Termaap komentáře u knih

Jedna z nejlepších knih, co jsem letos přečetla! A kdybyste mě teď viděli; vždy něco napíšu a vzápětí vymažu, protože všechny ty věty knihu ani zdaleka nevystihují. Asi hold nemám slov

13 04.11.2023

Od autora jsem už před nějakým časem četla “NAJDI REBECU a pokud by někdo chtěl doporučit opravdu napínavou knihu, i po těch všech uplynulých měsících po dočtení, bych stále sáhla právě po ní. Doteď si pamatuji, že popisovaná atmosféra byla tak strhující, až mi z toho vlastně bylo nevolno a ja zvažovala, zda číst dál. Čekala jsem tedy něco podobného i u prvotiny autora. A dostala jsem to, i když ne v takové intenzitě. Nedokážu přesně říct, co způsobilo fakt, že mě to nevtáhlo tolik, ale obzvlášť na začátku jsem se do knihy musela trochu nutit. Konec, pravda, parádní a přesně takový, jaký jsem si představovala. Pokud se tedy dívám na hodnocení obou knih zde na databázi (Růže bílá, černý les má vyšší hodnocení), viděla bych to přesně opačně. Abych to ale uvedla na pravou míru, za přečtení stoji rozhodně obě dvě.

5 04.11.2023

(SPOILER) Ach jo! Smutné čtení. Tušíte, kam to směřuje a stejně pořád doufáte. Kolikrát máte chuť hlavní hrdiny profackovat; a možná ani ne tak mámu, jako spíš Símku, aby se přece probrala! Tolik zahozených šancí, tolik nespravedlnosti, nepochopení a zmaru. Pokud po dočtení cítím tolik emocí, neznamená to, že je kniha vážně dobře napsána? Mám dojem, že ano a proto rozhodně zaslouží doporučení. Jen teda zvažte, kdy se do knihy pustíte, tíživá atmosféra knihy se vás nejspíš nějakou chvíli bude držet.

10 04.11.2023

Petra Dvořáková je moje oblíbená česká autorka a četla jsem od ni už vše. Její knihy se vždycky dotýkají vážných témat a dokáže je zpracovat stylem, který se čtenáři dostane pod kůži. Na Pláňatech oceňuji především dobu, ve které se děj odehrává. Sama jsem ji nezažila a takhle, skrze příběhy, považuji seznamování s ní za vůbec nejlepší. Přiznám se, že jsem během čtení čekala nějaký výraznější zvrat. Na to jsem totiž u knih autorky zvyklá a husí kůže je naprostou samozřejmostí. Proto (možná nespravedlivě) ty čtyři hvězdičky; abych si tak pro sebe oddělila ty knihy předešlé, za mě o fous zajímavější.

5 04.11.2023

Na autorku slyším a čtu chválu všude, kam se vrtnu. Po dočtení Daisy Jones and the Six, se u mě ale žádné velké nadšení nekonalo. To až teď, po přečtení téměř pětisetstránkové Evelyn Hugo, chápu to všudypřítomné běsnění po jejích knihách. Čekala jsem hodně a Evelyn opravdu obstála i ta vysoká očekávání. Celou dobu jsem jakoby seděla po boku Monique a naslouchala Evelynino poutavé vyprávění. Ponořila jsem se do děje a nemohla přestat číst. Od počátku víte, že výběr autora oné biografie není náhoda, ale já se nestydím za to, že jsem důvod až do konce knihy neodhalila. Jsem za to ráda, byla jsem překvapená a prožívala to na 100%. Pro mě opět kniha, která mě utvrzuje v tom, že ve čtení nacházím velké potěšení. Díky za ni.

6 03.11.2023

Už dlouho jsem nebyla knihou takhle zaujatá jako právě při poslechu JANE UTÍKÁ. Od Joy Fieldingové už jsem v minulosti četla čtyři knihy (takže mám do kompletní sestavy ještě co dělat) a nikdy jsem nebyla zklamaná, ale tohle pro mě byla bezesporu ta doposud nejlepší. I přes větší počet stran nemám pocit, že by byla nějaká kapitola nadbytečná. Napínavé, překvapivé, skvěle vymyšlené, uvěřitelné (včetně konce), husí-kůži-tvořící:).

4 02.10.2023

“HOSPODYNI jsem četla hned po “POMOCNICI na dovolené, přičemž od dočtení uběhly zhruba dva týdny a já se musím přiznat, že už mi děje knih začínají splývat. Námět se totiž nedá nazvat úplně originálním a já už i v minulosti pár podobných knih četla. Joy Fieldingová je ale natolik skvělá vypravěčka, že vám to ani v nejmenším nebude překážet. “HOSPODYNĚ by mohla vévodit kategorii extrémně čtivých knih, vtáhne vás to a i když víte, k jakému konci děj směřuje, napětí vám stejně nedovolí knihu odložit. Za mě ideální dovolenková volba.

5 22.09.2023

Posloucháno jako audiokniha.
Po přečtení komentářů zde, se mi zdá skoro zbytečné psát recenzi. Budu totiž prakticky kopírovat ty předešlé. Do knihy jsem šla také kvůli čtenářské výzvě, přičemž mě nalákala hlavně autorka, kterou znám díky naprosto vynikajícímu “Heřmánkovému údolí”. Shoduji se s většinou, že oproti němu je “Jelení vršek slabší, čímž ale rozhodně nemyslím špatný. Začátek, pravda, mě hned nevtáhl a musela jsem se hodně soustředit, ale pak už to až do konce pěkně šlapalo. Některé fráze a formulace mě lehce vytrhávaly z děje, například tykání urozeným a oslovení typu “paní sestro, ale to je jen drobná subjektivní výtka.

8 22.09.2023

Přiznám se, že knihu bych si jen tak nekoupila. U podobných knih už jsem se několikrát zklamala a pak cítím vlastně spíš stud za tu trapnost. Historky z Tinderu jsem ale poznala díky listování a nasmáli jsme se s manželem tolik, že to zatím žádné jiné listování nepřekonalo. Nutno ale říct, ze listování je od té doby naše oblíbená kulturní záležitost (nevynecháme nic!!).
Každopádně knihu jsem si koupila (s podpisem autorky, juchuuu!) a skutečně jsem se neubránila hlasitému smíchu. Stejně tak jako moje tchýně s tchánem, neteř, švagrová, kamarádka a stejně to myslím bude i u všech ostatních, kterým knihu teprve doporučím.
Mám trochu obavy z další knihy autorky, protože tu první jen tak něco nepřekoná, ale jdu do toho!
A na závěr bych ráda několik slov samotné autorce: Lucie, děkuji, že chodíte s kretény, protože my se fakt bavíme:).

5 11.09.2023

Já věděla, že mě to bude bavit! Napínavé od první do poslední stránky!
Přesně jak píše Luccinda, možná jste už podobný námět četli (mně se třeba vybavila Poslední paní Parishová), ale vůbec to ničemu nevadí! Kniha by asi ani nešla nedočíst; nedokážu si představit, že by to někdo odložil a nedozvěděl se, jak to celé dopadne.
Takže pokud hledáte knihu, u které vám budou stránky probíhat pod rukama, pořiďte si Pomocnici.

8 11.09.2023

Řekla bych, že Lucy Clarke píše čím dál lépe! Mám od ní přečtené téměř vše (jen Modrá se mi nedaří sehnat) a pokaždé dostanu parádní příběh, napětí až k prasknutí, to mě prostě baví.
U téhle knihy se moc dlouho nezdržíte a podle mě dokáže leckoho vytáhnout ze čtecí krize.
Konce beru u thrillerů trochu s nadsázkou, ale chtít něco realistického už v tom množství napsaných knih asi ani nejde a otázkou je, zda by to nás čtenáře vůbec uspokojilo:).
Parádní kniha, kterou doporučuji až po dovolené:).

8 11.09.2023

Po přečtení nejnovějších komentářů zde na databázi mám pocit, že jsem četla úplně jinou knížku, ale mě to prostě bavilo! A moc!

Patrik Hartl je můj oblíbený člověk (nabízí se spisovatel, ale nechci se na to omezovat:)). Když jsme kdysi před lety navštívili Show Jana Krause, měli jsme to štěstí, že byl zrovna on jeho hostem a od té doby jeho tvorbu nedokážu ignorovat. Naopak! Vždycky se najde trochu času na to, nasát alespoň trochu Hartlovy dobré energie. Zbožňuju jeho divadelní představení a (přestože z nějakého důvodu nejsou v e-formě - PROČ?) jeho knihy. 15 roků lásky jsem přečetla jedním dechem a i když je ději vyčítána nereálnost jednání hlavního hrdiny, já takový pocit neměla. Byla jsem napjatá, místy dojatá, nemohla jsem přestat číst pro mě zkrátka a dobře, ideální knižní stav:).

11 22.08.2023

Posloucháno jako audiokniha (nemám tištěnou formu a nemůžu srovnávat, ale jsem přesvědčena, že to byla výborná volba!).

Shakespeare: další autor, kterého mám díky škole zařazeného ve škatulce s názvem nečíst, to je nuda!. Z povinnosti jsem tehdy přečetla Romea a Julii a na další sonety úplně zanevřela. Nebýt toho, možná bych je ocenila dříve než teď, ale v duchu myšlenky lepší pozdě nežli později hlásím, že jsem se s Shakespearovou tvorbou skrze tuto knihu seznámila a hlavně!!!!, že jsem si to moc užila!

Moc mi vyhovoval krátký rozsah jednotlivých dramat a já si tak mohu vybrat ke kompletnímu přečtení jen ty, které mě zaujaly (Zkrocení zlé ženy kupříkladu vynechám;)). Bavily mě dramatizační vstupy i doplňující informace k různým oblastem lidského konání v té době. Audioknihu ukládám do knihovny, mám tušení, že občas dostanu chuť na nějaký ten shakespearovský kousek:).

1 18.07.2023

Já a horory; během čtení (většinou večer či ještě hůře v noci) si nadávám, do čeho jsem se to zase pustila a mám strach dojít si i na toaletu přes chodbu. U Šepotu z lesa jsem se ale k mému překvapení nebála tolik, kolik jsem zprvu očekávala. Za což jsem ráda:).

Prvně musím říct, že mi velmi sedl autorčin humor a celkově se mi všemi těmi slovními obraty nějak trefovala do noty. Stylem psaní mi teda sedla výborně a i přes velké množství stran se mi kniha četla hladce a plynule.

Trochu jsem se bála, že se příběh bude ubírat cestou neuvěřitelné, nesmyslné mysteriózní patlanice, ale vůbec! Drtivá většina mi přišla NEpřitažená za uši, jednání postav realistické, rozuzlení a vyvrcholení mě vlastně až potěšilo svou uvěřitelností a nekomplikovaností. Závěr byl pro mě šokující, neodhadla jsem onoho zloducha, přiznávám, ale co přiznám je, že se mi po odhalení udělala samým překvapením husí kůže.

Hodnotím jako opravdu velice zdařilé dílko, ani bych nevěřila, že je autorčinou prvotinou. Čímž se opět dostávám k přesvědčení, že tu máme velmi talentované spisovatele a spisovatelky a já jsem na ně jako Češka hrdá:).

15 17.07.2023

Od přečtení druhého a třetího dílu neuplynulo tolik času, takže jsem si postavy nepotřebovala až tolik připomínat a spíše tak plynule navázala (narozdíl od prodlevy mezi prvním a druhým, kde jsem s tím měla zpočátku lehké problémy). Budu se asi opakovat, ale Backman má na psaní zkrátka dar. Jeho text bych už myslím poznala i kdyby psal anonymně a nedokážu si představit, že bych knihu od něj odmítla číst.
U tohoto závěrečného dílu triologie je zde na databázi hojně kritizována délka knihy. Přiznám se, že jsem kvůli ní zprvu dala také přednost několika jiným audioknihám, ale ve výsledku vlastně nemůžu říct, že by se v knize objevilo nějaké hluché místo. Jsem opět velmi spokojená čtenářka, i nadále Backmanova fanynka. Jen možná kdybych byla jeho kamarádka a on se mnou diskutoval, zda napsat čtvrtý medvědínský díl, poradila bych mu, ať už to nedělá, v nejlepším se má přestat:).

5 17.07.2023

Kdybych byla herečka a měla bych zahrát opravdu smutnou, plačtivou scénu, stačilo by mi říct pouze jediné: Nicholas Winton. Pro mě je to asi nejdojemnějši skutečný příběh vůbec. Jako náctiletá jsem viděla dokument, kde se onen skromný hrdina, pan Winton, setká se zachráněnými dětmi a je to neskutečně silné! Stačí mi na to jen pomyslet a už mě někde vzadu v hlavě tlačí slzy, deroucí se na povrch. Když jsem zjistila, že o Nicholasi Wintonovi vyšla kniha určená pro děti a mládež, hned jsem si ji koupila. U takovýchto těžkých témat (válečných obzvlášť) mě velmi zajímá, jak je autor pojme a zda se mu podaří čtenáře neděsit, ale především informovat. Tady se to myslím povedlo perfektně a kniha je nejen obsahově, ale i výtvarně velmi povedená.

1 17.07.2023

Tohle je tak NÁDHERNÁ kniha! Každá stránka je z výtvarného hlediska pastvou pro oči, prostor ke zkoumání. Před pár lety jsem četla V ŠEDÝCH TÓNECH od Ruty Sepetysové a od té doby téma vyhnanství na Sibiř v knihách vyhledávám. Přičemž mě velmi zajímalo, jak bude toto opravdu neskutečně kruté a až nepředstavitelné období předneseno dětskému čtenáři. Určitě je velmi vhodně zvolena ich forma celého vyprávění, jehož se ujal autorčin tatínek v chlapeckém věku. Tento jeho pohled obsahuje stále takové množství dětské naivity, že čtenáře neděsí. Vůbec se nedivím pozornosti, které se kniha dočkala a já se ji svým doporučováním budu snažit ještě zvyšovat.
Jediné, nad čím jsem se lehce nepříjemně pozastavovala byl zvolený styl písma. S vypadalo jako J a mě to zkrátka pokaždé vytrhlo z příběhu.

2 17.07.2023

Tato kniha byla takovým mým malým exkursem do světa knih pro děti a mládež. A poslední dobou si tyto výlety užívám stále více a častěji.
Moc mě zajímalo, jak bude toto téma uchopeno a předneseno dětským očím/uším. Pátrání po minulosti, která nějakým způsobem ovlivní přítomnost, mám v knihách moc ráda a i ho ve svých toulkách po knižních e-shopech vyhledávám.
A musím říct, že jsem opravdu nadšená. Autorka do textu jen tak jakoby mimoděk vloží nějaký historický či literární fakt, který myslím touto cestou působí velmi efektivně, co se týče následného uchování v paměti. Už samotný název je sám o sobě parádní nápad.
Příběh jako takový je napínavý od samého začátku (prozkoumávání starého domu, koho by to nechytlo?), hltala jsem každou větu. Zkrátka a dobře se vůbec nedivím, že se o knize v čase jejího vydání tolik mluvilo a že se stala vítězkou v literární soutěži, kterou pořádalo nakladatelství Albatros. Druhý díl dokonce získal i zlatou stuhu (chystám se na něj:)). Takže Naďa Reviláková? Pro mě rozhodně velký knižní objev! Opět si ukládám s poznámkou, že musím doporučit za pár let dcerám.

2 17.07.2023

Petra Dvořáková je jedna z mých nejoblíbenějších českých autorek a mám přečtené vše, co od ní vyšlo tedy vše, co je určeno pro dospělé. Na tuto knihu jsem narazila náhodou v knihovně a řekla si, že bych měla probádat i její tvorbu pro děti a mládež.
Čekala jsem nějakou ryze romantickou příběhovou linku, ale spletla jsem se. Autorka se dotýká několika vážných i méně vážných témat a myslím, že spousta dospívajících si tam najde to své, to, co je momentálně zajímá a pálí.
Ukládám si sem poznámku, že tohle bych rozhodně měla za pár let doporučit dcerám (obzvlášť když tu starší teď moc baví florbal:)).

Budu se opakovat, ale i já musím ocenit a vyzdvihnout především autorčin velmi důkladný a jistě i časově náročný sběr dat. Opět se věnuje události, která není veřejnosti příliš známá a profláklá, v tomto ohledu mě napadá přirovnání k mé oblíbené Rutě Sepetys.

Oproti Šikmému kostelu je v Životicích přidáno mnohem více faktických informací, které celou životickou tragédii doplňují a dovysvětlují. I vzhledem k tomu bylo knize zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost a soustředění. Zprvu jsem se lehce ztrácela ve jménech postav, jelikož jich není zrovna málo, ale fotografie mi to pomohly alespoň částečně odbourat.

18 17.07.2023