Ternem
komentáře u knih
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Haruki Murakami
Cukuru mně hodně bavil. Jen tak na něj nezapomenu. Po Honu na ovci, která je super bláznivá, až teď u této knihy chápu tu oblíbenost Murakamiho. Kniha ve mně probudila navíc velkou chuť navštívit Tokio.
Vejce a já
Betty MacDonald
Autobiografie. To je na té knížce fascinující. Jinak prima čtení z netradičního prostředí
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Nejsem zapáleným milovníkem historie, takže jsem předpokládala, že tato kniha mě nezaujme tolik jako Šikmý kostel. Opak je pravdou. S napětím a zvědavostí jsem četla každou stránku. Je děsivé, nakolik jsou příběhy a události v knize podloženy fakty a vzpomínkami pamětníků.
Mám knížky od paní Lednické velmi velmi ráda a doporučuji všem, které alespoň trochu zajímá historie naší země!
Matky
Brit Bennett
Tak jak byla Polovina tebe skvělá, tak Matky mě hodně zklamaly. Nepřidal tomu ani poněkud nešťastný překlad. Například slovo “frťan” bych hledala u Patrika Hartla, ne zde.
Hon na ovci
Haruki Murakami
Moje první kniha od Murakamiho. Od přesvědčení po sté stránce, že to bude na dvě hvězdy, jsem se postupně dobrala k přesvědčení o jedinečném příběhu. Dávám 4 hvězdy a těším se na další autorovo dílo!
Clayův most
Markus Zusak
Řeknu to takhle – v začátku knihy jsem si byla jistá, že jí 5 hvězd nedám. V “jádru” jsem ji ten začátek odpouštěla, ba se i omlouvala, že jsem ho asi nedocenila. Ale závěr knihy mě o nadšení zase pomaloučku připravoval.
I přes mouchy a očekávání to je originální příběh, na který jen tak nezapomenu. Milovala jsem bezprostřední komunikaci Dunbarovic kluků, Hektora a Achilla.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
(SPOILER) Skutečně nevšední příběh s podněty k zamyšlení.
Jak tu psal zrovna někdo níže, i já jsem měla častokrát dojem, že to je pohádka, ale spíš v dobrém slova smyslu. V tom horším mi námět přišel místy přitažený za vlasy.
SPOILER ~Nemůžu se ubránit názoru, že Nořina deprese sklouzla ke konci do mánie. Ale zároveň mi přijde hezké, že se jí díky spoustě krokům a událostem změnil pohled na život a hlavně vnímání.~
Z knihy mám opravdu rozporuplné pocity.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Styl psaní mi skvěle sedl, kniha se četla jedním dechem.
Obsah není veselý, je z dnešní doby a hoden k zamyšlení. Každý si v něm najde kousek, který sám zná.
Co neodvál ani čas
Hana Marie Körnerová (p)
Líbí se mi, že byť je v popředí příběh a osudy postav, naprosto nenásilně do toho prosakuje doba a její rysy.
Od knihy se nešlo odtrhnout, stejně jako od dalších dvou, které jsem od autorky zatím přečetla. Věřím (a obávám se), že u ostatních to nebude jinak. :-) Čtivé a poutavé. Doporučuji!
Oznamuje se vražda
Agatha Christie
Hercule je Hercule, ale slečna Marplová není vůbec špatná! Naopak. Jen by nemusela tolik upozaďovat detektivy.
Rozuzlování mě hodně bavilo, výsledek jsem nečekala.
Prsa a vajíčka
Mieko Kawakami
Přiznávám, že jsem se trochu bála. Přeci jen i japonské filmy a seriály ne všem sednou. Nakonec jsem ale nadšená. Můj první japonský román! Nečetl se tedy svižně, moje tempo se rovnalo slimákovi. :-D
Poskytl mi pohled na současné Japonsko, tamní kulturu, hodnoty, sociální poměry. Hlavně pak na životy žen různých věkových kategorií, z různých sociálních vrstev a s odlišnými touhami. A co mi přišlo hodně podstatné, jejich vnímání mužů v rodině a ve společnosti.
Hvězdičku strhávám za první část knihy, z nekončící mánie kolem prsou jsem byla rozpačitá. Druhá mě naopak velmi bavila.
Spasitel Duny
Frank Herbert
Vyplatilo se být s některými (se spousty) kapitolami trpělivý. Protože ten spád posledních 50 stran! Ten za to sakra stál.
Duna mě naprosto uchvátila. Ano, začalo to loňským trhákem v kině. Tušila jsem, jak už to tak bývá, že knižní podoba nabídne ještě víc. Dohnalo mě to k dalšímu dílu a žene mě to dál. :-D
A jestli tu je nějaký milovník deskovek, tak deskovou hru Duna mohu jen doporučit!
Kdo maže, ten jede
Marie Rejfová
Musím říct, že mě kniha i Josefína zklamala. Marně jsem v ní hledala aspoň tu vtipnost. Byla to za mě nuda a to jsem poslouchala audioknihu, která měla díky paní interpretce alespoň jiskru v hlasu. Zachránili to občas i Josefíniny příbuzní, ale tím to bohužel končí.
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
Čtivé, poutavé. Prostě chcete vědět, jak to bude plynout dál. Stejně jako u Heřmánkového údolí od této autorky.
Příběh je opět silný, stejně jako jeho hrdinky. Přináší vhled do života dvou žen, které si jsou velmi blízké, přesto tak vzdálené.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Kniha se mi dostala do podvědomí loni. Od té doby visela na seznamu a já se na ni těšila, nejen kvůli kladným hodnocením a ohlasům okolí. Má zvědavost se upínala jednak k příběhu, jednak historickým faktům. A nejsem vůbec zklamaná! Obdivovala jsem sílu obyvatel v nelehkých dobách a v té souvislosti si místy vzpomněla na Heřmánkové údolí.
Bylo to krásné, i když často smutné, čtení. Vřele jej doporučuji dál.
Hezký, ale narovnej se!
Johana Fundová
Poslouchala jsem audioknížku. Interpreti byli skvělý. Myslím, že v knižní podobě by mě bavila méně. Takhle to byla pohodová oddechovka, jen divně useknutý konec mě mrzel.
Děti nade vše
Delphine de Vigan
Aktuální a varující téma před negativy sociálních sítí. Zejména, co se týče natáčení dětí jejich vlastními rodiči od útlého věku.
Jaký paradox, když jsem si pod názvem knihy představila, že půjde o blaho dětí. A ono jde. Jenže kapku jinak a zvráceně.
Jednu hvězdičku strhávám z části za styl psaní, na který jsem si musela zvyknout, pak se mi i líbil. A z části za začátek, který mě na začátku nebavil, ale doužila jsem si ho zpětně během čtení.