takže jsem se až na prvních pár kapitol převážně nudila. Docela mě to mrzí, protože jsem od knihy měla velká očekávání, ale řekla bych, že kniha je určená hlavně pro ty, co Británii jako takovou neznají. Věřím, že v tom případě je kniha takovým hezkým poznávacím průvodcem tradicemi.
Naděje umírá poslední
Halina Birenbaum
Musím říct, že mi chvilku trvalo než jsem se pořádně začetla. Vyprávění z Varšavského ghetta, kterým to vlastně začíná mě moc nebavilo a nevtáhlo mě to do děje tak jako třeba vyprávění z táborů. Ale spíš to připisuju stylu psaní, který je trochu jiný než jsem čekala. Celé je to vlastně psané jako vyprávění a já jsem byla spíše u těchto příběhl zvyklá, že je to psané jako klasický děj, takže s přímou řečí, dialogy apod. Takže mě to trochu překvapilo, a proto mi trvalo než jsem si na to zvykla. Každopádně, když jsem tuhle část překlenula (což bohužel trvalo docela dlouho, nebyla moc nálada ani chuť), tak jsem se okamžitě dostala do děje a nechtěla jsem knihu odložit a jen číst.
Nakonec knihu hodnotím velmi pozitivně, když pominu pomalu nabýhající začátek, tak se jedná o neuvěřitelné vyprávění statečné holčičky, která si prošla peklem. A co se mi ještě líbilo bylo, že se spisovatelka po čtyřiceti letech do koncentračních táborů vrátila jako svobodný člověk, jako turista a sebrala tu sílu a odvahu čelit těm místům znovu.
Prokletý rok
Kim Liggett
Už hodně dlouho jsem nečetla tak originální a dobře napsaný příběh. Autorka z toho klidně mohla udělat sérii, ale jsem ráda, že se rozhodla jen pro jednu knihu, protože je to fakt zážitek. Od začátku je to neuvěřitelně napínavé. Popsané scény z tabora byly naprosto neskutečné, až jsem měla pocit, že jsem tam s nimi.
V druhé polovině knihy se dočkáme i trochu romantiky, která to odlehčí a pak se všechno pomalu stává jasnější a vše do sebe krásně zapadne jako puzzle.
Opravdu jsem z té knihy naprosto nadšená. Je to originální, napínavé, lehce romantické. Autorka skvěle popisuje okolí a už dlouho se mi nestalo, že bych knihu nechtěla dát z ruky. Podle obálky bych knihu nekoupila, proto jsem ráda, že mi jí pořídila kamarádka a o tenhle zážitek jsem nepřišla. Rozhodně doporučuji všema deseti.
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
Budu upřímná, ze začátku, dejme tomu v první polovině jsem měla pocit, jako bych četla nějakou povídku z internetového fóra. Což jak jsem později zjistila I tak bylo, spisovatelka opravdu tuhle knihu vydávala na internetovém forum a je to v tom stylu psaní dost cítit. Druhá polovina je ale o dost lepší, příběh se začíná věnovat akčnějším věcem a někam se posouváme a fakt mě to bavilo.
Další věc, co mi trochu vadila byla hlavní postava, která se občas chovala až moc naivně a hloupě. Na druhou stranu, je jí osmnáct let, takže bych asi od ní neměla očekávat zázraky, ale je to sakra nájemná vražedkyně, tak snad má trochu rozumu. Nejvíce mě to štvalo, když podezírala určitou osobu z brutálních vražd, které se na zámku děli. Mě totiž bylo od začátku jasné, kdo za tím stojí a mám pocit, že se spisovatelka úplně zbytečně snažila čtenáře odlákat jiným směrem.
Navzdory tomu všemu se z toho ale stala čtivá fantasy, jejíž postavy jsem si vážně oblíbila a díky konci a zjištění různých intrik mě vůči hlavní postavě, mě zajímá, jakou cestou se příběh bude odvíjet dál.
Vánoční koleda
Charles Dickens
Kniha všechna moje očekávání splnila. Jsem ráda že se všechna filmová zpracování držela té předlohy. Bylo tam asi jenom pár odchylek, kterých jsem si všimla, ale jinak to bylo jak přes kopírák, takže jsem si tu povídku náramně užila a musím říct že se jedná o jednu z nejlepších vánočních povídek, která kdy vznikla. Je to prostě legendární příběh, ke kterému se budu vždycky ráda vracet.
Winter
Marissa Meyer
Winter je skvěle napsaná. Ze začátku je to možná trochu zdlouhavější a je tam zbytečně moc postav najednou. Nicméně od druhé poloviny je kniha velmi akční, zábavná a napínavá. Včera večer jsem například přečetla asi stopadesát stránek najednou, protože jsem to nemohla absolutně dát z ruky. Kdyby se mi už nezavírali oči, tak to možná i dočtu.
Tahle série je sama osobě jedna z těch nejlepších jakou jsem za život četla. Samozřejmě úplná top série je pro mě Harry Potter a to asi zůstane hodně dlouho číslem jedna.
Pokud milujete pohádky a pohádkové postavy a nebojíte se trochu mixu se scifi / fantasy, tak vám tuhle sérii rozhodně doporučuju. Je to originální, napínavý a čtivý. Každá samostatná kniha má něco do sebe a každá je svým způsobem jedinečná.
Mluví k vám kapitán
Martin Moravec
Letadlem jsem letěla už několikrát, takže téma létání mě docela zajímá. A tahle kniha vám řekne všechny tajnosti, všechno co o létání nevíte ani jste netušili že existuje. Je tam spousta momentů, kdy jsem si říkala, že tohle přece nemůže být pravda, tohle to se neděje, ale ano děje. Nicméně David Hencel o práci pilota mluví s takovou pokorou, s takovou úctou, že bylo jasně vidět jak tu práci doslova miluje.
Mě osobně nejvíce bavily historky, které se mu staly při létání. Nebo například různé vysvětlivky, co znamená když cestujícím říkají tohle nebo támhleto a ve skutečnosti to znamená něco strašně vážného, ale snaží se cestující moc nevylekat. Pak tam ale byly kapitoly, které se týkaly jeho osobního života a techničtější kapitola, která se týkala samotného Airbusu a jeho technických detailech, což mě osobně moc nebavilo.
Každopádně knihu bych doporučila každému, kterého alespoň trošku lítání baví, protože vám to otevře tu “pomyslnou” Pandořinu skříňku.
Vítejte na onom světě
Tonya Hurley
Hlavní postava mi ze začátku přišla trochu protivná, ufňukaná a hlavně naivní. Celou dobu je zaslepeně zabouchlá do kluka, idola celé školy, který jí nikdy nevěnoval pozornost. Takže ano, příběh je hodně naivní a je tam několik trapných momentů, místy mi to přišlo až moc holčičí. Musím brát ale v potaz to, že je to přeci jen knížka pro dospívající a je pro ně cílená. Takže navzdory tomu se mi kniha nakonec moc líbila, je čtivě napsaná a i hlavní postava se mentálně docela posune, takže už není na zabití.
Sweeney Todd: Šňůra perel
Thomas Peckett Prest
Kniha mi přišla hodně čtivá, je to poutavě napsané, popisy postav hezky detailně vypsané, že postavu vidíte před očima. Postupem příběhu to krásně graduje a je to napínavé. Co bych knize ale vytkla, tak je to, že v některých kapitolách autor oslovuje čtenáře a to já nemám ráda. V té době to bylo docela běžné, ale tohle oslovování mi vadí a při čtení knihy mě to i docela ruší. Jinak je to ale hezky napsaný příběh, lehce strašidelný, ale hlavně napínavý se skvělou atmosférou. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že znovu už bych si jí prostě nepřečetla.
Znovu a jinak
Diana Keaton
Celkově je ale kniha jako taková spíše vzdání holdu její matce Dorothy, o které v knize často mluví a můžeme si v ní přečíst i úryvky z jejích deníků. Vlastně třičtvrtě knihy je o Dianině matce, ten zbytek je prokládaný historkami z natáčení nebo z jejího života a to mi přišlo dost málo.
Od životopisné knihy bych očekávala něco jiného. Hlavně spíš víc informací o té osobě, o které má kniha být a ne o jejích rodičích. Takže jsem z toho spíš zklamaná, ale četlo se to dobře a je to napsané čtivě. Nicméně knihu bych si znovu už nepřečetla.
Drakula
Bram Stoker
Kniha je psaná ve stylu deníků a dopisů, což byla další věc, které jsem se bála, protože tenhle styl mě většinou nebaví. O to víc jsem byla překvapená jak krásně se to četlo. Bylo to čtivé, napínavé a postavy dokázaly veškeré své momenty, události a pocity popsat dokonale. Bylo tam ale několik pasáží, které byly pro příběh dejme tomu nezbytné, ale mě přišly až příliš detailné a zdlouhavé.
Jeden den
David Nicholls
Kniha je dlouhá, má několik zdlouhavých pasáží, které mě hodně nudili. V první polovině knihy si obě postavy neustále stěžují na to jak je dospělý a nestudentský život těžký. Je mi 26, vím jak těžké to je a nepotřebuju si o tom ještě číst Celkově jsem byla hodně frustrovaná a naštvaná a hlavní postavě Dexterovi bych nejraději dala přes hubu, jak se někdy choval. Prostě kniha a příběh jako takový se mi nelíbil a šel úplně mimo mě. Jsem zvědavá jak se mi bude líbit film.
Kdybys mě teď viděla
Cecelia Ahern
Moc se mi líbil námět jako takový. Spisovatelka se zaměřila na téma neviditelných přátel, které často vidí děti, ale dospělí vůbec. Rodiče pak pro neviditelného kamaráda svého dítěte připravuji talíř s jídlem navíc, snaží se s ním komunikovat a naučit se s nim žít. Jenže občas tyhle neviditelné kamarády potřebují i dospělý a to je případ téhle knihy.
Jako vždy se to krásně četlo. V tomhle Cecelie vůbec nezklamala, nápad to byl originální a zajímavě zpracovaný. Pořád se ale nemůžu zbavit dojmu, že to prostě nebylo ono a kniha nevyhovuje vyšším standardům Ceceliiné jiné tvorby. Celkově nejsem ani spokojená s koncem a prostě tomu chyběla nějaká ta jiskra, co by příběh posunula na vyšší úroveň. ️
Noční cirkus
Erin Morgenstern
Námět je naprosto skvělý, má obrovský potenciál. Líbil se mi nápad s nočním cirkusem, kde najdete nespočet stanů s různými kouzelnými věcmi, které přesahují vaší představivost - no nezní to skvěle?! Bohužel ale velkým kamenem úrazu je styl psaní. Bylo to velmi zvláštní, celkově se hodně i přeskakuje v čase a to mě místy dost mátlo. Ze začátku se tam objevuje hodně postav a tím se příběh opět stává matoucí. Než se pořádně rozjede dějová linka tak to taky trvá a konec mě taky moc neuspokojil. Námět to byl skvělý, ale za mě špatně zpracovaný a to je velká škoda.
Kresby v prachu
Zoë Klein
Tak tohle byla jedna velká nuda. Je to plné náboženství, archeologie, Bible, proroka. V dětství jsem ve víře vyrůstala a mám k tomu trochu blízko, takže jsem čekala, že mě to bude bavit daleko více, ale tohle ne. Fakt děsná nuda, příběh se vleče. Jsou tam samé vykopávky, překlady textů z hebrejštiny, úryvky z Bible a romantická linka je na vedlejší koleji. Ne, tohle nebyla vůbec kniha pro mě.
Do vody
Paula Hawkins
Od přátel a i v recenzích jsem hodně četla, že tahle kniha není tak dobrá jako Dívka ve vlaku. Já si dovolím nesouhlasit. Do vody se mi líbilo strašně moc a o dost více než autorčina prvotina. Ano, na začátku je trochu více postav a je potřeba se pořádně zorientovat, kdo je kdo, abyste se mohli pořádně zabrat do příběhu s tím souhlasím. Navzdory tomu se mi ta kniha pořád líbila víc než Dívka. Líbila se mi ta postupná a pomalá gradace napětí, které se objevovalo s příběhem i mezi postavami. Líbilo se mi, jak autorka zpracovala konec knihy. Jsem prostě z toho příběhu nadšená.
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Jedná se o hodně sladký příběh, který je u vnímavých a pozorných čtenářů předvídatelný. Hned u prvního setkání s protějškem hlavní hrdinky mi bylo jasné, že je to k sobě bude táhnout. Nicméně autorka skvěle zvládla gradaci romantické napětí, které bylo hezky prokládané cestováním po Kodani. Je to napsané velmi poutavě a vždy, když jsem knihu četla, tak jsem měla chuť sbalit kufry a odletět tam, užívat si města a dokonce si dát i šálek kávy a to kafe nepiju. Díky tehle knize jsem blíže poznala Kodaň, autorka tam popisuje různé výlety, výhledy, restaurace a kavárny a opravdu doufám, že alespoň polovina z nich je reálná, jinak budu zklamaná, až se tam někdy podívám. Romantická část se objevuje spíše ke konci knihy a místy mi to přišlo až moc uspěchané, nicméně pořád jsem se u čtení culila jak malá holka, takže emoce to u mě vyvolalo správné.
Jíst, meditovat, milovat
Elizabeth Gilbert
Kdyby šlo dát dvě a půl hvězdy, tak bych dala dvě a půl. Ze všech tří příběhů mě nejvíce bavila Indonésie, protože tam se konečně něco děje. Konečně už totiž Liz nemluvila jen o bohu a o tom jak je nešťastná a osamělá. Konečně si začínala užívat života a to mě bavilo. Chápu, že k tomu nejdřív musela postupně dojít a nebýt její pouti za sebepoznáním a za poznáním boha, tak by k tomu asi nedošla, ale na můj vkus si až moc na všechno stěžovala. A to mě nebavilo. Neustále omílala své problémy dokola. Je tam pár myšlenek, které se mi líbily a nad kterými jsem se pozastavila a zamyslela se. Ale tady musím říct, že film je daleko lepší.
Malé ženy
Louisa May Alcott
Knihu jsem dostala v anglickém jazyce k minulým Vánocům. I když mi angličtina nikdy nedělala problém, tak jsem se bála, jak mi to půjde a jestli tomu budu rozumět. Nakonec se to četlo samo. Po slovníku jsem nesáhla ani jednou, když jsem četla ty anglická slova jakoby se mi to v hlavě překládalo a já celému příběhu propadla. Dříve jsem viděla dva filmy, což mě nyní trochu mrzí, protože jsem věděla jak to dopadne, ale i navzdory tomu mi to zážitek z knihy a příběhu samotného nezkazilo. Naopak Malé ženy hodnotím jako jednu z nejlepších knih, co jsem za život četla. Je čtivé, veselé, smutné a romantické čtení.