Terror komentáře u knih

Mým jediným problémem byl mylný předpoklad, že se na stránkách knihy bude prohánět další mořská obluda. Tím víc mne ale překvapil skutečný námět. Nutno říci, že notně přitažený za drdol, takže vám oči nejdou zavřít, neboť víčka máte na temeni hlavy. Nicméně jde o čtivý a nepříliš rozsáhlý drasťák, takže po jeho dočtení budete mít nejen pocit po zábavně stráveném odpoledni, ale i vyhlazené vrásky na čele. A nakonec i ty oči zavřete...
U autorových knih mám většinou problém s odfláknutým a uspěchaným závěrem, ale tentokrát se pocit zklamání nedostavil. A těch pár klišé a ne úplně smysluplných věcí protentokrát zakryl napínavý děj až do poslední strany.

Útlá kniha přináší několik příběhů, ať už ve formě vzpomínek nebo vyprávění, které jsou naroubovány na kostru hlavního děje.
Četlo se mi dobře a některé momenty byly opravdu silné. Ale právě rozkouskovanost mi trochu vadila.

Kdybych byl hodně shovívavý, napsal bych, že kniha je poplatná době svého vzniku. Ale nebudu si brát servítky. Ani trochu. Stejně jako autor...
I v době prvomájových průvodů, červených obojků dětí a gorily ve vedení východního "přítele" se dalo napsat něco méně propagandistického. Děj se utápí ve spoustě spílání na předúnorovou společnost, západní imperialisty a vyzdvihování komunismu, jako jediné možné zářné současnosti - budoucnosti. V roce 79 už jsem byl na světě a vím, jak to i v pozdějších letech opravdu bylo. Takže ty lži o prosperitě, banánech a autech bez pořadníků vyvolávají akorát znechucený škleb na tváři. A vypěstoval jsem si celkem slušnou alergii na píseň "Pionýři, pionýři, malované děti...", která je v knize citovaná několikrát.
Půl hvězdičky za rybářské příhody, které jsou ovšem hluboko pod hladinou (censored)...

Jako ponořit se do teplé krvavé lázně, ve které plavou kusy mrtvých těl všech pohlaví i věku. Když vypnete některý ze smyslů, můžete si koupel i užít, protože hladí a lechtá jako černý jazyk hladové bestie, která následně zatne jedovaté zuby a nepustí, dokud z vás nezbyde jen další cár, plovoucí po hladině. Kdo nemá iluze o lidech, nebo je chce ztratit, kdo se chce nechat roztrhat, semlít a vyplivnout jako kus beztvaré hmoty, která je napříč rozdělena prasklinou idiotského úsměvu, nechť vstoupí do hlubin plných sadismu, perverze a černočerného humoru. Vy ostatní si raději najděte čistější koupel...

Čekal jsem asi něco víc. Možná za to může i vydání v šešitovce Karavany.
Téměř veškeré dobrodružné dění je zprostředkováno pomocí dopisů a nebo je vynecháno úplně. Zbývá jen popis romantických vztahů mezi různými protagonisty a celkem dlouhý a nudný souhrn historických událostí, samozřejmě také zprostředkovaný, tentokrát formou vyprávění jednotlivých účastníků.
S Vernem lze srovnat snad jen námět, chybí úplně jeho popisy, zajímavosti a větší rozptyl v povahách zúčastněných osob.
Děj je předvídatelný, jednoduchý, závěr natahovaný. Nepomáhá ani "padouch - nepadouch" Monte Cristo, knize chybí jakékoliv odlehčení ve formě humoru, napětí jsem také žádné necítil...
Veskrze průměrné dílko, které neurazí, ale zapadne...

Dech beroucí foto-publikace věnovaná divokým obyvatelům Šumavy. Rád fotím zvířata, rád chodím do přírody a miluju Šumavu. Jasná volba na pošmourné sobotní odpoledne.
Záběry ze života zvěře jsou opravdu nádherné, je vidět autorova zkušenost, cit pro správný okamžik a láska k přírodě, spojená s trpělivostí.
Krátké popisy jsou občas okořeněny nějakou zajímavostí, či osobním zážitkem, což je povyšuje z běžného encyklopedického textu o level výš.
Běžný turista většinou nemá šanci ve volné přírodě v knize uvedenou krásu spatřit. I pro něj by mohla být publikace poučením. Chovejme se k přírodě jako by byla naší matkou a ne něčím, co proběhneme, prohulákáme a zanecháme po sobě spoušť. Ona totiž naší matkou je a všichni jsme z ní vzešli.

Pozn.: Popisy u Pěnkavy obecné a Pěnkavy jikavce jsou tiskovou chybou shodné a patří ke druhému druhu.

Po přečtení prvního příběhu jsem trochu tápal. Nějak jsem nerozuměl proč zde vystupují některé postavy, proč se děj tříští a kam to celé má směřovat. Až s druhou povídkou mi došlo, že postavy se v příbězích prolínají, vystupují zdánlivě odnikud a zase mizí a celek začal dávat smysl. To jen jako upozornění pro ty, kteří po pár stranách knihu budou chtít odložit. Nedělejte to.
V knize nenaleznete žádné pohádky o králích, šlechtě a romantických dobrodružstvích. Vrhne se na vás bída, utrpení a morální a životní zkáza obyčejných lidí. Jednotlivé osudy protagonistů se spojují a zanechávají ve vás pocit, že autorka si dílo moc dobře promyslela. Vše do sebe obdivuhodně hladce zapadá a přestože je valná většina příběhů zahalena smutkem a zmarem, celkové vyznění trochu té naděje pro lidstvo a lidství přináší.
Pro mne je velkým plusem i kraj, ve kterém se celý tenhle fascinující kolotoč točí, neboť jej od malička znám.

Možná jsem v hodnocení zbytečně přísný, protože každá sonda do hrůzy minulých století se cení. Kdo by nechtěl vstoupit do světa, kde příšery s různým počtem hlav, končetin a zubů nevyskakují na každém rohu, mrazivou atmosféru lze krájet a prodávat na pultě přízračného řezníka a kde meluzína ve stále vyhasínajícím krbu nahání více strachu, než kdejaký šílenec s motorovou pilou nebo mačetou. Ale jsem nucen sejmout děsivou temnotou potažené brýle a konstatovat, že nejde o nic světoborného. Povídky jsou napsány i přeloženy na úrovni. Zápletky a prostředí jsou však čistě uniformní. Některé texty jsou lepší, jiné horší, celkově mi vychází můj oblíbený průměr, což, vzhledem k mému hodnocení knih, je vlastně doporučení. :)

Krátké příběhy, které brousí meč tam, kde novodobí pokračovatelé teprve dobývají rudu. Bez pozlátek, bez hlubších zápletek, prostě jen cesty za krveprolitím, slizuprolitím, případně bez prolití, pokud netvor nemá v sobě tekutiny. Přesto stále mnohem lépe hodnotím ucelená Howardova díla, která měla navíc hlubší atmosféru, tady mi to přijde takové až jalové. Carter i de Camp se sice snažili, ale možná až moc podlehli strachu, že z Howardových nedokončeňátek učiní něco jiného, než původní autor zamýšlel. A vědí, co zamýšlel?

Autor ve mně vyprovokoval nostalgii, která mě držela za pačesy během celého čtení i mimo něj. Metalové devadesátky! U každé scény, vzpomínky a glosy se mi v hlavě objevil podobný, či téměř shodný zážitek z mládí. Návštěva obchodu s muzikou, poslouchání nových alb před koupí kazety, první album Debustrol, Caniballské a Incubácké triko, názory na černé album... Do toho první nesmělé erotické zážitky, situace ve škole a doma... Za tenhle nápor zasutých vzpomínek by si kniha zasloužila plný počet hvězd.
Problém mám ale s příběhem. Anotace je zavádějící, nenašel jsem ani thriller, natož horor. Vlastně ani nevím, jestli jde o žánrovku, nebo jen mainstreamový román okořeněný o fantastický prvek. A protože chci být spravedlivý ke knize i sobě, musím dvě hvězdy ukrást. Snad příště.

Všechny tři novely a jedna povídka mají něco společného. Lidské utrpení a vyrovnání se s osudem. Obyčejní lidé v neobyčejných situacích - tak to King napsal v doslovu. Souhlasím. Jde o sondu do lidských duší, které jsou konfrontovány s realitou, která je pomalu, ale jistě drtí. To vše v mistrovském podání Pana spisovatele a rozebráno do nejmenších podrobností. Jediná má výtka směřuje k nejkratší povídce Prodlužování času. Tohle bohužel nezachrání ani umění psát. Tuctový nápad, který navíc zůstal nevyužit.

Román pro děti? Děj se skládá ze dvou částí, návštěvy v minulosti a budoucnosti. V obou případech ale po nastíněném konfliktu nepřichází vlastně nic. Postavy nejsou nesympatické ani pomilováníhodné, jsou naprosto nijaké. Jednoduché a přímočaré vyprávění bez jakýchkoliv odboček do nitra zúčastněných osob, o časech, v nichž se děj odehrává, se toho moc nedozvíme, vše je takové až moc fantastické, bez vědeckých podkladů. Takže opakuji otázku z úvodu: Román pro děti? Spíš nudná pohádka...

Upřímnost nade vše - čekal jsem víc. Začátek sliboval dobrodružství, potopa tak trochu robinsonádu, ale vše se, bohužel pro mne, zvrhlo v pobyt v chajdě v lesích bez jakéhokoliv příběhu, natož zápletky. Tohle mi prostě u knih cílených na dětské a dorostenecké čtenářstvo vadí. Zajímavé jsou snad jen návody ala Seton, jímž se autor zřejmě inspiroval. Ale celkově mi kniha přišla sice solidně napsaná, ale plochá a zapomenutelná...

Poznámka: Původní komentář byl odstraněn.

Silnice se stáčela téměř do pravého úhlu a Jirka podřadil, aby se automobil do prudkého kopce vůbec vyškrábal.
„Měli jsme jet mým, tahle plečka je dýchavičná jak rozkopnutá pýchavka,“ ozvala se Kristýna ze zadního sedadla.
„Tak proč jsme nejeli?“ odsekl Jirka a pustil stěrače, protože čelní sklo zaplivaly špinavé šplíchance od náklaďáku, který je předjížděl. „Blbec! Nic tam nevidí a sere se před nás!“
Chvíli bylo ticho. Auto se přehouplo přes horizont a silnice vedla v mírných obloucích napůl vykáceným lesem.
„Kolik ještě?“ zeptala se Jarka, která seděla vedle Kristýny, oči přikované k displeji mobilního telefonu.
„Asi dvacet,“ odpověděla Karin ze sedačky spolujezdce, aniž uhnula pohledem z výhledu před sebou.
„Stejně mi pořád vrtá hlavou, jak na to přišel?“ ozvala se Kristýna. „Přece jsme se snažili do těch povídek dát aspoň kousek ze sebe...“
„Já myslím, že je to náhoda. Nikdo jinej si toho nevšiml,“ řekl Jirka. „Prostě jen tak plácnul a trefil se.“
„Taky mu plácnu, jestli ten komentář nedá do pryč!“ štěkla Jarka a dál ťukala prstem do displeje.
„Snad ho tolik lidí ještě nečetlo, když je tam od včerejška,“ řekla Karin.
„Však mi ho přesvědčíme!“ zasmála se Kristýna a pohladila rukojeť baseballové pálky, kterou držela mezi koleny.
Jirka si povzdychl. „Musíte mi, holky, něco slíbit. Už žádná společná práce pod různými jmény. Příště bude psát každý sám. Nechci nic podobnýho znova riskovat.“
Automobil se rozjel z mírného kopce a zmizel mezi prvními domy neznámé vesnice...

Na jednu misku vah pokládám dobrý námět, čtivou formu, souboje učitel versus studenti. Na druhé misce leží celkové vyznění románu, za mne nadbytečné filosofující úseky, které stejně nic nového neříkají, jen opakují všeobecně známé pravdy a jakási nevyváženost celého příběhu. Nevím, jak to popsat, prostě jsem měl z knihy pocit, že se z námětu dalo vytřískat víc a konec působil příliš jako klišé. Dalším problémem jsou postavy, ke kterým jsem si nevytvořil žádný vztah. Byly mi prostě ukradené.
Když tedy pohlédnu na výslednou pozici vah, vypadá to, že obě ramena jsou v rovnováze, tudíž průměr.

Obecně historické romány moc nečtu. V tomto případě bych možná knihu zaškatulkoval do ranku dobrodružné a romantické četby. Snad právě proto jsem byl z první třetiny díla naprosto unešen. Trampoty v dětství a dospívání hrdiny jsou skvěle napsány a nemám opravdu nic, co bych jim vytkl. Královsky jsem se bavil a hltal stránku za stránkou.
S proměnou mladíka v muže se proměnila i náplň románu a ta už mě tolik nenadchla. Poslední třetina knihy už bylo z mé strany jen mechanické dočtení tohoto kolosu. Ano - kolosu. Pokud by autor zbytečně neodbočoval k nepodstatným věcem, trochu ubral na šířce záběru, více se věnoval hlavní linii - cestě za pomstou, určitě bych hodnocení zvedl na plný počet.
Celkově příjemné překvapení.

Poslední Langdon. Od předešlého dílu jsem si dal pauzu, protože jeho závěr nebyl úplně nejlepší, ale přesto jsem se na Počátek těšil. Čím dál jsem se románem prokousával, tím mé nadšení více a více opadalo až k bodu, kdy se změnilo v nechuť.
Čekal jsem opět osvědčenou šablonu, kdy prófa s lepou děvou pobíhá po možných i nemožných místech, luští jeden rébus za druhým, zatímco tajemný padouch drží v jedné ruce stopky a v druhé košíček s granáty. Čekal jsem hektickou akci, napětí a překvapivá rozuzlení. V téhle knize nic z toho není. A když, tak jen stín. Nepatrný, rozmazaný a zbytečný stín Roberta Langdona a Dana Browna.

Carpenterův film patří do trojky mých nejoblíbenějších. Kratší verzi jsem četl několikrát a patří do zlatého fondu science fiction.
Kniha je oproti kultovní povídce doplněna o tři úvodní kapitoly, u kterých celkem chápu, že je autor před vydáním vypustil. Pro údernost díla opravdu nejsou stěžejní, jen předznamenávají to, na co každý čtenář čeká.
Spíše bych očekával rozvinutí děje v průběhu konfrontace mezi emzákem a osazenstvem antarktické základny. Pokud brát toto dílo jako román, rozhodně by neškodilo trochu si v jinak skvěle vystavěném příběhu a mrazivě vykreslené atmosféře hlouběji zalaškovat.
Ale budiž. Jako zajímavý kousek ve sběratelské knihovně kniha funguje.

Román mi připomíná sirku, kterou někdo hodí do hučícího vodního víru. Nejen že okamžitě zhasne, takže ztratí svou funkci a tím důvod existence, ale navíc to s ní háže na všechny strany, točí se v kruhu, chvílemi si ji spletete s ostatním balastem, co voda uchvátila a nakonec se beznadějně potápí se do hlubin hlouposti. Ta kniha je hloupá stejně jako její hlavní hrdinové a opravdu nechápu, proč se ji někdo rozhodl vydat znovu.

Pokud někdo čeká pokus o ultimativní dílo na poli záhadologie, tak zůstane zklamán a nenaplněn. Záběr témat je sice široký, ale na můj vkus se některými věcmi zaobírá až příliš podrobně a nezáživně, což je samozřejmě dáno i různými autory, kteří jednotlivé články spáchali, takže na něco dalšího už prostě nezbylo místo. V tomto ranku určitě existují lepší knihy, namátkou třeba Součkova Tušení.